Článek
Začátkem září 1942 otřásla českým filmovým světem tragická zpráva. V lázeňském hotelu v Pozlovicích nedaleko Luhačovic byla nalezena vážně zraněná třicetidvouletá filmová herečka Eliška Pleyová. Během svého pobytu v Lázních Luhačovice se pokusila ukončit život podřezáním zápěstí břitvou.
Zraněnou herečku převezli do nemocnice v nedalekém Uherském Hradišti. K definitivnímu činu se zde odhodlala až o tři dny později, 8. září 1942, kdy vyskočila z okna nemocničního pokoje. Těžkým zraněním z pádu nedlouho poté podlehla.
Náhlá smrt mladé herečky šokovala její kolegy i početné fanoušky. Ještě krátce předtím nic nenasvědčovalo tomu, že by se schylovalo k zoufalému činu. Pleyová pokračovala v natáčení filmů a na plátně i jevišti působila sebevědomě a elegantně jako dosud.
O to méně pochopitelné byly okolnosti její dobrovolné smrti. Psalo se navíc léto 1942 a v Protektorátu Čechy a Morava panovala dusivá atmosféra po atentátu na Reinharda Heydricha. Nacisté tehdy rozpoutali teror, který dopadal na celé obyvatelstvo a zaséval všudypřítomný strach. Co dohnalo úspěšnou herečku k tak krajnímu rozhodnutí? Odpověď tisku ani veřejnosti nebyla hned zřejmá.
Ze švadlenky módní ikonou
Eliška Pleyová se narodila 8. července 1910 v Praze v rodině železničáře. Její původní příjmení znělo Eliška Plochová a pocházela z velmi skromných poměrů. Rodiče vychovávali celkem osm dětí a Eliška byla nejmladší z nich. Vyučila se dámskou krejčovou, ale šití oděvů se dlouho nevěnovala. Už jako dospívající dívku ji zdobila neobyčejná krása, a ta jí otevřela dveře do zcela jiného prostředí.
Na počátku 30. let 20. století začala mladá Eliška místo šití předvádět hotové šaty. Od domácího šicího stroje přešla do zářivých sálů módních přehlídek. Přijala tehdy umělecké jméno Eliška Pleyová a mezi kolegy si vysloužila přezdívku „Iška“.
Zamířila do proslulého módního salonu Hany Podolské – nejvyhlášenějšího krejčovského ateliéru v Praze. Návrhářka Podolská jako první v Československu zavedla profesionální manekýny a své modelky dokonce systematicky rozřazovala do kategorií podle typu postavy. Pro mladou elegantní dámu z Prahy to byla obrovská příležitost.
V prostředí salónní módy Pleyová rychle vynikla. Byla vysoká, štíhlá a nesmírně fotogenická. Její elegantní zjev a půvabná tvář zaujaly zákaznice i novináře. Tehdejší tisk ji brzy označoval za jednu z nejkrásnějších manekýn prvorepublikové Prahy. V roce 1934 se dokonce její fotografický portrét objevil na obálce prestižního módního časopisu Eva. Pleyová se stala vyhledávanou ozdobou přehlídkových mol a módní ikonou své doby.
Profese manekýnky ovšem ve 30. letech ještě neměla příliš dobré jméno. Práce spočívala v dlouhých hodinách stání modelek u zkoušek šatů i v náročném předvádění garderoby náročným klientkám. Část veřejnosti navíc tehdy pohlížela na dívky z přehlídek s despektem a podezřením.
Adina Mandlová, tehdejší herečka a někdejší manekýnka, ve svých pamětech později vzpomínala, že společenské předsudky řadily modelky takřka k „ženám lehčích mravů“. Pleyová se přesto v této branži dokázala prosadit díky profesionálnímu vystupování a osobitému kouzlu. Získané sebevědomí a kontakty v elitní společnosti módy pak odstartovaly její další kariéru – tentokrát před filmovou kamerou.
Z mola před kameru
Elegantní tvář Elišky Pleyové neunikla pozornosti filmařů. Režisér Gustav Machatý, známý tvůrce tehdejších avantgardních snímků, si povšiml její fotogeničnosti a poradil jí, aby zkusila štěstí u filmu. Pleyová dala na jeho doporučení a zanedlouho skutečně přišla první herecká příležitost.
