Hlavní obsah
Lidé a společnost

Zapomenutá čepice mu přinesla roli Vaška. Tomáš Holý pak vyměnil filmovou slávu za studium práva

Foto: Autor: Jaroslava Vošmiková – Rodinné album, CC BY 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=50599590

Miloval ho celý národ, on však od slávy utekl ke studiu práv a chystal svatbu s Lucií Bílou. Život největší dětské hvězdy Tomáše Holého ale v jednadvaceti letech brutálně ukončil náraz do stromu na noční lesní silnici.

Článek

Úzká asfaltová silnice mezi severočeskými obcemi Kytlice a Polevsko se 8. března 1990 topí v černé, neprostupné jarní tmě. Hodiny na palubní desce červené Škody 120 ukazují krátce po půl osmé večer. Jednadvacetiletý Tomáš Holý sedí za volantem vypůjčeného vozu, vedle něj na sedadle spolujezdce sedí jeho dobrý kamarád a z malého autorádia tiše vyhrává dobová hudba.

Parta mladých lidí se před malou chvílí v bujaré a veselé náladě zvedla od stolu v oblíbené hospodě v Kytlicích, kde společně oslavovali příchod jara a blížící se víkendové volno. Holý sešlápne plynový pedál na zdánlivě rovném a přehledném úseku úzké lesní cesty. Auto rychle nabírá rychlost na studeném, zrádně kluzkém asfaltu, který je po dlouhé zimě stále pokrytý zbytky jemného posypového štěrku a vlhkého bláta.

V mírné táhlé zatáčce u lesního remízku vůz náhle ztrácí stopu a přilnavost k vozovce. Přední kola dostávají prudký a nekontrolovatelný smyk. Holý se instinktivně pokouší korigovat směr jízdy rychlým trhnutím volantem, ale lehká škodovka s náhonem na zadek se okamžitě přetáčí na bok a v plné rychlosti letí do hlubokého silničního příkopu. Kovová karoserie s ohlušujícím třeskem naráží čelně přímo do mohutného kmene vzrostlého stromu.

Přední část vozu se v jediném zlomku vteřiny bortí jako papírová krabice. Volantová tyč a těžký motorový blok se posouvají hluboko do kabiny a nemilosrdně drtí hrudník mladého řidiče.

Kamarád ze sedadla spolujezdce vyvázne jako zázrakem jen s lehkým zraněním a v šoku se souká rozbitým bočním oknem ven do chladné tmy. Běží zpátky po silnici k vesnické hospodě a zoufale volá o pomoc.

Z hospody okamžitě vybíhají vyděšení přátelé a místní štamgasti s kapesními baterkami v rukou. Vytahují zraněného Tomáše z kouřícího vrakoviště a na trávníku u cesty se v panice pokoušejí zastavit masivní vnitřní krvácení.

O několik desítek minut později přijíždí sanitka z okresní nemocnice v Novém Boru, ale přivolaní lékaři už mladému muži nedokážou zachránit život. V té chvíli navždy utichá život nejzářivější a nejmilovanější dětské hvězdy v celé historii českého a slovenského filmu.

Kluk s nezaměnitelným úsměvem a velkýma očima, který svým bezprostředním humorem dokázal rozesmát i dojmout miliony lidí u obrazovek, odchází z tohoto světa v pouhých jednadvaceti letech.

Kluk z Nuslí, který se dostal k filmu díky strýčkovi

Fenomén Tomáše Holého se zrodil v obyčejném pražském činžovním domě v Nuslích. Narodil se 17. března 1968 a od raného dětství byl pro své široké okolí ztělesněním nezkrotné energie, zvídavosti a nefalšované klukovské radosti ze života. Neměl žádné slavné herecké předky a jeho milující rodiče nikdy v životě neplánovali, že by ze svého jediného syna vychovali profesionální filmovou celebritu.

Jeho osudová cesta před filmovou kameru byla dílem čisté rodinné náhody. Jeho strýc pracoval jako zkušený filmový rekvizitář na pražském Barrandově. V roce 1975 hledal režisér Oldřich Lipský malého, přirozeně působícího chlapce pro drobnou epizodní roličku v dnes již kultovní komedii Marečku, podejte mi pero!. Strýc vzal sedmiletého Tomáše na zběžnou zkoušku do barrandovských ateliérů.

