Článek
24. února 1921 odstraňoval farmář Peter Platz zbytek staré mohyly na poli u Egtvedu v Dánsku. Kopec už nebyl velký jako kdysi. Lidé z něj po generace brali hlínu, část se používala na skladování brambor a kus překážel při práci na poli. Platz kopal dál, dokud lopata nenarazila na něco tvrdého.
Nebyl to kámen. Pod hlínou ležela dubová kmenová rakev dlouhá přes dva metry, vydlabaná z kmene. Jedna polovina tvořila spodní část, druhá víko. Kmen nebyl prázdný. Uvnitř ležela dívka, která zemřela někdy v létě roku 1370 před naším letopočtem.
Z jejího těla nezůstalo skoro nic. Kosti se ve vlhkém a kyselém prostředí rozpadly. Přesto tam pořád byly vlasy, zuby, nehty, trochu kůže a otisk těla v kožešině. Vlasy ležely tam, kde měla být hlava. Oděv byl po více než třech tisících letech pořád zachovalý: krátká vlněná halenka, šňůrová sukně, bronzový terč na břiše, náramky, náušnice a hřeben z rohoviny.
Dívce bylo šestnáct až osmnáct let. Měla upravené nehty, světlé vlasy a pohřeb tak bohatý, že se z ní stala jedna z nejznámějších postav evropské doby bronzové. Nikdo nezná její jméno. Dnes se jí říká Egtvedská dívka.
Rakev v mohyle Storehøj
Mohyla se jmenovala Storehøj a ležela nedaleko Egtvedu západně od Vejle. Když byla otevřena, byla už jen stínem původního kopce. Přesto v ní zůstala dobře chráněná hrobka. Dubová rakev byla položená v zemi tak, že uvnitř vzniklo prostředí, které zničilo kosti, ale díky vlhku, nedostatku kyslíku a tříslovinám z dubu zachovalo organické věci lépe než běžná půda.
Dívka neležela přímo na dřevě. Rakev byla vystlaná hovězí kůží. Na ni položili tělo a pohřební výbavu. Přes dívku dali vlněnou přikrývku a další kůži. Potom se víko zavřelo a mohylu zakryla hlína. Tím se uvnitř vytvořily vlhké a kyselé podmínky, které zpomalily rozklad některých materiálů.
Dub, ze kterého rakev vznikla, se později podařilo datovat pomocí letokruhů. Strom byl poražen v roce 1370 před naším letopočtem. Dívka byla pohřbena krátce potom. V rakvi byl také kvetoucí řebříček. Ten ukázal ještě jednu drobnost: pohřeb se konal v létě.
Egtvedská dívka je slavná hlavně kvůli oděvu. Na sobě měla krátkou vlněnou halenku s rukávy k loktům. Kolem pasu měla šňůrovou sukni dlouhou asi 38 centimetrů. Nebyla to sukně z plné látky, ale pás spletených vlněných šňůr, které se při pohybu musely hýbat kolem těla.
Sukně byla omotaná dvakrát kolem pasu a sahala zhruba do poloviny stehen až ke kolenům. Podle malých bronzových ženských figurek z jiných nálezů se podobné šňůrové sukně objevovaly i jinde v severní Evropě. Uvažuje se, že mohly souviset s rituálním tancem. Jisté je jen to, že nejde o náhodný kus látky. Byl to pečlivě vyrobený oděv.
Na břiše měla velký kruhový bronzový terč zdobený spirálami. Byl připevněný k pásu a ležel přesně tam, kde ho archeologové našli. Takové bronzové terče se v době bronzové spojují se sluncem, které mělo v tehdejším náboženském světě velký význam.
Kolem rukou měla bronzové náramky. U ucha ležel jemný kroužek. Na opasku měla hřeben z rohoviny. U obličeje stála malá krabička z březové kůry s bronzovým šídlem, jehlicemi a zbytky síťky na vlasy. Její pohřeb nebyl pohřeb chudé dívky. Každý předmět ukazoval na její bohatství a postavení.
Dítě u jejích nohou
U nohou Egtvedské dívky ležel malý balíček s ohořelými kostmi dítěte. Bylo mu asi pět až šest let. Další drobné kosti ze stejného dítěte byly v krabičce z březové kůry u její hlavy. Vztah mezi nimi zůstává neznámý.
Dívce bylo šestnáct až osmnáct, takže dítě pravděpodobně nebylo její vlastní. Mohlo být příbuzné. Mohlo být součástí rituálu. Mohlo zemřít dřív a jeho kosti byly k dívce uloženy později.
