Dům hrůzy doktora Holmese: V komínové šachtě našli chomáče vlasů a ve sklepě kosti pětileté Pearl

Léto 1895, Chicago. Ve sklepě domu na rohu 63. ulice a Wallace Street vyšetřovatelé nacházejí ohořelé úlomky lidských kostí. V komínové šachtě téhož domu visí chomáč ženských vlasů a mezi zčernalými cihlami leží sežehnuté kovové knoflíky z dámských šatů. Během několika červencových týdnů prohledala chicagská policie spolu s novináři každý kout trojpodlažní budovy v městské čtvrti Englewood.

Místní tisk o ní začal psát jako o „Hradu vražd“. Původně přitom šlo o obyčejný penzion s obchody a lékárnou v přízemí, který během Světové výstavy lákal do noclehů návštěvníky z celých Spojených států. Ve zdánlivě běžném hotelu doktora H. H. Holmese však mizeli lidé beze stopy.

Herman Webster Mudgett – jméno, pod kterým se narodil v roce 1861 – přijel do Chicaga v roce 1886 jako neznámý mladý lékař. Za sebou nechal manželku i malého syna na venkově v New Hampshire a hodlal začít nový život. Aby se ztratil v milionovém městě, změnil si jméno.

Představoval se jako Dr. Henry Howard Holmes. Podařilo se mu získat práci v lékárně paní Holtonové na jihozápadě Chicaga a brzy si získal důvěru majitelů. O několik let později od nich podnik převzal a začal se poohlížet po větším prostoru. Přímo naproti lékárně našel volný stavební pozemek a roku 1887 na něm zahájil ambiciózní projekt: kombinaci obchodu, kanceláří a nájemních bytů.

Stavbu domu provázely podivné okolnosti. Holmes neměl dost peněz, ale dodavatelům sliboval závratné zisky z pronájmů. Během výstavby několikrát náhle vyměnil architekta či stavební firmu a odmítal platit za materiál. Železářská společnost ho kvůli dluhům dokonce zažalovala.

Přesto budova vyrostla a v roce 1890 už v ní fungovala nová lékárna, klenotnictví a několik kanceláří. Holmes v domě zároveň pronajímal pokoje dlouhodobým nájemníkům a sám si tam zařídil kancelář. Všichni ho znali jako vzdělaného a pohledného lékaře s vytříbeným chováním. Nikdo netušil, že už tehdy spřádá plány, jak nemovitost využít i jinak.

Roku 1892 přistavil Holmes na budovu třetí podlaží a chlubil se, že z něj udělá hotel pro hosty nadcházející Světové kolumbovské výstavy. Tato světová výstava, pořádaná v Chicagu k 400. výročí objevení Ameriky, měla začít na jaře 1893 a přilákat do města miliony návštěvníků. Holmes přesvědčil investory, aby mu na dokončení hotelu půjčili další peníze, a nakoupil na úvěr kvalitní nábytek do plánovaných hostinských pokojů.

Opět ale neplatil účty. Krátce před otevřením výstavy byla značná část hotelu stále nedokončená a dodavatelé se domáhali svých peněz marně. Holmes je odbýval výmluvami, zatímco v budově už potají budoval tajné prostory navíc. Nechal například instalovat velký ocelový trezor – neprůhlednou, vzduchotěsnou komoru, kterou maskoval jako běžnou kancelář.

Některé místnosti v patrech propojil skrytými chodbami a falešnými dveřmi. V jedné části budovy se podařilo zbudovat také úzkou svislou šachtu, která vedla z horních pater přímo do sklepa.

Už při dostavbě domu v Englewoodu se začaly objevovat první varovné náznaky, že s milým doktorem Holmesem není vše v pořádku. V létě 1891 zaměstnal jako účetní devatenáctiletou dívku jménem Emeline Cigrandová. Mladá žena do Chicaga přišla z venkova a zpočátku byla novou prací okouzlená. Holmes k ní byl pozorný a údajně s ní navázal i milostný vztah.