Režisér Lipský byl z vystupování malého prvňáka okamžitě unesený. Tomáš se před velkou kamerou vůbec nestyděl, choval se naprosto uvolněně a s odzbrojující dětskou vážností předal herci Jiřímu Schmitzerovi slavný vzkaz od ředitele školy o tom, že „Matula po něm chce pero“. Byla to sice jen minutová scéna, ale barrandovští filmaři si jméno neobyčejně bystrého kluka s velkýma očima pečlivě zapsali do svých castingových kartoték pro budoucí projekty.

Ztracená čepice

Je únorové odpoledne roku 1977. V malé zkušební místnosti hlavní dramaturgické redakce Československé televize v Praze probíhá celodenní vyčerpávající konkurz na hlavní dětskou roli do připravovaného televizního filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku.

Režisérka Marie Poledňáková sedí za dlouhým stolem s obrovskou hromadou dětských fotografií. Před jejíma očima už prošlo více než sto čtyřicet pečlivě vybraných pražských chlapců z dramatických kroužků a základních škol.

Většina dětí je viditelně unavená, odříkává naučené básničky nepřirozeným tónem a úzkostlivě se dívá na své ambiciózní matky postávající na chodbě. Poledňáková je po celém dni na pokraji absolutního zoufalství, protože stále nenašla vhodného představitele pro postavu osmiletého školáka Vaška.

Na řadu přichází drobný, devítiletý Tomáš Holý v mírně obnošeném zimním kabátku. Poledňáková si ho unaveně prohlíží a pokládá mu běžné konverzační otázky. Tomáš neodříkává žádnou předem naučenou básničku ani prózu. Místo toho se široce usměje, pokrčí rameny a začne režisérce naprosto uvolněně vyprávět o tom, jak se včera odpoledne pral na dvorku a jak ze srdce nesnáší nošení kousavých vlněných punčocháčů.

Poledňáková se poprvé za celý dlouhý den upřímně rozesměje, ale stále v duchu váhá, zda má chlapec dostatek vrozeného dramatického talentu pro náročné celovečerní natáčení. Pohovor u stolu končí a Tomáš se slušně rozloučí. Otevře těžké dveře, odejde na chodbu a tiše za sebou zavře.

Po dvou minutách se však dveře do zkušební místnosti znovu pomalu pootevřou. Do úzké škvíry vklouzne malá hlava s rozcuchanými světlými vlasy. Tomáš se podívá přímo na režisérku, udělá neopakovatelný provinilý obličej, ukáže prstem na dřevěný věšák v rohu místnosti a s odzbrojující bezprostředností pronese: „Já jsem si tady zapomněl tu hroznou pletenou čepici, máma by mě doma přetrhla.“

V té jediné vteřině Marie Poledňáková bezpečně pochopí, že právě našla svého hlavního hrdinu.

Když film o Vánocích roku 1977 vstoupil do televizního vysílání, způsobil v celém Československu absolutní diváckou senzaci. Příběh malého školáka, který na zimní dovolené v Krkonoších hledá tátu pro svou maminku v podání Jany Preissové a horolezce Františka Němce, dojal miliony lidí k slzám.

O pouhý rok později natočila Marie Poledňáková volné pokračování s názvem Jak dostat tatínka do polepšovny. Film se stal jedním z nejúspěšnějších a nejreprízovanějších televizních snímků všech dob.

Na mezinárodním televizním festivalu v Monte Carlu v roce 1979 získal film hlavní cenu a prestižní Zlatou nymfu za nejlepší režii i scénář. Zahraniční odborná porota tehdy veřejně a bez váhání označila Tomáše Holého za nejlepšího a nejpřirozenějšího dětského herce od dob legendární americké hvězdy Shirley Templeové. Režiséři z celé Evropy posílali do Prahy nabídky na mezinárodní koprodukce.

Šumavská trilogie

Po tomto obrovském mezinárodním triumfu se o Tomáše Holého strhla mezi předními českými režiséry nevídaná bitva. Režisér Václav Gajer ho bez váhání obsadil do své slavné a dnes již klasické šumavské trilogie Pod Jezevčí skálou, Na pytlácké stezceZa trnkovým keřem.

V těchto výpravných celovečerních filmech vytvořil Tomáš nezapomenutelnou postavu malého městského kluka Vaška, který tráví prázdniny v hájovně u svého přísného a samotářského dědečka myslivce Straky v podání slovenského herce Gustava Valacha.

