Článek
Ellen Churchová se narodila 22. září 1904 v malém městě Cresco ve státě Iowa. V době, kdy většina žen měla jen omezené možnosti, kam profesně směřovat, si vybrala obor vyžadující odbornost, samostatnost i pevné nervy. V roce 1926 vystudovala ošetřovatelství na Minnesotské univerzitě a poté pracovala jako registrovaná zdravotní sestra ve French Hospital v San Francisku.
Jenže zdravotnictví jí nestačilo. Ellen milovala létání, absolvovala pilotní výcvik a získala soukromou pilotní licenci. Na přelomu dvacátých a třicátých let to byla pro ženu věc mimořádná. Ona ale nechtěla létat jen pro radost. Chtěla usednout do pilotní kabiny jako profesionálka.
V roce 1930 proto zašla za Stevem Stimpsonem, manažerem sanfranciské pobočky společnosti Boeing Air Transport, předchůdce dnešních United Airlines. Požádala o práci pilotky. Odpověď byla stručná: společnost tehdy zaměstnávala jako piloty jen muže.
Churchová ale odmítnutí nevzala jako konec. Místo toho přišla s nápadem, který změnil celý letecký průmysl.
Odmítnutí, ze kterého vzešla nová profese
Létání bylo tehdy pro veřejnost pořád něčím novým, hlučným a trochu děsivým. Letadla byla menší, kabiny méně pohodlné, turbulence běžnější a bezpečnostní standardy zdaleka nepřipomínaly ty dnešní. Řada lidí měla z prvního letu opravdový strach.
Churchová Stimpsonovi navrhla, aby Boeing Air Transport začal na paluby brát zdravotní sestry. Jejich přítomnost by podle ní cestující uklidnila, pomohla lidem se zdravotními potížemi, zvládala nevolnost a zároveň posílila důvěru veřejnosti v létání.
Byl to výborně vymyšlený argument. Nešlo jen o obsluhu nebo pohodlí. Churchová nabízela letecké společnosti něco mnohem cennějšího: pocit, že i v neznámém a trochu strašidelném světě ve vzduchu je na palubě někdo, kdo ví, co dělat.
Vedení Boeing Air Transport souhlasilo s tříměsíční zkušební dobou. Ellen Churchová dostala za úkol najít a vycvičit dalších sedm zdravotních sester. Vybrala Jessie Carterovou, Cornelii Petermanovou, Inez Kellerovou, Alvu Johnsonovou, Margaret Arnottovou, Ellis Crawfordovou a Harriet Fryovou.
Těchto osm žen dnes historie zná jako Original Eight, původní osmičku prvních ženských palubních průvodčích. Churchová pro ně vytvořila pracovní náplň i základní výcvikový program. Nešlo tedy jen o to, že se stala první letuškou. Pomohla přesně vymezit, co má tahle nová profese vlastně být.
Historii psal 15. květen 1930. Ellen Churchová a tři další stevardky nastoupily na palubu třímotorového letounu Boeing 80A, který mířil ze San Franciska do Chicaga.
Na palubě bylo čtrnáct cestujících. Cesta zahrnovala třináct mezipřistání a zabrala přes dvacet hodin. Dnešní přímý let mezi Kalifornií a Chicagem trvá přibližně čtyři hodiny. Tehdejší pasažéři však zažili dlouhou a únavnou cestu přes několik států, v malém stroji, jehož pohodlí mělo do moderního letadla daleko.
Churchová měla uniformu inspirovanou oděvem zdravotních sester. Vítala cestující, nabízela ovoce na stříbrných podnosech, uklidňovala nervózní pasažéry a před vzletem zajišťovala kabinu.
Nebyla první osobou na světě, která pečovala o cestující v letadle. Už roku 1912 pracoval na německých vzducholodích mužský palubní průvodčí Heinrich Kubis. Ellen Churchová však byla první ženskou stevardkou v americké letecké dopravě a její model zdravotních sester na palubě se velmi rychle rozšířil.
Zkušební provoz uspěl. Cestující službu přijali s nadšením a konkurence pochopila, že Boeing právě našel něco, co se brzy stane samozřejmou součástí létání.
Práce, která zahrnovala mnohem víc než servírování
Představa, že první stevardky jen rozdávaly občerstvení a usmívaly se na pasažéry, je velmi vzdálená skutečnosti. Jejich práce byla fyzicky náročná a zahrnovala řadu úkolů, které by dnes člověk od palubního personálu nečekal.
Kromě péče o nemocné, vystrašené nebo nevolné cestující musely brát letenky, nakládat a vykládat zavazadla, uklízet kabinu, rozdávat jídlo, dotahovat uvolněné sedačky a pomáhat s tankováním letadla. Někdy dokonce pomáhaly pilotům zatlačit stroj do hangáru.
