Článek
Bylo mu šestnáct, když ho srazil náklaďák. Probral se z kómatu s poškozeným mozkem – od té doby trpí poruchou zvanou prosopagnosie a nepoznává lidské tváře, dokonce ani ty nejbližší.
Ve třiadvaceti letech se v Amsterdamu dostal do konfliktu se zákonem: němečtí celníci ho zadrželi s marihuanou a hrozilo mu vězení – odešel „jen“ s podmíněným trestem.
Ve čtyřiceti přišla další rána: jeho otec náhle zemřel na infarkt a Taclík si dodnes vyčítá, že za ním nepřijel včas. Zármutek řešil alkoholem tak dlouho, až skončil s akutním zánětem slinivky v pražském IKEMu a lékaři mu dávali padesátiprocentní šanci na přežití.
Krátce nato navíc vyšlo najevo, že je po uši v dluzích a hrozí, že přijde o střechu nad hlavou. Z nejhoršího ho nakonec vytáhla jeho partnerka Pavla – barmanka, kterou v té době znal jen pár měsíců.
Nehoda a obličejová slepota
Roku 1989 zažil Marek Taclík první zlomový okamžik. Jako šestnáctiletého studenta ho na ulici srazil nákladní vůz. Utrpěl těžká zranění a několik dní ležel v kómatu. Když se probral, zjistil, že něco není v pořádku – měl problém poznat i vlastní rodiče.
Lékaři později potvrdili, že úraz poškodil část mozku zodpovědnou za rozpoznávání tváří. Taclík od té doby trpí vzácnou poruchou zvanou prosopagnosie, pro kterou se vžilo označení „obličejová slepota“. Znamená to, že tváře lidí – i těch, které dobře zná – mu najednou nic neříkají. „Probudil se z kómatu jako jiný člověk,“ popsali stručně jeho blízcí. Následky poranění si nese celý život.
Pro dospívajícího kluka to byla neviditelná, ale o to záludnější překážka. Na první pohled zůstal fyzicky v pořádku, ale v běžném styku narážel na nepochopení. Když ho třeba potkal známý ze školy, Marek tázavý výraz ve tváři nedokázal skrýt – zkrátka ho nepoznal, dokud nepromluvil. Porucha není léčitelná. Naučil se tedy spoléhat na jiné indicie, hlavně hlas a pohyb.
Pokud na něj někdo promluví, často jej podle hlasu identifikuje, ale sám přiznává, že na ulici mnohdy nepozdraví ani kolegu, protože v tváři dotyčného nevyčte, o koho jde. Nepříjemný handicap se stal součástí jeho života.
Přesto se Marek Taclík rozhodl dělat profesi, ve které je neustále obklopen lidmi. Krátce po maturitě to zkoušel na divadelní fakultě, ale nakonec se k herectví dostal oklikou. Od poloviny 90. let hrál v menších divadlech a epizodních rolích před kamerou. Postupně se vypracoval a začal dostávat výraznější příležitosti.
Diváci si ho pamatují například jako svérázného detektiva Olivera Hajna v kriminálním seriálu Kriminálka Anděl nebo jako jednoho z rázovitých hrdinů televizní série Dobré ráno Brno! Role drsných chlapíků se na něj lepí od počátku kariéry – a možná ne náhodou. Sám si v sobě nesl zkušenost, která ho donutila předčasně dospět a zocelit se.
Drogový incident v Amsterdamu
Začátkem 90. let se mladý Taclík přesto nevyhnul bouřlivému období. V době, kdy ještě nebyl známým hercem, si vyzkoušel, jaké to je stanout na šikmé ploše. Roku 1993 vyrazil s kamarády do zahraničí a tehdejší euforie z nově otevřených hranic ho stála málem svobodu.
Na cestě z Amsterdamu ho při rutinní kontrole zastavili němečtí celníci a objevili v jeho zavazadlech zásobu marihuany. Mladý Čech putoval do cely předběžného zadržení a reálně mu hrozilo obvinění z pašování drog.
„Třiadvacetiletý se v Amsterdamu nechal sbalit německými celníky s marihuanou,“ vzpomíná s nadsázkou Taclík, i když ve skutečnosti mu tehdy bylo o pár let méně. Po velmi nepříjemných výsleších nakonec vyvázl relativně lehce – německý soud mu vyměřil pouze podmíněný trest. Mladík si oddechl. První velký průšvih přečkal bez vězení.
Z maléru v cizině se rychle poučil. Drogy nikdy nehrály v jeho životě zásadní roli a on o to víc zaměřil energii k práci. V následujících letech se plně věnoval herectví a postupně začal plnit svůj sen. K významnějším filmovým rolím se propracoval na přelomu tisíciletí a už v roce 2003 na sebe upozornil ve filmu Jedna ruka netleská.
