Článek
Ve Šíleně smutné princezně měl krále Dobromysla původně hrát Rudolf Deyl mladší. Začal natáčet, ale kvůli těžké nemoci nemohl v natáčení pokračovat. Některé záběry s ním ve filmu zůstaly. Štáb potřeboval nového krále.
Nakonec před kameru usedl Bohuš Záhorský. Divák vidí dobráckého krále s trochu zvláštní tváří i hlasem. Právě hlas ho později dostal i do Krkonošských pohádek. Tam nebyl Krakonoš, Trautenberk ani Kuba. Byl vypravěč.
Na začátku byl kluk ze smíchovského gymnázia, který nedokončil školu, odešel z konzervatoře a raději se přidal k partě mladých lidí, kteří chtěli dělat divadlo jinak než jejich učitelé.
Škola ho nebavila
Bohuš Záhorský se narodil 5. února 1906 v Praze. V rodině bylo šest dětí a otec Jan Záhorský nebyl žádný divadelní bohém. Byl profesor na ČVUT, odborník na mostní stavby, politik a poslanec. Synovi plánoval podobnou cestu. Chodil na smíchovské reálné gymnázium, ale nedokončil ho. V sedmnácti přešel na dramatické oddělení pražské konzervatoře.
Tam se učil řemeslo, ale dlouho tam nevydržel. Vedle školy začal chodit mezi mladé studenty a režiséry, kteří hráli v Holešovicích a v Masarykově síni na Žižkově. Vedli je Miroslav Jareš a Jiří Frejka. Na papíře to pořád byli posluchači konzervatoře, ale na jevišti už zkoušeli vlastní divadlo.
Záhorský tam hrál pod pseudonymem Boža Horský. V roce 1925 vystoupil v Cirkusu Dandin. Mladí avantgardisté se tím poprvé výrazněji dostali do řečí kritiků.
Ve škole mezitím procházel. Hrál Argana ve Zdravém nemocném. Jenže pocit, že by měl dál poslušně pokračovat v konzervativní výuce, se mu rozpadal pod rukama. Po dvou letech proto odešel.
První smlouva přišla v Rokoku. Jenže Rokoko tehdy nenabídlo začínajícím hercům stabilní příjem. Publikum chtělo spíš kabaret a soubor po několika měsících skončil. Záhorský nezamířil zpátky do školy. S několika spolužáky odešel k Václavu Gamzovi do Českého studia v Praze. Tahle práce mu seděla víc. Gamza nebral divadlo jako rychlou zábavu na večer. C
Bylo mu kolem dvaceti, ale už tehdy často hrál staré muže, klauny a zvláštní figury. Nešel cestou hezkého mladého hrdiny. Jeho obličej, pohyb a hlas se hodily jinam. Když Gamzův soubor kvůli nemoci a penězům skončil, byla to pro mladé herce další lekce. Divadlo nebylo jen o nadšení v sále. Byly to také účty, prázdná pokladna a další stěhování. Záhorský šel za Frejkou do divadla Dada.
Dada bylo jiné prostředí než Gamzovo studio. Krátké výstupy, skeče, kabaret, commedia dell’arte, hra s rytmem a nadsázkou. U E. F. Buriana se stal členem voicebandu a jel s ním na italské zájezdy. Voiceband nebylo obyčejné recitování.
Skupina hlasů musela držet rytmus a zvuk slov podobně přesně jako hudebníci drží skladbu. Pro herce, kterého si dnes lidé pamatují také jako vypravěče, to byla důležitá škola. Učil se, že hlas není jen nosičem textu. Může nést napětí, pohyb, humor i drobný posun nálady. Když Jiří Frejka založil Moderní studio, přešel do něj.
Mladý herec, který hrál starce
Když Moderní studio skončilo, odešel s Burianem do Brna. V Národním divadle v Brně se dostal k větším rolím. Místní kritika si všímala, že není stvořený pro role milovníků. To pro herce může znít jako omezení, ale u Záhorského se z toho stal směr kariéry. Nemusel soupeřit s hezouny. Mohl hrát lidi směšné, nervní, důstojné, podivné, slabé i chytré. V Brně se také oženil s Věrou Bezdíčkovou. Narodila se jim dcera Eva.
Když Jindřich Honzl a Burian z Brna odešli, Záhorský se vrátil do Prahy. Čekalo ho Osvobozené divadlo. Do Osvobozeného divadla nastoupil v roce 1931. Na jevišti tam kralovali Jiří Voskovec a Jan Werich.
