Článek
Slavný filozof a spisovatel Umberto Eco prohlásil, že pokud by Hitler dobře znal Napoleonovo tažení do velké Rusi, rozhodně by se pro takové šílenství za zdravého rozumu nerozhodnul. Nejspíš by se i dnešní francouzský prezident zdržel svých neuvážených výroků o pozemní vojenské operaci do velké Rusi, ale asi francouzští představitelé neznají dost dobře francouzskou historii, i když studovali na věhlasných francouzských školách, třeba na té s názvem Po, ale to není předmětem této úvahy. V této věci lze připomenout omšelou, ale aktuální frázi, že kdo nezná historii, je donucen ji opakovat. Je tomu opravdu tak? Platí to i na islám? Jeho hrozba se prý přeceňuje, očividně si to myslela paní Merkelová, která příležitost hromadné nevýběrové migrace přijala jak stojí a běží, a zřejmě si to myslí i papež František, který argumentuje u všech cizích kultur bez ohledu na jejich invazivnost otevřeností a lidskostí. Dokonce vyzýval k tomu, aby se Ukrajinci poddali ruské agresi z důvodů, kterým očividně sám plně nerozuměl. Zřejmě žijeme v době, kdy věříme, že to s těmi na druhé straně, ať je to strana Ruska či islámu, nějak prodebatujeme a ono to nějak dobře vyjde. Oblíbenými termíny jsou tolerance a kompromis.
Nedávné zprávy z německých médiích však svědčí o velkém nárůstu strachu a chaosu v německé společnosti spojeném s ekonomickým propadem a zvýšenou mírou zločinnosti v souvislosti s uprchlickou krizí způsobenou zpětně zejména rozhodnutími na straně USA v době prezidenta Baracka Obamy. Několik let zpět Němci zcela ignorovali příliv nové vlny lidí, a chápali ji jako injekci pro svůj průmysl a obchod, a nedokázali si zanalyzovat, že to je vlna poněkud jiná než před několika desítkami let ta z Turecka, kdy do země přišli nadšení obchodníci a řemeslníci z Orientu.
Vlivem západní přehlíživosti došlo k naměstnání napětí, které nyní lidé v Německu, Francii a jiných zemích naprosto ekonomicky, kulturně a psychicky nezvládají. Jinými slovy mají nervy v kýblu. A tak se uchýlili k základní strategii někoho, kdo je v koncích a odmítá si to přiznat. Odvést svou pozornost jinam.Třeba na jiné světové konflikty, jen aby nikdo neviděl fakt, že vnitřně jsou jejich kulturní, sociální a ekonomické struktury rozvráceny. Každý, kdo projíždí poloprázdným Německem a zpustlou zemí Francie, tento fakt nemůže nevidět. Nyní tyto země marně hledají vnějšího viníka a snaží se vší silou, která jim jaksi došla, zakrýt fakt, že řízení a akulturaci jiných národů prostě zbabrali.
Ti, kteří vyzývají k bezbřehé toleranci, jako je současný papež, by měli své výzvy korigovat v souvislosti s aktuální situací. Shodu by dnešní papež marně hledal se svým předchůdcem papežem Urbanem II., který dal imprimátur pro křižácké výpravy, jež byly vyprovokovány právě hostilitou islámských výbojů v geopolitickém regionu Palestiny. Rozhodně by se téma diskuze nedalo použít pro franckého vůdce Karla Martela, který zastavil islámskou expanzi jen tak tak ve francouzském regionu (8. století), rovněž ne pro Michala Chrabrého, který zatočil s Turky v 16. století, a také ne pro polského krále Sobieskiho, který jen tak tak v roce 1683 ubránil Vídeň před islámskou expanzí. No a Němci, zřejmě ve své romantizující naivitě, pak s Turky resp. Osmanskou říší táhli do první světové. Jak tam dopadli, víme. První světová válka byla jen předehrou k té druhé světové, ještě strašlivější a hrůzyplnější.
Zajímavé je, že neinformovaní a nezkušení mladí lidé podporovaní také naivismem současných postmoderních filozofů, kteří by však již rozum mít měli, mají svou pozornost nasměrovanou především na konflikt Východu a Západu. Všímají si vedení hybridní války v zájmu ovlivňování voleb a přitom jim zcela uniká dlouhodobá a intenzivní hybridní válka, kterou především v kyberprostoru vedou islámští fanatici.