Po několika měsících ale Emeline svým známým sdělila, že s Holmesem končí a zvažuje výpověď. Krátce nato, v prosinci 1892, beze slova zmizela. Její zavazadla byla poslána zpět rodičům do Indiany – prázdná. Když se policie později začala zajímat o její osud, Holmes tvrdil, že se provdala za jistého pana Phelpse a odjela z Chicaga.

Ještě před Emeline se z Holmesova domu ztratila jiná žena s malým dítětem. Julia Smythová bydlela v Holmesově domě od roku 1890 i se svým manželem Nedem a pětiletou dcerkou Pearl. Ned Conner u Holmese vedl klenotnictví, než zjistil, že jeho žena s pohledným majitelem udržuje poměr. Manžel nedlouho poté odešel a Julia se s Pearl rozhodla zůstat v domě sama.

Na Štědrý den roku 1891 obě náhle beze stopy zmizely. Holmes nájemníkům tvrdil, že Julia musela nečekaně odcestovat za nemocnou příbuznou, a později šířil jiné verze – například že utekla z Chicaga před žárlivým ex-manželem. V soukromí se však známému lékaři svěřil s úplně jiným příběhem: Julia prý zemřela při nepovedeném potratu, který jí osobně zkusil provést.

Když policie v roce 1895 prohledávala Holmesův dávno prázdný dům, objevila v suterénu kusy dětské kostry. Odhadovala, že patří asi pětiletému dítěti – přibližně Pearlina věku. Tyto důkazy však vyšly najevo pozdě a Holmes už za vraždu Julie a Pearl Connerových nikdy nestanul před soudem.

Dne 1. května 1893 se v Chicagu otevřela dlouho očekávaná Světová kolumbovská výstava. Během měsíců trvání přicestovalo do města přes 20 milionů návštěvníků – ohromné množství lidí na tehdejší poměry. Mezi příchozími byly i tisíce mladých žen hledajících zaměstnání. Některé z nich zamířily na inzerát právě do Holmesova „World’s Fair Hotel“, jak lákavě nazval svůj penzion nedaleko výstaviště v Jackson Parku.

Holmes nabízel ubytování i práci – a uměl působit důvěryhodně. Jednou z uchazeček byla čtyřiadvacetiletá Wilhelmina „Minnie“ Williamsová, herečka, která do Chicaga přijela na jaře 1893. Holmes ji údajně poznal už dříve, pod falešným jménem v Bostonu. Nyní jí nabídl místo osobní stenografky a Minnie souhlasila. Zanedlouho se k Holmesovi nastěhovala jako jeho milenka a začala věřit slibům o společné budoucnosti.

Netušila přitom, že Holmes o ní ví ještě něco: Minnie byla osiřelá dědička menšího majetku v Texasu. V dubnu 1893 ho Holmes přiměl, aby na něj přepsala pozemky s domem ve Fort Worth, a dokumenty nechal potvrdit u notáře – kterým byl on sám. O měsíc později vystupovali Holmes a Minnie jako manželský pár a pronajali si bydlení v honosné čtvrti Lincoln Park.

V létě 1893 pozval Holmes do Chicaga také Minninu mladší sestru Annu „Nannie“ Williamsovou, aby s nimi strávila prázdniny. Osmnáctiletá dívka přijela začátkem července plná nadějí. Dne 5. července napsala své tetě nadšený dopis: „Bratr Harry vzkazuje, že si už o mě nemusíte dělat žádné starosti – ani po finanční stránce, ani vůbec. On i sestřička se o mě postarají. Doufám, že těžké časy máme za sebou.“

Byla to poslední zpráva, kterou od ní rodina dostala. Krátce poté obě sestry zmizely. Když se po nich příbuzní začali ptát, Holmes tvrdil, že Minnie náhle odjela do Evropy a Nannie ji doprovází. Ve skutečnosti je už nikdy nikdo nespatřil. V Holmesově hotelu zůstaly jejich kufry a v peci na odpad ve sklepě později vyšetřovatelé našli drobné dámské knoflíky, které patrně patřily Minniiným šatům. Holmes cynicky používal jméno „Minnie Williamsová“ ještě po mnoho měsíců jako krycí identitu při svých finančních podvodech.

