Článek
Esotericky ladění lidé jsou si jisti, že Ježíš byl někdo jiný, než kdo je popsán v biblických evangeliích. Prý zde autoři záměrně zatajili celou pravdu. Ježíš měl nejspíš ženu a děti, na kříži nezemřel, odstěhoval se buď do Indie nebo do Egypta nebo možná až do Humpolce.
Co je na těchto řečech pravdy?
Evangelia kanonická versus apokryfní
Fragment evangelia Jana ze třetího století
Není problém dokázat, že původní evangelia byla všechna napsána do konce prvního století. Tedy několik desetiletí po Ježíšově smrti. Nikoliv, jak říkají někteří lidé zmanipulovaní dezinformacemi, že k tomu došlo až stovky let po Kristu.
Je nepochybné, že o Ježíšovi a jeho životě existovalo spisů více. Těm se říkalo apokryfní. Apokryf je spis, který je skryt většině lidí a znají ho jen zasvěcenci. Později se tak začalo říkat spisům, které se do biblického kánonu nedostaly.
Církevní otec Irenaeus z Lyonu už na konci druhého století psal o lidech, kteří odpadli od křesťanství s tím, že vlastnili velké množství apokryfních a podvržených spisů.
Tyto spisy si sami vymysleli, aby zmátli mysl nerozumných.
Církev již několik desítek let po Kristu měla jasno v tom, které spisy do Bible patří a které ne. Tehdy ještě nemusela nic tajit, pověstí o Ježíšovi bylo hodně, nebylo ani možné je zakrýt.
Kdo ve skutečnosti zachoval apokryfní spisy? Nebyli to žádní konspirátoři. Naopak, jednalo se o středověké mnichy. Až v 19. století se snažili badatelé v rámci vyšší kritiky vyhrabat na Bibli nějakou špínu, a tak se obrátili k apokryfům, které paradoxně uchovali právě věřící lidé z oficiálních církevních kruhů.
Co obsahují apokryfní evangelia o Ježíšovi
První stránka Jidášova evangelia z 2.století
Apokryfy se věnují oblastem Ježíšova života, které původní evangelia vůbec nezajímají. Třeba tím, co dělal ve svém dětství. Očividně se tito často mazaní písmáci snažili pokrýt bílá místa v Ježíšově životě či životě jeho rodiny, aby na tom vydělali.
„Jakubovo protoevangelium“, nazývané též „Mariino narození“ se věnuje narození a dětství Marie a také její svatbou s Josefem. V případě tohoto evangelia se jedná možná o spis na zakázku nějakého církevního magnáta. Protože potvrzuje a oslavuje Mariino trvalé panenství.
Chronicky známé Tomášovo evangelium se zabývá dobou, kdy bylo Ježíšovi mezi pěti a dvanácti lety. Přisuzuje mu schopnost konat podivné zázraky. Vykresluje jej jako pomstychtivé a zlé dítě, které používá svou moc, aby se mstilo ostatním dětem, sousedům či svým učitelům. Některé z nich oslepí, zmrzačí či zabije. Mimochodem, toto evangelium cituje postava v knize Šifra mistra Leonarda, kde pisatel Dan Brown převrací fakta naruby. Prý Ježíše gnostická evangelia líčí jako obyčejného člověka. To, co píše Tomáš, je pravý opak obyčejnosti. To už bychom řekli, že je normálnější ten Ježíš v prvních evangeliích.
Další evangelium se jmenuje Petrovo. Asi proto, aby se tím vyplnila díra na trhu. Petr žádné evangelium nenapsal, byl ale význačnou postavou raného křesťanství a byla by škoda toho nevyužít. Zde se líčí doba soudního procesu s Ježíšem, jeho smrt a vzkříšení.
Všechna tato evangelia obsahují fantaskní informace, které jsou v prvé řadě nevkusné. Poslouží tedy nejlépe těm, kteří nemají špetku vybraného vkusu.
Jak vznikla apokryfní evangelia
Takzvané Tomášovo evangelium ze čtvrtého století
V roce 1945 byly objeveny spisy Tomášova evangelia a Evangelia pravdy poblíž vesnice Nag Hammádí v Horním Egyptě. Datují se do čtvrtého století. Takže několik staletí po Ježíšově smrti. Napsali je gnostici, tehdejší synkretisté různých náboženských směrů včetně křesťanství. Nebyli to křesťané, kteří psali něco takového, ale naprosto odlišní lidé, kterým rozhodně nešlo o faktickou správnost textů či pravdivou charakteristiku postav, které popisovali. Jejich motivy byly zabarveny jejich učením. Věřili, že hmotný svět je zlý, zatímco ten duchovní dobrý. Byli to náboženští mystičtí deluzionisté.
Proto vkládají Ježíši do úst myšlenky gnostiků. Třeba nedávno objevené Jidášovo evangelium líčí Jidáše velmi příznivě. Byl to prý jediný apoštol, kteřý Ježíšovi opravdu rozuměl. Na druhou stranu je ve spisu Ježíš popsán jako mystický učitel a nikoliv jako spasitel, který položil svůj život za hřích světa.
V tomto ohledu má možná evangelium pravdu. Ježíš, který by chtěl smýt všechny hříchy světa, by musel být opravdu učiněný masochista. Není divu, že všichni pospíchali jako liška k Táboru, aby na něj mohli hodit své viny. Bude dobře, když je z Ježíše sejmou a nechají si je pro sebe. Takto jen přibývá ve světě nepořádek a skupiny lidí, kteří si myslí, že to nevadí, že si Ježíš jejich hříchy vezme rád na sebe.
Je rozhodně dobré znát všechny možné varianty pravdy a objektivně je zkoumat. Pokud máme uzavřít soud nad apokryfními evangelii, je možné zodpovědně říci, že jsou pozdnějšího data než původní evangelia. Obsahují však také některé informace, nad kterými stojí za to se zamyslet a přehodnotit některé rysy křesťanství, kterými si samotná tato víra uškodila. Možná se křesťané ze studu snažili zatajit některé informace, které byly o Kristu pravdivé, ale vůbec jim neseděly do krámu. To, že středověcí mniši tak pečlivě apokryfy opsali, svědčí o tom, že je považovali za cenné. Proč? To už je otázka pro zvídavého čtenáře.
Zdroje:
Bible
Stephen de Young. Apocrypha - An Introduction to Extra-Biblical Literature. 2023. Ancient Faith Publishing.
Jan Amos Dus. Novozákonní apokryfy. I, Neznámá evangelia. 2024. Vyšehrad.
