Článek
V létě 1968 seděli podle později tradované historky v hospodě kdesi na anglickém venkově dva herci a tiše probírali ožehavý problém. Druhý den je čekalo natáčení nezvyklé scény – Alan Bates a Oliver Reed měli před kamerou zápasit zcela nazí. Oba pociťovali nervozitu. Šlo o klíčovou pasáž připravovaného filmu Zamilované ženy podle románu D. H. Lawrence.
Bates s Reedem se odhodlávali překročit tehdejší tabu mužské nahoty na plátně. Nakonec si při pintě piva upřímně domluvili, co zítra odhalí světu, a dohodli se, že do toho půjdou spolu.
Výsledná scéna nočního zápasu u krbu působila v roce 1969 šokujícím dojmem a dodnes patří k odvážným mezníkům filmové erotiky. Pro samotného Batese, tehdy pětatřicetiletého, to znamenalo jedno z ikonických vystoupení v kariéře – na plátně ukázal vše beze strachu.
Mimo kamery přitom Alan Bates patřil k hercům, kteří si své soukromí střežili s nesmírnou pečlivostí. Na veřejnosti vystupoval jako zdvořilý a poněkud uzavřený gentleman. Jeho herecká generace – vrstevníci Albert Finney, Peter O’Toole či Richard Burton – proslula bouřlivými gesty a okázalým životním stylem, ale Bates mezi nimi vynikal spíše tichou, soustředěnou energií.
Kritici o něm psali, že má „potlačované, vnitřní emoce pod povrchem“ a nebezpečné kouzlo projevu, které z něj činí charismatickou a tajemnou osobnost. Tyto vlastnosti dokázal zúročit v divadle i ve filmu – a do jisté míry odrážely i jeho skutečný život.
Royal Court 1956
Alan Arthur Bates se narodil 17. února 1934 v Allestree u Derby, v rodině pojišťovacího agenta a klavíristky. Od dětství ho to táhlo k divadlu a hudbě – rodiče hráli na violoncello a klavír a malý Alan ochotničil už na gymnáziu. Po základní vojenské službě a hereckých studiích na Royal Academy of Dramatic Art v Londýně získal místo v nově vznikajícím souboru English Stage Company.
V květnu 1956, ve svých 22 letech, stál Bates na jevišti divadla Royal Court ve hře Johna Osbornea Ohlédni se v hněvu (Look Back in Anger). Drama o frustrované poválečné generaci se stalo manifestem „rozhněvaných mladých mužů“ britského divadla. Mladý herec v inscenaci ztvárnil vedlejší roli Cliffa, přítele hlavního hrdiny, a hned v ní zaujal.
Představení mělo obrovský ohlas a jelo i do Moskvy a na Broadway. Bates zažil, jak dokáže nové divadlo otřást publikem – a sám byl odrazem této změny. Spolu s vrstevníky, jako byli Finney nebo Tom Courtenay, představoval čerstvou sílu, která vtrhla na jeviště vedle dosavadních uhlazených hvězd West Endu.
Úspěch na prknech mu záhy otevřel dveře k filmu. Už roku 1960 debutoval po boku sira Laurence Oliviera ve snímku Komediant (The Entertainer). Následovalo celé pásmo významných rolí, kterými se Bates během 60. let proslavil. V dramatickém filmu Whistle Down the Wind (1961) ztvárnil uprchlého vězně ukrytého na seníku, kterého děti pokládají za Krista.
Jako mladý zamilovaný muž z dělnické třídy se musel oženit „z donucení“ v sociálně laděném snímku A Kind of Loving (1962). Díky pohledné tváři a vřelému projevu si ho brzy všimli i producenti za oceánem. V hollywoodském velkofilmu Řek Zorba (1964) vytvořil Bates pozoruhodnou dvojici s Anthonym Quinnem.
Hrál mladého britského intelektuála Basila, který na Krétě poznává nespoutanou životní filozofii řeckého bouřliváka Zorby. Postava upjatého anglického gentlemana v kontrastu s excentrickým Quinnem dokonale využila Batesův civilní projev – jeho Basil je zdrženlivý pozorovatel, který jen pomalu pouští vášeň na povrch.
V další adaptaci klasiky, ve filmu Daleko od hlučícího davu (1967) podle románu Thomase Hardyho, si zahrál citlivého ovčáka Gabriela Oaka, jednoho z nápadníků krásné Bathsheby v podání Julie Christie. I tady uplatnil svou schopnost ztělesnit tichou odhodlanost a oddanost.
Z přemýšlivých hrdinů se však Alan Bates dokázal proměnit i v postavy nevyzpytatelné a nebezpečné. Režisér Ken Russell ho obsadil do odvážné adaptace Lawrenceových Zamilovaných žen (1969) jako idealistického aristokrata Ruperta Birkina. Právě v tomto filmu přišla ona skandální scéna nahého zápasu s Oliverem Reedem, která se zapsala do dějin kinematografie.