Talentovaný spisovatel a filmař Vladislav Vančura připravoval svůj nový film ze školního prostředí s názvem Před maturitou a okouzlující začínající herečku obsadil hned do jedné z hlavních ženských rolí. V pouhých 22 letech si tak Eliška Pleyová zahrála profesorku dívčího gymnázia po boku zkušenějších kolegů.
Rok 1932 přinesl Pleyové hned tři filmové úlohy a odstartoval její filmovou kariéru. Kromě zmíněného dramatu Před maturitou se poprvé mihla na stříbrném plátně v operetní komedii Děvčátko, neříkej ne! režiséra Josefa Medeotti-Boháče. V tomto lehkém zábavném snímku ze zákulisí módních ateliérů zúročila své předchozí zkušenosti – představovala postavu manekýnky jménem Inka.
Třetím filmem téhož roku se stala dnes již legendární komedie Voskovce a Wericha Peníze nebo život. Mladá Pleyová si v ní zahrála vedle slavné komické dvojice menší, ale výraznou roli půvabné a poněkud nevěrné manželky jednoho z hlavních hrdinů. Ve 22 letech tak stanula před kamerou s tehdejšími hvězdami a získala neocenitelné zkušenosti.
Oldřich Nový jako kolega i šéf
Během druhé poloviny 30. let se z Elišky Pleyové stala etablovaná a často obsazovaná filmová herečka. Nadále vystupovala pod uměleckým příjmením Pleyová a v titulcích některých filmů byla uváděna také mezinárodně znějícím křestním jménem Elisa.
Díky úspěchu ve filmu dostala příležitosti i na divadelních prknech. Několik sezón působila v Brně, kde hostovala na scéně tamního divadla. Koncem 30. let se ale vrátila do Prahy, kde ji angažoval do svého souboru známý herec a principál Oldřich Nový. Nejpopulárnější prvorepublikový milovník si Pleyovou oblíbil a stal se jejím patronem i kolegou. V Nového prestižním arénu – Novém divadle v Praze – účinkovala Pleyová v řadě činoherních i hudebních inscenací a rozšířila si své herecké schopnosti.
Po boku Oldřicha Nového se Pleyová objevila také v několika filmech. V roce 1937 si spolu zahráli v konverzační komedii Důvod k rozvodu, kde Nový ztvárnil role zhýčkaného skladatele a Pleyová se objevila v menší úloze po jeho boku. O dva roky později následovala bláznivá veselohra Dědečkem proti své vůli (1939), v níž Pleyová vytvořila postavu energické divadelní sekretářky šéfa, kterého hrál samozřejmě Nový.
Jejich pravděpodobně nejznámějším společným filmem se stala nadčasová komedie Dívka v modrém (1939) režiséra Otakara Vávry. Tento fantaskní příběh o kouzelném obraze dávno zesnulé šlechtičny, do níž se zamiluje samotářský notář Karas (v podání Oldřicha Nového), patřil k diváckým hitům konce 30. let. Eliška Pleyová v něm zaujala jako majitelka módního salonu – roli módní podnikatelky si ostatně zopakovala i v dalším populárním hudebním filmu Madla zpívá Evropě (1940).
Do vypuknutí druhé světové války stihla Pleyová účinkovat ve zhruba dvacítce filmů. Na plátně ztělesňovala nejčastěji moderní elegantní ženy: manekýnky, půvabné manželky, sekretářky nebo majitelky salonů, které těžily z její noblesy a atraktivního zjevu. Nevyhýbala se však ani rolím poněkud všednějším – objevila se například jako starostlivá chůva dětí či epizodní nemocniční sestra. Kritika oceňovala její přirozený projev a schopnost dodat i menším rolím na šarmu. Přestože nikdy nehrála vysloveně hlavní úlohu, stala se spolehlivou a známou tváří českého filmu té éry.
Poslední film a tragická smrt
Ani během okupace nepřestala Eliška Pleyová filmovat. V roce 1941 a 1942 získala další nabídky před kamerou, i když čeští filmaři tehdy museli pracovat pod dozorem nacistické cenzury. Krátce před svou smrtí dokončila Pleyová natáčení jednoho z posledních projektů.
