Článek
Šumperk, šedesátá léta, divadelní klub po představení. U stolu sedí mladý herec Václav Dušek a popíjí s kolegy, když se rozletí dveře. Dovnitř vpadne žena v bílé halence s červenými puntíky, vyskočí na stůl a začne tančit a zpívat. Celý klub zírá.
Dušek se do zjevení na stole zamiluje na místě. Má to jediný háček: je vdaná. Nevadí. Bude o ni bojovat, i když mu ji vlastní otec rozmlouvá, a vybojuje si ji na čtyřicet let. Ta žena na stole se jmenuje Jiřina Jelenská. A přesně takhle, jako živel, který se nedá přehlédnout ani zastavit, ji o dvacet let později pozná celá země.
Holka z cirkusu
Vlastně se ani nejmenovala Jelenská. Narodila se v roce 1942 jako Jiřina Růžena Vašků, a to rovnou na štaci v Horním Jelení na Pardubicku, protože pocházela z kočovné komediantské rodiny. V rodině se tradovalo, že mezi její předky patřil i slavný Vašků, podle jehož skutečných osudů psal Eduard Bass román Cirkus Humberto. Herectví tak měla doslova v krvi a v kufru.
Umělecké jméno jí na gymnáziu v Karlových Varech vymyslel spolužák, pozdější slavný fejetonista Rudolf Křesťan. Začal jí říkat Jelenská podle rodného Horního Jelení a přezdívka se ujala tak dokonale, že pod ní prožila celý profesní život.
Po maturitě nastoupila do divadla v Českém Těšíně, pak do Šumperku, kde na stole v klubu ulovila manžela, a přes Hradec Králové doputovala až do Východočeského divadla v Pardubicích, své poslední štace.
První manželství jí přitom štěstí nepřineslo. Vztah skřípal, doma se hádali, a když se objevil zamilovaný Dušek, dlouho se rozvodu bránila. On se ale odradit nenechal a nakonec svůj boj vyhrál. Byl to, jak se ukázalo, nejlepší krok jejího života.
Praha ji nikdy nezlákala. Zůstala hvězdou oblastních scén a k tomu si vybudovala pozoruhodnou filmovou kariéru z druhé řady: desítky filmových a televizních rolí. Skoro žádná hlavní, skoro všechny zapamatovatelné. Mihla se ve Sněženkách a machrech, v Dobří holubi se vracejí, i v Oznamuje se láskám vašim. Naposledy stála před kamerou v roce 2001 v televizním dramatu Tuláci.
Filmaři si ji oblíbili nejen jako typ, ale i jako profesionálku s fenomenální pamětí. Podle manžela jí stačilo jednou si přečíst text a mohla se jít postavit před kameru. Žádné hvězdné manýry, žádné zdržování štábu.
Přijela vlakem z Pardubic, natočila, co bylo třeba, a zase jela hrát večerní představení. Postava, temperament a pořádná vyřídilka jí přitom vymezily úzký, ale nesmrtelný obor: statné ženské od plotny, které mají doma hlavní slovo a vědí to.
Předsedová
Režisér Zdeněk Troška si ji vyhlédl už pro svou prvotinu Bota jménem Melichar. Když pak v Hošticích u Volyně roztáčel pokračování svého kolotoče jménem Slunce, seno…, věděl přesně, koho posadit vedle předsedy JZD Josefa Rádla v podání Miroslava Zounara.
Vznikl jeden z nejvěrohodnějších manželských párů české komedie: on věčně ustaraný funkcionář, ona hromová domácnost v zástěře, která ho komanduje, peskuje a přitom by za něj dýchala. Ve třetím dílu trilogie Slunce, seno, erotika vešla do dějin scénou, v níž manželovi vyhrožuje, že jestli jí tu ohavnost strčí do úst, do smrti od ní nedostane pusu. Diváci tu hlášku citují dodnes.
Na hoštickém place patřila k nejoblíbenějším lidem. Troška na ni vzpomínal jako na sluníčko, které nezkazilo žádnou legraci, nikdy si nestěžovalo a nikoho nepomlouvalo. S Helenou Růžičkovou, druhou velkou dámou trilogie, se navzájem nevnímaly jako konkurence, ale spřátelily se.