Islám totiž na rozdíl od katolické církve má zcela jinou organizační strukturu. Svou podstatou to není náboženství zaměřené na imaginaci. Sochy a obrazy v mešitě nehledejte, spíše různě tvarované geometrické obrazce, které souzní se zaměřením islámu na byrokratické uspořádání životního prostoru svých věřících. Rovněž je jeho podstatou expanze, a to světové úrovně. Svou byrokratickou povahou odpovídá snaze Evropské unie zasahovat do všech detailů života svých obyvatel včetně tak nepodstatných věcí, jako co má být v pomazánkovém másle. Možná proto technokratům a byrokratům jeho podstata nevadí a možná je jim vlastně i něčím blízká.
Ovšem islám se rozhodně nespokojí s organizací prostoru jen pro své souvěrce, přímo v jeho hlavní ideologii je pernamentní válka s okolním světem. Jak bude definovaná, záleží na demokratickém hlasu jeho věřících. A tím se dostáváme k hlavnímu strukturálnímu rozdílu mezi islámem a katolickou církví. Kdyby nějaký fanatický kněz začal v kostele vybízet k útoku na komunitu snědé pleti, byl by včas odvolán biskupem a buď by se dostal do Bohnic či na malou vesnici. Katolická církev své ovečky včetně kléru drží pevně v hrsti. Islám je však náboženství vpravdě demokratické (použijeme-li tento termín v doslovném významu), protože každý muslim, který má dostatek razance, si teoreticky může ke svým nohám shromáždit své souvěrce a stát se imámem, tedy lokálním nebo v době internetové globálním vůdcem.
Jak se tímto dostáváme k jeho rizikům? Veškeří nezkušení a případně zkušení, ale naivní debatéři a diskutéři nechápou historické paradigma, které ostatně velmi dobře vyjádřil Ch. K. Chesterton. Říká: „Na světě je nejmoudřejší, když křičíte dříve, než vám někdo ublíží. Když křičíte až potom, když už vám někdo ublížil, už to není k ničemu; zvláště, když vám smrtelně ublížil. Mluvívá se o netrpělivosti lidstva; ale rozumní historikové vědí, že mnohé vlády tyranů se uskutečnily jen proto, že lidstvo se vzbudilo až příliš pozdě. Ale je třeba postaviti se tyranii dříve, než počne existovati.“ Tak to vnímal Chesterton a podobně vidím situaci dnes. Jen díky věčnému debatéru panu Chamberlainovi, který navíc na naši zemi shlížel hodně shora, se podařilo prosadit své zájmy Hitlerovi jak lokálně tak globálně. Tedy dvě lekce na závěr.
To, že u nás není dostatek uprchlíků z převážně islámských zemí na to, aby se to dalo početně považovat za problém, není důvod k tomu, nestrašit lidi, pokud to má vážné důvody. A my, kteří čteme dobře historii a současnost, ty důvody vidíme. Dále říkat, že téma pro dnešek by bylo irelevantní, protože přeci jsou důležitější věci jako válka na Ukrajině, je buď naivismus, prostý technokratismus nebo ignorantská lež. Ostatně Rusové právě zažili ostré probuzení v Moskvě, kde se setkali zjevně s fanatickou nejspíš islámsky orientovanou realitou. Na hodnocení je ještě příliš brzo, ale vsadil bych si na to, že vítr fouká někde z oblasti Islámského státu. Alespoň se k tomu sám přihlásil, i když kdoví, jak to bylo.
Je třeba posouvat realitu do mezí, ve kterých by měla fungovat. Byrokrati rádi vidí lidské možnosti a kompetence v úhledných kolonkách, ale efektu motýlích křídel nerozumí. A co když motýl mávne křídly? Může to způsobit podle složitých matematických algoritmů dokonce tornádo. Tornádo ale nezačne tím jedním motýlem, před ním tam musí existovat souhrn ostatních činitelů a pak stačí jen jedny křídla. Naše geopolitická situace a globálně orientovaná společnost je křehký organismus, proto mysleme na všechny detaily.
Postoj k islámu není pouhým detailem. Je třeba jej hodnotit se znalostí kontextu, historie, globální politiky a s podezřením, které právem vyvolává.
Zdroje:
Felix Tauer. Ze světa islámu.
Karel Petráček. Islám a obraty času.
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-nezavirejme-pred-tim-oci-nemecko-zverejnilo-vybusna-cisla-o-kriminalite-migrantu-40465005
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-v-nemecku-zije-nacerno-pul-milionu-migrantu-stat-je-zaopatruje-40464547
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-mrtvi-a-raneni-po-strelbe-a-explozi-v-koncertni-sini-na-predmesti-moskvy-40465243
