Článek
Srpen 2006. Čtyřiasedmdesátiletý penzionovaný učitel Čchen Te-siang z provincie Chu-nan vyhledal lékaře s obyčejným nachlazením. V nemocnici ve městě Zhangjiajie dostal několik běžných léků včetně nitrožilní infuze klindamycin-fosfátu – širokospektrého antibiotika na bakteriální infekce. Byla to rutinní léčba, která by za normálních okolností neměla způsobit vážnější komplikace.
Krátce po podání se však Čchenův stav prudce zhoršil a pacient záhy zemřel. V následujících týdnech začaly úřady dávat dohromady další podobné případy: stejná antibiotická infuze od téhož výrobce byla podezřelá ze série úmrtí pacientů v různých provinciích.
Během léta 2006 bylo zpětně vysledováno nejméně deset úmrtí, která spojovalo jediné – všichni pacienti dostali toto konkrétní antibiotikum, které mělo léčit, ale místo toho zabíjelo. Čínský Státní úřad pro potraviny a léčiva nařídil okamžité stažení přípravku z oběhu a pozdější vyšetřování odhalilo, že lék nebyl vyráběn ve sterilních podmínkách a obsahoval životu nebezpečné kontaminanty.
Za normálních okolností by takový případ vůbec neměl nastat. Státní úřad pro potraviny a léčiva (SFDA) – obdoba americké FDA – vznikl právě proto, aby v Číně dohlížel na bezpečnost léčiv a potravin. V jeho čele tehdy stál 62letý Zheng Xiaoyu (Čeng Siao-jü), který tuto instituci vedl od roku 1998.
Zheng byl nejvyšším úředníkem zodpovědným za to, že se k pacientům dostanou jen řádně prověřené a kvalitní léky. Skutečnost však byla opačná: během jeho působení SFDA schválil nejméně šest léčiv, která ve skutečnosti vůbec nesplňovala požadavky – výrobci si registrace vynutili padělanými testovacími dokumenty a navrch štědrými úplatky. Důsledky na sebe nenechaly čekat.
Kromě zmíněného antibiotika z roku 2006, jež zavinilo smrt nejméně deseti lidí, doputovaly na čínský trh i další nebezpečné produkty. Z některých se staly aféry otřásající důvěrou veřejnosti, protože na ně doplatili ti nejzranitelnější.
Padělané mléko v An-chuej
Tři roky před skandálem s infuzním antibiotikem zasáhla Čínu tragédie, po níž následovalo zděšení a hněv veřejnosti. V roce 2003 začali lékaři v chudé východočínské provincii An-chuej pozorovat u přijímaných kojenců nezvyklé příznaky těžké podvýživy. Miminka nápadně zaostávala v růstu, měla ochablé svaly a jejich rodiče popisovali, že děti navzdory pravidelnému krmení strádají.
Během několika měsíců zkolabovalo přes dvě stě takových dětí. Nejméně dvanáct kojenců zemřelo. Příčina vzápětí šokovala celou zemi – všechna postižená miminka byla krmena padělanou sušenou výživou, která neobsahovala téměř žádné živiny.
Chudí venkovští prodejci nabízeli podřadné balíčky sušeného mléka za zlomek běžné ceny, a nic netušící rodiny jimi nahrazovaly plnohodnotnou kojeneckou stravu. Vyšetřování odhalilo, že některé šarže tohoto „mléka“ obsahovaly jen asi osminu potřebného množství bílkovin, vitamínů a minerálů. Zbytek byl jen levný škrob a plnidla – směs neschopná zajistit kojenci přežití.
Kauza jedovatého kojeneckého mléka vyvolala pozdvižení v celé Číně. Tehdejší premiér Wen Ťia-pao nařídil urychlené zásahy proti nelegálním výrobcům a vyslal do regionu zvláštní inspektory. Policie v An-chueji pozatýkala desítky lidí zodpovědných za výrobu a distribuci falešné výživy. Případ měl však ještě hlubší dohru: poukázal na zarážející selhání státní regulace. Jak je možné, že se něco tak základního, jako je kojenecká strava, dostalo na pulty v tak nebezpečné podobě?
Kritika rychle dopadla na instituce, jež měly dohlížet na kvalitu potravin a léčiv – včetně Zhengova úřadu SFDA. Padělané mléko totiž nebylo ojedinělým excesem malé místní firmy. Symbolizovalo celkově laxní dohled nad trhem, na kterém se nekvalitní či falšované produkty mohly šířit s fatálními následky. Pro Zheng Xiaoyu to byl varovný signál. Jím vedený úřad musel čelit nepříjemným otázkám a v očích veřejnosti utrpěl pověst dohlížitele, který nekoná.
