Článek
„Každé pondělí mě držel v náručí někdo jiný,“ vzpomíná s mírným úsměvem Emília Vášáryová na televizní inscenace 70. let. Byla hvězdou populárního cyklu Bratislavské pondělky, kde často hrála romantické role po boku hereckých kolegů.
Doma pak čelila žárlivosti prvního manžela. Tehdejší Československá televize vysílala nový televizní film téměř každý týden – a Vášáryová v nich patřila k nejobsazovanějším herečkám. „Vysvětlit normálně fungujícímu muži, že to, co se děje na obrazovce, není pravda, je těžké,“ poznamenala herečka s odstupem let. Její první manželství se po sedmi letech rozpadlo a brzy ho zastínily dohady.
V bulvárních médiích se objevily zkazky, že ji muž psychicky týral a dokonce na ni vztáhl ruku. V rozhovoru z roku 2022 tehdy osmdesátiletá Vášáryová ale podobné výklady života razantně popřela. „Dělají ze mě oběť násilí. V takovém svazku bych nevydržela ani hodinu,“ prohlásila a hlas měla i ve vysokém věku klidný a pevný. Žárlivé scény v soukromí připouští, ponižování nebo fyzické napadení ale odmítá: „To jsou nesmysly a lži.“
Svatba po třech týdnech
Prvního manžela si Emília Vášáryová vzala po pouhých třech týdnech známosti. Psal se rok 1968 a ona byla mladá herecká hvězda na vzestupu. Od šestnácti let stála před filmovou kamerou a diváci si ji brzy zapamatovali. V pohádkově laděném filmu Až přijde kocour z roku 1963 ztělesnila magickou artistku Dianu a o několik let později zazářila jako krasojezdkyně Nina ve snímku Lidé z maringotek.
Měla půvab, který kritici popisovali s obdivem – vysoká štíhlá brunetka s jemnou tváří. Vášáryová však od počátku spojovala krásu s inteligencí a cílevědomostí. Už při studiu herectví na bratislavské VŠMU dostala nabídky ve filmu i v divadle. Na jevišti i před kamerou působila přirozeně, ale zároveň profesionálně vyzrálým dojmem. Nebylo divu, že upoutala pozornost nejen režisérů, ale i mužů mimo branži.
Ivan Horský, s nímž se rozhodla vstoupit do manželství, nepocházel z uměleckého prostředí. Byl to sportovní lékař – podle pozdějších vzpomínek blízkých ambiciózní, poněkud prudký člověk. Když si ho Vášáryová v létě 1968 brala, stala se zároveň matkou jeho tříleté dcerky. Holčičce jménem Eva zemřela maminka na těžkou nemoc a Emília ji okamžitě přijala za vlastní.
Krátce nato se mladým manželům narodil ještě syn Tomáš. Pro herečku to znamenalo nový rytmus: vedle rozbíhající se kariéry měla náhle rodinu se dvěma dětmi. „Skloubit rodinu a herectví bylo velmi náročné,“ přiznala po letech.
Zpočátku vše vypadalo idylicky. V té době už byla Vášáryová obsazována do dalších filmů a zároveň měla pevné místo v činohře Slovenského národního divadla v Bratislavě, kam nastoupila už v roce 1964. Na prknech Národního hrála klasický repertoár a budovala si renomé všestranné herečky. Když večer stanula na jevišti jako tragická hrdinka, seděl v hledišti často její manžel – pyšný na úspěchy své ženy.
Jako lékař a sportovně založený člověk neměl s divadelním prostředím zkušenosti, přesto zpočátku podporoval, aby se Emíliina sláva rozvíjela. V zákulisí si kolegové všímali, že raději řeší pracovní věci s nimi, než aby spěchala domů vařit večeři. Vášáryová se netajila tím, že herectví bere vážně: bylo to pro ni poslání i řemeslo, jemuž podřídila i mnoho z osobního života.
Horského trpělivost se však postupně tenčila. Manželství dvou silných osobností začalo provázet napětí – především kvůli Horského žárlivosti. Když se herečka vracela z natáčení nebo zkoušek pozdě, následovaly vyčítavé scény. K nejvypjatějším chvílím docházelo paradoxně přes televizní obrazovku. Vášáryová mívala v oněch letech pravidelně hlavní role v pondělních televizních inscenacích.
