Článek
Žluté plameny a hustý černý dým šlehají z gondoly větrné turbíny v nizozemském Ooltgensplaatu v úterý 29. října 2013 v polovině odpoledne. Devatenáctiletý technik Daan Kous a jeho jednadvacetiletý kolega Arjan Kortus stojí ve výšce sedmašedesáti metrů na horní části hořící turbíny. Cesta dolů je pro ně odříznutá.
Pod nimi se u větrného parku Piet de Wit shromažďují hasiči, jejich možnosti jsou však zoufale omezené. Běžná výšková technika dosahuje přibližně třiceti metrů, zatímco gondola se nachází více než dvojnásobně vysoko. Hasiči mohou ze země jen sledovat hustý kouř stoupající nad věží a čekat na speciální výškovou techniku.
Dva mladí muži nahoře vědí, že jsou v mimořádně nebezpečné situaci. Oheň se šíří a dostává se blízko nim. V jednom okamžiku se k sobě otočí a pevně se obejmou.
Právě tento okamžik zachytí fotografie, která se později stane symbolem celé tragédie.
Pak se jejich cesty rozdělí.
Arjan se vrátí dovnitř hořící gondoly.
Daan z turbíny skočí.
Ani jeden nepřežije.
Práce vysoko nad zemí
Devatenáctiletý Daan Kous pocházel z Voorthuizenu. Jednadvacetiletý Arjan Kortus žil v Hoevelakenu. Oba pracovali pro barneveldskou společnost Bettink Service en Onderhoud, která zajišťovala servis a opravy větrných elektráren.
Práce ve velkých výškách byla běžnou součástí jejich zaměstnání. Bettink navíc větrný park Piet de Wit dobře znal – jeho pracovníci sem podle pozdějších vzpomínek jezdili nejméně pět let.
Větrný park Piet de Wit na ostrově Goeree-Overflakkee v provincii Jižní Holandsko nebyl vybudován v roce 1994, ale v roce 2002 a do provozu vstoupil v roce 2003.
Tvořilo jej dvanáct turbín Vestas V66. Každá měla osu rotoru ve výšce 67 metrů, průměr rotoru 66 metrů a maximální výšku kolem sta metrů. Celkový výkon parku činil 21 megawattů a elektrárny dokázaly vyrábět elektřinu přibližně pro patnáct tisíc domácností.
Pro Daana a Arjana měla být úterní směna obyčejnou rutinou. Čekala je pravidelná půlroční údržba.
Mazání, doplňování oleje, kontrola kondenzátorů, testování motorů, dotažení šroubů, výměna filtrů a hledání případných netěsností nebo uvolněných kabelů. Nic, co by předznamenávalo tragédii.
V úterý 29. října 2013 vyrazili Daan a Arjan z Barneveldu ještě před svítáním.
Společně s nimi jeli k Ooltgensplaatu další dva kolegové z Bettinku.
Kolem osmé hodiny ráno zaparkovali své servisní vozy u Mariadijku a rozdělili si práci.
Podle pozdější podrobné rekonstrukce si dva kolegové vzali první turbínu a Daan s Arjanem začali pracovat na druhé.
Celé dopoledne a velká část odpoledne probíhaly bez problémů.
Pak se v sousední turbíně ozvala vysílačka. Něco se stalo u Daana a Arjana.
Kolegové okamžitě vyrazili dolů. Když se dostali ven, uviděli, že z horní části sousední turbíny stoupá černý kouř. Daan a Arjan už stáli na horní části gondoly.
Přesná příčina vzniku požáru nebyla v prvních zprávách známá a její určení bylo následně předmětem dlouhého forenzního vyšetřování. V některých pozdějších materiálech se jako pravděpodobná možnost uvádí elektrický zkrat, snad po pádu pracovního nástroje.
Jisté je, že se požár rozšířil natolik rychle, že Daanovi a Arjanovi znemožnil bezpečný sestup.
Šedesát sedm metrů nad zemí bez šance na záchranu
Oba mladíci se dostali na horní část gondoly přibližně sedmdesát metrů nad okolní krajinou. Pod nimi se mezitím rozbíhala záchranná operace.
Požár větrné turbíny v takové výšce představoval pro běžné hasičské vybavení téměř neřešitelný problém. Standardní výšková technika místních hasičů dosahovala zhruba třiceti metrů. Gondola byla více než dvojnásobně vysoko.
Vodní proud ze země k ohnisku nestačil a zároveň nebylo možné jednoduše vyslat hasiče vzhůru vnitřkem hořící turbíny.
Na místo proto zamířilo také speciální vybavení a výškoví záchranáři z Rotterdamu.
Jenže čas pracoval proti mužům nahoře. Oheň se dál šířil a hustý černý kouř byl viditelný na velkou vzdálenost.
Na horní části hořící turbíny zatím probíhal boj o každou další minutu.
Fotografie pořízené ze země zachytily dvě postavy stojící těsně vedle sebe vysoko nad krajinou, zatímco kolem gondoly stoupá hustý kouř.