Honosná světová výstava skončila na podzim 1893. Chicago se vrátilo k běžnému životu a i Holmesův hotel náhle zel prázdnotou. Henry Howard Holmes dlužil peníze věřitelům a začínalo být jen otázkou času, kdy se některý z jeho podvodů provalí. Krátce po skončení výstavy se v budově v Englewoodu rozhořel požár. Holmes se ještě pokusil podvodně uplatnit pojistku za škody, ale vyšetřovatelé pojišťovny pojali podezření.

Mladý doktor vycítil nebezpečí, sbalil peníze, které mu zbyly, a zmizel z Chicaga. Zanechal za sebou jen opuštěný dům plný prázdných chodeb, nedokončených pokojů a pečlivě zamčených skladů. Několika přátelům a známým ze sousedství stihl říct, že odjíždí na čas do Evropy.

Ve skutečnosti se však vydal opačným směrem. Zamířil na jih a snažil se využít majetek, který vylákal od důvěřivé Minnie. V texaském městě Fort Worth chtěl ještě téhož roku rozjet podobný projekt, jako byl jeho „hrad“ v Chicagu – tentokrát financovaný penězi svých obětí.

V Texasu na sebe Holmes brzy upozornil dalšími podvody. Pronajal si pozemek od místních bankéřů a plánoval na něm novou výstavbu, do které se ale nikdy nepustil. Místo toho odjel do St. Louis, kde se zapletl do obchodu s kradenými koňmi a byl nakrátko uvězněn. Ve vězení se spřátelil s odsouzeným zločincem Marionem Hedgepethem a svěřil se mu s plánem, jak zbohatnout na pojistném podvodu.

Prozradil, že hodlá naoko zahynout při fingované nehodě a nechat vyplatit vysokou životní pojistku na jiné jméno. Hedgepeth mu doporučil právníka, který by mohl s falešnou identitou pomoci.

Holmes byl zanedlouho propuštěn na kauci a vrátil se ke svému riskantnímu plánu – tentokrát ho ale chtěl provést ve spolupráci se starým známým z Chicaga. Tím mužem byl Benjamin Pitezel, truhlář a příležitostný podvodník, který Holmesovi v minulosti pomáhal s vybavením hotelu.

Holmes s Pitezelem společně vymysleli, že zinscenují Pitezelovu smrt a rozdělí si zisk z pojistky na jeho život. Na podzim 1894 se oba přesunuli do Filadelfie, kde měl Pitezel vystupovat pod falešným jménem jako obchodník s patenty. Podle plánu mělo dojít k výbuchu, po němž by Pitezel zdánlivě zahynul a Holmes by pak pod cizí identitou vyinkasoval (tehdy obřích) 10 000 dolarů jakožto oprávněný příjemce pojistky.

V polovině září 1894 skutečně filadelfský tisk přinesl zprávu o tragické nehodě – explozi v malé laboratoři, po níž byl nalezen ohořelý trup neznámého muže. Henry Howard Holmes mezitím odcestoval s pojistnými dokumenty na druhý konec země. Místo dohodnutého rozdělení peněz se rozhodl shrábnout celou částku pro sebe.

Filadelfská pojišťovna však pojala podezření, že výbuch mohl být záměrný. Zpráva o podezřelé pojistné události se rychle rozšířila mezi americkými detektivy. A pak přišel klíčový zvrat: Holmesův bývalý spoluvězeň Marion Hedgepeth se doslechl, že podfuk vyšel a jeho někdejší kumpán mu nevyplatil slíbený podíl za zprostředkování právníka. Urazil se – a obrátil se na policii.

