Hlavní obsah

Dcera emigranta Karla Homolková hrála týranou oběť. Důkazy o vraždách školaček skrýval advokát

Foto: skica v gemini.com

Policie prohledávala domek Paula Bernarda a Karly Homolkové sedmdesát jedna dní a kazety, na které dvojice natočila své zločiny, nenašla. Našel je teprve jejich advokát a skoro 17 měsíců je držel u sebe, zatímco prokuratura s nimi podepsala dohodu.

Článek

Ve čtvrtek 6. května 1993 vešel advokát Ken Murray se dvěma kolegy do prázdného růžového bungalovu v Port Dalhousie, čtvrti kanadského města St. Catharines nedaleko Niagarských vodopádů. Dům patřil jeho klientovi Paulu Bernardovi, kterého policie v únoru zatkla jako podezřelého ze znásilnění a vražd. Kriminalisté ho prohledávali sedmdesát jeden dní a kazety nenašli.

Murray přišel s pokyny, které mu Bernardo dal z vazby, a ve stropě nad světlem v koupelně v patře našel šest malých videokazet. „Mysleli jsme, že je to pro obhajobu terno. Jestli je to pravé a policie to přehlédla, pak jsme právě narazili na zlatý důl,“ vzpomínal o sedm let později u soudu. „Nevěděli jsme, co máme, ale věděli jsme, že je to dramatické. Byli jsme nadšení a asi i vyděšení. Bylo to jako najít los a nezkontrolovat čísla. Víte, že to bude dobré, ale nevíte, jak moc.“ O osm dní později, 14. května 1993, podepsali prokurátoři s Bernardovou ženou Karlou Homolkovou dohodu o dvanácti letech vězení výměnou za výpověď proti manželovi, a nikdo z nich o kazetách nevěděl.

Dívka z St. Catharines

Karla Homolková se narodila 4. května 1970 jako nejstarší ze tří dcer Karla Homolky, emigranta z Československa, a jeho ženy Dorothy. Vyrůstala se sestrami Lori a Tammy v St. Catharines a v říjnu 1987 se jako sedmnáctiletá středoškolačka seznámila s o šest let starším absolventem univerzity Paulem Bernardem. Zpočátku se k ní podle její pozdější výpovědi choval jako k princezně. Kupoval jí dárky, vodil ji do drahých restaurací a ona mu psala zamilovaná přání. Nikdo netušil, že Bernardo je muž, kterého policie léta marně hledala jako násilníka, jenž přepadal ženy na torontském předměstí Scarborough.

Co dvojice udělala potom, je naprosto strašlivé. O Vánocích 1990 zemřela patnáctiletá Tammy, Karlina nejmladší sestra, poté co ji Karla s Bernardem omámili a zneužili. V červnu 1991 unesli a zavraždili čtrnáctiletou Leslie Mahaffyovou, v dubnu 1992 patnáctiletou Kristen Frenchovou, kterou odvezli z parkoviště u kostela cestou ze školy. Začátkem roku 1993 Karla od manžela, který ji podle jejích slov týral, odešla, a když policie začala Bernarda podezírat, najala si advokáta.

Její advokát George Walker chtěl pro ni od prokuratury úplnou beztrestnost výměnou za svědectví. Tu nedostala, ale začátkem května 1993 jí ministerstvo nabídlo dohodu: dvanáct let za dvojí zabití, jinak ji obžalují z vražd, a na rozmyšlenou měla týden. Dohoda podle ní platila jen do chvíle, než by se ukázalo, že mluví nepravdu, nebo že sama zabíjela, a smrt sestry Tammy už samostatně stíhaná nebyla. V červenci 1993 ji soud za zabití Mahaffyové a Frenchové odsoudil k souběžným dvanáctiletým trestům.

Prokurátoři měli své důvody. Na Bernarda bez její výpovědi neměli dost a Karla vypadala jako zastrašená žena, kterou manžel bil. Kanaďany ale dohoda pobouřila hned, jak se o ní začalo mluvit, a noviny ji pojmenovaly dohodou s ďáblem. Pro české čtenáře může znít zvláštně, že stát s pachatelem takových činů vůbec vyjednává. V Kanadě, stejně jako v jiných zemích anglosaského práva, ale zhruba devět obviněných z deseti buď vinu přizná sám, nebo uzavře dohodu. „Kdybychom se pokusili vyjednávání o vině zrušit, naše společnost by si soudy nemohla dovolit,“ vysvětloval tehdy profesor trestního práva Ronald Delisle.

