Článek
Françoise Dorléac naložila kufry do pronajatého Renaultu 10. Bylo 26. června 1967. Měla za sebou dva týdny odpočinku v Saint-Tropez, kde pobývala u své mladší sestry Catherine Deneuve a jejího manžela Davida Baileyho.
Volno ale skončilo. Čekalo ji letadlo z Nice do Paříže a pak další spoj do Londýna. V Londýně se měla zúčastnit premiéry anglické verze muzikálu Slečinky z Rochefortu. Potom ji ještě čekalo dotočení několika scén špionážního filmu Mozek za miliardu dolarů s Michaelem Cainem.
Vyjela pozdě. Ze Saint-Tropez to na letiště v Nice nebyla krátká cesta a počasí se začalo kazit. Po dlouhém suchu přišlo mrholení, takže silnice klouzala víc než obvykle. Françoise spěchala. Bylo jí pětadvacet let. Měla za sebou filmy s Belmondem, Truffautem, Polanským, Demym i Michaelem Cainem. Pořád bydlela kousek od rodičů, ale její jméno už začínalo být slavné i mimo Francii. Na letiště už nedojela.
Dnes se o ní často píše jako o starší sestře Catherine Deneuve. Jenže v šedesátých letech byla Françoise ta, která byla slavnější. Byla starší a byla to ona, kdo Catherine pomohl k jedné z prvních filmových rolí.
Starší sestra
Françoise Paulette Louise Dorléac se narodila 21. března 1942 v Paříži. Rodiče patřili k divadelnímu a filmovému světu. Otec Maurice Dorléac byl herec a dabingový režisér. Matka Renée Simonot hrála na divadle a dabovala americké filmy do francouzštiny. Její hlas ve Francii dostávaly třeba Olivia de Havilland, Judy Garland nebo Esther Williams.
Françoise měla starší nevlastní sestru Danielle, mladší Catherine a nejmladší Sylvii. Catherine byla o necelých dvacet měsíců mladší. Doma spolu sdílely pokoj a palandu. Catherine spala dole, Françoise nahoře.
Byly si podobné, ale stejné nebyly. Françoise měla tmavší vlasy, tmavší oči a víc neklidu v sobě. Catherine byla tišší, uzavřenější a opatrnější. Françoise jí ráda připomínala, že je starší, i když jen o kousek.
Ve škole to s ní nešlo hladce. Byla živá, tvrdohlavá a ne vždycky poslušná. Když měla potíže kvůli chování, otec ji vzal s sebou do dabingového studia. Pracovalo se na francouzské verzi Heidi a Maurice jí nechal namluvit hlavní roli.
Françoise najednou stála u mikrofonu. Musela hlídat hlas, rytmus, pauzy i pokyny otce. To nebyla hra na slavnou herečku před zrcadlem. Byla to skutečná práce, která vyžadovala přesnost. Po té zkušenosti prý začala toužit hrát doopravdy.
Později se zapsala do dramatického kurzu Raymonda Girarda a poté studovala na pařížské konzervatoři. V roce 1960 hrála Gigi na jevišti Théâtre Antoine.
Zkusila také modeling. Předváděla pro Christiana Diora a dobře věděla, že vzhled k její práci patří. Měla velké oči, výrazný nos, šibalský úsměv a obličej, který se na fotografiích neztrácel.
Sama na sobě ale viděla chyby, které ostatní tolik neřešili. Catherine později vzpomínala, že Françoise často mluvila o asymetrii svého obličeje. Na oblečení si dávala záležet. Nosila výraznější věci, kovové materiály, potisky a doplňky, které si člověk zapamatoval. Catherine se držela klasičtější elegance, Françoise víc zkoušela a riskovala.
Ve filmu debutovala už jako patnáctiletá v krátkometrážním snímku Mensonges. První celovečerní film přišel v roce 1960 a jmenoval se Les Loups dans la bergerie. O rok později se točil film Les portes claquent. Producenti hledali dívku, která by hrála mladší sestru Françoise. Ona navrhla svou skutečnou sestru. Catherine.
Rodina tehdy Catherine doporučila, aby nepoužívala stejné příjmení. Dorléac už byla Françoise, a tak si Catherine vzala matčino rodné jméno Deneuve. Později řekla, že toho lituje a že kdyby se mohla rozhodnout znovu, nechala by si své vlastní jméno.
Jenže tehdy už bylo rozhodnuto. Françoise Dorléac. Catherine Deneuve. Dvě sestry, dvě jména. Françoise šla rychle dopředu. Hrála v divadle, brala filmové role, fotila a objevovala se na veřejnosti. Někdy působila sebejistě, jindy o sobě pochybovala. Mluvila o tom, že s každým dalším filmem si je méně jistá, že odvede dobrou práci.
Bylo jí něco přes dvacet. Zlom přišel v roce 1964. Philippe de Broca ji obsadil do filmu Muž z Ria po boku Jeana-Paula Belmonda. Italská část produkce ji nejdřív nechtěla a tlačila na obsazení italské herečky. Režisér si ji ale prosadil. Belmondo byl v té době živel. Běhal, skákal, pral se, padal a zvládal vypadat, že ho to všechno ohromně baví.
Vedle takového herce mohla mladá herečka snadno vypadat upozaděná, jenže Françoise měla vlastní tempo. Její Agnes nebyla jen dívka, kvůli které se hrdina žene přes půl světa. Byla tvrdohlavá, půvabná a dost výrazná na to, aby si jí diváci všimli.