A pak přišel okamžik, který z celé tragédie udělal jeden z nejznámějších obrazů pracovních neštěstí ve větrném průmyslu. Daan a Arjan se objali.
Není možné vědět, co si v té chvíli řekli, na co mysleli ani zda už věděli, že zemřou.
Fotografie však jejich objetí skutečně zachytila. Následovalo drama, jehož přesný průběh byl bezprostředně po nehodě nejasný. Devatenáctiletý Daan Kous skočil z turbíny.
Policie tehdy uváděla, že není jisté, zda skočil úmyslně, nebo z výšky spadl. Jeho tělo bylo nalezeno na zemi vedle věže.
Jednadvacetiletý Arjan Kortus se podle pozdější rekonstrukce vrátil zpět do hořící gondoly. Proč to udělal, se už nikdo nedozví.
Hasiči a záchranáři na zemi nemohli Daanovi po pádu pomoci. Byl mrtvý. Druhý technik mezitím zůstával nezvěstný vysoko v hořící turbíně a záchranáři se k němu nemohli bezpečně dostat.
Teprve večer mohl být nasazen specializovaný výškový tým s velkou průmyslovou plošinou či jeřábem, který se dostal k poškozené gondole.
Tam záchranáři nalezli tělo druhého mladého muže. Arjan Kortus zemřel uvnitř větrné turbíny.
Vyšetřování tragédie
Tragická smrt dvou mladých techniků vyvolala v celém Nizozemsku i ve větrném průmyslu obrovský šok.
Případu se však neujal Nizozemský bezpečnostní úřad Onderzoeksraad voor Veiligheid, jak uváděla původní verze článku.
Vyšetřování vedla Inspectie Sociale Zaken en Werkgelegenheid, tedy nizozemská inspekce práce, společně s policií a Nederlands Forensisch Instituut. Vlastní šetření zaměřené na průběh požáru a možnosti zásahu vedla také bezpečnostní oblast Rotterdam-Rijnmond.
Vyšetřovatelé zkoumali samotné torzo turbíny, vyslýchali desítky svědků a zajišťovali technickou dokumentaci.
Případ okamžitě otevřel diskusi o tom, zda jsou možnosti evakuace a zásahu při požáru větrných turbín dostatečné.
V nizozemském parlamentu padaly otázky na školení pracovníků, požární ochranu i možnosti hasičů dostat se k lidem uvězněným desítky metrů nad zemí.
Technici větrných elektráren už tehdy podléhali bezpečnostním požadavkům. Nizozemská vláda bezprostředně po nehodě uváděla, že zaměstnanci musejí mít mimo jiné výcvik první pomoci a krizové pomoci, certifikaci pro práci ve výškách a záchranu kolegy a bezpečnostní certifikát VCA.
To, co nehoda odhalila naprosto názorně, byl jiný problém. Když vypukne požár desítky metrů nad zemí, možnosti klasických pozemních hasičských jednotek jsou velmi omezené.
Smrt Daana Kouse a Arjana Kortuse se stala výrazným varováním pro nizozemský větrný průmysl.
Vyvolala parlamentní otázky, diskusi mezi hasiči, odborníky na bezpečnost práce i provozovateli větrných elektráren a znovu ukázala, jak důležitá je možnost rychlé evakuace z gondoly.
Smrt obou mladých mužů hluboce zasáhla jejich rodiny, kolegy i domovské komunity. Větrný park Piet de Wit po tragédii nezmizel. Jeho původních dvanáct turbín stálo na stejném místě ještě řadu dalších let.
Teprve v roce 2021, tedy více než sedm let po požáru, byly staré turbíny postupně demontovány v rámci dlouhodobě plánované modernizace celého parku. Staré Vestas V66 byly po téměř dvaceti letech provozu nahrazeny sedmi většími a výkonnějšími turbínami. Nový Windpark Piet de Wit byl dokončen a otevřen v roce 2022.
https://www.rtl.nl/nederland/artikel/2296146/brand-windmolen-ooltgensplaat
https://www.rtl.nl/nieuws/nederland/artikel/2295411/brandweer-zoekt-nog-altijd-naar-vermiste-monteur-windmolen
https://www.rtl.nl/nieuws/nederland/artikel/2296071/brandweer-onderweg-met-specialistisch-materiaal
https://www.arboinspectie.nl/als-het-misgaat-in-de-windmolen/
https://zoek.officielebekendmakingen.nl/ah-tk-20132014-619.html
https://www.tweedekamer.nl/kamerstukken/kamervragen/detail?did=2013D43459&id=2013Z21020
https://www.tweedekamer.nl/kamerstukken/kamervragen/detail?did=2013D48170&id=2013Z23545
https://www.openkamer.org/kamervraag/2013Z20812/
https://www.openkamer.org/kamervraag/2013Z21687/
https://iea-wind.org/wp-content/uploads/2023/02/IEAWIND-AR2003.pdf
https://deltawind.nl/laatste-turbine-windpark-piet-de-wit-afgebroken/