Pozdější vládní vyšetřování, které vedl soudce Patrick Galligan, uzavřelo, že prokurátoři postupovali profesionálně a odpovědně a že dohoda byla v té chvíli menším ze dvou zel. Zároveň ale konstatovalo, že kdyby měli v ruce kazety, Homolkové by ji nikdy nenabídli. Ty kazety v té době ležely u Kena Murrayho.

Jediný divák

Murray si je poprvé pustil pár dní po podpisu Karliny dohody, protože Bernardo mu to podle jeho slov dovolil až potom. Šest kazet obsahovalo tři a půl hodiny záznamu, který později viděla jen porota, a co na něm bylo, není třeba popisovat. Na advokáta to dolehlo tak, že o tom mluvil ještě po sedmi letech. „Byly zžíravé. Byly příšerné. Byl jsem v jedinečné situaci, do té doby jsem byl jediný člověk na světě, který je viděl. Nikdo se na ně nedíval se mnou. Nebyl nikdo, s kým bych mohl o svých pocitech mluvit,“ vypovídal. Sám měl dceru ve věku obětí. „Bylo mnoho a mnoho dlouhých nocí. Neuplyne den, tehdy ani teď, abych si je nepřehrával v hlavě.“ Když se ho obhájce u soudu zeptal, jestli otevřel Pandořinu skříňku, odpověděl: „Spíš Medúzinu. A hlavy pořád dorůstaly.“

Kazety podle Murrayho ukazovaly úplně jinou Karlu, než jakou znali prokurátoři. Na její tváři prý viděl zvířecí radost a jeho tým jí mezi sebou začal říkat černá vdova, přesto je nikomu nedal. Byl přesvědčený, že jeho povinností vůči klientovi je je nevydat, a chtěl jimi Homolkovou u soudu rozdrtit při křížovém výslechu. Prokuratura ji ale podle něj schválně držela mimo svědeckou lavici, a tak čekal. Měl prý připravený i plán, jak kazety nakonec použít a vyjednat dohodu pro Bernarda. „Řekl bych jim: Máme tady něco, co vám ukáže, jak neuvěřitelná Karla je. Máme něco, co vám umožní vycouvat z vaší nesvědomité dohody,“ vypovídal. „Kazety by se nikdy nemusely pouštět u soudu. Rodiny by nikdy nemusely projít tím, čím prošly.“

Na státní straně mezitím panoval podle Murrayho chaos. Na Bernardově spisu se prý vystřídalo sedmnáct prokurátorů, dva úřady se přetahovaly, kdo ho bude soudit dřív, a Bernardův výslech se nenahrál, protože někdo zapomněl zapnout kameru. Zvukový záznam téhož výslechu se pak na několik měsíců ztratil, než ho jeden policista údajně našel ve své sportovní tašce.

V létě 1994 začal mít vážné etické pochybnosti a přes svého advokáta se obrátil na ontarijskou advokátní komoru. Ta mu písemně nařídila, aby kazety zapečetil, předal soudci, vzdal se Bernardovy obhajoby a řekl to klientovi. Dvanáctého září 1994 to jeho advokát oznámil u soudu. Murray dal kazety svému nástupci Johnu Rosenovi a ten je po zhruba dvou týdnech předal prokuratuře. Od chvíle, kdy je Murray vytáhl ze stropu, uplynulo skoro sedmnáct měsíců. Dohoda s Homolkovou už ale platila a platná zůstala.

Ledová svědkyně

Karla tou dobou seděla v ženské věznici v Kingstonu, kvůli vlastní bezpečnosti oddělená od ostatních vězeňkyň, s televizí, hodinou vycházky denně a dálkovým studiem sociologie na Queen's University. Novinářům řekla, že ve vězení má víc svobody, než měla doma s Bernardem.

