Článek
Tento článek je pouze o subjektivních pocitech z národů, které do určitě míry osobně znám a nejedná se o žádnou odbornou analýzu. Jen je těch zpráv z obou stran nyní tolik, že mám potřebu se k nim vyjádřit.
O panu Zelenském jsem věděl před rusko-ukrajinskou válkou jen jedno, v médiích proběhlo, že nesouhlasil s rozhodnutím jednoho místního soudu, tak ho zrušil. Nevzbudil ve mě tím rozhodně důvěru, ale protože to bylo na Ukrajině, kterou jsem znal zprostředkovaně spíš z migračních dělníků, kteří mi říkali, že musí na hranicích odevzdávat svůj žold nebo alespoň poměrnou část svým kápům, nedivil jsem se tomu. Putin mi byl sympatický už jen díky tomu, že podobně jako já byl dlouholetým praktikantem judo. Říkal jsem si, že jako takový bude alespoň vědět něco o fér boji. Jenže úplně tak to nebylo.
V mém osobním životě zanechali Rusové nesmazatelnou stopu. A to v době, kdy jsem se ještě nenarodil. Bylo to v 50. letech a Sovětský svaz potřeboval uran. Češi ochotně vyhověli a vytvořili v Jáchymově tábory smrti. Ono, když jste v 50. letech chtěli vytěžit uran a neřešit bezpečnostní normy a podmínky, nejlepší proto bylo za tímto účelem použít vězně, takzvané MUKLY, Muže Určené K Likvidaci. Jedním z nich byl můj otec, toho to kupodivu nezničilo, naopak, mnohé se v táborech naučil. A díky tomu, že se z nich dostal, jsem se taky mohl narodit já. Ruštinu jsem na základce měl, ale musím kápnout božskou, neměl jsem ji příliš rád. Azbuku jsem považoval za takové ty nesrozumitelné klikyháky. A tak jsem byl rád, že ji ve školách nakonec zrušili.
S Rusy jsem v kontaktu byl, s Ukrajinci také. Podle mě, také trochu ovlivněného mým psychologickým vzděláním, jsou Rusové sebevědomější, nejspíš až moc, a někdy také rozumnější, ovšem také podlézavější a na jejich dohody se nedá spolehnout. To Ukrajinci jsou vstřícnější, ale o to slabší, když na ně někdo z vnější zatlačí. V tom se podobají Čechům. Z Ukrajinců může překvapivě vypadnout něco velmi kreativního, mám však pocit, že si toho nejsou příliš sami vědomi. Toto vše jsou jen a jen moje osobní postřehy a vy na tyto národy můžete mít úplně jiný názor než já.
Když odhlédnete od současného konfliktu, který stejně musí nevyhnutelně skončit ať tak či tak, nemůžete jeden nebo druhý národ vymazat. Nemůžete se tvářit, že Rusové přestali existovat tak, jak to dělají někteří západní i čeští politici. To mi připomíná hru malého dítěte, které když nechce, tak něco neexistuje. Rusové budou existoval dál a je třeba s nimi počítat, stejně jako Ukrajinci mají své právo pobytu na slunci. Kdokoliv podle mého popírá rozdílné identity národů v dnešním světě a snaží se z nich udělat jeden mix, skončí s pohledem na svět, který připomíná bubble tea, je to takové přeslazené a podle mě se to nedá pít.
Je třeba prohlédnout skrz na skrz svoje předsudky, antipatie a podvědomé nenávisti, a podívat se na své okolí objektivně.
Co se stane, když Rusové ukončí válku, co se stane, když Ukrajina změní svůj přístup?