V listopadu 1894 Hedgepeth vyzradil detektivům detaily Holmesova plánu. Popsal, jak chtěl Holmes pojistku zfalšovat, a hlavně prozradil pravé jméno muže, který měl údajně zemřít. Právě díky tomu se zjistilo, že ohořelé tělo nalezené ve Filadelfii nepatří žádnému „obchodníku jménem Perry“, ale ve skutečnosti jde o samotného Benjamina Pitezela. Holmes svého přítele chladnokrevně zavraždil a nachystal si tak cizí mrtvolu pro pojišťovací podvod – jen netušil, že tím odhalí celou svou zločinnou dráhu.

Koncem roku 1894 se z Holmese stal hledaný muž. Detektivové z agentury Pinkerton ho nakonec vystopovali v Bostonu, kam se mezitím uchýlil i se svou nič netušící novou manželkou. Dne 17. listopadu 1894 byl Henry Howard Holmes zatčen. Zprvu se hájil, že jde o nedorozumění, a policie na něj skutečně zpočátku uvalila vazbu jen pro podezření z krádeže koní v Texasu. Brzy ale vyšlo najevo mnohem závažnější obvinění: ve Filadelfii bylo mezitím exhumováno Pitezelovo tělo a přivolaný koroner potvrdil, že muž nezemřel výbuchem, ale byl omámen chloroformem a poté zapálen až posmrtně.

Zatímco Holmes seděl ve vězení, začaly se odkrývat děsivé důsledky jeho činů. Benjamin Pitezel měl s manželkou Carrie pět dětí – a hned tři z nich Holmes před svým zatčením vylákal pod falešnou záminkou na cestu po USA. Tvrdil Pitezelově ženě, že jeho manžel potřebuje děti vidět, než se „ukryje v Londýně“, a nabídl se, že je na místě předá.

Místo toho s nimi sám cestoval od města k městu. Nejmladšího syna Howarda zavraždil a zanechal jeho zohavené tělo ve starém domě v Indianapolis. Dvě dcerky, Alice a Nellie Pitezelovy, vezl přes Detroit do Kanady, kde je uškrtil a pohřbil v pronajatém domě v Torontu. Když děti nakonec marně čekaly na shledání s rodiči, Holmes jejich matce chladnokrevně lhál, že jsou v pořádku a každé cestuje s jinou pěstounskou rodinou.

Tragédie Pitezelových dětí se provalila až v červenci 1895, kdy filadelfský detektiv Frank Geyer metodicky sledoval Holmesovu stopu po americkém Středozápadě. V domě v Indianapolis, který si Holmes pronajal pod cizím jménem, objevil Geyer na půdě lidské zbytky – kostru malého chlapce.

A v suterénu torontského domu na St. Vincent Street zase kanadská policie odhalila mělký hrob dvou mladých dívek, ještě oblečených v šatech. Byly to devítiletá Alice a jedenáctiletá Nellie.

Objev těla Pitezelových rozpoutal mezinárodní zájem o případ H. H. Holmese. Úřady začaly prověřovat i předchozí zmizení osob spojených s Holmesem a v tisku se množily spekulace. Kromě rodiny Pitezelových stoupalo podezření, že Holmes mohl mít na svědomí mnohem více lidí – včetně hostů z chicagské Světové výstavy. V srpnu 1895 se vyšetřovatelé vrátili do opuštěného domu v Englewoodu a s pomocí svědků z řad bývalých zaměstnanců zmapovali jeho vnitřní dispozice.

Tehdy vyšlo najevo, že budova skutečně skrývala řadu tajných zákoutí: místnosti bez oken, falešné dveře, chodby končící zdí a zvenčí zamykatelné komory. Všechny tyto zvláštnosti však mohly mít i nevinné vysvětlení – Holmes je zřejmě využíval ke schovávání kradeného zboží a k únikům před věřiteli. Dům rozhodně nebyl rozsáhlým labyrintem se stovkou pokojů, jak líčily některé noviny.

Třetí patro plánovaného hotelu zůstalo kvůli sporům s dodavateli nedokončené a zdaleka ne všechny prostory byly využitelné. Přesto v domě nechyběly ani důkazy, že se tu odehrávaly zločiny. V jedné místnosti stál onen masivní ocelový trezor – když jej policisté v roce 1895 otevřeli, zjistili, že zevnitř jsou na stěnách viditelné stopy po zoufalých lidských škrábancích.