Národní muzeum uvažuje i o možnosti lidské oběti, ale opatrně. V době bronzové jsou známy hroby, kde se u pohřbené osoby našly spálené kosti jiného člověka. Neznamená to automaticky, že dítě bylo zabito kvůli dívčině pohřbu. Znamená to jen, že lidé, kteří hrob připravili, spojili její tělo s ostatky malého dítěte.
U nohou stál také kbelík z březové kůry. Na dně zůstala hnědá usazenina. Když se zkoumala, ukázalo se, že kbelík kdysi obsahoval kvašený nápoj. Nebyla to voda ani prosté mléko. Šlo o nápoj podobný našemu pivu, slazený medem.
V usazenině se našly stopy brusinek nebo klikvy, pšeničná zrna, zbytky rojovníku bahenního a velké množství pylu, mimo jiné lipového.
Dnes se občas píše, že Egtvedská dívka měla v hrobě pivo podle 3300 let staré receptury. Přesnější je říct, že v kbelíku byly pozůstatky kvašeného nápoje z obilí, medu, bobulí, rostlin a pylu.
V moderním jazyce jí říkáme dívka. Bylo jí šestnáct až osmnáct let. V době bronzové ale nemusela být vnímána jako dítě. V tehdejší společnosti mohly být ženy v podobném věku už součástí dospělého světa, manželství, politických vazeb a rodových dohod.
Příčina smrti se neví. Kosti zmizely, takže nejdou hledat zlomeniny, stopy nemoci ani poranění.
Vlasy jako deník
Ve 21. století se archeologové vrátili k vlasům, zubům, nehtům a textiliím s novými metodami. Zkoumali izotopy stroncia. Stroncium se dostává do těla z vody a potravy a jeho poměry se liší podle geologického prostředí. Zubní sklovina se vytvoří v dětství a už se nemění. Vlasy a nehty rostou postupně a nesou stopu posledních měsíců života.
V roce 2015 vyšla studie, která z těchto stop složila cestovní příběh. Zubní sklovina Egtvedské dívky neodpovídala tehdy používanému dánskému prostředí. Vlasy dlouhé 23 centimetrů ukazovaly změny v posledních zhruba 23 měsících života. Nehty zase odpovídaly posledním měsícům. Autoři studie navrhli, že dívka nevyrostla v Dánsku a že se krátce před smrtí pohybovala na velké vzdálenosti.
Nejslavnější verze říkala, že mohla pocházet z oblasti Černého lesa v dnešním jihozápadním Německu. V takovém výkladu by Egtvedská dívka nebyla místní dánská princezna, ale mladá žena z dálky, která se dostala do Jutska v rámci aliance nebo sňatku. V posledních dvou letech života se měla pohybovat tam a zpět mezi jižní částí Evropy a severem.
Později přišly pochybnosti. V roce 2019 vědci z Aarhuské univerzity zkoumali strontium v okolí Egtvedu znovu. Tvrdili, že dřívější mapy dánských hodnot nepočítaly dost dobře s místními podmínkami a s tím, že moderní zemědělské vápnění může izotopové signály v půdě změnit.
Když odebrali vzorky z nedotčených vodních zdrojů do deseti kilometrů od mohyly, našli jiné hodnoty než původně. Podle jejich výkladu mohla být Egtvedská dívka místní. Nemusela přijít z Německa.
U Egtvedské dívky je lákavé doplnit všechno, co chybí. Udělat z ní princeznu, kněžku, tanečnici, nevěstu z ciziny nebo cokoliv jiného. Ale jak to bylo doopravdy, už nikdy nezjistíme.
https://en.natmus.dk/historical-knowledge/denmark/prehistoric-period-until-1050-ad/the-bronze-age/the-egtved-girl/
https://www.nature.com/articles/srep10431
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC4440039/
https://nat.au.dk/en/about-the-faculty/news/show/artikel/new-research-indicates-that-the-egtved-girl-and-the-skrydstrup-woman-were-danish
https://phys.org/news/2015-05-bronze-age-egtved-girl-denmark.html
https://phys.org/news/2019-08-egtved-girl.html
https://www.sciencenordic.com/archaeology-bronze-age-denmark/a-famous-danish-bronze-age-icon-turns-out-not-to-be-danish-after-all/1418685
https://www.lex.dk/Egtvedpigen