Snímek způsobil poprask, ale vynesl Batesovi světovou proslulost a uznání kritiky. Britský herec se rázem stal mezinárodní hvězdou – charakterním hercem, který se nebojí ani fyzicky náročných, ani kontroverzních scén. Jeho „nebezpečné kouzlo“, o kterém psali kritici, zde zazářilo naplno.
Ještě na přelomu 60. a 70. let stihl Bates několik dalších výrazných rolí. Ve filmu Prostředník (The Go-Between, 1971) podle scénáře dramatika Harolda Pintera si zahrál venkovského mladíka Teda, který udržuje tajný milostný poměr s aristokratickou dámou v podání Julie Christie – a jejich vzkazy přenáší malý chlapec.
Příběh letního milostného vzplanutí v dusivé atmosféře viktoriánské Anglie získal v roce 1971 v Cannes Zlatou palmu a Batesovu výkonu dodal punc smyslnosti a zároveň tragiky. V roce 1970 se však v životě Alana Batese odehrála jiná, zásadní událost mimo filmová plátna: oženil se.
Velky milovník
Nevěstu, herečku Victorii Wardovou, poznal Bates při práci a vzali se, když mu bylo 36 let. Krátce po svatbě se manželům narodili dva synové – dvojčata Tristan a Benedick. Na oko měl Alan Bates vše, co se od úspěšného muže té doby čekalo: hvězdnou kariéru a spokojenou rodinu.
V zákulisí však zůstával mužem plným tajemství. Kolegové o něm mluvili jako o zdvořilém, ale zdrženlivém člověku, který si své nitro nechává pro sebe. Život v konzervativní Anglii poloviny 20. století ho naučil opatrnosti. Jak později poznamenal jeho známý, dramatik Alan Bennett, Bates byl velký romantik, stále se do někoho zamilovával – a „nezáleželo na pohlaví či postavení“ objektu jeho citů.
Veřejně vystupoval ruku v ruce s manželkou, v soukromí však navazoval osudové lásky i s muži. V 60. letech udržoval podle pozdější biografie dlouhodobý vztah s hercem Peterem Wyngardem, známým představitelem televizního detektiva Jasona Kinga. Jejich partnerství prý trvalo celou dekádu, ovšem odehrálo se zcela mimo bulvár.
V době, kdy homosexualita teprve přestávala být v Británii zločinem, neměl slavný herec mnoho možností, jak svou orientaci žít otevřeně. Nejbližší přátelé tušili, že Batesovo manželství není tak idylické, jak vypadá zvenčí. Jeden z nich po letech prohlásil, že Victoria byla ctižádostivá a velmi stála o to, aby si Alana vzala – a že Alan v té době vlastně ani neměl na vybranou, pokud chtěl společensky obstát.
Bates tedy vedl dvojí život: milující otec a manžel navenek, citově rozervaný muž v soukromí. Osmdesátá léta ho zastihla pracovně na vrcholu, ale osobně v komplikované situaci. Střídal divadelní role v Londýně s natáčením filmů v Evropě i Americe a sbíral herecká ocenění.
V roce 1983 exceloval na jevišti v Osborneově hře A Patriot for Me v roli důstojníka vydíraného kvůli homosexualitě – téma, které se ho osobně dotýkalo více, než mohl dát najevo. Kolem toho času prožil další intenzivní vztah, tentokrát s výrazně mladším partnerem.
Britský krasobruslař John Curry, olympijský vítěz z roku 1976, byl v 80. letech nejen sportovní ikonou, ale také jedním z prvních veřejně otevřených gayů ve vrcholovém sportu. Bates se s ním podle životopisců sblížil v době, kdy sám stále zůstával oficiálně ženatý. Podle životopisců trvala jejich romantická epizoda dva roky a Alan v ní našel velkou lásku. Ani tento poměr však nemohl otevřeně existovat.
Koncem desetiletí zasáhla Curryho vážná nemoc – AIDS, tehdy smrtelná diagnóza. Když Alan Bates zjistil, v jak těžkém stavu se bývalý milenec ocitl, neváhal a staral se o něj v posledních měsících jeho života. John Curry zemřel v dubnu 1994 doslova v náručí Alana Batese.
Ještě než se John Curry odebral na věčnost, postihly Alana Batese jiné tragédie, a to přímo v jeho rodině. Dne 9. ledna 1990 zemřel starší z hercových synů Tristan, kterému bylo pouhých devatenáct let. Dobové zprávy uváděly, že se to stalo v Tokiu po astmatickém záchvatu. Pozdější životopisné zdroje zmiňovaly i možné souvislosti s alkoholem a drogami.