V listopadu 1895 stanul Henry Howard Holmes před soudem ve Filadelfii za prokázanou vraždu Benjamina Pitezela. Proces sledovaly se senzacechtivostí noviny z celé země a publikum zaujatě naslouchalo detailům o Holmesových podvodech i mnohonásobném bigamním životě. On sám se u soudu choval klidně a vystupoval s inteligencí sobě vlastní.

Vinu popíral a dokonce pronesl řeč na vlastní obhajobu. Porota však potřebovala jen pár hodin, aby ho jednomyslně shledala vinným z vraždy prvního stupně. Verdikt zněl: trest smrti oběšením. V té chvíli už bylo také jasné, že Holmes se dopustil i vražd všech tří Pitezelových dětí, a silné podezření panovalo kolem zmizení nejméně devíti dalších osob z Chicaga a okolí.

Po vynesení rozsudku začal odsouzený doktor vypovídat podrobněji o svých zločinech – ovšem pokaždé v jiné podobě. Za tučnou úplatu 7 500 dolarů sepsal pro novináře senzacechtivého vydavatele Williama Randolpha Hearsta „přiznání“, v němž tvrdil, že spáchal 27 vražd. Jmenoval údajné oběti v Chicagu, v Indianapolis i v Kanadě a doznával se dokonce k činům, které se nestaly – mezi jmény byly i osoby dosud žijící.

Jindy zase trval na své nevině a dušoval se, že byl jen obětí náhody. Choval se jako herec, který si užívá pozornost. Ve vězení dokonce sepsal vlastní životopisnou knihu, kde líčí dětství prostoupené zlem a naznačuje, že jeho vražedné sklony byly nevyhnutelné.

V jiných výpovědích prohlašoval, že je posedlý ďáblem, a dokonce tvrdil, že se mu v tváři začínají objevovat démonické rysy. Jeho různé historky způsobily, že dodnes je obtížné odlišit pravdu od výmyslů. V jednom ale Holmes nelhal: chladnokrevně vraždil lidi, kteří mu důvěřovali.

Dne 7. května 1896 byl Henry Howard Holmes v Pennsylvánské věznici Moyamensing popraven oběšením. Do poslední chvíle si zachoval pověstný klid a zdvořilost. Na otázky novinářů na popravišti odpovídal s úsměvem a těsně před nasazením kukly ještě poděkoval dozorcům za jejich péči.

Měl jediné zvláštní přání, které úřady respektovaly: aby jeho tělo po popravě bylo pohřbeno hluboko do země a zalito cementem. Tvrdil, že se obává znesvěcení svého těla zloději mrtvol – profesní hrdina doktor Holmes si nepřál skončit jako anatomická kuriozita na pitevním stole. Paradoxně právě díky této opatrnosti se jeho ostatky dochovaly do značné míry neporušené.

Dům v Englewoodu, kde o život přišli nevinní lidé, už nestojí. Zbourali ho sice až roku 1938, ale veřejnost budovu nazývanou „hrad hrůzy“ fakticky zničila dřív – požár založený neznámými žháři v srpnu 1895 proměnil interiér v ruiny.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/H._H._Holmes

https://www.cbsnews.com/news/tests-confirm-gravesite-of-1800s-serial-killer-h-h-holmes/

https://deadline.com/gallery/devil-in-the-white-city-photos-chicago-world-fair-murders/holmes-castle/

https://guides.loc.gov/chronicling-america-h-h-holmes

https://ghostcitytours.com/chicago/haunted-chicago/hh-holmes-castle-haunted/

https://www.reddit.com/r/evilbuildings/comments/74rtdz/a_picture_and_diagram_of_h_h_holmes_murder_hotel/

https://medium.com/@nikitagomes.stories/the-murder-castle-inside-h-h-holmes-labyrinth-of-death-and-deception-022cf17bbc7a

https://thewestendmuseum.org/history/era/immigrant-neighborhood/h-h-holmes/