Článek
Mohli bychom začít brnět, nebo snad zbrnět? Název slovutného města Brno pochází kdoví odkud. Nejspíš z bahna, protože odtud z močálů v otevřené krajině povstalo, ale možná taky z toho, že mu tak říkali pocestní, kteří se ve městě zastavili a brněla jim z toho ještě týdny hlava. Místo, kde se v Kounicových kolejích stříleli za nacistů disidenti a za pár roků hnali Němce na potupný pochod, pochod smrti, a řada Brňanů si zchladila žáhu na poražených, ačkoliv sami byli jejich součástí. Hrůzné vězení tyčící se nad městem zvané Špilberk ještě teď straší v hlavě Italů, Balkánců a lidí ze všech možných národností, ze kterých povstali buřiči proti rakousko-uherské monarchii. Šup s nimi do Brna, ať už u nás nestraší. A teď se můžete na Špilas jít podívat do sklepa.
Brno je také město piva. Tady bych se zastavil. Ze Starobrna, známého brněnského moku produkovaného na Mendláku à la Mendlově náměstí, ano, toho Mendela, který byl jedním z předobrazů genetického výzkumu, na který navázali v Chicagu a produkovali z něj pak hrůzné eugenické teorie… tak ze Starobrna se stalo zapříčiněním jednoho zahraničního koncernu Starobahno. Ochutnávat toto již ne tradiční pivo nedoporučuji. Je mdlé a chutí připomíná vypláchnutou flašku od Jaru. To jiná piva, která na tradici vaření piva v Brně navázala tak nějak mimo Starobrno, jsou pitná, dokonce vysoce pitná.
Třeba pivo od jednoho z bývalých sládků Starobrna Hauskrechta stojí za zkoušku (děkuji Hauskrechtu za zaslání příspěvku za reklamu na můj účet, který doufám zašle, když je to od srdce, je to vždycky nejlepší reklama). Brno se vždy nějak přizpůsobilo tomu, co bylo v okolí. Prý na začátku dvacátého století byla značná část obyvatel německého původu, já bych spíše řekl rakouského a židovského. Můžete ostatně navštívit jednu ze známých funkcionalistických vil, tedy pokud máte rádi kultivované škatule a peníze nazbyt. Vstupné je totiž dost mastné. V jedné z takových vil jsem strávil zimu a mohu vám říct, není to nic praktického. Takže s funkcí to má pramálo společného.
Pak tu máme v Brně různé kuriozity. Jedna z hlavních kuriozit jsou občané Brna jako takového. Nejsou tak roztahaní jako Pražáci a o to víc jsou rozložitější. Odehrávají se zde různé podivné příběhy, na které byste jinde nenarazili. Tak třeba paní z parku, nedávno byla v Brněnské drbně, pod lavičkou objevila porno časopis a strážníci poslušně přikvačili a bio hazardní materiál ekologicky zlikvidovali, resp. neekologicky, protože jej hodili sprostě do koše. Co kdyby mohl být někdo v třídírně odpadu ohrožen na životě, že? A pak jí ještě poděkovali. To jednou v Brněnské drbně taky byla zpráva, že jeden mysteriózní zloděj krade plakáty z veřejného prostranství, radnice to po několika týdnech dementovala, že to je její zaměstnanec. Nebo jste mohli narazit na štědrého dárce, pána, který na ulici rozdával věci z auta, akorát nebylo jeho.
Pokud chcete znát Brno a jeho obyvatele lépe, dokonce se jim dostat trochu pod kůži a podívat se jim na zoubek, zkoukněte Detektiva Martina Tomsu v podání Marka Vašuta. Nezaslouženě seriál z devadesátých let zapadl a přitom se nic nezměnilo. V Brně se totiž zastavil čas, takže se nebojte, obyvatelé města, budovy a scény v seriálu zachycené odpovídají současné realitě. S jedinými výjimkami, jako jsou nové postavy metroušů u melounového džusu či paniček s vytahanými tepláčkami u borůvkového APA pivíčka. Ti jsou tam navíc, ale zase Brno se řídí trendy, tedy zásadně až po určitém delším čase se v něm objeví přesně to stejné co v Praze, stejně jako v Praze to, co se objevilo v Paříži a v Paříži to, co v Londýně, a Londýn to sbírá po světě kde se dá a tak můžeme pokračovat stále dál a dál.
