Článek
Večer 20. dubna 2010 stála vrtná plošina Deepwater Horizon v Mexickém zálivu asi osmdesát kilometrů od pobřeží Louisiany. Na palubě bylo 126 lidí. Mnozí už byli na konci směny, někteří jedli, jiní odpočívali nebo dokončovali práci kolem vrtu Macondo.
Vrt sahal hluboko do mořského dna pod nimi. Nejdřív víc než kilometr a půl vody, potom další kilometry horniny. Plošina patřila společnosti Transocean, vrtala pro BP a měla za sebou práci, která se táhla déle, než se plánovalo. Posádka se chystala vrt dočasně uzavřít a odjet k dalšímu úkolu.
Ten večer se ale z hloubky začalo tlačit něco, co se nemělo dostat nahoru. Plyn a ropa prošly místem, které mělo být uzavřené cementem. Dostaly se do potrubí a stoupaly k hladině.
Na plošině se nejdřív objevilo bahno. Potom plyn. Pak výbuch.
Deepwater Horizon se změnila v hořící město uprostřed moře. Jedenáct mužů se z plošiny už nikdy nevrátilo. A na dně zůstal neuzavřený vrt, ze kterého dalších 87 dní proudila ropa do Mexického zálivu.
Vrt, který se měl už jen zavřít
Macondo nebyl nový vrt. V dubnu 2010 se blížil k fázi, kdy se měl dočasně opustit. Posádka měla vrt zajistit tak, aby se k němu později mohla vrátit jiná souprava a znovu ho připravit k těžbě.
U takové práce je hlavní jistota, že tlak z ložiska zůstane dole. Ropu a plyn drží v hloubce těžké vrtné bahno, cement a bezpečnostní zařízení na hlavě vrtu. Když jedna bariéra selže, má zafungovat další.
Na Macondu byla jednou z těch bariér cementová bariéra kolem spodní části potrubí. Cement měla dodat a provést firma Halliburton. Vyšetřování později ukázala, že cement neoddělil ropné ložisko tak, jak měl.
To se ale 20. dubna večer na plošině ještě nikdo nevěděl. Posádka i tak. měla poznat problém podle hodnot tlaků a výsledků zkoušek. Právě tam začala řada chybných rozhodnutí, která se později vrátila v každé zprávě o katastrofě.
Než se vrt opustí, provádí se takzvaný negativní tlakový test. Zjednodušeně: posádka sníží tlak ve vrtu a sleduje, jestli se z hloubky něco tlačí nahoru. Když je vše v pořádku, vrt drží. Když tlak roste nebo proudí kapalina, něco je špatně.
Na Deepwater Horizon ten test vycházel divně. Na jedné lince se zdálo, že neteče nic. Na jiné straně byl tlak, který tam být neměl. Vrt se choval tak, jako by říkal: dole něco není uzavřené. Výsledek se přesto přijal jako dobrý.
Vrtné bahno není špína v obyčejném smyslu. Je to těžká kapalina, která v hlubokém vrtu drží tlak ropy a plynu dole. Když je ve vrtu, působí jako závaží. Když se začne nahrazovat lehčí mořskou vodou, vrt ztratí část ochrany.
Na Macondu se začalo těžké bahno vytlačovat a nahrazovala ho mořská voda. To se dělá při přípravě na dočasné opuštění vrtu. Jenže pokud cement dole netěsní, lehčí voda už nedokáže plyn a ropu udržet.
Z hloubky přišel takzvaný kick. Plyn a kapalina se tlačily nahoru do potrubí. Plyn stoupal rychle. Jak se dostával z hloubky k hladině, rozpínal se. To, co dole zabíralo menší objem, nahoře zabíralo mnohem víc místa. Potom plyn pronikl na plošinu.
Výbuch
Plyn se ale dostal na palubu a k motorům. Někteří lidé později mluvili o tom, že se světla zachvěla. Pak přišla rána. A další. Výbuch roztrhl části plošiny. Oheň se rychle šířil. Lidé vybíhali z místností, někteří zranění, popálení, dezorientovaní. V noci svítily plameny tak silně, že byly vidět z velké dálky.
