Článek
Před rokem 2016 se termín fake news používal pro satirické zprávy. Fake news, v tom pravém smyslu slova, přišly na svět až s výtečníkem, kandidátem na amerického prezidenta Donaldem „Duckem“ Trumpem na konci roku 2016.
Rozlišujeme mezi nesprávnou informací a dezinformací. Dezinformace má v sobě zakódovanou snahu vás poškodit. Zatímco nesprávnou informaci může šířit kdokoliv, a nemusí to být ze špatné pohnutky. Ještě existuje třetí typ informace, která se označuje jako „mal-information“, něco jako zlá informace. Jedná se o šíření faktů, které ale mají za primární cíl někoho poškodit. Třeba informace, že je někdo homosexuál, mu v křesťanské straně asi pověst nevylepší.
Pokud jde o konzumaci fake news, průměrný Američan strávil tak tři fake news za měsíc před prezidentskými volbami v roce 2016, zatímco poté bylo spočítáno, že Trump během 869 dnů svého prezidentství rozšířil na 10 976 falešných zpráv. Ostatně nebylo to složité spočítat, všechny měl na Twitteru.
Fake news nejsou novum
V roce 1274 př. n. l. egyptský faraon Ramses II. předstíral, že jeho nájezd na město Kadeš byl úspěšný. Šířil to přes nástěnné malby. Stejně tak Oktavián rozjel propagandu proti Antoniovi v době římské, když nechal zhotovit mince, na nichž bylo napsáno, že je opilec a děvkař. Gutenbergův vynález tiskařského lisu v roce 1493 tyhle možnosti ještě rozšířil. V roce 1835 newyorský deník The Sun publikoval sérii článků o humanoidní formě života na měsíci. To by se dalo považovat za první mediální fake news. Příchod dalších mediatypů jako je rádio pouze akcelerovalo rozšiřování dezinformací před druhou světovou válkou. Dříve než propukla válka národů, byla válka fake news. Pak přišla televize, poté internet. A už se to nedalo zastavit.
Vymezování témat: cesta do pekla dlážděná dobrými úmysly
Na internetu může být každý sám sobě televizní stanicí i novinami zároveň. Průměrný uživatel sítě X má 707 sledujících, kterým může jakoukoliv informaci předat za zlomek sekundy. Proto se nedivte, že Trumpovi nakonec vypnuli Twitter. Tuto platformu využíval pro šíření svých blábolů, které do světa létaly kosmickou rychlostí.
Nástroje sociálních médií, které byly prezentovány jako zvýšení uživatelského komfortu, třeba cílená reklama a výběr informací, se obrátily proti nim. Na Facebooku lze jasně vymezit, jaké informace a okruhy témat chcete přijímat a jaké ne, dnes i na Seznamu. To však má i svou negativní stránku. Díky tomuto omezování témat se dostala řada lidí do sociální bubliny, přes níž nevidí ven. Analýzy svědčí o tom, že toto filtrování témat může třeba za Brexit v roce 2016.
Můžete se třeba domnívat, že váš svět je pouze vaše nemovitost a investice. Tak si omezíte reklamu a výběr témat na tyto okruhy. Jenomže váš dům se neživí vaším domem a vaše investice neexistují ve vakuu. Pak vám jednoho dne někdo řekne něco, z čeho se posadíte na zadek, a uvěříte tomu, protože se věnujete jen velmi úzkému výseku života a o zbytku víte kulové. Je známá věc, že řada inženýrů a techniků se nevyzná v sociálních vazbách a sociálním světě, není ochotna platit lidem, kteří se vyznají ve vztahových záležitostech a podceňují je. Pak jim přijde pozvánka někam na veletrh do Vietnamu od zkušeného manipulátora a oni tam prostě jedou. Zaplatí poplatek, přijedou na letiště a tam nikdo není. Platí tak za svou jednostrannost a vymezenost témat. O tom, že si takové „mistry“ algoritmů uvaří na nudli kdejaká zlatokopka s učňákem, netřeba psát.
Podle čeho se lidé rozhodují, zda vám budou věřit
Těch faktorů moc není. Stačí, když lidem podáte informace, které jim budou sedět do obrazu světa, který už mají předpřipravený, a pošlete ho přes lidi, kterým věří. Mnoho důchodců v Česku začalo s čínskými kletbami, které si jako nevinnou zábavu přeposílali, znáte to, jestli to nepošlete dál, tak zemřete. To byl jen začátek. Díky jasně ohraničeným tématům hlavních mediálních kanálů se řada lidí stáhla do podzemí a hrají si na hrdiny, připodobují se k disidentům, kteří se věnovali nebezpečné podzemní činnosti, a to jen na základě toho, že kliknou a přepošlou nějaký e-mail s obsahem, který neodpovídá hlavnímu mediálnímu proudu. To jsou ale hrdinové všedních dnů, viďte. I když, pokud to pošlou někomu nesprávnému, tak i dnes mohou mít legální problém. Třeba v případě fake news ohledně rusko-ukrajinského konfliktu. Strach číhá za každým rohem i na internetu.
Ještě lepší je, pokud fake news obsahuje nějaký obrazový materiál, to si lidé snadněji a lépe zapamatují. Taky je třeba psát negativně. Takové ty obrazy světa, kdy vám někdo chce moc ublížit a svět se žene do záhuby, to je ideální příměs do fake new, aby se lépe a rychleji strávila.
