Článek
Budoucí herec se narodil 7. ledna 1924 v anglickém Leedsu do rodiny krejčího a učitelky. Maminka Mary byla precizní dáma, ale také výtečná vypravěčka – malému Geoffreymu neúnavně předčítala anglické pohádky a legendy o Robin Hoodovi či Ivanhoeovi.
Chlapec nasával příběhy všemi póry a brzy začal sám vykládat vlastní bajky. Představoval si hrdiny i kouzelníky, celé dny si pro sebe povídal a vymýšlel nové světy. Fantazie, kterou takhle rozvíjel, se mu jednou bude nesmírně hodit – právě díky ní později dokázal s takovou lehkostí zvládal nejrůznější role a okouzlovat dětské diváky po celém světě.
Ve čtyřech letech poprvé stanul na jevišti v kostýmu červenky v dětské školní hře. Divadlo ho přitahovalo, třebaže zpočátku šlo jen o dětskou hru. Když vychodil střední školu Bridlington, ukázalo se, že mladík oplývá i jiným talentem: učitelé zjistili, že čáry a čmáranice, které zanechával v sešitech, nejsou bezcílné klikyháky, ale překvapivě propracované návrhy budov.
Geoffrey měl výjimečné prostorové vidění – a rodiče, ohromení jeho nadáním, ho poslali na studia architektury do Hullu. Jenže životní dráhu mladičkého Bayldona vzápětí zásadně změnily dějiny.
Psal se rok 1943 a Evropa hořela ve válečném požáru. Geoffrey musel opustit rýsovací prkno a nastoupit k britskému královskému letectvu (RAF). Osud jej zavál na vojenská letiště v rodném Yorkshiru, kde strávil tři relativně klidné roky.
Ačkoliv sloužil u letectva, jeho největší bitvy se neodehrávaly v oblacích, ale na prknech vojenských kantýn. Právě zde Geoffrey naplno objevil své komediální nadání, když pravidelně vystupoval v armádních revuích a bavil své spolubojovníky skeči a zpěvem. Tato zkušenost byla zlomová – v šedi vojenských kasáren se zrodila láska k divadlu, která převážila všechny jeho původní plány.
Když se po válce vrátil domů, ke studiu architektury už se nevrátil. Roku 1947 složil přijímací zkoušky na věhlasnou Old Vic Theatre School v Londýně a vydal se na dráhu profesionálního herce.
Starý mladík
Na divadelní škole musel Bayldon zapracovat na svém projevu – zbavit se jorkšírského přízvuku a osvojit si klasickou hereckou průpravu. Brzy se ukázalo, že jeho záliba v příbězích a přirozený vypravěčský talent jsou výborným základem.
Už v roce 1949 získal první významnou roli na jevišti: v kostýmu postaršího šlechtice Lorda Ogilvyho vystoupil ve hře Clandestine Marriage a sklidil pochvaly. Bylo mu teprve pětadvacet, ale maskéři i diváci mu ochotně uvěřili vrásky a šediny.
Právě výrazná fyziognomie – vysoká, hubená postava, ostře řezané rysy a hluboko posazené oči – spolu s jeho hlasem dodávaly mladému herci vážnost. Měl plný, klokotavý hlas, který občas přeskakoval lehce skřehotavě. Tyhle předpoklady ho přímo předurčovaly ke ztvárnění postav mnohem starších, než byl on sám.
Další roky působil v Birminghamu, kde sklízel uznání kritiků i při zájezdech do Paříže. Geoffrey exceloval v klasickém repertoáru – ale svět kolem se měnil. Televize a film začaly lákat širší publikum a mladý herec vycítil, že by měl vykročit i tímto směrem.
V polovině 50. let se proto přestěhoval do Londýna a začal brát menší role v televizi. Objevil se v tehdy populárních seriálech a dramatických cyklech jako Play of the Week či The Avengers, později také v The Saint nebo Z-Cars.
Stále to byly spíš epizodní výstupy – ale Bayldon si budoval pověst spolehlivého charakterního herce, který výborně zahraje jakéhokoli excentrického starého pána. Tahle pověst mu záhy přinesla nabídku, jaká se neodmítá… nebo přesněji řečeno, jakou by nikdo jiný neodmítl.