Část posádky se dostala k záchranným člunům. Jiní skončili ve vodě. Někteří muži skočili z výšky do tmy, protože za nimi byla hořící plošina a pod nimi moře. K lodi Damon B. Bankston, která byla u plošiny, se dostávali přeživší. Pobřežní stráž vyslala vrtulníky. Záchranáři vytahovali zraněné, popálené lidi a lidi v šoku. Na palubě Deepwater Horizon zůstalo jedenáct mužů.
Zemřeli Jason Anderson, Aaron Dale Burkeen, Donald Clark, Stephen Curtis, Gordon Jones, Roy Kemp, Karl Kleppinger, Keith Blair Manuel, Dewey Revette, Shane Roshto a Adam Weise.
Jejich těla se nenašla. Pobřežní stráž po výbuchu pátrala, ale po několika dnech bylo jasné, že naděje na přežití už není. V prvních hodinách se veřejnost soustředila hlavně na oheň na moři. Obrázky hořící plošiny vypadaly jako katastrofa samy o sobě. Ve skutečnosti to byl jen začátek.
Deepwater Horizon hořela víc než den. Hasičské lodě na ni stříkaly vodu a snažily se plameny udržet. Ocelová konstrukce ale byla po výbuchu těžce poškozená. Dne 22. dubna 2010 se plošina potopila. Až potom se naplno ukázalo, že dole na mořském dně je problém, který se nedá vyřešit hadicí.
Vrt Macondo byl pořád neuzavřený. Hlava vrtu ležela hluboko pod hladinou, v místě, kam člověk nemůže sestoupit s nářadím v ruce. Všechno se muselo dělat pomocí dálkově ovládaných robotů, kamer, hydrauliky a zařízení spuštěných z lodí.
Na mořském dně stál obrovský bezpečnostní ventil, takzvaný blowout preventer. Měl být poslední pojistkou. Když se vrt vymkne kontrole, měl potrubí sevřít, případně přeříznout, a vrt uzavřít. Neudělal to.
Vyšetřování později ukázala, že potrubí se uvnitř zařízení vychýlilo a části pojistky nedokázaly vrt zavřít tak, jak měly. Zařízení, které mělo být poslední záchranou, se v rozhodující chvíli stalo dalším selháním v řetězu. Z poškozeného systému začala unikat ropa a plyn. Kamery ukázaly tmavý proud, který se valil do ven jako podmořská fontána. Jenže to nebyla voda. Byla to ropa.
První týdny byly plné pokusů, které vypadaly jednoduše jen na papíře. Inženýři chtěli na únik nasadit velký kryt, který by ropu zachytil a odvedl nahoru. V hloubce se ale tvořily hydráty, ledové krystaly z plynu a vody, které zařízení ucpávaly.
Zkoušel se top kill. Do vrtu se pod tlakem pumpovalo těžké bahno, které mělo proud ropy zastavit. Nepodařilo se.
Zkoušel se junk shot, kdy se do systému tlačily různé materiály, aby pomohly tok ucpat. Nepodařilo se.
Na hladině se natahovaly bariéry, spalovala se ropa, nasazovaly se lodě, sbíraly se mastné vrstvy a do vody se dostávaly disperzanty. Část se aplikovala i hluboko u samotného úniku, což vyvolalo další spory. Každý den mezitím ropa proudila dál.
Lidé na pobřeží sledovali mapy, proudy, vítr a předpovědi. Rybáři čekali, které oblasti se uzavřou. Hotely a restaurace v Louisianě, Mississippi, Alabamě a na Floridě čekaly, jestli k nim dorazí olejové skvrny.
Pelikáni, želvy a mokřady
Ropa v zálivu nezůstala jen jako skvrna na satelitním snímku. Dostala se do vody, na hladinu, do pobřežních mokřadů i na pláže. Lepila se na peří ptáků, na želvy, na trávu v bažinách a na písek. Záchranáři čistili pelikány a další ptáky. Veterináři ošetřovali mořské želvy. Vědci sbírali vzorky vody, sedimentů, ryb a uhynulých zvířat.