V létě 1942 měl premiéru film Host do domu, melodrama režiséra Zdeňka Giny Hašlera (syna známého skladatele Karla Hašlera). Také v tomto snímku si zahrála menší roli. Ve stejném roce ji oslovil i renomovaný režisér Otakar Vávra, který ji obsadil do psychologického dramatu z divadelního prostředí Okouzlená. Premiéra Vávrova filmu byla naplánována na listopad 1942. Té už se ale Eliška Pleyová nedočkala.
Na začátku září 1942 odjela Pleyová na léčení do lázní Luhačovice. Tam ji zastihly zlé zprávy o pokračujících nacistických perzekucích a patrně i osobní obavy. Během svého pobytu v lázních se rozhodla skoncovat se životem. V hotelovém pokoji v Pozlovicích si 5. září 1942 ostrou břitvou vážně poranila žíly na zápěstích.
Zraněnou herečku nalezl hotelový personál a okamžitě byla převezena do nemocnice v Uherském Hradišti. Tam však naplnila svůj tragický úmysl – vyskočila z okna ve vyšším patře budovy. Následkům těžkých zranění krátce poté podlehla. Její život vyhasl v pouhých 32 letech.
Dobová periodika o této tragédii informovala jen velmi stručně. Otřesení kolegové i veřejnost se z novin dozvěděli pouze úřední oznámení o úmrtí mladé herečky. Poslední rozloučení s Eliškou Pleyovou proběhlo 12. září 1942 v Praze na bubenečském hřbitově, kam byla její tělesná schránka uložena. O skutečných příčinách hereččina zoufalého činu se tehdy oficiálně nemluvilo. V okupované zemi ostatně panovala cenzura a informace o sebevraždách či psychickém tlaku doby se na veřejnost nedostávaly.
Až s odstupem času se ukázalo, v jak tíživé době se Pleyová rozhodla svůj život ukončit. V létě 1942 vrcholila takzvaná heydrichiáda – brutální vlna represí, kterou nacisté rozpoutali po atentátu na zastupujícího protektora Reinharda Heydricha. Gestapo tehdy zatýkalo a popravovalo stovky lidí denně a strach se nevyhnul nikomu. Terčem nacistické pomsty se staly i známé osobnosti. Například herečka Anna Letenská byla v téže době zatčena za ukrývání odbojáře a v říjnu 1942 ji nacisté zavraždili v koncentračním táboře Mauthausen.
Eliška Pleyová sice nebyla s odbojem spojována, žila však ve stejné atmosféře všudypřítomné úzkosti. Některé prameny ji proto označují za skrytou oběť heydrichiády – člověka, kterého k smrti dohnal nepřímý důsledek nacistického teroru. Spekuluje se, že Pleyovou mohly přivést k sebevraždě obavy z brutálních výslechů gestapa či jiné existenční strachy, které v té době svíraly celou společnost.
Přesné důvody jejího zoufalého rozhodnutí však zůstávají neobjasněné – žádný dopis na rozloučenou ani svědectví, které by motiv spolehlivě osvětlilo, se nedochovaly.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Eli%C5%A1ka_Pleyov%C3%A1
https://encyklopedie.mesto-uh.cz/home-muh/?acc=profil_osobnosti&load=1527
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/129713/eliska-pleyova
https://www.csfd.cz/tvurce/28581-eliska-pleyova/zajimavosti/
https://www.vogue.cz/clanek/society/romana-schutzova/hana-podolska-navrharka-ktera-dala-ceskoslovensku-haute-couture-a-presto-se-na-ni-malem-zapomnelo
https://www.lifee.cz/historie-a-tajemno/eliska-pleyova-tragicky-osud-puvabne-herecky-ktera-si-zahrala-s-voskovcem-a-werichem-i-oldrichem-novym_159143.html
https://zena-in.cz/clanek/dnes-zapomenuta-prvorepublikova-hvezda-eliska-pleyova-se-nejspis-stala-skrytou-obeti-heydrichiady