Odmítnutý Pán času
Píše se rok 1963 a BBC právě připravuje nový sci-fi seriál pro celou rodinu. Producenti oslovují Geoffreye Bayldona s nabídkou role záhadného cestovatele časem jménem Doctor Who (v češtině známého jako Pán času). Pro britského herce jde o pomyslný „svatý grál“ – hlavní role v televizním seriálu slibuje popularitu i pravidelný honorář.
Jenže Bayldon váhá. Je mu pouhých 39 let a Doktor má být výstřední bělovlasý děda zachraňující svět. Geoffrey má strach, že když tu roli vezme, už navždy ho budou obsazovat jen do postav bláznivých stařečků. Tu nabídku skutečně odmítne.
„Tehdy jsem vůbec netušil, co se z toho vyklube,“ vysvětloval po letech. Seriál Doctor Who se brzy stal fenoménem, běžel desítky let, ale u toho už Bayldon nebyl.
Život šel dál a mladý herec si řekl, že příště už podobnou chybu neudělá. Netušil, že druhá šance přijde brzy – a v ještě podivnější podobě. V dalších letech pokračoval Bayldon v rozvíjení své filmové a seriálové kariéry. Začal se objevovat i na stříbrném plátně, většinou v menších, ale zajímavých úlohách.
Mihnul se i v Casino Royale (1967), kde ztvárnil legendární postavu „Q“, roztržitého vynálezce zbraní. O rok později se objevil také v komediálním Inspektoru Clouseau (1968). Byť tyto filmy nebyly kritiky přijaty nijak oslnivě, Bayldon si cenil možnosti poznat prostředí velkého filmu a setkat se s hvězdami své doby.
Koncem 60. let byl Bayldon již zkušeným hercem s pestrým portfoliem. Přesto jeho jméno zatím znali spíš divadelní fajnšmekři a britští televizní diváci. To se mělo změnit v roce 1969, kdy zazvonil telefon a scenárista Richard Carpenter mu nabídl roli, nad kterou jiní kroutili hlavou. Bláznivý nápad? Možná. Ale Geoffrey Bayldon nezaváhal ani na vteřinu.
Čáryfuk: kouzelník s vůní žabince
Excentrický čaroděj z hlubokého středověku, který se omylem přenese do moderní doby a nerozumí vymoženostem 20. století – tak zněla zápletka nového dětského seriálu Catweazle. Carpenter psal scénář přímo Bayldonovi na tělo. A tentokrát herec neváhal.
Natáčení seriálu Catweazle začalo v roce 1969 a Geoffrey se do své životní role položil s plným nasazením. V maskérně trávil denně hodinu a půl, než z něj udělali špinavého zarostlého dědka v hnědé kutně. Sám vymyslel a dotvořil spoustu detailů – od typického kostýmu až po legrační tiky, gesta a úšklebky, kterými postavu oživil.
Mnohdy improvizoval a přidával vlastní hlášky. Režie mu to tolerovala, protože viděla, že Bayldonův osobitý humor dělá z původního scénáře něco výjimečného.
Seriál měl premiéru v lednu 1970 a okamžitě se stal senzací. V nedělním odpoledním čase u televizí v Británii seděly miliony diváků, děti i dospělí. Kouzlo Čáryfuka (jak znělo jméno postavy v českém překladu) překročilo hranice: vznikaly fankluby od Austrálie po Německo.
Dočkal se vydání komiksů, knižních adaptací, dokonce každoročních setkání fanoušků, která přetrvala desítky let. Byl to fenomén, jaký u dětského seriálu té doby neměl obdoby.
V Československu se poprvé objevil až o 17 let později, ale i tak způsobil poprask. Čáryfuk ovládl obrazovky v roce 1987 – nejprve ve Studiu Kamarád, později v dalších oblíbených magazínech pro děti Magion a Vega. Českoslovenští malí diváci si šíleného čaroděje okamžitě zamilovali.