Nešlo jen o zvíře obalené olejem, které se dá vyfotit. Ropa se dostala do potravy, do sedimentů a do míst, kde se rozmnožují ryby a další mořští živočichové. NOAA později uváděla dopady na delfíny, velryby, mořské želvy, hlubokomořské korály, pobřežní biotopy i lidi, kteří na zálivu ekonomicky záviseli.
Rybářům se zavíraly lovné oblasti. Část lidí z pobřeží přišla o loveckou sezonu. Jiní šli pracovat na čištění ropy, i když se sami báli, co dýchají a čeho se dotýkají. Ropa unikala 87 dní. V průměru zhruba jeden a půl milionu galonů denně. Celkem se do zálivu dostalo podle konečného odhadu amerických úřadů asi 134 milionů galonů ropy, tedy zhruba 3,19 milionu barelů.
Dne 15. července 2010 se podařilo nasadit na vrt nový uzávěr, takzvaný capping stack. Proud ropy se zastavil. To ale ještě nebyl skutečný konec. Definitivně se vrt podařilo utěsnit až později pomocí odlehčovacího vrtu a cementu. V září 2010 americké úřady oznámily, že Macondo je uzavřené.
Vyšetřování po katastrofě nehledala jedno špatné rozodnutí. Našla víc selhání. Cement neudržel ropu a plyn dole. Negativní tlakový test ukázal varovné signály, ale byl vyhodnocen jako úspěšný. Těžké vrtné bahno se začalo nahrazovat lehčí vodou.
Posádka včas nepoznala nebo nezastavila příliv plynu do vrtu. Plyn se dostal na plošinu. Bezpečnostní zařízení na dně vrtu, blowout preventer, nezavřelo tak, jak mělo.
Do toho přišla komunikace mezi BP, Transoceanem, Halliburtonem a dalšími firmami. Každý měl část práce, část odpovědnosti a část informací. V takovém systému může jeden špatný předpoklad přežít příliš dlouho, protože každý čeká, že ho někdo jiný už ověřil.
Po havárii přišly žaloby, vyrovnání, pokuty a nové předpisy. BP zaplatila desítky miliard dolarů za škody, čištění, odškodnění, právní dohody a tresty. Změnila se pravidla pro hlubokomořské vrtání a kontrolu bezpečnostních zařízení.
Na pobřeží ale následky zůstaly i po skončení procesu. Vědci sledovali delfíny v Barataria Bay, mořské želvy, mokřady, sedimenty a hlubokomořské korály. Některé dopady se počítaly v letech, jiné v desetiletích.
Pro rodiny jedenácti mrtvých nebyla Deepwater Horizon hlavně environmentální katastrofa. Byl to večer, kdy se jejich muži nevrátili z práce.
https://response.restoration.noaa.gov/deepwater-horizon-oil-spill-case-study
https://www.fisheries.noaa.gov/national/habitat-conservation/noaas-work-after-deepwater-horizon-oil-spill-timeline
https://www.csb.gov/macondo-blowout-and-explosion/
https://www.bsee.gov/sites/bsee.gov/files/reports/safety/dwhfinal.pdf
https://www.bp.com/content/dam/bp/business-sites/en/global/corporate/pdfs/sustainability/issue-briefings/deepwater-horizon-accident-investigation-report.pdf
https://www.govinfo.gov/content/pkg/GPO-OILCOMMISSION/pdf/GPO-OILCOMMISSION.pdf
https://oceanservice.noaa.gov/news/apr17/dwh-protected-species.html
https://www.mmc.gov/priority-topics/offshore-energy-development-and-marine-mammals/gulf-of-mexico-deepwater-horizon-oil-spill-and-marine-mammals/
https://www.britannica.com/event/Deepwater-Horizon-oil-spill