Dvě korpulentní komičky, typově úplně odlišné, jedna divácká láska. A jak se později ukázalo, i podobně tvrdý osud: obě nesly zdravotní trápení, které jim vzalo mnoho sil.
K natáčení se váže i historka, kterou manžel Dušek vyprávěl do konce života. Ráno hodil Jiřinu na vlak do Prahy, odkud jela se štábem do Hoštic. V deset dopoledne mu volala zoufalá: doma zapomněla kostým, který nutně potřebuje do záběru. Dušek naložil malého syna Jirku a vyrazil autem napříč republikou, aby cestou zjistil, že obcí jménem Hoštice je v jižních Čechách nejméně několik.
Když konečně dorazil na tu správnou náves, potkala ho Jiřina Jirásková a s pochopením mu oznámila, že šaty už dneska nebudou potřeba. A soucitně dodala, že to s ní nemá lehké. Dušek se nezlobil. S klukem se posadili a koukali na natáčení.
Čtyřicet let s živlem
Manželství dvou herců, kteří spolu čtyřicet let hráli v jednom divadle a trávili spolu čtyřiadvacet hodin denně, nebyla idyla bez mráčku a Dušek to nikdy netajil. Kritické okamžiky prostě přicházely. Zároveň přiznával, že mu zkušenější žena vlastně radila mu na jevišti i doma, u snídaně rozebírala včerejší představení.
Vedle divadla a filmu stíhala ještě rozhlas, kde její komediální talent zářil v kabaretech z Kuksu, a jedinou skutečně volnou chvíli věnovala své velké vášni, detektivkám. Byla to žena, které bylo všude plno, doslova i přeneseně. Co na srdci, to na jazyku, pro druhé by se rozdala. Na plac si nikdy nepřinesla špatnou náladu ani své trápení. A že ho měla.
Jelenská totiž celý život sváděla boj, který prohrávala: milovala jídlo. Jedla ráda a hodně a její mohutná postava, která ji předurčila k rolím bodrých venkovských matron a bez které by možná nikdy neměla stejnou kariéru, se postupně měnila v nepřítele. Přišla těžká cukrovka.
Poslední dva roky života byly jedno dlouhé trápení. Cukrovka postupovala, zdravotní potíže se vršily jeden na druhý a lékařům nakonec nezbylo než přistoupit k nejhoršímu: amputovali jí nohu. Rána se nehojila, a tak museli řezat znovu a vzít další část končetiny.
A tehdy udělala poslední velké rozhodnutí. Zmizela. Do pardubického divadla, kde byla stále v angažmá, přestala docházet úplně. Ignorovala pozvání, nepřicházela ani na návštěvy. Kolegové pochopili proč: nechtěla, aby si ji pamatovali jako zlomenou nemocnou ženu bez nohy. Chtěla v jejich hlavách zůstat tou hlučnou, veselou Jiřinkou, sluníčkem ze zákulisí. Přátelé z divadla později přiznali, že jim v té době začalo být jasné, že se blíží konec.
Přišel 27. března 2007 v Hradci Králové. Jiřině Jelenské bylo čtyřiašedesát let. Václav Dušek, muž, který si ji kdysi vyhlédl na stole v šumperském klubu, ji přežil o řadu let a do smrti o ní mluvil jako o životní lásce a živlu, který se nedal zkrotit.
https://www.vcd.cz/soubor/jirina-jelenska/40
https://www.vcd.cz/old/html/staryweb/herci/jelensk1.php
https://cnn.iprima.cz/show-time/jirina-jelenska-ze-slunce-seno-doplatila-na-svou-obezitu-na-sklonku-zivota-prisla-o-nohu-208494
https://zeny.iprima.cz/jirine-jelenske-ze-slunce-seno-se-osudnou-stala-obezita-konec-zivota-protrpela-195952
https://www.csfd.cz/tvurce/1426-jirina-jelenska/biografie/
https://www.fdb.cz/osobnost/10067-jirina-jelenska
https://zivotopis.osobnosti.cz/jirina-jelenska.php
https://www.kinobox.cz/osobnosti/28508-jirina-jelenska
https://www.vcd.cz/soubor/vaclav-dusek/4
https://hradec.rozhlas.cz/v-80-letech-zemrel-herec-vaclav-dusek-spolupracovnik-rozhlasu-jeho-zivotni-kredo-9183967