Excelentní český dabing Ferdinanda Krůty propůjčil Bayldonově postavě nezapomenutelný hlas a její hlášky zlidověly. Dodnes mnozí pamětníci znají zpaměti Čáryfukovo zoufalé volání na ztracenou ropuchu: „Tačúde, kam zase lezeš?!“.
Po odvysílání seriálu se z Geoffreye Bayldona stala hvězda první velikosti. Ze dne na den jej poznávali lidé na ulicích, domů mu chodily stovky dopisů s prosbami o podpis. „Dostával jsem spoustu dopisů od dětí – na obálce bylo moje jméno napsané rodiči, ale uvnitř byl list pro Čáryfuka. Bylo to neuvěřitelné a krásné,“ vzpomínal herec na euforickou dobu počátku 70. let.
Děti ho přestaly vnímat jako Geoffreye – pro ně existoval jen Čáryfuk. A Bayldon se na vrcholu slávy této identitě vůbec nebránil. S radostí jezdil dlouhá léta na srazy fanoušků kouzelníka, ochotně cestoval po světě a setkával se s nadšenými diváky.
Úspěch seriálu samozřejmě otevřel Bayldonovi dveře k dalším rolím. Hned počátkem 70. let si zahrál v populárních britských filmech: jako pan Pringle se objevil v muzikálu Scrooge (1970) vedle Alberta Finneyho, zahrál si menší role v hororech studia Hammer.
Ve filmu Růžový panter znovu zasahuje (1976) se znovu setkal s Peterem Sellersem. Na televizní obrazovce hostoval v řadě populárních seriálů: Všechny velké a malé bytosti (1978), Příběhy nečekaných (1980) aj.
Na sklonku kariéry si zkusil i populární televizní soutěž: v britské verzi Pevnosti Boyard (1998–2001) se divákům představoval coby vševědoucí Profesor, který klade soutěžícím záludné hádanky.
Jeho poslední malé role přišly v seriálech New Tricks (2007) a My Family (2010). Poté se rozhodl pověsit herectví na hřebík a užívat klidu. Příležitostně ještě pořád navštěvoval setkání fanoušků Čáryfuka.
Skryté trápení
Zatímco na obrazovce rozdával smích, svůj soukromý život si Geoffrey Bayldon vždy přísně střežil. Nebyl typ hvězdy, která by plnila stránky bulváru – naopak, doma vedl klidný a nenápadný život. Od 60. let jej po boku provázela jedna osudová láska. Novozélandský herec Alan Rowe, kterého Bayldon poznal patrně při práci pro televizi, se stal jeho životním partnerem.
V konzervativní Británii té doby bylo soužití dvou mužů něčím neobvyklým – do roku 1967 byla homosexualita dokonce ilegální. O své orientaci veřejně nemluvil, ale ani ji nezapíral – kolegové i přátelé to věděli. Geoffrey a Alan tvořili oddaný pár po většinu života, i když o jejich soužití veřejnost téměř nevěděla. Společně si užívali zahradničení, procházek v přírodě a sbírání starých akvarelových obrazů.
Když Alan Rowe v roce 2000 ve věku 74 let zemřel, zůstal Geoffrey náhle sám. Jeho milovaný partner skonal přímo v Bayldonově náručí – a pro herce to byla rána, z níž se už zcela nevzpamatoval. Stále mu chodily pozdravy od obdivovatelů z celého světa – a on poctivě odepisoval. Dne 10. května 2017 Geoffrey Bayldon ve věku 93 let zemřel – tiše, doma, z příčin, které rodina nezveřejnila.
https://www.theguardian.com/tv-and-radio/2017/may/11/geoffrey-bayldon-obituary-catweazle
https://en.wikipedia.org/wiki/Geoffrey_Bayldon
https://www.ibtimes.co.uk/geoffrey-bayldon-beloved-star-catweazle-dead-93-1621161
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-svetove-celebrity/468369/zemrel-bajny-caryfuk-legendarnimu-herci-bylo-93-let.html
https://www.csfd.cz/tvurce/42073-geoffrey-bayldon/
https://catweazle.boards.net/thread/250/remembering-geoffrey-bayldon