Ve stejném roce natočila Hebkou kůži s Françoisem Truffautem. Françoise hrála letušku Nicole, která se zaplete se ženatým mužem. S Truffautem si zpočátku nesedli. Ona ho neměla ráda, on ji považoval za nesnesitelnou. Několik měsíců mezi nimi bylo napětí. Pak se to otočilo, krátce spolu měli vztah a později zůstali přáteli. Truffaut jí říkal Framboise. Malina.
Když jí psal, dával tu přezdívku na obálku. Po její smrti o ní psal znovu a vzpomínal třeba na to, že už jako mladá myslela na budoucnost. Prý si dávala studené sprchy a říkala, že na čtyřicítku se člověk připravuje už ve dvaceti. Truffaut s ní počítal i do dalších filmů. V hlavě si prý plánoval, že se k ní bude vracet po letech. Nevyšlo to.
V roce 1964 toho stihla víc. Vedle Muže z Ria a Hebké kůže hrála také ve filmu La Ronde a v komedii Honba na muže. Pracovala skoro pořád a během pár let se dostala k projektům, ke kterým se mnoho hereček nedostane za celý život.
V roce 1965 následoval historický velkofilm Čingischán s Omarem Sharifem. O rok později Roman Polanski a film Ve slepé uličce. Natáčelo se na ostrově Lindisfarne v Anglii. Drsné místo, vítr, kamenné zdi, voda a zvláštní atmosféra.
Françoise hrála po boku Donalda Pleasence a Lionela Standera. Nebyla tam za sladkou krásku, která jen dobře vypadá. Hodila se tam její ostřejší energie, nervozita i schopnost působit chvíli znuděně a za pár vteřin nebezpečně.
Mezitím se jí měnil i osobní život. Měla za sebou zrušené zasnoubení, vztah s Truffautem se změnil v přátelství a v jejím okolí se později objevoval obchodník Alexis Chevassus, který ji měl čekat v Londýně právě v době, kdy se vydala na letiště v Nice.
Domov ale pořád měla v Paříži. Hodně blízko u rodičů. V roce 1965 se konečně odstěhovala z rodinného bytu na bulváru Murat. Jenže ne daleko. Vzala si byt přes ulici. Neměla telefon. Když ji někdo sháněl, volal rodičům. Ti se podívali z okna, jestli je dcera doma naproti. Na snídani k nim chodila dál.
A pak přišly Slečinky z Rochefortu. Jacques Demy natočil barevný muzikál o dvou sestrách, které sní o Paříži. Catherine a Françoise hrály dvojčata Delphine a Solange, i když ve skutečnosti dvojčata nebyla. Catherine byla blondýna. Françoise bruneta.
Pro sestry to bylo zvláštní natáčení. Po letech spolu trávily víc času než obvykle a na place se z nich zase stávaly holky z jednoho pokoje. Podobné obličeje, jiné povahy.
V roce 1967 už Françoise mířila i do anglicky mluveného filmu. Natáčela Mozek za miliardu dolarů s Michaelem Cainem, pracovala ve Finsku i ve Velké Británii a doufala, že právě tenhle film jí posune ještě výš.
Za poslední tři roky natočila jedenáct filmů. Pořád někam jezdila, natáčela, přelétala, doháněla termíny. Když měla v létě 1967 dva týdny volna, strávila je v Saint-Tropez u Catherine a Davida Baileyho. Potom musela zpět. Na letiště v Nice vyjela pozdě odpoledne. Pokud by nestihla letadlo do Paříže, zmeškala by i navazující spoj do Londýna.
Seděla v Renaultu 10, v autě měla kufry a s sebou čivavu Jaderane. Venku mrholilo a stěrače běžely. Silnice byla po dlouhém suchu kluzká, takže řidiči zpomalovali. Françoise je předjížděla.
Když se vracela do pruhu, auto dostalo smyk. Renault narazil do betonového ukazatele u silnice, převrátil se a začal hořet. Řidič auta, které předjela, zastavil a běžel k ní. Viděl ženu uvnitř, která se snažila dostat ven. Jenže žár byl příliš silný a k vozu se nedalo přiblížit.
Když přijela policie, identifikace nebyla jednoduchá. Na místě našli tělo mladé ženy a malého psa. V ohořelé kabelce a zavazadlech zůstaly zbytky dokladů, řidičského průkazu a šekové knížky. Françoise Dorléac zemřela u Villeneuve-Loubet, necelých deset kilometrů od letiště v Nice. Bylo jí pětadvacet let.
https://www.thenewworld.co.uk/brexit-news-great-european-lives-francoise-dorleac-49356/
https://www.vogue.com/article/industry-icons-catherine-deneuve-francoise-dorleac
https://www.aenigma-images.com/2023/02/francoise-dorleac/
https://www.criterion.com/current/posts/4497-sister-act-catherine-deneuve-and-francoise-dorleac-in-the-young-girls-of-rochefort
https://www.criterion.com/films/28615-the-young-girls-of-rochefort
https://www.criterion.com/films/27640-the-soft-skin
https://www.festival-cannes.com/p/francoise-dorleac/
https://www.bfi.org.uk/film/3ad9d3d6-a8f1-594f-96e0-21efc2e10565/les-demoiselles-de-rochefort
https://www.theguardian.com/culture/2023/dec/06/the-young-girls-of-rochefort-jacques-demys-pastel-reverie-is-all-about-pleasure
https://www.imdb.com/name/nm0233753/bio/