Pokud chcete vidět Brno obnažené jak ho Pán Bůh stvořil, vyšplhejte na jednu z věží v centru města nebo koukněte pod povrch Jakubského kostela, tam je kostí pomalu jako v pařížském podzemí.
Brno je prostě jiné a taky prostě pořád stejné. Nebo je libo mumii? Běžte na Kapucínské náměstí, tam leží bez ladu a skladu příslušníci řádu Kapucínů spolu s lotrem Trenckem, pokud jej zrovna nepitvá některá brněnská univerzita. Kapucínské mrtvoly ležící v příjemném, sic trochu vlhkém a plesnivém kapucínském podzemí, jsou takovým epitomcem (vlastní novotvar od epitomu) Brna. Místo leží hned u brněnského nádraží, a tady pozor. Různá slídící individua a skupinky rabiátů, zřejmě převtělenci Trenckovy tlupy, muže, který leží opodál a a vyznamenala ho Marie Terezie za to, že jí pomohl obrat nějaké lidi, by vám mohli zavařit na pěkně dlouho. Takže neprovokovat, chovat se nenápadně a držet si štrajtofli dost u pasu. Vy, kteří jste z Prahy, už podobná pravidla znáte ze známého pražského nádraží a jeho přilehlého Šervúdu.
Brno má však něco navíc co v Praze nenajdete, i když podle přízvuku Pražáka spolehlivě poznáte podle jeho tendencí mít napjaté hlasivky a zpívat, což vzniklo zřejmě z toho, že Praha byla vždy městem kejklířů, herců, zpěváků a všemožných šašků, a to pražské heleee je nepřehlédnutelné podobně jako júúú, tak i když je to svébytné, přímo vlastní řeč Pražáci nemají. To Brňáci mají svůj hantec. Většina jím ale nemluví, to byste museli za skutečnými jazykovědci jako byl silák Franta Kocourek, který se na vývoji této řeči podílel. Přisuzuji to faktu, že v Brně chcípl pes, tak se kreativní lidé prostě museli nějak zabavit.
Co tedy v Brně dělat? Můžete mít to štěstí, že narazíte na dobu, kdy se koná Velká Cena, ale to bych vám nedoporučoval.
Řev motorek sice trochu ozvláštní mrtvolné ticho, které v Brně panuje, ale nic příjemného to není, pokud nejste zrovna motorkář a nepřijel jste do Brna balit holky. U těch holek se ještě zastavíme. Mladé Brňačky se vyznačují tím, že jsou poměrně dobře obdařené, to trochu patří k Moravě, a poté ty starší jsou ještě více obdařené. Tož nějak tak.
Brno prostě přitahuje bizáry a není divu, že v divadle Husa na Provázku se vyučilo několik takových jako byl herec Polívka, Pecha či Donutil. Ti to pak roztočili v Praze, kde došli k závěru, že pro ně bude blaze. Abychom nekřivdili Polívkovi, tak ten své divadlo v Brně na Jakubáku měl. Říkám měl, protože je v havarijním stavu, takže se bude zřejmě hrát jinde, kde, to se ještě neví. V Brně totiž všechno trvá věčnost.