V očích žárlivého muže to znamenalo jediné: každý týden ji viděl v objetí jiného kolegy, slyšel ji pronášet zamilované dialogy, rozdávat filmové polibky. Rozumově věděl, že jde o herectví, přesto to nedokázal snést.
Vášáryová později otevřeně řekla, že hádky kvůli rolím byly na denním pořádku. Nikdy však nepřipustila, že by konflikt přerostl do fyzického násilí. „Ani hodinu bych v takovém vztahu nezůstala,“ zdůrazňuje. K rozhodnutí ukončit svazek nakonec dospěli po sedmi letech.
Rozvod v polovině 70. let nebyl v konzervativní společnosti jednoduchý krok – tím spíš, že navenek působili jako úspěšný pár. Okolnosti rozpadu manželství si herečka dlouho nechávala pro sebe a skutečné důvody manželské krize zůstaly její soukromou věcí.
Druhý manžel a celoživotní opora
Po rozvodu se Emília Vášáryová ocitla v situaci, která tehdy nebývala obvyklá: byla rozvedenou matkou dvou dětí na vrcholu kariéry. V osobním životě však nezůstala sama dlouho. Už v předchozích letech ji pojilo přátelství s Milanem Čorbou, kostýmním výtvarníkem a scénografem. Znali se z divadla i filmu – Čorba navrhoval kostýmy pro řadu inscenací, ve kterých hrála.
Dobře rozuměl uměleckému prostředí a věděl, co obnáší život po boku populární herečky. Právě to se ukázalo jako rozhodující. „Znal mě a věděl, co ode mě čekat. Vzal na sebe to břemeno herečky,“ hodnotila Vášáryová s vděčností přístup svého druhého muže. Po svatbě v roce 1977 spolu prožili 36 let ve výjimečně pevném vztahu. Narodil se jim syn Juraj a vychovali ho společně s Tomášem a Evou z prvního manželství.
Na rozdíl od předchozího svazku panovala v domácnosti Emílie a Milana vzácná rovnováha. Ona pokračovala v budování své herecké dráhy, on pevně stál vedle ní a poskytoval jí zázemí.
Kolegové ze Slovenského národního divadla o nich mluvili s respektem: dva klidní profesionálové, kteří si na nic nehrají a jeden druhému věří. Vášáryová se díky Čorbovi nemusela nikdy rozhodovat mezi rodinou a kariérou – oba partneři chápali, že herectví je pevnou součástí její identity. Zůstávala často dlouho v divadle, ale doma ji nečekaly výčitky.
Během 80. let se Emília Vášáryová vypracovala v neoficiální první dámu slovenské činohry. Na prknech SND ztvárnila desítky velkých rolí – klasikou počínaje a moderní dramatikou konče. Diváci si ji oblíbili v tragédiích, kde naplno uplatnila svůj podmanivý hluboký hlas a soustředěný herecký projev. Kritika vyzdvihovala její schopnost zahrát vznešenou královnu i zlomenou venkovskou matku se stejnou přesvědčivostí.
V roce 1978 obdržela tehdy šestatřicetiletá Vášáryová titul zasloužilé umělkyně, jedno z nejvyšších uměleckých vyznamenání udělovaných státem. Navzdory oficiálním poctám si však vždy držela zdrženlivost a skromnost. Mladším kolegům předávala zkušenosti nejprve coby mentorka v divadelním souboru a později i jako profesorka na VŠMU, své alma mater.
Čorba stál po jejím boku i během přelomových společenských změn v roce 1989. Zatímco její mladší sestra Magda se tehdy vrhla do politiky, Emília zůstala u herectví. Pouze na krátký čas po revoluci přijala funkci poslankyně Federálního shromáždění, ale veřejný život jí byl cizí a mandátu se záhy vzdala. O to intenzivněji se pak vrátila k divadlu.
V repertoáru Slovenského národního divadla 90. let patřily k jejím vrcholným kreacím velké tragické hrdinky a charakterní postavy matek. Kritici oceňovali, že nezneužívá emoce, ale buduje je pomalu a uvěřitelně. Na jevišti dokázala být dojemná i hrozivá, aniž by sklouzla k patosu. Postupně si získala status žijící legendy domácí scény. V roce 2000 ji slovenská novinářská anketa označila za Herečku století.
