Článek
Janet Leigh se narodila v roce 1927 jako Jeanette Helen Morrisonová v Kalifornii. Už ve 19 letech stála před kamerou v prvním filmu a koncem 40. let patřila mezi nejzaměstnanější mladé herečky hollywoodského studia MGM. Šéfové ji obsazovali do rolí půvabných „hodných dívek“ a Leigh si rychle získala oblibu.
Na přelomu 50. let ale zatoužila po náročnějších úkolech a příležitost přišla až s nabídkou Alfreda Hitchcocka. Scénář k Psychu ji okamžitě zaujal. Věřila, že role sekretářky Marion Craneové, která ukradne peníze a stane se obětí vraha ve slavném motelu, jí pomůže vymanit se z nálepky nekonfliktních postav.
Souhlasila proto, že ji vezme i za cenu výrazně nižšího honoráře – údajně jen za čtvrtinu své tehdejší obvyklé gáže. „Byla to vzrušující změna,“ napsala o této době později ve svých pamětech, „a risk se vyplatil.“
Sedm dní ve sprše
Psycho se natáčelo černobíle s relativně malým rozpočtem a Janet Leigh na place překvapilo, jak skromný štáb geniální režisér Hitchcock používá. Ke slavnému sprchovému výjevu v Batesově motelu přistoupil se smyslem pro detail: scéna vraždy se plánovala do nejmenších podrobností. Leigh musela sedm pracovních dnů opakovaně zaujímat pozici v malé koupelně, zatímco kameraman snímal desítky krátkých záběrů z různých úhlů.
Konečný útok trvá ve filmu jen asi 45 sekund, ale režisér do nich poskládal 78 střihů. Rychlý sled záběrů klame zrak – divák má pocit, že vidí nahé tělo a čepel nože rozrážející kůži, ve skutečnosti se však nic tak explicitního na plátně neobjeví. Krev byla čokoládovým sirupem, křik a hrůza ale skutečné.
„V cenzurovaných padesátých letech jsme to nemohli ukázat přímo. Všechno se muselo odehrát v divákově hlavě,“ vysvětlovala Leigh po letech s tím, že Hitchcock docílil děsu chytrým střihem, hudbou a překvapením.
Herečka ve skutečnosti nebyla před kamerou nahá – oblékla si tělové plavky z moleskinu – a nůž se jí při natáčení ani jednou nedotkl. Přesto byla výsledkem šokovaná. Když Psycho v červnu 1960 dokončili, dostal Hitchcock od studia Universal výjimečné svolení promítat film jen od určité hodiny a nepouštět diváky do sálu po začátku, aby nikdo neunikl napětí. Leigh se zúčastnila slavnostní premiéry v New Yorku a poprvé viděla děsivou scénu kompletně sestříhanou i ozvučenou.
Až tehdy na ni plně dolehl hrůzný dojem, jaký Psycho vyvolává. Později přiznala, že po zhlédnutí filmu se už nikdy nedokázala klidně osprchovat. Dala přednost koupeli ve vaně a pokud se přece jen někdy sprchovala, vždy jen s pečlivě zamčenými dveřmi. V hotelech se sprchám pro jistotu vyhýbala úplně.
Pat Hitchcocková, dcera slavného režiséra, která si ve filmu zahrála menší roli po boku Leigh, potvrdila, že onen drastický výjev pronásledoval herečku i v civilním životě: „Vím, že z té scény měla doopravdy strach,“ řekla o ní po letech.
Ironií osudu se právě tímto filmem Janet Leigh nejvíc proslavila. Psycho znamenalo vrchol její kariéry a přineslo jí ocenění, o která usilovala: za roli Marion Craneové získala Zlatý glóbus a nominaci na Oscara. Kromě Psycha byla Leigh v té době k vidění ještě ve dvou dalších významných snímcích: v kriminálním dramatu Dotek zla (1958) a politickém thrilleru Mandžuský kandidát (1962).
Sama však později přiznala, že právě Psycho je tím filmem, který ji jako herečku zafixoval v paměti publika. „Tahle jediná scéna mě dostala do dějin kinematografie,“ napsala s nadsázkou. Zároveň z ní ale v osobním životě udělala nedobrovolného experta přes bezpečnost koupelen.
