Článek
Podzim 1870, věznice ve francouzském Lyonu. V jedné z cel sedí americký cestovatel a podnikatel jménem George Francis Train. Do vězení se dostal kuriózním řízením osudu: uprostřed své odvážné cesty kolem světa se zapletl do probíhajících nepokojů ve Francii. Země právě prožívala otřesy po porážkách ve válce s Pruskem a jedenačtyřicetiletý Train – známý svým neklidem a náklonností k dramatu – nevydržel stát stranou.
Když během zastávky v Singapuru zaslechl zprávy o převratu ve Francii, okamžitě změnil plány a zamířil do Evropy. V Marseille ho nadšeně vítali místní stoupenci komunální revoluce a požádali ho, aby promluvil k jejich příznivcům. Cizinec z Ameriky vyhověl.
Pronášel zanícené projevy a dokonce se snažil povolat z exilu generála, který by povstalcům pomohl. Francouzské vládní úřady ho za to obvinily z podněcování nepokojů a nechaly ho zatknout – proto teď George Francis Train sedí už třináctý den za mřížemi lyonské věznice, daleko od domova i od původního cíle své cesty.
Třináctý den se ale dveře cely otevírají. Intervence amerického velvyslanectví a vlivných přátel zabrala – na naléhání významných osobností, mezi nimi i spisovatele Alexandra Dumase, je Train propuštěn na svobodu. Američan neztrácí ani hodinu. Ihned po propuštění si najímá zvláštní vlak k Lamanšskému průlivu, odtud pospíchá lodí do Anglie a pokračuje přes Atlantik zpět do Spojených států.
Když koncem prosince 1870 vystupuje v New Yorku na pevninu, prohlašuje, že právě dokončil cestu kolem světa za osmdesát dní. Novináři jeho tvrzení přijímají bez velkého ověřování – a Train si tím připravuje roli skutečného předobrazu Philease Fogga, hrdiny dosud nepublikovaného románu Julese Verna.
„Jsem Phileas Fogg,“ prohlásí později hrdě před reportéry a tvrdí, že spisovatel mu ukradl jeho triumf. Ve skutečnosti strávil ve Francii téměř dva měsíce navíc, přesto se díky této neobvyklé zastávce stal součástí příběhu, který vejde do literární historie.
První tramvaj v Evropě
Aby se George Francis Train vůbec mohl vydat na podobnou výpravu a míchat se do cizích revolucí, musel nejprve získat jmění a slávu. Narodil se roku 1829 v Bostonu, ale obchodní talent ho zanesl na druhý konec světa. Jako mladý muž zamířil do Austrálie v době zlaté horečky 50. let 19. století a vedl tam úspěšnou obchodní firmu.
Energický Američan dokázal strhnout místní podnikatele svými nápady a v Melbourne si získal pověst činorodého podnikatele. Už ve třiceti letech byl velmi zámožný a podnikal v lodní dopravě, železnicích i nemovitostech. V roce 1859 se vrátil do Evropy s odvážným projektem: rozhodl se zavést pouliční tramvaje v ulicích velkých měst.
Už 30. srpna 1860 tak v Birkenheadu u Liverpoolu vyjela vůbec první koňská pouliční tramvaj v Evropě. Když pak Train pokus zopakoval v Londýně, nápad Američana, aby vozy jezdily po kolejnicích vyčnívajících nad povrch silnice, budil pozornost i rozpaky.
Cestující si nový pohodlný dopravní prostředek pochvalovali, jenže majitelé kočárů a povozů protestovali: koleje podle nich překážely ostatní dopravě. Stížnosti došly tak daleko, že byl Train v roce 1861 v Londýně zatčen a obviněn z „poškozování ulice“ – případ řešil policejní soud v Bow Street.
Projekt tramvaje byl v Londýně nakonec předčasně ukončen. Train se ale nevzdal. Na rozdíl od londýnského pokusu se jeho birkenheadský podnik udržel a právě tam vznikla první úspěšná tramvajová trať na britské půdě.
Na oslavu pozval desítky novinářů a hostů – a s obvyklou velkorysostí dokonce rozeslal pozvánky všem korunovaným hlavám Evropy (vyjma neoblíbeného neapolského krále). Rád se pohyboval ve společnosti mocných a uměl upoutat pozornost.
Z Traina se stal ve své době pojem. Už v polovině 60. let patřil k nejznámějším podnikatelům Ameriky i Evropy. Vedl vlastní lodní linky, obchodoval po celém světě a zároveň neúnavně přicházel s novými nápady. Tradovalo se, že právě on navrhl spojit tužku s gumou na gumování poté, co viděl vynervovaného písaře hledat gumu v kapse – a řada podobných anekdot kolovala o jeho vynalézavosti.