Úplatky za registrace léků
Zheng Xiaoyu přitom začínal jako člověk, od nějž si stát sliboval zkvalitnění dozoru nad léčivy. Narodil se v roce 1944 a celý svůj profesní život strávil ve farmaceutickém odvětví. Pracoval přes dvacet let v státních farmaceutických podnicích ve východočínském městě Chang-čou a získal pověst zkušeného odborníka.
Když se koncem 90. let čínská vláda rozhodla vytvořit centrální lékovou agenturu po vzoru vyspělých zemí, padla volba právě na něj. V roce 1998 byl Zheng jmenován prvním ředitelem nově vzniklého Státního úřadu pro potraviny a léčiva. Ten zprvu neměl tak široké pravomoci, ale v roce 2002 dostal od vlády výrazně posílený mandát: všechna nová léčiva uváděná na trh musela nově procházet schválením SFDA.
Přísnější pravidla měla zprvu uklidnit veřejnost, že trh s léky bude lépe kontrolovaný. Měly však i nezamýšlený důsledek – během krátké doby se v Pekingu nashromáždily doslova hory žádostí o registraci nových přípravků. Sešněrovaný farmaceutický trh vyvolal tlak farmaceutických firem, které potřebovaly dostat své produkty k zákazníkům, a začalo se dařit korupci.
Zhengův úřad nestíhal žádosti posuzovat v zákonných lhůtách a čekací doby se protahovaly. Podle pozdějších vyšetřovacích zpráv Zheng této situace využil: systém registrací se proměnil ve výnosný byznys se zkratkami. Farmaceutické firmy, kterým se nechtělo měsíce či roky čekat na schválení, mohly za určitých okolností získat výjimku – pokud byly ochotné zaplatit.
Částky, které putovaly do Zhengových rukou, nebyly v absolutních číslech závratné, zvlášť ve srovnání s gigantickými úplatkářskými kauzami jiných čínských funkcionářů. Přesto byly pro řadu menších soukromých firem vstupenkou k milionovým ziskům a pro Zhengovu agenturu znamenaly fatální morální selhání.
Oficiální vyšetřování později zdokumentovalo, že Zheng Xiaoyu si v letech 1998 až 2005 přišel od různých společností na úplatky v souhrnné výši 6,5 milionu jüanů (v přepočtu kolem 20 milionů Kč). Peníze a dary často nepřijímal přímo – protékaly skrze jeho manželku a syna, kteří fungovali jako prostředníci. Za odměnu úřad vycházel firmám vstříc.
Obvykle to probíhalo tak, že Zhengův podřízený neváhal přimhouřit oko nad zfalšovanými podklady, nebo přímo prosadil schválení neotestovaného léku na základě falešných dokumentů. V některých případech šlo o stovky položek. Například jedna farmaceutická společnost z Chang-čou si takto dokázala nechat v jediném roce 2005 schválit přes 120 přípravků – téměř tolik, co běžně za rok potvrdí americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv ve Spojených státech. Firma přitom mimo jiné koupila Zhengovi honosný dům, který měl exkluzivně užívat po odchodu do penze, a zahrnula představitele lékové správy štědrými „dary“.
Na nepravosti se přitom v terénu občas snažili upozornit svědomití zaměstnanci. Korupční systém kolem Zhengova úřadu však dlouho dokázal každé takové varování umlčet. V roce 2001 anonymně nahlásila farmaceutická technička Čou Chuan-si, že její domovská továrna v Chang-čou záměrně ředí drahé účinné látky v lécích levnými a neúčinnými náhražkami – přípravky pro těhotné ženy tak prakticky postrádaly deklarované složky.
Místo vděku za odhalení byla vypátrána a obviněna z poškozování dobrého jména podniku. Soud ji poslal na tři roky do vězení a daný podnik nakonec vyvázl jen s mírnou pokutou. Podobný osud potkal i zaměstnance jednoho výrobce léků, jenž odmítal mlčet o tom, že jeho firma uplácí regulační úřad a nedodržuje standardy.