Manželství s Tonym Curtisem
Rok 1960, kdy šlo Psycho do kin, byl pro Janet Leigh zlomový i jinak než herecky. Jako dvaatřicetiletá byla už téměř deset let provdaná za hollywoodského kolegu Tonyho Curtise. Tvořili spolu jeden z nejznámějších párů filmové scény 50. let.
Oba patřili mezi idoly své generace – on pohledný charismatický herec, ona půvabná herečka s obrazy na titulních stranách magazínů. Vzali se v roce 1951 v Hollywoodu za velkého zájmu fanoušků. Zpočátku se jejich domovská studia MGM a Universal sice obávala, že mladé hvězdy ztratí svatbou část fanynek, ale stal se pravý opak.
Z Leigh a Curtise byla rázem privilegovaná „královská dvojice“ stříbrného plátna: jejich popularita díky společným rozhovorům a fotografiím v tisku ještě vzrostla a každé jejich veřejné vystoupení provázely zástupy novinářů. Během následující dekády natočili manželé společně pět filmů.
Publikum je milovalo například jako kouzelnické manžele v romantickém Houdinim (1953) nebo v dobrodružném velkofilmu Vikingové (1958). V reálném manželství se jim mezitím narodily dvě dcery: Kelly v roce 1956 a Jamie Lee v roce 1958. Navenek tak působili jako dokonale šťastná rodina.
Za zavřenými dveřmi ale jejich vztah zdaleka tak harmonický nebyl. Jamie Lee Curtis později vzpomínala, že její slavní rodiče měli ke konci manželství velmi napjaté soužití. Podle filmových historiků se Tony Curtis těžce vyrovnával s tím, že hereččina kariéra začala v pozdních 50. letech zastiňovat tu jeho. Sám Tony v té době proslul hlavně komedií Někdo to rád horké (1959) po boku Marilyn Monroe, zatímco Leigh mířila k vážnějším rolím. Hádky však způsobovaly i mnohem přízemnější věci – Curtisova nevěra.
K rozhodujícímu zlomu došlo v roce 1961 při natáčení historického eposu Taras Bulba. Štáb odjel filmovat na několik měsíců do Argentiny a Tony Curtis tam navázal milostný poměr se sedmnáctiletou německou herečkou Christinou Kaufmannovou, která v Tarasu Bulbovi hrála jeho filmovou partnerku.
Když se tento románek provalil, bylo jasné, že jedenáctileté manželství Leigh a Curtise spěje ke konci. Janet, která manžela do zahraničí doprovázela i s dětmi, tehdy sbalila kufry a vracela se s oběma dcerami do Kalifornie sama. Jamie Lee, přestože jí byly teprve tři roky, si o mnoho let později vybavila tento návrat jako tichou a smutnou cestu domů, během níž vnímala, že se rodina rozpadá. „Táta nás opustil kvůli jiné ženě,“ komentovala to po letech bez jakékoli zášti, spíš jako konstatování faktu.
Rozvod byl oficiálně dokončen v roce 1962. Tony Curtis se brzy znovu oženil (Christina Kaufmannová se stala druhou z jeho celkem šesti manželek) a ve staronovém svazku zplodil další děti. Jamie Lee Curtis se o svém otci později vyjadřovala s respektem k jeho hereckým úspěchům, ale otevřeně přiznávala, že jako rodič se téměř neprojevoval.
„Nebyl zrovna rodinný typ,“ řekla v jednom z rozhovorů. Finančně se sice o dcery postaral, citově ale v jejich životech chyběl – byl pro ně spíš jakýsi přelud v pozadí. O to bližší vztah měla Jamie se svojí matkou. Tu dokonce nazvala „svou záchranou“, protože Janet Leigh podle ní oběma dcerám nahradila chybějícího otce a dokázala vytvořit rodině nový domov.
Janet Leigh se k bolestnému rozchodu s Curtisem veřejně nikdy neuchýlila k hořkým slovům. Když se v roce 1984 ohlédla za svým životem v autobiografii There Really Was a Hollywood, vylíčila uplynulou éru překvapivě smířlivě.
„Tony a já jsme spolu prožili nádherné časy – byla to vzrušující a okouzlující doba,“ napsala. „Stalo se spoustu skvělých věcí a tou nejkrásnější jsou naše dvě dcery.“
Na bývalého muže nedala dopustit, přinejmenším ne před novináři. V soukromí se ale musela vyrovnat s pocitem zrady a nečekaně osamělou rolí svobodné matky.
