Článek
Terorismus je relativní pojem, záleží na tom, z které strany „hlavně“ se do něj díváte. Gérard Chalian a Arnaud Blin, výzkumníci tohoto fenoménu, považují za akt terorismu i svržení atomových bomb na japonská města Hirošimu a Nagasaki. Účelem takového spektakulárního hrozivého útoku bylo totiž zasít strach a paniku mezi japonským civilním obyvatelstvem a tím srazit Japonsko na kolena.
Oba autoři Chalian a Blin studovali míru násilí, počet zúčastněných a hrozbu vůči režimu v jednotlivých druzích teroru či povstání. Tak třeba u státního převratu takzvaném Coup d’état se jednalo o velkou míru revolty, ovšem s využitím mála jedinců, s trváním krátkodobým, mírou násilí, která mohla a nemusela být intenzivní, zatímco hrozba vůči režimu byla enormní. Zatímco leninská bolševická revoluce měla podle nich nízkou míru revolty (těžko říct, proč to tak chápali, asi Francouzi), zatímco hodně účastníků, krátké trvání, intenzivní násilí, hrozba vůči režimu byla velká, a pokud je o míru spontánnosti, tak je to pro výzkumníky otazníkem. Terorismus z pohledu odborného výzkumu má nízký potenciál revolty, zahrnuje malé množství lidí, zatímco trvá dlouho, v porovnání s ostatními hrozbami je forma násilí nízko na škále. Řekněte to ale obětem, že.
Je těžké udělat přísnou hranici mezi terorismem a legálním násilím, zvláště, pokud je samotný stát či vládní prostředí vytvořeno nelegitimně a svou moc uplatňuje prostředky, které samo teror působí. To, kdo je terorista a kdo není, záleží na morálním pohledu zůčastněných stran. Vůdce Al-Káidy Usáma bin Ládin měl pocit, že se dopouští legitimního aktu pomsty vzhledem k tomu, že mu USA ve spojení s jeho saudskými spojenci zaútočili na jeho vlastní pozice a možnosti.
Zélóti: židovská teroristická organizace, která se stala předobrazem pro ostatní
Akademici datují akty terorismu do prvního století našeho letopočtu, kdy v roce 63 n. l. římské legie násilím přeměnili Judeu v de facto klientské království římského impéria. O padesát let později císař Augustus odstranil místní loutkovou vládu a ustanovil v oblasti římského gubernátora. Židé museli platit velké daně svým podmanitelům a dostalo je to do dluhu. Hnutí proti výběru daní vedené Jidášem Galilejským bylo potlačeno a židovská smetánka, která tíhla ke svým římským souputníkům, rozdělila židovskou společnost. V roce 66 n. l. potřeboval římský císař Nero nutně sponzoring pro svůj opulentní život, a tak zkonfiskoval veškeré drahocenné předměty z židovského jeruzalemského chrámu. Židy tím pobouřil, zatímco velekněz Ananiáš dále kolaboroval s Římany ze strachu a z touhy po zisku.
Napětí se dostalo na neúnosnou míru, zatímco rebel Menachém přesvědčil své následníky zélóty, kteří se přísně drželi židovského zákona, že je novým mesiášem a uchýlili se do pevnosti zvané Masada. Zélóti kolem sebe rozsévali teror a nikdo si nemohl být před nimi jistý, zabíjeli Římany i Židy, které považovali za kolaboranty. Jeruzalém byl paralyzován jejich terorem a nakonec Římani napochodovali do jejich pevnosti Masada, kde zélóti spáchali masovou sebevraždu. Bylo jich 960. Jejich motivy pro vzbuzování strachu a hrůzy byly náboženské a politické a stali se tak předobrazem řady teroristických organizací, které vznikly později.
Asasíni: sofistikované metody náboru teroristů
Asasíni (1080 n. l.) byli tajné muslimské hnutí založené v severním Iránu Hassanem-i-Sabbáhem, který se narodil v Qomu, dnešním náboženském centru šítských muslimů. Hassan převzal ismailitskou formu islámské víry pocházející z Egypta, a vzhledem k tomu, že byli malou sektou, operovali v utajení. Rekrutovali lidi pod přísahou tajnosnubnosti, a ti, kteří by slovo porušili, by byli vyobcování s konečnou platností z islámského ráje. Hassan se snažil infiltrovat do tehdejšího území tureckého impéria. Věděl však, že nemá na přímé vojenské střety, tak se uchyloval k plánování teroristických operací. Sám prý nevycházel vůbec ze svého domu, kde plánoval operace, jako bylo odstranění tureckých oficiálních představitelů, které se mu několikrát vydařily. Dal dokonce zabít i jednoho svého syna pro pití vína, které je Koránem zapovězeno. Druhého dal zlikvidovat pro neautorizovanou vraždu. Zřejmě se synáček utrhl ze řetězu a neřídil se přesně otcovými pokyny.
Hassan používal své operativce na sebevražedných misích. Vyslal takto tisíce mužů, z nichž se jen minimum vrátilo zpět z akce živých. A jak je k takovým akcím motivoval? Slovo asasín pochází z hašašin - ten, který kouří hašiš. Po zdrogování je poslal do krásné zahrady s krásnými ženami a namluvil jim, že okusili ráj, který je čeká po vykonání stanoveného úkolu. Hassan zemřel ve věku 74 let se svým snem pokořit svět svou ideologií nenaplněným, nicméně ještě po několik století jeho vize a lidé jí inspirovaní děsili islámský svět. Jeho vůdcovství již nebylo k dispozici, nicméně jeho metody ano. V roce 1192 zabil jeden z asasínů převlečen za křesťanského mnicha významného křesťanského křižáckého rytíře. Nakonec jejich řádění učinili přítrž v roce 1272 mongolské hordy, které se přehnaly íránským Alamutem.