Pelíšky a návrat před kameru
Z pražského pohledu byla Emília Vášáryová v 80. letech poněkud vzdálená – české filmy tehdy téměř netočila. To se změnilo až s příchodem nové vlny česko-slovenských koprodukcí po roce 1993. Jan Hřebejk a další čeští režiséři objevili, že v Bratislavě mají k dispozici špičkové herecké osobnosti. Po menších rolích na konci 90. let přišla nabídka, která z Vášáryové rázem udělala oblíbenou tvář i pro mladší české publikum.
V Pelíškách (1999) hrála milující maminku Krausovou v rozvětvené rodině na prahu bouřlivých 60. let. Snímek se rychle zařadil mezi nejpopulárnější porevoluční filmy a jednou z nezapomenutelných postav je právě dobrosrdečná paní Krausová po boku rázně konzervativního manžela v podání Jiřího Kodeta. Sama Vášáryová tu předvedla i komediální talent a schopnost vdechnout vedlejší roli uvěřitelný životní příběh.
Režisér Hřebejk s ní byl tak spokojen, že ji o pět let později znovu obsadil – tentokrát do vážnějšího dramatu Horem pádem. V mozaice osudů z moderní Prahy připadla Emílii Vášáryové úloha Věry Horecké, dlouho odloučené manželky profesora Otakara Horeckého a matky Martina, která se po letech znovu objevuje ve zraněných rodinných vztazích.
Její procítěný výkon hluboce zapůsobil na diváky i kritiku. V roce 2004 za roli Věry ve filmu Horem pádem obdržela Českého lva pro nejlepší herečku v hlavní roli. Ve svých 62 letech tak dosáhla i na nejvyšší filmové ocenění v sousední zemi – více než čtyři desetiletí od chvíle, kdy debutovala před kamerou.
Po úspěchu Horem pádem se Emília Vášáryová objevovala v českých filmech pravidelně. Jan Hřebejk ji obsadil ještě do lehce lechtivé komedie Nestyda (2008), kde si ironicky zahrála emancipovanou ženu jménem Nora. Později se připomněla také v českých televizních a filmových projektech: v historickém dramatu Masaryk ztvárnila Blaženku a v minisérii Herec se proměnila v babičku Boženu Hrubou.
Na domovské Slovensko ovšem nezanevřela – nadále přijímala i náročné úlohy v tamních filmech a na divadelních prknech setrvala jako členka souboru SND až do pokročilého věku. V roce 2015 excelovala v hlavní roli psychologického snímku Eva Nová, kde ztvárnila stárnoucí herečku zápolící se závislostí.
Film získal na mezinárodním filmovém festivalu v Torontu cenu FIPRESCI a Vášáryová za svůj výkon obdržela mimo jiné slovenské ocenění Slnko v sieti pro nejlepší herečku. Dokázala tak, že jako herečka zraje a neustále překračuje vlastní limity.
Milan Čorba zemřel v roce 2013 ve věku 72 let. Emília Vášáryová tehdy přišla o nejbližšího partnera v pracovním i osobním životě. Bylo jí sedmdesát a zůstala sama po boku dospělých dětí a vnoučat. Herectví ale neopustila – naopak se k němu upjala ještě víc. Ještě v roce 2022, kdy oslavila úctyhodné osmdesátiny, stála Emília Vášáryová několikrát týdně na divadelní scéně.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Em%C3%ADlia_V%C3%A1%C5%A1%C3%A1ryov%C3%A1
https://cnn.iprima.cz/show-time/ze-jsem-obet-domaciho-nasili-lez-v-takovem-svazku-bych-nedokazala-zit-rika-vasaryova-113030
https://zeny.iprima.cz/obeti-domaciho-nasili-jsem-nikdy-nebyla-manzel-mi-stale-chybi-priznava-vasaryova-113034
https://cnn.iprima.cz/porady/zpravy-plus/17072022-emilia-vasaryova
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/emilia-vasaryova-narozeniny-80-let.A220517_120048_lidicky_zar/foto
https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/zemrel-kostymer-milan-corba.A130512_185736_filmvideo_jaz
https://snd.sk/profil/1283/httpwww-snd-skswift_datasourcefotogalerieludiacinohravasaryova_emiliavasaryova_-pdf