S Robertem Brandtem
Ještě v roce 1962, krátce po rozvodu, udělala Janet Leigh krok, který její okolí překvapil. Znovu se vdala – a zvolila si někoho zcela mimo filmovou branži. Jejím čtvrtým manželem se stal úspěšný obchodník a investiční bankéř Robert Brandt.
Tehdy pětatřicetiletá herečka tak po letech spojika svůj život s mužem, který byl z jiného světa. Uprostřed mediálního rozruchu okolo konce manželství s Curtisem proběhla svatba s Brandtem téměř v tichosti. Pro Leigh to znamenalo konec jedné kapitoly – a začátek překvapivě obyčejného rodinného života, který do té doby nepoznala.
Zatímco v 50. letech bývala hrdinkou společenských rubrik, v dalších desetiletích se Janet Leigh záměrně stáhla do ústraní. Nadále přijímala herecké role, ale mnohem vybíravěji než dřív. Věnovala víc času rodině a dcerám, jejichž dospívání probíhalo už v klidu a soukromí, bez neustálého dohledu bulvárních fotoreportérů.
Od poloviny 60. let se Leigh objevila jen v několika vybraných filmových a televizních projektech ročně a čím dál častěji dávala přednost literární práci. Napsala dva romány a také populární knihu o zákulisí natáčení Psycha. Na Hollywood však úplně nezanevřela – herectví neopustila a s úsměvem pozorovala, jak se do branže postupně pouštějí její děti.
V 70. a 80. letech se obě dcery Leigh a Curtise staly herečkami. Jamie Lee Curtis prorazila ve filmových hororech (Halloween, Mlha aj.) a odborný tisk si povšiml, že se v něčem potatila i pomamila: zdědila výrazné rysy svého otce a zároveň navázala na matčin odkaz „královny křiku“ ve strhujících thrillerových scénách.
Leigh měla pro kariéry svých dcer pochopení a neváhala je podpořit i přímo na plátně. S Jamie Lee si zahrála například v duchařském hororu Mlha (1980) a o dvacet let později se objevila v jejím filmu Halloween: 20 let poté (1998) – šlo o jednu z posledních rolí, které přijala.
Přítomnost legendární hvězdy ze Psycha po boku dcery byla pro fanoušky hororového žánru malou senzací. Tvůrci filmu Halloween H20 tehdy pro Janet Leigh připravili několik pomrknutí: například jí do záběru postavili stejný model auta, jaký řídila v Psychu, a do jedné věty ukryli slavný hitchcockovský dvojsmysl „všichni se občas něčeho bojíme“. Herečka se tomu nebála zasmát.
Od okázalé image filmové hvězdy ostatně odešla už v 60. letech: pečovala o rodinu a s Robertem Brandtem prožila ve spokojeném soukromí více než čtyři desetiletí. Jejich manželství vydrželo neuvěřitelných 42 let až do konce jejího života – bylo zdaleka nejdelším a nejpevnějším vztahem, jaký kdy poznala.
Janet Leigh zemřela 3. října 2004 ve věku 77 let. Do poslední chvíle byla obklopená svou rodinou: ve svém domě v Beverly Hills vydechla naposledy po boku manžela Roberta a dcer Jamie Lee a Kelly. Podle oficiální zprávy byla příčinou úmrtí vaskulitida, zánětlivé onemocnění cév, se kterým bojovala zhruba rok.
Když byla v roce 2022 vyhlášena stovka nejlepších filmů všech dob, Psycho stanulo na prvním místě a na obálku prestižního magazínu Variety se dostal ikonický záběr Janet Leigh ze sprchové scény. Její dcera Jamie Lee Curtis tehdy na sociálních sítích dojatě napsala, že si přeje, aby to máma mohla vidět: „Byla by pyšná, že její odkaz je stále živý.“
https://en.wikipedia.org/wiki/Janet_Leigh
https://www.latimes.com/archives/la-xpm-2004-oct-05-me-leigh5-story.html
https://www.latimes.com/la-100404leigh_lat-story.html
https://people.com/who-are-jamie-lee-curtis-parents-11779993
https://people.com/all-about-janet-leigh-marriages-11700613
https://www.infobae.com/teleshow/2023/03/19/el-tormentoso-vinculo-de-jamie-lee-curtis-con-su-padre-tony-curtis-el-le-mintio-la-ignoro-y-la-desheredo-pero-ella-le-dedico-su-oscar/