Dostával úředníky, intrikány, slabochy, nadutce a lidi, kteří se drží blízko moci. Právě tam vznikl jeho komoří Lang z Golema. Později si tuhle postavu zopakoval i ve filmu Císařův pekař – Pekařův císař.
Osvobozené divadlo ale brzy nebylo jen o chytrých písních a slovních hříčkách. Po Hitlerově nástupu v Německu přituhlo i kolem české politické satiry. Proti hře Osel a stín protestoval německý velvyslanec. Když přišel Kat a blázen, útoky zesílily.
Záhorský tam hrál Dona Baltazara Carrieru. Nebyl to jen další směšný úředník. Postava se měnila v diktátora a diváci v sále dobře věděli, proč se taková hra v roce 1934 hraje. Když bylo Osvobozené divadlo pod tlakem, scéna se dočasně přejmenovala na Spoutané divadlo. Záhorský přešel s ostatními na menší jeviště a v Baladě z hadrů hrál Studenta i Françoise Villona.
V roce 1938 divadlo skončilo. Po Pěsti na oko mu byla odňata koncese a scéna skončila. Voskovec s Werichem odešli do exilu. Záhorský zůstal v Praze.
Po osvobození se část lidí z válečných scén přesunula do Realistického divadla na Smíchově. Záhorský šel s nimi. Tam přišla jedna zvláštní poválečná situace. Jan Werich byl v Praze, ale Jiří Voskovec se ještě nevrátil. V komedii Přišel na večeři potřeboval Werich partnera. Záhorský s ním hrál Voskovcův part. V roce 1946 dostal Záhorský nabídku z Národního divadla. Bylo mu čtyřicet.
Zpátky do školy
V Národním divadle začal menšími rolemi. První hlavní roli tam dostal až po pěti letech. V šedesátých letech začal učit na Pražské konzervatoři. Učil tam až do roku 1979.
V civilu nepůsobil jako člověk, který by potřeboval každého hned bavit. Kolegové ho znali jako jemného a ohleduplného muže. Vzpomínalo se na jeho dvorné způsoby, líbání ruky a pečlivé oblečení. Říkalo se mu Bohoušek, Bonbónek i poslední baron.
Na dovolené u moře prý v pět odpoledne zavelel, že udeřila hodina gentlemanů, a pozval pány na koňak. Soukromý život měl složitější.
Poprvé se oženil s Věrou Bezdíčkovou, s níž měl dceru Evu. Po rozvodu zůstal dlouho mimo dalšího manželství. Teprve později se sblížil s Vlastou Fabianovou, herečkou Národního divadla. Když se chtěli vzít, ukázalo se, že jeho dávná rozluka s první ženou nebyla právně v pořádku. Musel o rozvod žádat znovu. Teprve potom se mohl s Fabianovou oženit.
Svatba byla skromná. Bez prstýnků, jen se dvěma svědky. Bylo mu pětašedesát. S Fabianovou pak žil v bytě s výhledem na Národní divadlo a volné dny trávili na chatě v Kamenném Přívozu. Podle vzpomínek tam Záhorský rád vařil pro přátele.
V roce 1977 se Záhorský rozloučil s Národním divadlem. Při představení, po kterém se historická budova zavírala kvůli rekonstrukci, měl projev za celý soubor. Ten samý rok odešel do důchodu.
Poté se ještě objevoval před kamerou. Ve filmu Náš dědek Josef dostal jednu z posledních velkých příležitostí a za roli starého Josefa přišla i ocenění. Zemřel 22. září 1980 v Praze. Bylo mu čtyřiasedmdesát let. Manželka Vlasta Fabianová ho přežila o jedenáct let.
Zdroje:
https://encyklopedie.idu.cz/index.php?Itemid=297&id=5920%3Azahorsky-bohus&lang=cs&option=com_content&view=article
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/53346/bohus-zahorsky
https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/396779
https://www.ceskatelevize.cz/porady/898578-krkonosska-pohadka/tvurci/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10123383458-pribehy-slavnych/408235100211004/
https://encyklopedie.praha2.cz/osobnost/2334-bohus-zahorsky
https://zeny.iprima.cz/rudolf-deyl-zemrel-pri-nataceni-silene-smutne-princezny-196581