Podstatnější ale bylo, že dokázal zorganizovat velké projekty. V roce 1864 se zapojil do financování stavby první transkontinentální železnice v Americe. S bankéřem Thomasem Durantem založil společnost Crédit Mobilier, přes kterou proudily investice do Union Pacific Railroad – a Train si z ní odnesl vysokou provizi.
Byl tehdy na vrcholu sil a bohatství. Ve svých čtyřiceti letech prý disponoval majetkem až pět milionů liber, což z něj činilo jednoho z nejbohatších podnikatelů své doby.
Zároveň se z něj ale už tehdy stával svérázný společenský reformátor. Odmalička vychovávaný přísnými metodisty, sám Train nikdy nepil alkohol a nekouřil, snad i proto si osvojil tak zarputilou disciplínu v práci. Místo na kazatele ale svou energii nasměroval do politiky a veřejného dění. Podporoval ostré kampaně irských republikánů (feniánů) bojujících za nezávislost Irska na Británii, psal pamflety proti monarchii a současně se nebál hájit ani emancipaci žen.
Z vlastních peněz financoval například sufražetický týdeník The Revolution, který od roku 1868 vydávaly známé bojovnice za práva žen Susan B. Anthonyová a Elizabeth Cady Stantonová. Jako řečník objížděl Anglii a Ameriku s přednáškami na podporu ženského volebního práva a svým ostrým jazykem udivoval konzervativní publikum.
V té době se také nechával titulovat přezdívkou „Citizen Train“ – Občan Train – po francouzském způsobu, jako by byl revolucionářem z dob Velké francouzské revoluce. Ať už vystupoval jako obchodník, nebo radikál, jedno bylo jisté: všude, kde se objevil, upoutal pozornost a často rozdělil veřejné mínění. Někteří ho obdivovali jako vizionáře, jiní o něm mluvili jako o bláznovi.
Prezidentská kampaň
V roce 1872 se George Francis Train rozhodl vstoupit přímo do vysoké politiky. Ohlásil vlastní nezávislou kandidaturu na amerického prezidenta a pokoušel se přesvědčit veřejnost, že právě on je tím pravým mužem pro Bílý dům.
Byl to marný a poněkud excentrický pokus – hlavní politický souboj nakonec vedli republikánský prezident Ulysses S. Grant a Horace Greeley, kandidát liberálních republikánů podporovaný demokraty. Train však kampaň nevzdával. Procestoval křížem krážem celou zemi a za jediný rok pronesl na tisíc projevů, v nichž vykresloval sám sebe jako ideálního vůdce národa.
Novinářům bez ostychu říkal, že je „největší muž na světě“. Dokonce s nadsázkou přijímal označení „Great American Crank“ – „velký americký výstředník“ či lidově „cvok“, jak ho někteří titulovali. Svérázný kandidát si svého mediálního obrazu užíval, jen voliče tím neoslovil: ve volbách nakonec nedostal prakticky žádné hlasy.
Tentýž rok 1872 ale Train proslul ještě jinak než neúspěšnou kandidaturou. Zapletl se do jednoho z nejpikantnějších skandálů epochy, který kombinoval viktoriánskou morálku, politiku a ženská práva. Hlavní aktérkou aféry byla Victoria Woodhullová, radikální žena a první Američanka, která sama kandidovala na prezidentku.
Woodhullová v listopadu 1872 veřejně obvinila známého brooklynského kazatele Henryho Ward Beechera z cizoložství – a za zveřejnění pikantních podrobností v novinách skončila ve vazbě pro údajné šíření obscénností.
George Francis Train, který Woodhullovou dlouhodobě podporoval, se rozhodl bránit její svobodu slova. Ostře vystoupil proti pokrytectví společnosti, která trestá odhalení milostné aféry. Netušil, že tím přivolá problémy i sám na sebe. Za šíření textů navazujících na Woodhullové kauzu a za obranu jejího práva zveřejnit skandál byl zatčen i Train. Úřady ho obvinily z porušení tehdejších předpisů o obscénních tiskovinách a jejich šíření poštou. Nešlo o epizodu bez následků – kromě vězení přinesla i ponižující posuzování jeho příčetnosti.
Ukázala totiž, že Train je ochoten jít do střetu s americkým právním systémem i veřejnou morálkou, pokud věří, že je to spravedlivé. Jeho ochota zastávat nepopulární postoje z něj udělala miláčka pokrokových kruhů, ale zároveň posílila jeho pověst nebezpečného podivína v očích establishmentu.
Právě v té době se také jeho osobní život ocitl v troskách – manželka Wilhelmina, s níž měl čtyři děti, se od něj v roce 1872 odloučila. Train zůstal sám, bez rodinného zázemí, a o to víc se vrhal do veřejných výstředností.
