Proč existuje tolik typů biblických překladů

Byla doba, kdy jsem sbíral biblické překlady. Měl jsem jich jen v angličtině padesát. V češtině deset. A tak bych mohl pokračovat dál.

Je pochopitelné, že Bible, jejíž části její autoři napsali převážně hebrejsky, ale také řecky a dílem aramejsky, pokud měla být přístupná široké veřejnosti, museli si ji její čtenáři nechat přeložit do světových i lokálních jazyků. Málokdo totiž dnes umí hebrejsky nebo starořecky, natož aramejsky. Nestačí však jeden překlad v každém jazyku? Proč je jich například v češtině víc než deset?

U překladů jakéhokoli textu totiž velmi záleží na přístupu, který překladatel zaujme k jeho originálu. Někdo má pocit, že by měl Bibli otrocky překládat slovo za slovem jako nějaké paragrafy z občanského zákoníku. Jinému zase stačí „převést“ obecného ducha textu. Další se domnívá, že v podstatě na originálu nezáleží, ale nejpodstatnější je, jak by se taková témata původně řešená v Bibli pojednala dnes. Z takového pojetí pak vycházejí ty nejvolnější překlady.

Podívejme se na tyto typy přístupů podrobněji.

Význam původního textu nepřiblížíte čtenáři tím, že budete otrocky doslova překládat určitý originální výraz. Proč? Protože neexistují dva jazyky na světě, které by měly totožnou gramatiku, slovní zásobu i syntax. Každý jazyk buduje myšlenky ve větách jinak než ten druhý. A rozhodně žádný z dnešních jazyků se nepodobá původním jazykům Bible. Pak jsme u takzvaných idiomů, které jsou zavedené fráze, které slouží k opisům daného jevu nepřímou cestou. A když takový idiom přeložíte doslova, vyjde vám paskvil.

Například, když chceme česky vyjádřit, že kdo stává brzo, hodně toho stihne, řekneme: Ranní ptáče dál doskáče. Jenomže v angličtině fráze nedává smysl. Angličané naopak řeknou: The early bird gets the worm. Ranní ptáče získá červa, aby tak zdůraznili výhodu brzkého vstávání. Obě fráze popisují stejný jev, ale jinými slovy. A teď si představte idiomy v hebreštině či řečtině a to, že je přeložíte doslova na překladači.

Podívejme se na pár takových biblických příkladů. V Bibli se pro smrt i spánek leckde užívají stejné výrazy: spát, usnout. Překladatel pochopitelně musí použít výraz, který odpovídá dané situaci.

Pak zde máme klasický příklad z evangelia podle Matouše:

Snad nemůže být lepší příklad nepochopení biblického textu při doslovném překladu. Čeští překladatelé volí v Kralické Bibli i Ekumenické podobný překlad, který vyznívá, jak jinak, než že je poněkud matoucí. Ježíš v originálním textu opravdu nemluví o lidech duševně labilních.

Naopak, korektní překlad uvádí kupříkladu The New Testament in Modern English:

Ježíš původně nehovořil o duševně narušených lidech, ale naopak o těch, kteří si uvědomují své duchovní potřeby.

Přílišná volnost překladu zase naopak zkresluje originální pojetí textu. Náboženské představy daného překladatele mohou zcela zatemnit původní význam textu. Třeba v jednom překladu evangelia podle Matouše se uvádí:

Zatímco některé jiné překlady užívají rovnou peklo. Originální text však peklo nezmiňuje, ale jasně uvádí výraz pro zničení. Kralická bible zde překládá text správně. Je vidět, že do překladů Bible se často dostanou předsudečné názory samotných překladatelů, které zatemní význam původního textu.

Mezi volné překlady se v češtině řadí: Bible21. Dá se říct, že je spíchlá trochu horkou jehlou. Dále Slovo na cestu, u kterého se překladatelé snažili alespoň vystihnout podstatu původního textu a převést jej do moderní mluvy. Mezi tyto překlady se může řadit kupříkladu Nová smlouva, což je misijní evangelikální překlad ovlivněný naukovými akcenty daného křesťanského směru.

Neexistuje pochopitelně žádný dokonalý překlad Bible. Ideální je mít k dispozici několik překladů a vzájemně je porovnávat. Pochopitelně nejlepší je mít přístup přímo k originálním textům. Ty jsou k dispozici v podobě meziřádkových překladů, kde je uvedeno originální slovo a pod ním doslovný překlad. Nepochybně je pak výsledný dojem trochu zmatený, protože pro překlad Bible musíte také chápat kontext a dobu, ve které vznikala.

Výsledkem kompromisu, co se týče znění jednotlivých pasáží, je Ekumenická Bible. Vzhledem k tomu, že se na jejím překladu podílely různé církve, je to zároveň takový kočkopes.

Dobový přístup s vysokou čistotu jazyka a přesností překladu má Bible kralická. Seznámíte se v ní s již dávno v češtině nepoužívanými časy a přechodníky, které má čeština zakonzervovány dodnes, a není takto vůči jiným jazykům ochuzena. Jen její mluvčí je zpravidla nepoužívají.

Překlad nového světa je sice překladem z angličtiny, ale při porovnání s původním textem je poměrně přesný. Podobně Jeruzalémská bible je překladem z francouzštiny, nikoliv z původních jazyků.

Lze uzavřít, že překládat Bibli je poměrně komplexní záležitost a nestačí pro ni jen prostý překladač či běžné filologické znalosti. Daný překladatel by měl v ideálním případě znát historii a pozadí biblických událostí a myšlenek. Úrovně těchto znalostí, kterých dosáhli překladatelé, kteří na sebe vzali tuto řeholi, ať už osamocení či v týmech, jsou dozajista na jejich překladech hodně znát.

Zdroje:

Bible, různé překlady.

Barton John. A History of the Bible. 2020. Penguin Books.