V létě 1995 svědčila v Torontu proti bývalému manželovi a před soudní budovou stály každý den fronty na sto osmnáct míst pro veřejnost. Časopis Maclean's popsal, jak o bitích, znásilněních a vraždách vypovídala s ledovou odtažitostí a skoro bez emocí. Na desítky otázek odpovídala stejně: „Udělala jsem to, abych Paulovi udělala radost“ nebo „Paul mě k tomu donutil“. Mnoho lidí v sále ji nepřesvědčila. „Myslím, že je herečka. Říká, že ji týral. Ale nedržel jí pistoli u hlavy,“ řekla novinářům jedna z divaček. Soudce Patrick LeSage upozornil porotu, že svědek, který si už odpykává trest za stejné činy, má sklon svou roli zmenšovat. A když Karla vysvětlovala, že ji Bernardo po smrti Tammy vydíral, zeptal se jí sám: „Promiňte, že se ptám, ale nevystavoval by se tím stejnému riziku i on?“ Prokurátor jí předložil asi tři tucty přání, která Bernardovi psala v letech 1988 až 1990 a ve kterých mu slibovala, že splní jeho přání. U soudu navíc vyšlo najevo, že prokuratura v červnu 1995 rozšířila její dohodu i na útok na další dívku, který přežila a o kterém Karla řekla až po svém odsouzení.

Kazety se promítaly jen porotě, novináři a veřejnost slyšeli jen zvuk. Prvního září 1995 dostal Paul Bernardo doživotí a soud ho označil za nebezpečného pachatele, takže se na svobodu nejspíš nikdy nedostane. Karla zůstala u svých dvanácti let.

V lednu 1997 obžalovala policie Kena Murrayho z maření spravedlnosti. „Nemám k tomu moc co říct, jen že jsme rádi, že je konečně obvinili za to, co udělali,“ řekl tehdy Doug French, otec zavražděné Kristen. Murray tvrdil, že stát v něm hledá obětního beránka za dohodu s ďáblem a za zpackané vyšetřování. Právníci se přeli, kde končí advokátní mlčenlivost. Profesor Alan Young z torontské právnické fakulty vysvětloval, že co klient advokátovi řekne, musí zůstat tajemstvím, ale fyzický důkaz, třeba vražednou zbraň, musí advokát předat. Murray podle něj možná porušil etickou povinnost a skutečně zdržel vyšetřování, to ale ještě neznamená, že spáchal trestný čin. V červnu 2000 ho soud osvobodil a pak ho čekalo ještě řízení u advokátní komory. Deník The Globe and Mail napsal, že strávil sedm let ve společenském očistci. Jeho žena seděla v soudní síni a občas zavírala oči.

V prosinci 2001 úřady usoudily, že kazety už nebudou k ničemu potřeba, a všech šest zničily. Zapečetěné zůstaly jen záznamy, na kterých se na ně Karla dívá a komentuje je. Karlina matka Dorothy podle kanadských médií po dceřině výpovědi každý rok mezi Díkůvzdáním a Vánoci zkolabovala a skončila v nemocnici, někdy na celé měsíce. Vánoce byly výročím Tammyiny smrti.

Karla Homolková si odseděla celý trest, protože podmínečné propuštění jí vždy zamítli. Na svobodu vyšla 4. července 2005 a první rozhovor dala ve francouzštině televizi Radio-Canada. Řekla v něm, že svůj dluh vůči společnosti splatila právně, ale ne citově a ne společensky. Dnes žije v Quebecu pod jiným jménem. V testu psychopatie dostal Bernardo podle psychiatrů 35 bodů ze 40, Karla pouhých pět. Paul Bernardo podmínečné propuštění žádal třikrát, naposledy v listopadu 2024, a pokaždé neuspěl. Když ho v roce 2023 přesunuli do věznice se středním stupněm ostrahy, vyvolalo to v Kanadě takové pobouření, že podle tamních médií kvůli tomu přišel o křeslo ministr veřejné bezpečnosti.


https://www.theglobeandmail.com/news/national/torture-tapes-left-lawyer-traumatized/article18422428/

https://thecanadianencyclopedia.ca/en/article/homolkas-plea-bargain-revealed

https://thecanadianencyclopedia.ca/index.php/en/article/homolkas-testimony-en-anglais-seulement

https://thecanadianencyclopedia.ca/en/article/opp-charge-former-bernardo-lawyers

https://en.wikipedia.org/wiki/Karla_Homolka

https://en.wikipedia.org/wiki/Paul_Bernardo

https://www.epravo.cz/top/clanky/dohoda-o-vine-a-trestu-z-pohledu-poskozeneho-107180.html

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz