Článek
Novináři informovali o tom, že se prokremelská partička znovu sešla. A nebyli sami, to samé nám sdělili i analytici. Maďarský premiér Orbán, srbský premiér Vučič, polský prezident Duda, slovenský premiér Fico a slovenský prezident Pellegrini, exprezident Klaus a mnozí další, jako expremiér Česka Babiš, prý přišli, přiletěli na koštěti kout pikle a tvořit novou světovládu pod taktovkou Putina. Toho Putina, ke kterému se nikdo z nich nezná, aspoň rozhodně ne otevřeně a na férovku.
A to je právě ten problém, představte si, že máte přátele, kteří vás opustí, když vám spadne dům na hlavu, a z dálky komentují, jak se to stalo, proč se to stalo a že vám nikdo nepomohl. Je tohle přátelství? Rozhodně ne, přítel se vás vždy zastane a rozhodně proti vám nemůže podnikat nějaké záškodnické akce jako třeba Srbsko, které dodává zbraně na Ukrajinu, Rusko o tom sice blahosklonně mlčí, ale přátelství to není. Rusko ve skutečnosti zjistilo, že žádného opravdového přítele nemá. Jsou různá přísloví, třeba jedno o tom, že si máš nejblíže držet u těla svého nepřítele. Je to divné, ale Rusko se tím řídí. A otázka za milión, co si myslíte, že by udělal Andrej Babiš v roli premiéra za rusko-ukrajinské války? Nejspíš to stejné jako Fiala, jen teď z bezpečného povzdálí vede silácké řeči.
Nikdo z takzvané kremelské partičky se neodhodlal k otevřené podpoře Ruska v současném konfliktu. Rusko to velmi dobře ví, že se na takové pány může spoléhat asi jako kdysi na vůdce Kuby Fidela Castra. Sice flirtoval s vojenským útokem na USA, ale to bylo pouze takové představení, nakonec nechal Američanům možnost na vlastním ostrově vybudovat proslule neslavné vězení Guantanamo. Hrál to na dvě strany, stejně jako současní patrioti Česka, Slovenska, Polska, Maďarska i Srbska. A jak nám historie napovídá takzvaní diplomati, kteří nemají odvahu se dát jasně na jednu stranu, jsou nakonec svému potenciálnímu partnerovi v jednání užiteční jako mrtvému zimník.
Světu by přispělo, kdyby v něm byly jasně odlišené dvě strany konfliktu a světoví politici se netočili jako korouhvičky podle toho, jaká strana jim připadá být výhodná, podle toho, co jim zrovna sype. Vypadá to sice chytře, ale nic chytrého a předvídavého na tom není. Výsledkem je šedý, monotónní svět bez chuti, tvaru, barvy a šťávy.
Přesně takový, jaký je dnes.
