Článek
Ctibor Filčík se narodil v srpnu 1920 v Dolných Plachtinciach nedaleko Veľkého Krtíše. Nezačínal jako člověk, u něhož by okolí čekalo velkou uměleckou kariéru. Vystudoval obchodní akademii, pracoval jako dělník, cestář i úředník finanční správy.
Divadlo ho ale táhlo od mládí. Hrál ochotnicky a pracoval také v rozhlase v Martině. Právě tam si ho v roce 1943 všiml herec a režisér Andrej Bagar. Zastavil prý mladého úředníka na ulici a nabídl mu angažmá v nově vznikajícím Slovenském komorním divadle v Martině.
Filčík nabídku přijal. Během několika let vytvořil přes čtyřicet rolí a z člověka bez formálního hereckého vzdělání se stal výrazný divadelní talent. Po válce působil krátce na Nové scéně v Bratislavě a od roku 1951 až do smrti patřil k činohře Slovenského národního divadla.
Slovenské publikum si ho pamatuje jako mimořádně sugestivního herce dramatických, vnitřně rozporuplných postav. Zvlášť ceněná byla jeho role Goetze v Sartrově hře Diabol a Pán Boh. Pro dětské posluchače byl zase nezapomenutelným hlasem pohádkového Osmijanka.
Magda, první dáma slovenské režie
V Bratislavě se Filčík seznámil s Magdou Husákovou-Lokvencovou. Nebyla pouze manželkou ambiciózního komunistického funkcionáře Gustáva Husáka. Byla především výraznou divadelní režisérkou, dnes označovanou za první slovenskou profesionální režisérku.
Narodila se roku 1916 v Pacově, ale její život i práce byly spojeny hlavně se Slovenskem. V divadle začínala jako asistentka, herečka a dramaturgyně, postupně se však prosadila především jako režisérka. Měla cit pro moderní drama, pracovala s herci jinak než většina tehdejších režisérů a vytvářela si vlastní umělecký styl.
S Gustávem Husákem se vzali v roce 1938. Narodili se jim synové Vladimír a Ján. Jejich soukromý život ale komplikovala politika dávno předtím, než se z Husáka stal prezident.
Gustáv Husák patřil po válce k důležitým slovenským komunistickým politikům. Podílel se na Slovenském národním povstání, po roce 1945 rychle stoupal v mocenské hierarchii a zastával vysoké stranické i vládní funkce. Pak přišel pád.
V únoru 1951 byl zatčen. O tři roky později ho komunistický režim ve vykonstruovaném procesu s takzvanými slovenskými buržoazními nacionalisty odsoudil k doživotnímu vězení.
Na Husáka tehdy dopadl stejný mechanismus, který pomáhal budovat. Z člověka uvnitř systému se stal jeho nepřítel. Vězněn byl až do roku 1960, kdy ho propustila prezidentská amnestie. Úplné rehabilitace se dočkal až v roce 1963.
Pro Magdu znamenalo manželovo zatčení ztrátu jistot i profesní propad. Z divadla ji propustili, musela pracovat jako korespondentka a kustodka ve Slovenském muzeu. Teprve v polovině padesátých let se mohla postupně vracet k režii.
Neodešla, i když bylo manželství v krizi
Manželství Magdy a Gustáva Husákových bylo už před jeho zatčením v krizi. Přesto se Magda během jeho věznění odmítla rozvést.
Nebyla to samozřejmá volba. Rozvod by jí možná ulehčil život, pomohl odvrátit pozornost režimu a otevřel cestu k novému vztahu. Zároveň by ale mohl být vykládán jako další důkaz, že odsouzeného opustili i jeho nejbližší.
Magda proto zůstala Husákovou až do jeho propuštění. Rozvedli se až poté, v roce 1960. Manželství bylo v krizi, přesto se s uvězněným Husákem rozvést odmítla. Právě v tomto období se jejím soukromým zázemím stal Ctibor Filčík.
Filčík Magdu znal z divadelního prostředí už před Husákovým zatčením. V těžkých letech padesátých se jejich blízkost změnila v partnerství.
Nešlo jen o romantický vztah. Filčík se stal oporou také jejím dvěma synům. V rodině, jejíž otec byl politickým vězněm, zastával roli dospělého muže, který byl nablízku, když se jiní lidé raději odvraceli.
Po Husákově propuštění už vztah Magdy a Filčíka nemusel zůstávat skrytý. Biografické prameny je uvádějí jako životní partnery. Magda Husáková-Lokvencová se po rozvodu mohla naplno vrátit k práci. Režírovala pro divadlo i televizi, spolupracovala s rozhlasem a objevila se také před kamerou.
V roce 1964 režírovala televizní adaptaci Oblomova, v níž hrál hlavní roli právě Ctibor Filčík. Byl to zvláštní obraz jejich soukromého i profesního propojení: režisérka a herec, kteří spolu prošli nejhorším obdobím politických represí, se potkávají při práci v čase, kdy se společnost pomalu uvolňuje. Pak přišla náhlá konečná.
17. ledna 1966 Magda Husáková-Lokvencová zemřela v Bratislavě, několik měsíců před padesátými narozeninami. Její umělecká cesta, přerušená perzekucí a plná návratů, skončila příliš brzy.
Ctibor Filčík Magdu přežil o dvacet let. Pokračoval v práci ve Slovenském národním divadle, hrál ve filmu, televizi i rozhlase. Českému publiku mohl utkvět například jako René Descartes ve Vávrově filmu Putování Jana Amose.
Lidé, kteří o něm psali, ale opakují stejnou věc: po Magdině smrti už po jeho boku žádná další životní partnerka nevystoupila. Slovenský deník Pravda dokonce napsal, že Filčík jako by po její smrti přijal roli vdovce.
Zemřel 21. listopadu 1986 v Bratislavě ve věku šestašedesáti let. Gustáv Husák ho přežil o pět let. V roce 1991 pak zemřel i bývalý prezident.
Zdroje:
https://www.theatre.sk/sites/default/files/2018-10/lokvencov%C3%A1.pdf
https://www.pravda.sk/spravy/domace/clanok/484448-tvar-z-vlcich-dier/
https://dvojka.rozhlas.cz/po-necekane-smrti-prvni-manzelky-husak-opravdu-plakal-osudove-zeny-magda-7451852
https://snd.sk/profil/2387/ctibor-filcik
https://www.theatre.sk/vystavy/divadelna-galeria/tvare-slovenskeho-profesionalneho-divadla-cinohra/ctibor-filcik
https://www.culture.gov.sk/sk/aktualita/herecke-osudy-ctibora-filcika
https://www.upn.gov.sk/data/files/upn_letak_gustav_husak_SK_verzia.pdf