Následovala celá řada dalších snímků a seriálů. V osobním životě ale zůstával nevázaným bohémem. Nikdy se netajil láskou k pivu a dlouho také zůstal svobodný.
„Zjistil jsem, že popularita je sexy. Já jsem se nenaučil sám sbalit holku, takže kdybych nebyl populární, vykašlaly by se na mě,“ prohlásil s jistou sebeironií v jednom rozhovoru. Ženy ho prý začaly vyhledávat až ve chvíli, kdy se proslavil – sám dostatek kuráže oslovit je neměl. Vtipkoval o tom, ale zároveň tím odhalil kus své nejistoty skryté za image drsňáka.
Smrt otce a boj o život
Na jaře 2013, kdy byla jeho herecká kariéra v plném proudu, zasáhla Marka Taclíka tragédie v osobním životě. V únoru 2013 nečekaně zemřel jeho otec během pobytu na rodinné chalupě. Čtyřicetiletého herce ta zpráva zastihla nepřipraveného – otec do té doby neměl vážnější zdravotní problémy.
Příčinou byl masivní infarkt. Marek měl za rodiči přijet, plánoval cestu z Prahy na chalupu, ale nestihl to. „Kdybych přijel o týden dřív, třeba mohl žít,“ vyčítá si dodnes, že návštěvu odkládal. Trápí ho, že se s tátou nestihl rozloučit.
Navzdory bolesti se snažil fungovat dál a před veřejností nedat nic znát. Ještě dva roky poté rozdával úsměvy na televizní obrazovce – na podzim 2015 například účinkoval v taneční soutěži StarDance a působil bezstarostně. Uvnitř však nesl obrovskou tíhu. Výčitky kvůli otci v sobě dusil a útěchu hledal v práci a bohužel i v alkoholu.
Nikdy nepůsobil jako asketa a popíjení piva k němu tak nějak patřilo. „Dokážu se vzdát všeho, kromě piva,“ žertoval s oblibou, jenže po otcově odchodu už pití nebylo jen společenskou kratochvílí. Stalo se únikem. Nikdo v okolí možná netušil, že večírky a popíjení, kterými zahání smutek, ho brzy doženou.
O pár měsíců později přišel kolaps. Koncem roku 2013 musel být Marek Taclík převezen do pražského Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) s akutním zánětem slinivky břišní. Těžká pankreatitida, která bývá často důsledkem dlouhodobého nadměrného pití alkoholu, ho doslova položila na lopatky.
Jeho stav byl kritický a lékaři hovořili jen o padesátiprocentní naději na přežití. Ocitl se na jednotce intenzivní péče a reálně hrozilo, že tentokrát své démony nezvládl. „Jako mladý jsem chtěl umřít ve dvaceti sedmi jako Jim Morrison a Kurt Cobain.
Když jsem pak v nemocnici umíral doopravdy, přišlo mi to zbytečné,“ vzpomínal později na absurdní myšlenky, které ho přepadaly během nejtěžších chvil. Jako mnoho rebelujících umělců kdysi romantizoval brzkou smrt v plné síle – nyní tváří v tvář reálnému konci pochopil, jak pošetilé takové úvahy byly.
Z nemocnice ho nakonec zachránila včasná péče lékařů a možná i jeho relativně mladý organismus. Marek Taclík akutní pankreatitidu přežil. Následovala však dlouhá rekonvalescence a nutná změna životního stylu. Strávil týdny doma, zhubl přes patnáct kilogramů a přestal pít. „Nemůžu už chlastat vůbec,“ konstatoval stručně poté, co pochopil, že jakýkoli návrat k alkoholu by ho zabil.
Lékaři mu abstinenci striktně nařídili a on poslechl. Náročná zkušenost ho změnila i psychicky: začal si více vážit života a zdraví. Po fyzické stránce se vrátil do kondice překvapivě rychle – ještě tentýž rok znovu natáčel a vrátil se na divadelní prkna. Trauma ze ztráty otce v něm ale zůstalo. „Rok 2013 byl divnej,“ říkal tehdy hořce v rozhovorech, když bilancoval nešťastnou shodu událostí, kterou si už nikdy nechce zopakovat.
Milionové dluhy a osobní bankrot
Ani v následujících letech však neměl klid. V roce 2017 vyšlo najevo, že Marek Taclík má obrovské finanční potíže. Média zjistila, že dluží celkem kolem 4,5 milionu korun a čelí několika exekucím. Herec si v minulosti nabral půjčky, které postupně přerostly jeho možnosti. Některé pramenily z neuvážených investic, jiné prostě z toho, že žil dlouho bohémsky bez finančního řádu.