Hassan byl ten, který vymyslel sebevražedné teroristické mise a vytvořil decentralizovanou formu teroristické organizace, která sloužila jako matrice, kterou převzali i dnešní teroristické organizace. Poslední článek řetězu, ti, kteří prováděli teroristické akce, nevěděli, co a kdy se má stát až do poslední chvíle.
Indie: tato zdánlivě pokojná země má taky své teroristy
Učiníme si malou odbočku do Indie. Thugové, anglické slovo „thug“ pro zločince pochází z jejich názvu, prosperovali od šestého století n. l. do poloviny 19. století. Jejich hrůzné činy jim zatípli Angličané. Indiana Jones a Chrám zkázy volně navazuje na zkušenosti britských podmanitelů s jejich kultem. Byli to uctívači bohyně Kálí a velmi vychytralí zločinci. Potkávali se s pocestnými a předstírali, že jsou hodní nápomocní lidé. Pak vždy svou oběť, kterou získali na svou stranu, krutě zavraždili prostřednictvím rituálního šátku, kdy ji s ním uškrtili a poté okradli. Thugové mezi sebou používali tajné symboly a jazyk, aby se vzájemně poznali. Před každou vraždou praktikovali náboženský rituál jedení cukru, což symbolizovalo pojídání těla bohyně Kálí. V roce 1848 na ně Britové podnikli zátah a zhruba tři tisíce z nich pozavírali a pověsili.
Evropský terorismus: doutnal ve středověku, rozhořel se s novou silou v novověku
V evropském středověku nehrály teroristické činy významnou roli, jinak tomu však bylo v poslední dekádě osmnáctého století. A to se týká francouzské revoluce. Nově vytvořená gilotina byla užita k masovým vraždám těch, kteří odporovali tehdejšímu zmatenému novému režimu. Říkalo se mu vláda teroru. Zhruba 250 000 lidí bylo z různých důvodů a záminek zadrženo. Více než 17 tisíc z nich přišlo v zrychlených zmatených procesech o hlavu. A ještě více z nich podlehlo hněvu a šílenství davu. Francii a všechny okolní země zachvátil teror.
Je s podivem, že to byla právě krvavá francouzská teroristická revoluce, která dala štempl světovému humanistickému hnutí a rozšířila ho po světě včetně USA. Není tedy divu, že právě humanismus považuje řada lidí za utlačující, nikoliv osvobozující ideologii, neboť je v něm vetknuta svoboda pro masy, nikoliv však důraz na výjimečnost jedince, pro ty měli Francouzi nachystány gilotiny, kde nakonec skončil i tvůrce francouzské revoluce samotný Robespierre.
Anarchismus v Evropě: to byla ale bomba
V roce 1848 vypukly na mnoha místech v Evropě násilná povstání proti zastaralým vládním metodám monarchie. A prsty v tom měl samozřejmě Marx. Tezí anarchistů stejně tak jako Marxe bylo, že stát musí být svržen, demontován a zničen jakýmikoliv dostupnými prostředky. Zatímco si Marx pokojně dlel v pohodičce u svého anglického souputníka Engelse, ve svých spisech burcoval dělnickou třídu, aby svrhla nadvládu kapitalistů jakýmikoliv prostředky. Rusové se takového nápadu samozřejmě chytili a ruský anarchista Nikolaj Morozov vyvodil, že terorismus je skvělá metoda, jak učinit dělnické hnutí populárním. Na celém evropském kontinentu se odehrávaly teroristické akce, spojené s otravami či explozemi, které měly otřást vyššími vrstvami obyvatelstva a jejich sebedůvěrou. Nakonec víme, že teroristický čin, kdy byl zabit arcivévoda František Ferdinand d'Este, zapříčinil první světovou válku.
Nová doba: nové možnosti terorismu na základě starých motivů
Ve dvacátém století po druhé světové válce mohl západní svět zažít řadu teroristických útoků spáchaných na veřejnosti od organizací jako byla Rudá brigáda, které se hlásily k radikální levici. Tato organizace byla školena a podporována také československou StB. Stejně jako je zažila Afrika v těch případech, kdy se chtěli samotní obyvatelé černé Afriky osvobodit od svých kolonistů. Pro USA, které bylo víceméně terorem nedotčeno, se stal teroristický útok na dvojičky v roce 2001 absolutním mezníkem, od kterého se nepřestaly bát možných dalších útoků. Vrátily se teroristické vlny do samotného Izraele, odkud kdysi vzešly, a islámský svět nepřestal dodávat své asasíny po celém světě a zároveň vlády celého světa nepřestávaly házet své problémy na vnějšího nepřítele.
Terorismus nezemřel, ale žije. A daří se mu docela dobře. Proč asi?
Měl by ale brzo umřít.
Zdroje:
Gérard Chaliand and Arnaud Blin. History of Terrorism.
Robert Taylor. History of Terrorism.
Walter Laqueur. History of Terrorism.