Po skandálech roku 1872 mu definitivně skončily vážné politické ambice. Navíc přišla finanční krize a Train v následujících letech přišel o značnou část svého jmění. Ve 47 letech byl prakticky insolventní – kombinace neúspěšných projektů, dluhů a ztrát ho dostihla právě v době, kdy se kolem Crédit Mobilier rozhořelo vyšetřování korupce. George Francis Train se však nevzdával. Z finanční tísně se pokoušel dostat tím, co uměl nejlépe: řečněním a přilákáním pozornosti.
V druhé polovině 70. let jezdil po Americe jako placený řečník. Jeho přednášky a besedy bývaly směsí naléhavé agitace a osobní show. Publikum bavil svými zážitky ze světa, provokoval vizionářskými nápady a také při každé příležitosti dával najevo svou výjimečnost. Jednou dokonce uspořádal veřejnou exhibici boxerského zápasu, v němž sám vystupoval – to mu bylo úctyhodných 69 let, ale stále toužil šokovat.
Kolem roku 1879 vydával i vlastní ezotericky laděný časopis, který sám popsal jako dílo „bláznů pro poučení moudrých a pobavení hlupáků“. S postupujícím věkem byly jeho názory a performance stále excentričtější. Několikrát byl v této době vyšetřován pro údajnou duševní chorobu.
Dokonce dvakrát sám dobrovolně podstoupil pobyt v psychiatrické léčebně – snad aby svým kritikům dokázal, že se nemá čeho bát. Každopádně ani posudky lékařů ho nezastavily v tom, aby o sobě mluvil jako o mesiáši, který napraví poměry ve světě.
Za 67 dní kolem světa
Koncem 80. let 19. století se zdálo, že někdejší sláva George Francise Traina už dočista vybledla. Pak se ale objevila nová příležitost připomenout světu jeho jméno: závod kolem zeměkoule inspirovaný Julesem Vernem. V roce 1889 se americká novinářka Nellie Blyová vydala na cestu, aby překonala fiktivní rekord Philease Fogga. Dokázala skutečně cestovat okolo světa za 72 dní a stala se senzací novin.
Train, který se už dvě desetiletí hlásil jako předobraz Vernova hrdiny, cítil výzvu. Znovu ho posedla stará soutěživost a touha dokázat, že on to zvládne rychleji. Bylo mu tehdy 61 let.
Přesvědčil redaktory listu Tacoma Evening Ledger na západě USA, aby jeho výpravu sponzorovali a sledovali. Dne 19. března 1890 vyrazil lodí z Tacomy na trase přes Pacifik. Do japonské Jokohamy dorazil za 16 dní. Tam narazil na byrokratickou překážku – zadrželi ho, protože neměl cestovní pas.
Chvíli trvalo, než si dokument opatřil, ale pak pokračoval přes Singapur a Suezským průplavem do Evropy. Z Calais do rodné Ameriky se přepravil opět po moři. Když se 24. května 1890 vrátil do výchozího bodu v Tacomě, sečetl souhrnný čas cesty: 67 dní, 12 hodin a 1 minuta. George Francis Train dosáhl nového rekordu a mohl opět prohlásit, že je „nejrychlejším cestovatelem na světě“.
O dva roky později se pokusil výsledný čas ještě vylepšit. Přijal nabídku malého města Whatcom ve státě Washington, které mu poskytlo financování další okružní výpravy výměnou za publicitu. Roku 1892 tak absolvoval svou třetí a poslední cestu kolem světa. Tentokrát trasu zvládl za pouhých 60 dní.
Bývalý boháč nakonec skončil v obyčejném levném hotelu Mills House No. 1 na Bleecker Street v Greenwich Village. V posledních letech života se rozhodl, že s žádným dospělým už nepromluví a mluvil prý jen s dětmi. A v onom levném hotelu, zastihla George Francise Traina smrt. Psal se 18. leden 1904 a bylo mu bezmála 75 let.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/George_Francis_Train
https://www.gutenberg.org/ebooks/38265
https://adb.anu.edu.au/biography/train-george-francis-4745
https://www.smithsonianmag.com/smart-news/eccentric-19th-century-transportation-magnate-may-have-inspired-jules-verne-180962605/
https://www.finebooksmagazine.com/fine-books-news/around-world-eighty-days-real-phileas-fogg
https://www.tramwayinfo.com/tramways/Articles/Train.htm
https://www.smithsonianmag.com/smithsonian-institution/susan-anthony-getting-support-revolution-taking-on-an-unusual-ally-180958480/
https://newenglandhistoricalsociety.com/george-francis-train-one-of-few-sane-men-mad-mad-world/
https://paperspast.natlib.govt.nz/newspapers/NZH19040312.2.58.30