Například to nádraží. Dodnes Brňáci neví, kde ho budou mít, asi se jim ztratilo v nekonečných rekonstrukcích, které mají jako svůj koníček. Pokud by vás napadlo v Brně bydlet, dejte si pozor na takové věci, které byste normálně nekontrolovali. Třeba plyn. Ten bývá ve starších ale i v novějších domech v havarijním stavu, takže pokud máte citlivý nosík, vězte, že ho brzo někde ucítíte. Brňákům to často nevadí, jsou zvyklí, stejně jako na to, že se občas některá ulice propadne nebo její část, ozve se totiž brněnské podzemí. Mimochodem i tam se můžete podívat, vstup je na Zelném trhu.
Dříve byl Zelný trh odrazem takového alternativního zelinářského podnikání, ale dnes pozor, můžete se dočkat i prodejců, kteří nakoupí v některém ze supermarketů a pak to dovezou na trh, takže zase se vyplatí mít dobrý nos či nosík.
Co bych vám o tom Brně ještě řekl? Pokud chcete něco vědět o ošklivé části brněnské duše, podívejte se na Hřebejkův film zdánlivě pojednávající o veteránovi z Afghánistánu s titulem Veterán. Tam je zachycen styl jednání některých brněnských postaviček a mohu vám říct, že brněnská podnikatelská galerka je zde s přesahem do magistrátu vykreslena poměrně přesně. Zřejmě se bude točit druhý díl pod názvem Bílá Lajna ve Vaňkovce (to je obchodní centrum u nádru) nebo Lajka (v ukrajinském jazyce), to je ještě ve stádiu zrodu. Pak je ještě jeden film na téma politického života v Brně, ten zkuste vyšťourat, odhaluje takzvaným dokumentačním stylem pozadí podivného hnutí Žít Brno, spíše by se to mělo jmenovat Vyžít nebo Vyžrat Brno soudě podle toho, co se v Brně v posledních několika letech odehrálo. A vlastně se neodehrálo nic, jen se tak užralo či vyžralo či vypilo.
A ještě tu máme brněnskou slovutnou univerzitu. Na ni narazíte zcela spolehlivě, protože se líná od samotného středu Brna až do Žabovřesk a od nich zase až k Bohunicím, kde stojí Zemanův kampus (ano, ten Miloš ho tehdy zajistil, když to Brňákům nešlo). Brňáci dokonce na jedné ze svých univerzit spočítali, že těch mnoho tisíc studentů, kteří univerzity v Brně živí, drží brněnskou gastronomii. Pro studenty je uchystáno ubytování na kolejích, které je podle nich samotných v hrůzném stavu. Největší problémy byly přes zimu s topením a cenou bydlení. Holt, když Vláďa utáhl kohoutek, Brňáci s tím nic nezmůžou. Už teď se studenti v Brně děsí, co bude další zimu. Asi bude lepší strávit učednická léta v jedné z brněnských restaurací a tím zase udržet tu brněnskou ekonomiku, to je ale bludný kruh, že?
Faktem je, že zavítat do některé z klasických brněnských pubů může být příjemný zážitek. To věděla i britská královna, a proto dovalila do Brna, když viděla tu skrovnou krmi v Praze. A já ji plně chápu. Několikrát jsem v lepších restauracích v Praze žádal jako doplněk k pečeným bramborám česnek. Byl jsem odmítnut s tím, že ho nemají. To by se vám v Brně nestalo! Co se týče jídla, to v Brně se setkáte se všeobecným pochopením. Zkuste pohledat třeba na ulici Česká a sami uvidíte. Porce jsou velké, protože Brňáci rádi jedí a vědí jak jíst, když to porovnám s Pražáky. To je zřejmě to, čím v republice válcují. Jejich heslo „Ať jsme tlustí na tři prsty“ není jen reklamou. Tak někdy nazdar a vzpomeňte si na můj článek, když uvidíte auto s pražskou značkou a nápisem „Já su z Brna“. To bude nějaký brněnský patriot dozajista. Zdar jak sviňa.
Zdroje:
Seriál Detektiv Martin Tomsa 1994-1998
Dějiny Brna 1 od Rudolfa Procházky
Dějiny Brna 2 od Libora Jana
Brno nacistické od Brennera Alexandra