Synova náhlá smrt uvrhla Batese a jeho ženu do hlubokého žalu. Herec okamžitě zrušil veškeré pracovní závazky a stáhl se do ústraní. Victoria se s odchodem milovaného syna nedokázala vyrovnat. Trpěla těžkými depresemi, přestala jíst a její stav byl později popisován jako těžké chřadnutí či porucha příjmu potravy podobná anorexii.
Její zdravotní stav se zhoršoval a v roce 1992 Victoria Wardová zemřela na infarkt. Během dvou let tak Alan Bates přišel o dítě i o životní partnerku. Herec, zvyklý potlačovat své emoce, ani tentokrát na veřejnosti mnoho neukázal. Kolegové v divadle dlouho netušili, čím vším si prochází.
Benedick, druhý syn a Tristanovo dvojče, zůstal po tragédiích jeho jedinou nejbližší rodinou. Otec a syn se sblížili ještě víc a rozhodli se uctít Tristanovu památku činem, který by dával smysl. Uprostřed Londýna, v divadelní čtvrti Covent Garden, společně založili Tristan Bates Theatre – malé studiové divadlo pojmenované po zesnulém synovi.
Cena Tony a poslední léta
S Joannou Pettetovou, britskou herečkou, se Bates seznámil už v roce 1964 při divadelním angažmá na Broadway. Byla mladší o dvanáct let. Tehdy spolu prožili krátký milostný románek během zkoušení hry Poor Richard.
Po premiéře se jejich cesty rozešly: Joanna se provdala za amerického herce a Alan se zanedlouho oženil s Victorií. Zůstali však přáteli. Vzácně se vídali při cestách mezi Amerikou a Británií a po desetiletí udržovali kontakt na dálku. Teprve tragédie z nich po letech udělaly opravdové důvěrníky.
V roce 1997 Pettetové upadl jediný syn do kómatu po předávkování drogami – a ona nakonec musela nechat lékaře odpojit jeho přístroje. Ztratila dítě, podobně jako kdysi Alan. „To nás znovu silně spojilo,“ říkala. „Rodiče, kteří přežili své děti, instinktivně drží pospolu. Teprve když zemřel můj syn, pochopila jsem, jak strašné to muselo být pro Alana.“
Koncem roku 2002, skoro čtyřicet let od jejich prvního setkání, přijela Joanna Pettetová za Batesem do Anglie. V obou bylo po všech úderech osudu ještě mnoho nenaplněné lásky. Tentokrát už nic nestálo v cestě, aby si ji dali jeden druhému.
Alan Bates byl v té době na vrcholu pozdní tvůrčí fáze – v 68 letech exceloval na Broadway v Turgeněvově hře Fortune’s Fool v adaptaci Mikea Poultona a v roce 2002 za ni získal svou druhou prestižní cenu Tony pro nejlepšího herce. V lednu 2003 ho královna Alžběta II. jmenovala rytířem. Z Alana Batese se stal Sir – oceněný veterán hereckého řemesla.
S Joannou po boku prožíval jedno z nejšťastnějších období života. „Měli jsme spoustu plánů,“ vzpomínala Pettetová. Radost však netrvala dlouho. Na začátku roku 2003 lékaři Batesovi diagnostikovali rakovinu slinivky břišní. Herec začal podstupovat intenzivní léčbu, ale sám si uvědomoval, že svůj boj možná nevyhraje.
I tváří v tvář smrti zůstal tím zdvořilým, milým společníkem, jakého znali. Zemřel 27. prosince 2003 ve věku 69 let. Po jeho boku byla Joanna Pettetová a syn Benedick.
Až po jeho smrti vyšlo najevo, jaké strasti a vášně sám celý život nosil v sobě, skryté očím publika. Svět viděl Alana Batese často odhaleného a zranitelného na plátně – ale skutečného Alana, s jeho láskami a bolestmi, poznali jen nemnozí nejbližší.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Alan_Bates
https://www.theguardian.com/news/2003/dec/29/guardianobituaries.filmnews
https://www.theguardian.com/uk/2003/dec/29/film.arts
https://www.theguardian.com/books/2007/jun/10/biography.stage
https://www.theguardian.com/books/2007/jun/16/featuresreviews.guardianreview8
https://www.latimes.com/archives/la-xpm-2003-dec-29-me-bates29-story.html
https://www.independent.co.uk/arts-entertainment/films/news/alan-bates-angry-man-of-the-sixties-is-dead-84241.html
https://www.standard.co.uk/hp/front/alan-batess-ps95-000-for-secret-lover-who-nursed-him-through-his-final-days-7281320.html
https://www.amazon.com/Otherwise-Engaged-Life-Alan-Bates/dp/0091797357
https://www.britannica.com/biography/Alan-Bates-British-actor
