Článek
Vůbec nevím, proč se velké evropské země obrací k USA jako k poslední naději při vyjednávání, co se týče rusko-ukrajinské války, při všech ekonomických dohodách a změnách, a hodnotí sami sebe podle dolaru. Myslím si, že je to docela mimo mísu. Podle toho taky světová politika a ekonomika vypadá.
Přitom, když se zamyslím nad atmosférou v USA, nenacházím tam moc opěrných bodů plných sebedůvěry, které by mě přesvědčily o tom, že „America is Great nebo again“. Naopak mám pocit, že v USA žije spousta lidí, kteří se strašně bojí, bojí se o život, bojí se finančáku, bojí se zlých cizích zemí, o kterých skoro nic nevědí, bojí se FBI, bojí se CIA, bojí se vlastní vlády, bojí se o výdělek, bojí se rozpadu vlastního obličeje a rodiny, bojí se o peníze, bojí se o vlastní pověst a bojí se o dům, ale ani veškeré takové strachy by ze Spojených států amerických, které svého času toužily být nejlepší, nejkultivovanější a nejmodernější zemí na světě, neměly udělat zákeřné monstrum typu Galaktického Impéria ze Star Wars, které cíleně útočí na každého, jehož realitě samo nerozumí. V tom se jistě shodneme. Bohužel pak často americké mezinárodní mírové a vyjednávací mise na světě dopadají jako akce na temné straně síly, použijeme-li terminologii této slavné americké ságy.
Ono totiž už povědomí o tom, že se nějaká země takto chová, že dopředu plánuje ovlivňovat jiné země pod záminkou šíření svobody a demokracie v korelaci s tím, že má nulový hloubkový vhled do jejich kultury a tradice, že má nulový plán, jak dynamicky pracovat s jejím obyvatelstvem rozumným způsobem, že nevytváří kreativní řešení problémů, a to vše jen kvůli strachu, velkému strachu z neznáma a z neschopnosti řešit problémy jinak, než o nich diskutovat a pak, když jim nerozumí, je nechat být svému osudu, tak povědomí o takovém chování, které má zjevně špatnou motivaci a v konečném důsledku dělá ve věcech ještě větší nepořádek, než tam původně byl, vyvolává v ostatních zemích, které mají trochu jiné naladění, než Spojené státy americké, obrovskou alergickou reakci, která je vede k ještě nenormálnějšímu chování, než by bývaly měly za normálních okolností.
Spojené státy americké to všechno myslí strašlivě moc dobře, ale díky zahledění se sama do sebe se z nich stal jeden obří alergen, ze kterého už má celá zeměkoule sennou rýmu.
Nic proti ambicím být skvělý a nejlepší a posunout celou civilizaci vpřed. To je moc hezké. Ono to chce ale také na věci mít talent, píle totiž nestačí. A ten talent na to, stát se tím nejlepším z nejlepších, podle všeho Spojeným státům americkým tak nějak zoufale chybí. Ono to totiž není zdaleka jen o technice. Připomínají mi takového toho žáčka, co strašně dře a chce být houslový virtuóz, ale bohužel, jaksi, nemá hudební sluch. Nebo malou nadšenou gymnastku, která chce hrozně vyhrát olympiádu, umí skvěle všechny cviky, ale tak nějak má deset kilo nadváhu, a ne a ne se jich zbavit.
Upřímně mi připomíná mentalita USA přesně takovou mentalitu, kterou zobrazili samotní američtí tvůrci, když chtěli ukázat průměrného, ale i nadprůměrného Američana, byznysmena či politika v seriálu Simpsonovi. Mám mít srandu z toho, že je Homer zcela zabedněný a zajímá se jen sám o sebe a shodou okolností svým chováním svému okolí ničí život? Třeba ohrožuje životy lidí svou pracovní netečností v jaderné elektrárně? Stejně se nakonec ze všeho vylíže, uzná, že dělá chybu a zase začíná od začátku. Přes toto všechno má dům a pohodičku 24/7 bez jakéhokoliv stresu. Takto si Američané zjevně představují sami sebe. Na animovaný seriál to stačí, na život ne. Nechci, aby se kolem mě rozlézali samí Homerové.
Píle a sny vždycky nestačí Homere, milí Amíci, na světovládu to chce talent a vy ho prostě nemáte. Tak mi to prosím všichni odpusťte, že jsem si dovolil tak šíleně nestandardní názor, ale já ho prostě mám. Ne, že se teď zaraduje Rusko a sebere odhozenou rukavici. Ani vy Rusáci na světovládu nemáte, a vůbec, kdo by na ní vlastně měl? Počkejte, já se zamyslím…
Spojené státy americké by si měly připomenout, proč vlastně vznikly a přehodnotit si, jestli by si neměly vybrat nějaký jiný sen pro svou budoucí kariéru. Takový, který bude lépe odpovídat jejich skutečným schopnostem a zaměření, nejen těm vysněným.
Může to být třeba svoboda a prostor pro jiný názor, než má samotné USA? To by byl krásný sen, který by naplnil ideje původních zakladatelů, co myslíte?
A řešení problémů Evropy tkví v ní samé. Pokud by pro východisko ze svých kontinentálních problémů nutně potřebovala radu a pomoc svého vzdálenějšího kamaráda, jak říkají Američané buddyho, asi by to ukazovalo na to, že je sama již neschopná a příliš zabrzděná na to, aby fungovala samostatně a svéprávně.
To by jistě nebyl pěkný obrázek Evropy, nemyslíte?
Postskriptum:
Není absolutně žádný důvod, aby se jakákoliv země vytahovala nad druhou, ať je to kvůli stáří, velikosti či původu. Zákony proti diskriminaci musí platit stejně jako pro jednotlivé lidi, tak pro národy i státy.
