Článek
Otázky dobra a zla si přivlastnili filozofie s náboženstvím. A vzájemně si vracejí míč či bumerang mezi sebou.
Filozofické odpovědi na zlo
Základní otázkou je, co vlastně je to zlo. Je absolutní či relativní? Filozofie hodně čerpá při svých odpovědích právě z náboženství, protože řečtí filozofové byli očividně ve styku s východními náboženskými směry jako je hinduismus a buddhismus. Tak se do Platónovy filozofie dostalo třeba stěhování duší. Přímo z Indie. Představovat tedy filozofii jako nějaký čistý přístup myšlení oproštěný od náboženských příměsí je vysoce naivní.
Každopádně filozofie považuje zlo například za nedostatek dobra jako důsledek neznalosti či sobectví. Existuje podle ní rozdíl mezi přirozeným zlem, což jsou třeba přírodní katastrofy, a morálním zlem. Jedná se o škody způsobené úmyslným lidským jednáním.
Nedostatek dobra je pojetí vlastní především Augustinovi, což byl jeden z církevních otců, či Platónovi. Zlo není v tomto případě vnímáno jako samostatná entita s vlastními kvalitami, ale jako absence či nedostatek dobra. Stejně jako tma je prostě nedostatek světla.
Teistické filozofie se zaměřují na problém svobodné vůle, kdy je zneužita na úkor ostatních. Podstatou svobody je právě fakt, že zneužita být může. Nevědomost je jedním z dalších vysvětlení, ale v tomto případě je to navázáním na hinduistický koncept avidya. Lidé si nejsou schopni uvědomit svou pravou podstatu, a tak páchají zlo.
Immanuel Kant ve svých úvahách tvrdil, že v člověku existuje sklon ke zlu, který lze překonat dodržováním morálního zákona. On sám dodržoval pevný řád dne, že si podle něj mohli řídit ostatní hodinky, ale v lidech se očividně moc nevyznal. Lidé, kteří mají sklon ke špatnému, naopak preferují zákony porušovat a nedají se jimi odradit. O tom se přesvědčila řada zemí s drakonickými zákony, a proto se také upouští od trestu smrti. Nemá kýžený odstrašující efekt.
Filozofie se otázkou zla zabývá spíše na povrchu, a když jde do hloubky, musí čerpat z náboženských kořenů.
Náboženské odpovědi
Východní odpovědi
Podle hinduismu je zlo stav, kdy není přítomno dobro či je ignorováno. Hinduisté věří v karmu. A tak vědí, že hodně utrpení si způsobují sami svým vlastním konáním. Snaží se o nápravu předchozích selhání. A co v případě přírodních katastrof? Někteří hinduisté je vysvětlují jako „hru bohů“, která přesahuje hranice kosmu a lidského chápání. Věří, že katastrofy jsou nezbytné pro rovnováhu života na zemi. Stejně jako určitá míra zla. Navíc átman (duše) člověka může získat zásluhy za pomoc obětem katastrof.
Podstatou je, aby lidé páchali co nejméně škody a co nejvíce dobra. Tím mohou dosáhnout mókši, což je osvobození od znovuzrození. Podle hinduismu lidé trpí jen proto, že nechápu, jak omezená je jejich současná existence. Hinduisté rovněž věří v morální zlo páchané jinými lidmi. Jako reakci na zlo doporučuje hinduismus ahimsa - nenásilí a laskavost. Potrestání těchto lidí nechávají karmě. Avšak každý má povinnost pachatele zla napomenout a navést je na cestu dobra.
Západní odpovědi
Již jsme zmínili Augustina a jeho teorii nedostatku dobra. Z biblické věrouky pochází nejpopulárnější křesťanský přístup ke zlu. Je vnímáno jako otázka důsledku dobrovolné, ale špatné volby, kterou učinili již Adam s Evou v ráji. Na základě jejich špatné volby zdědili lidi sklon ke zlému. Hřích se jim vtisknul do duše a tím u nich vznikl sklon ke zlému. Zápas dobra se zlem ještě ztěžují zlé duchovní bytosti jako démoni v čele se samotným Satanem, kteří byli všichni původně rovněž dobří, ale vybrali si kvůli své pýše zlo.
Zlo je v Bibli chápáno jako opozice vůči Bohu, je jedno, co vlastně děláte, pokud je to v souladu s Boží vůlí, je to z pohledu biblické teologie dobré. A proto vedli starověcí Izraelité vyhlazovací války a patricharchové jako Abraham pěstovali polygamii. Pro dnešní křesťany je řada věcí ze Starého zákona, konaná mimo jeho kontext, považována za zlo.
Zlo je v případě západního vysvětlení spíše problém zlé či špatné vůle a odklonu od směru, který člověku vytýčil Bůh.
Náboženské i filozofické odpovědi na tématiku zla jsou často podobné. Většinou odpověď spočívá v samotném člověku, jeho interakci s prostředím a samozřejmě jsou brány i faktory, které nemůže ovlivnit. Konečnou a hlavně smysluplnou odpověď na příčinu zla se však donynějška nepodařilo nikomu nalézt.
Zdroje:
Michael Tooley. The Problem of Evil. 2019. University of Colorado Boulder.
Immanuel Kant. Critique of Pure Reason. 2003. Penguin.