Představitelé společnosti dosáhli toho, že byl muž zatčen za údajné „poškozování reputace“ a bezmála osm měsíců vězněn. Propuštěn byl teprve v roce 2007 – až když se provalilo, že jeho zaměstnavatel patří mezi ty, kdo upláceli přímo šéfa SFDA Zheng Xiaoyu.
Koncem roku 2005 už byla situace neudržitelná. Na Zhengovo počínání začaly upozorňovat nejen sériové skandály, ale i inspektoři z centrální protikorupční komise Komunistické strany Číny. V té době probíhal v zemi tažení proti úplatkům ve státní správě a úřad pro kontrolu léčiv se ocitl v centru pozornosti. Zheng Xiaoyu byl v polovině roku 2005 náhle odvolán z pozice ředitele SFDA.
Oficiálně odešel „na odpočinek“, ale ve skutečnosti se rozběhlo důkladné vyšetřování jeho éry. Zheng byl brzy nato vyloučen z Komunistické strany a zbaven všech funkcí i majetku. Strávil následující měsíce v cele předběžného zadržení, zatímco inspektoři shromažďovali důkazy o jeho korupci a o přímé souvislosti mezi úplatky a schválením nebezpečných padělků léčiv.
Proces za zavřenými dveřmi
Koncem května 2007 předstoupil Zheng Xiaoyu před pekingský lidový soud. Soudní proces proběhl nezvykle rychle a za zavřenými dveřmi – trval sotva deset dní a veřejnost ani média neměly do síně přístup. Zheng (v té době 62letý) byl obžalován z přijetí úplatků a z tzv. „flagrantního zanedbání povinností“, které umožnilo uvedení zdraví nebezpečných výrobků na trh.
Soud vinu uznal a vynesl exemplární verdikt. Trestem za korupci byla smrt. „Zheng se měl svěřené moci ujmout svědomitě a poctivě, místo toho však ignoroval zájmy lidu,“ citovala státní agentura zdůvodnění rozsudku. Soud konstatoval, že Zhengovo jednání „ohrozilo bezpečnost života a zdraví obyvatel a způsobilo mimořádně závažné společenské následky“.
Rozsudek zároveň stanovil doživotní zákaz výkonu veřejných funkcí a propadnutí veškerého osobního majetku – což v praxi znamenalo zabavení úplatků a konfiskaci nemovitostí a luxusních darů, jež Zheng získal.
Tak přísný ortel je i v kontextu čínského práva výjimečný. Za běžných okolností bývají vysocí funkcionáři odsouzení za korupci (zejména pokud se přiznají) často „ušetřeni“ absolutního trestu – čínské soudy jim dávají doživotí nebo tzv. podmíněný trest smrti, který se obvykle změní na doživotní vězení.
Dne 10. července 2007 oznámila čínská státní televize, že Zheng Xiaoyu byl popraven. Podrobnosti zveřejněny nebyly – podle odhadů byl trest proveden střelou z pistole do týla, jak v té době bývalo u exekucí zvykem. Bývalý ředitel lékového úřadu se tak stal jedním z nejvýše postavených čínských představitelů popravených za korupci za poslední léta.
V Číně vrcholilo kritické období, kdy se na domácím i světovém trhu hromadily alarmující zprávy o závadných čínských výrobcích. Jen pár týdnů předtím zabavily úřady v Evropě tisíce tub zubní pasty vyrobené v Číně, která obsahovala jedovatý nemrznoucí prostředek místo zdravotně nezávadné složky.
Ve Spojených státech musela být z prodeje stažena celá série krmiv pro domácí zvířata poté, co se ukázalo, že čínský dodavatel do nich přimíchal melamin a způsobil hromadné otravy psů a koček. V Panamě zase pančovaný čínský glycerin v léčivých sirupech vedl k úmrtí desítek lidí.
Čína – tehdy čerstvě přezdívaná „dílna světa“ – se ocitla pod nebývalým drobnohledem. Blížily se letní olympijské hry v Pekingu 2008 a vláda v Pekingu potřebovala ujistit domácí obyvatelstvo i mezinárodní partnery, že kvalitu svých výrobků a potravin udrží pod kontrolou.
https://en.wikipedia.org/wiki/Zheng_Xiaoyu
https://www.latimes.com/archives/la-xpm-2007-may-30-fg-corrupt30-story.html
https://www.theguardian.com/world/2007/jul/10/china.jamessturcke
https://www.theguardian.com/world/2007/jul/11/china.jonathanwatts
http://news.bbc.co.uk/1/hi/world/asia-pacific/6699441.stm
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC1889975/