Rychlost šíření informací nesouvisí se změnou ve společnosti
Představte si, že by v době, kdy bylo již známo, že kouření škodí zdraví, tedy v letech 60., existovaly sociální média, jak je známe dnes. Co by to změnilo? Myslíte si, že by lidé najednou přestali kouřit jako mávnutím čarovného proutku? Jen proto, že by si rozšířili informaci, že je kouření nezdravé? Vždyť jsme v roce 2024 a velká část států uvažuje o schválení marihuany. A to je přitom známý fakt, že pravidelné kouření marihuany může vést k psychóze. V USA je kouření marihuany na některých místech populárnější než alkohol!
Tak nebuďte naivní a nemyslete si, že masové šíření pravdy povede k pravdivějšímu životu vašich spoluobčanů. Někdy vám to schválně dají sežrat díky tomu, že je překrmíte fakty a čísly, o kterých život není. Musíte umět pracovat s informacemi, jinak vám jejich překládání ze strany na stranu stejně v ničem nepomůže. O edukaci to není. Pokud však necháte své čtenáře navyknout na špatnou duševní stravu jako jsou bulvární titulky, posmontované senzační informace ze světa celebrit, názory druhu hospodských týpků a pavlačových drben, kvalitní stravu vám už papkat vaše čtenářstvo nebude. Pak ale spláčete nad výdělkem, protože tisíce čtenářů se zkaženým žaludkem půjde klidně jinam, špatných informací je všude dost a vy nejste výjimkou.
Pobavilo mě, když v rozhovoru s médii uvedl mluvčí českých elfů, že má v demokracii člověk právo na blbost. Jednak to, že v Česku představují vzor vší čistoty pravdy Elfové, je poněkud zavádějící název sám o sobě, a za druhé, pán zřejmě nechápe, jak funguje něčí psychika. Lidé si totiž nikdy svou blbost nenechají pro sebe, a proto jim toto právo nelze zdůrazňovat, spíše se raději potichu smířit s tím, že v demokracii se šíří i názory, které se nám nelíbí a jsou hloupé. A v jiných režimech je tomu prosím jinak?
Emoce a zase jenom emoce a charakterové rysy v závěsu
Prý je člověk emoční zvíře, nikoliv racionální. Jsou výjimky, lidé, kteří se rozhodují mozkem, dokonce racionálním mozkem. Řada lidí žijí spíše na úrovni emočních zvířátek. Toho využívají četní dezinformátoři nebo spíše jsou tím využíváni. Oni jsou totiž na tom stejně jako jejich čtenáři, případně ještě daleko hůře, proč by jim jinak museli jejich čtenáři přispívat, že?
Není třeba si hrát na nějakého guru manipulace. Vaše emoce může manipulovat i pes. Znáte ho, jak umí loudit… Několik základních emocí se ve fake news neustále opakuje. Třeba hněv, když vás někdo naštve, tak zpravidla zapomenete myslet. A s tím fake news počítají. Takový titulek, který vás má proti někomu popudit, je úplně ideální. Racionální argumenty pak jdou stranou. Třeba: „Vláda financuje uprchlíky a zapomíná na vlastní občany“. To je krásný claim, který garantuje vaši pozornost díky tomu, že se naštvete. Jak to, že nefinancuje nás? To jsou ale… a dál to znáte.
Pak je to chamtivost. Proč myslíte, že se hodně důchodců napálilo a stále nachytává na falešné stránky o bitcoinech? Prostě a jednoduše chamtivost. To jsou ty reklamy: „musel odejít ze země“ „papírové peníze budou brzy bezcenné“. Pak je to pýcha. Pýcha na to, že nejste jako druzí a víte nějakou tu zákulisní informaci, kterou oni nevědí. Proto se asi takové zprávy posílají všem, viďte? Pak přichází lenost. Proč myslíte, že vám pořád chodí zprávy o tom, jak jste zdědili milion dolarů? Ušetří vám přeci čas, stačí jen převést nějaký ten vstupní poplatek a máte koláče bez práce. Někteří jsou dokonce takové svině, že jsou schopni sáhnout po jakékoliv emoci, třeba po radosti. Máte radost z toho, že pomůžete někomu postiženému nebo někomu v jeho kariéře nějakou tou korunkou? Tak si pak nevšimnete, komu jste vlastně ty peníze poslali a co jste podpořili za zhůvěřilost.
A jak se tedy dezinformacím a fake news bránit? Jednoduše, nečtěte prostě vůbec nic. Neposlouchejte vůbec nikoho a nepotkávejte se vůbec s nikým. Tak potom budete mít garantováno, že vás fake news neohrozí. Akorát budete tak trochu sami, no…
Autor je psycholog
Zdroje:
Newman, E. J., & Zhang, L. (2020). Truthiness: How non-probative photos shape belief. In R. Greifeneder, M. Jaffé, E. J. Newman, & N. Schwarz (Eds.), The psychology of fake news: Accepting, sharing, and correcting misinformation (pp. 90–114). London: Routledge.
Kessler, G., Rizzo, S., & Kelly, M. (2019). President Trump has made 10,796 false or
misleading claims over 869 days. Washington Post. Retrieved from https://www. washingtonpost.com/politics/2019/06/10/president-trump-has-made-false-or- misleading-claims-over-days/
Thornton, B. (2000). The moon hoax: Debates about ethics in 1835 New York newspa- pers. Journal of Mass Media Ethics, 15, 89–100. doi: 10.1207/S15327728JMME1502_3
Kaminska, I. (2017). A lesson in fake news from the info-wars of ancient Rome. Finan- cial Times.
Oyserman, D., & Dawson, A. (2020). Your fake news, our fakes: Identity-based motiva- tion shapes what we believe, share, and accept. In R. Greifeneder, M. Jaffé, E. J. New- man, & N. Schwarz (Eds.), The psychology of fake news: Accepting, sharing, and correcting misinformation (pp. 173–195). London: Routledge.