Společnost jim říkala Sky Girls, nebeské dívky. Za sto hodin letu měsíčně dostávaly 125 dolarů. Na tehdejší dobu šlo o slušný příjem, ale rozhodně to nebyla snadná ani pohodlná práce.
Podmínky pro přijetí byly dnes skoro nepředstavitelné. Uchazečky musely být registrované zdravotní sestry, svobodné, mladší pětadvaceti let, vysoké maximálně 163 centimetrů a vážit nejvýš 115 liber, tedy zhruba 52 kilogramů.
Byla to profese vytvořená pro mladé ženy, u kterých firmy otevřeně počítaly s tím, že po svatbě nebo narození dětí odejdou. Z dnešního pohledu šlo o diskriminační pravidla. V roce 1930 však už samotná skutečnost, že ženy dostaly odborné místo v komerční letecké dopravě, znamenala velký průlom.
Tříměsíční experiment se změnil v nový standard. Další společnosti začaly najímat vlastní stevardky a letecká doprava získala tvář, kterou si cestující rychle spojili s bezpečím, péčí a profesionalitou.
V říjnu 1933 zaměstnávaly tři americké společnosti už sto palubních průvodčích. Do listopadu 1935 pracovalo ve Spojených státech 197 stevardek a tři mužští stevardi.
Požadavek, že ženy musí mít zdravotnické vzdělání, přetrval až do druhé světové války. Armáda však potřebovala velké množství kvalifikovaných sester, takže aerolinky postupně začaly přijímat i ženy bez ošetřovatelského výcviku.
Tím se profese proměnila. Z původně zdravotnické a bezpečnostní funkce se ve veřejném obrazu stále víc stávala také součástí marketingu aerolinek. Letecké společnosti začaly prodávat představu elegance, cestování a půvabu. Za touto naleštěnou představou ale pořád zůstávala práce, jejímž skutečným základem byla bezpečnost cestujících.
Nehoda, která ukončila její kariéru
Ellen Churchová létala jako stevardka jen asi osmnáct měsíců. Její vlastní kariéru ve vzduchu ukončila vážná automobilová nehoda, po níž se už na palubu jako členka posádky nevrátila.
Vrátila se ke zdravotnictví a dál studovala. Získala bakalářský titul v oboru ošetřovatelského vzdělávání a v roce 1936 se stala vedoucí pediatrického oddělení Milwaukee County Hospital ve Wisconsinu.
V květnu 1940 se objevila na dobových fotografiích, které porovnávaly její původní uniformu z roku 1930 s oděvem moderní stevardky United Air Lines. Za jedinou dekádu se letectví proměnilo k nepoznání. Malé třímotorové stroje vystřídaly rychlejší a pohodlnější letouny Douglas DC-3 a z nápadu jedné zdravotní sestry se stala pevná součást komerční dopravy.
Churchová se k letectví ještě jednou vrátila. Tentokrát ale nešlo o civilní pasažéry, ovoce na stříbrném podnose ani první nesmělé lety nad Amerikou.
Za druhé světové války sloužila jako kapitánka v Army Nurse Corps, zdravotnickém sboru americké armády. Pracovala v letecké evakuační službě a pečovala o zraněné vojáky převážené z oblastí Severní Afriky a Středomoří.
Byla to práce, která spojila dvě nejdůležitější věci jejího života: ošetřovatelství a létání. Jenže v podmínkách války šlo o něco nesrovnatelně těžšího, než co zažila na palubě Boeingu 80A v roce 1930.
Za službu získala Leteckou medaili. Žena, která kdysi prosazovala sestry na palubě jako symbol klidu a bezpečí, nakonec pomáhala zachraňovat vojáky v nejbrutálnějším konfliktu své doby.
Ellen Churchová zemřela 22. srpna 1965 v Terre Haute v Indianě. Bylo jí šedesát let. Federální pravidlo, které přímo vyžadovalo přítomnost palubního průvodčího v určitých letadlech, přišlo až dlouho po jejím prvním letu. Civil Aeronautics Board návrh poprvé zveřejnila v roce 1950.
Finálně pravidlo začalo platit v roce 1952: alespoň jeden kvalifikovaný člen kabinového personálu musel být na palubě letů s deseti a více cestujícími nebo v letadlech s maximální vzletovou hmotností nad 12 500 liber.
https://www.faa.gov/blog/clearedfortakeoff/ellen-churchs-bold-move
https://airandspace.si.edu/explore/stories/flight-attendants
https://blog.museumofflight.org/you-can-trust-a-plane-if-a-woman-is-on-board-the-ellen-church-story
https://www.iowapbs.org/iowapathways/mypath/2493/ellen-church-flying-nurse
https://text-message.blogs.archives.gov/2018/03/27/women-at-work-in-the-1950s/
https://time.com/3847732/first-stewardess-ellen-church/
https://www.wired.com/2008/05/may-15-1930-the-skies-get-a-little-bit-friendlier-2/