Taclíkovi hrozilo, že přijde o střechu nad hlavou. Jeho byt v Praze byl na seznamu majetku určeného do dražby a vypadalo to, že se známý herec ocitne doslova na ulici.
V té době však v jeho osobním životě zároveň svitla naděje. Marek se krátce předtím seznámil s Pavlou Růžičkovou, sympatickou barmankou z pražského Žižkova. Chodil k ní do lokální hospůdky na svůj oblíbený nealkoholický Birell – jediné „pivo“, které mu lékaři dovolili. Zprvu netušila, že jde o známého herce, a jeho svérázný styl ji spíš odrazoval.
„Tam sedí nějaký deb*l, co si dal šest nealko piv a šest kafí a asi mě balí,“ vzpomínala se smíchem na své první dojmy. Jenže ten chlapík ji nakonec okouzlil. Padli si do oka a velmi brzy tvořili pár. V roce 2017, zhruba půl roku po seznámení, Pavla zjistila, že s Taclíkem čeká dítě.
Oba to velmi překvapilo – Marek v té době oslavil 44. narozeniny a rodičovství už možná ani nečekal. Pavla Růžičková se však nezalekla ani nové životní role, ani partnerových dluhů. Místo toho, aby od něj utekla, rozhodla se mu pomoci postavit se na nohy.
Na podzim 2017 podal Taclík návrh na osobní bankrot a požádal soud o tzv. oddlužení. Nebylo to snadné – první pokus musel opakovat kvůli formálním chybám, ale nakonec soud jeho žádosti vyhověl. Stanovil splátkový kalendář na pět let, během nichž měl dlužník postupně uhradit podstatnou část závazků.
Hrozba okamžité dražby bytu byla zažehnána. Marek Taclík s přítelkyní se dohodli, že zvládnou skromně vyžít z jejích příjmů a veškeré jeho výdělky půjdou na splátky dluhů. Pavla v té době odešla z práce na mateřskou, přesto dokázala sehnat peníze, aby uhradila nejnaléhavější pohledávky a získala čas.
Stala se fakticky manažerkou rodinného rozpočtu a držela nad financemi pečlivou stráž. „Děti mi daly řád, který jsem neměl,“ říká Taclík – a platí to i o partnerce, jež mu zavčas dala řád v hospodaření. Bez její pomoci by se možná utopil v dluzích stejně jako dříve v alkoholu.
V lednu 2018 se páru narodila zdravá dcera. Marek Taclík se poprvé v životě stal otcem. Jeho život nabral úplně jinou perspektivu – najednou tu nebyl jen bohémský herec, ale také živitel rodiny a táta malého děvčátka. Splátky dluhů sice utáhly rodinný rozpočet na minimum, ale zároveň herci nastavily pevný režim.
Po pěti letech přišla vytoužená úleva: v roce 2023 Taclík úspěšně splatil všechny předepsané částky a soud koncem 2023 oficiálně ukončil jeho oddlužení. Milionové dluhy se podařilo zvládnout. Později se Marek a Pavla radovali z narození druhého potomka – do rodiny přibyl syn.
Dnes je Marku Taclíkovi přes padesát let. Žije klidnějším životem, zdaleka už ne tak bouřlivým jako dřív. Alkohol ze svého jídelníčku vyřadil nadobro a zdravotně je v pořádku. Nadále se věnuje herectví – hraje v divadle, ve filmech i seriálech – ale soukromí si střeží více než v mládí. Stal se z něj rodinný typ.
Jen jednu libůstku si nechal: „Doma chodím nahý. Halloween je vlastně jeden z mála dnů v roce, kdy budu doma chodit oblečený,“ prozradil pobaveně o svých zvycích. Život ho srazil na kolena hned třikrát, ale on pokaždé vstal – možná silnější a moudřejší. A hlavně stále naživu.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Marek_Tacl%C3%ADk
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/113637/marek-taclik-ze-stardance-dozivotni-vycitky-kvuli-smrti-tatinka.html
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/494593/zadluzeny-marek-taclik-dostal-stopku-a-dalsi-nadeji.html
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/497818/zadluzeny-marek-taclik-ma-zdravotni-potize-skoncil-v-ikem.html
https://www.krajskelisty.cz/praha/12902-kdybych-prijel-driv-mohl-tata-jeste-zit-sveruje-se-znamy-herec-z-kriminalky-andel-a-chlasta-i-kdyz-ho-to-zabiji-zahani-vycitky-svedomi-a-samotu.htm
https://cnn.iprima.cz/herec-marek-taclik-se-dostal-do-milionovych-dluhu-a-malem-skoncil-ve-vezeni-200808
https://zena-in.cz/clanek/doma-chodim-nahy-halloween-je-jednim-z-mala-dnu-kdy-se-obleknu-prozradil-marek-taclik