Starý a samotářský charakterní herec Gustav Valach, který byl v uměleckém prostředí známý svou naprostou nepřístupností, chladnou odtažitostí a extrémně přísnou profesionalitou, si malého Tomáše bezmezně zamiloval. Na filmovém plátně mezi nimi vznikla neopakovatelná a hluboce dojemná lidská chemie, která dodává celé trilogii mimořádnou sílu a pravdivost.

Následovaly další mimořádně úspěšné role v romantické letní komedii Setkání v červenci po boku Daniely Kolářové a Oldřicha Kaisera, v dětské detektivce Tajemství Ocelového města nebo v oblíbeném rodinném filmu Prázdniny pro psa.

Tomáš byl na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let bezkonkurenčně nejznámějším a nejpopulárnějším dítětem v celé republice. Když vyšel na běžnou procházku na ulici, lidé ho se zájmem zastavovali na každém kroku a dožadovali se autogramů na účtenky, jízdenky i do památníků. Do jeho poštovní schránky v Nuslích chodily týdně stovky obdivných dopisů od dětí i dospělých obdivovatelů ze všech koutů země.

Tomáš však této obrovské vlně celonárodní slávy nikdy nepodlehl a nezpychl. Zůstával skromným, kamarádským a veselým klukem, který nade všechno na světě miloval své spolužáky ze školy, fotbal na plácku za domem a dobrodružné výpravy do hlubokých lesů.

Zatímco většina dětských filmových hvězd touží zůstat před kamerou za každou cenu a automaticky si po základní škole podává přihlášky na divadelní konzervatoř, Tomáš Holý se zcela vědomě rozhodl pro naprosto opačnou životní cestu.

Byl mimořádně inteligentní, přemýšlivý a velmi brzy pochopil, že jeho dětská filmová sláva je ze své podstaty pomíjivá.

Plně si uvědomoval, že s nástupem dospívání a fyzické proměny nenávratně mizí ona pověstná dětská roztomilost a odzbrojující bezprostřednost, která diváky v kinech tak fascinovala. Nechtěl se za žádnou cenu stát průměrným a zapomenutým dospělým hercem, který tráví život čekáním na telefonát od filmových režisérů a dramaturgů. Toužil po skutečné vnitřní svobodě a po normálním, plnohodnotném občanském životě.

Po úspěšném ukončení základní školy nastoupil na gymnázium a nové filmové nabídky začal systematicky odmítat. Chtěl studovat práva a v budoucnu se plně věnovat advokacii a ochraně spravedlnosti. Posledním filmem, ve kterém Holý účinkoval je západoněmecký televizní projekt Unterwegs nach Atlantis, u nás známém pod názvem Připoutejte se, letíme nad Atlantidou. Potom s herectvím definitivně skončil.

V roce 1988 úspěšně složil náročné přijímací zkoušky na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V té době prožíval také velkou osobní lásku. Začal chodit s tehdy začínající, talentovanou zpěvačkou Lucií Bílou. Byli mladí, plní velkých životních plánů a společně plánovali budoucnost v nově se otevírajícím svobodném světě.

Lucie Bílá na něj později vzpomínala jako na svého osudového muže, který ji naučil smát se a věřit v sebe samu. Všechno nasvědčovalo tomu, že Tomáš Holý prožije úspěšný, naplněný a šťastný dospělý život daleko od blikajících filmových reflektorů a televizních kamer.

https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/pred-25-lety-zemrel-herec-tomas-holy.A150309_161614_liberec-zpravy_tm

https://www.e15.cz/clanek/magazin/detska-hvezda-tomase-holeho-zhasla-u-stromu-v-posledni-zatacce-836035

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/mala-hvezda-nezapada-herec-tomas-holy-by-oslavil-padesatiny-82109

https://www.extra.cz/osudna-chyba-tomase-holeho-21-kvuli-alkoholu-vyhasl-zivot-detske-hvezdy-a-nadejneho-pravnika-e9b5e

https://www.lifee.cz/trendy/tomas-holy-detska-hvezda-ktere-film-k-srdci-nikdy-neprirostl_2177.html

https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/181184/kamarad-holeho-o-lasce-s-bilou-pikantni-detaily-jejich-seznameni.html

https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/709160/oslavenkyne-lucie-bila-a-jeji-osudovi-muzi-koho-sbalila-a-kdo-ji-musel-premlouvat.html?kapitola=2359191

https://liberec.rozhlas.cz/byl-nejlepsi-detsky-herec-rikaji-o-tomasi-holem-v-polevsku-na-miste-tragicke-9603134

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz