Článek
Milena Vukotic (celým jménem Gemma Fausta Milena Vukotic) se narodila 23. dubna 1935 v Římě do rodiny diplomatických a uměleckých kruhů. Otec, původem Černohorec, byl významný dramatik a diplomat; matka Marta Nervi – Italka – působila jako pianistka a skladatelka. Díky otcovu povolání strávila Milena dětství na cestách po Evropě a osvojila si plynně pět jazyků.
Rodiče v ní zároveň od malička pěstovali hlubokou lásku k umění – učila se hře na klavír, studovala herectví a vášní se jí stal především tanec. Jako talentovaná a pilná dívka dostala možnost trénovat balet v Londýně, ve Vídni a také v Paříži. Netrvalo dlouho a nastoupila do souboru Pařížské opery i slavného Grand Ballet du Marquis de Cuevas. Měla ideální štíhlou postavu a před sebou slibnou dráhu primabaleríny.
Jednoho dne však mladá baletka zahlédla v kině film Silnice od Federica Felliniho a její svět se otřásl. „Odcházela jsem z kina s duší vzhůru nohama a sugestivní radostí z toho, že jsem vstoupila do tohoto pohádkového světa. Od té doby ve mně zakořenilo přesvědčení – chtěla jsem s ním pracovat,“ popsala Milena ten přelomový okamžik, kdy pochopila, že její život patří herectví.
Balet nakonec opustila a vyměnila jeviště taneční za divadelní a filmové. Před kamerou debutovala v roce 1960 menší rolí ve filmu Najatý vrah. Vzhledem k netradičnímu půvabu to zpočátku neměla lehké – někteří režiséři považovali její vzhled za příliš nekonvenční a neodpustili si kruté poznámky.
Během jednoho z konkurzů jí slavný italský režisér Renato Castellani vpálil do tváře větu, na kterou nikdy nezapomněla: „Abyste mohla točit filmy, musíte být buď krásná jako Lollobrigida, nebo charismatická jako Magnani. Vy nejste ani jedno.“ Tato bezohledná slova mladou herečku zabolela, ale nesrazila ji.
Milena si hlavní role skutečně nevysloužila, zato se brzy stala vyhledávanou charakterní herečkou pro menší úlohy – hrála tiché služebné, počestné mladé dámy i sofistikované aristokratky.
Její filmografie se začala rychle plnit a sen se jí splnil v roce 1965, kdy ve Felliniho snímku Giulietta a duchové stanula před kamerou pod taktovkou mistra, jenž ji kdysi inspiroval. S Federicem Fellinim a jeho manželkou Giuliettou Masinou ji pojilo upřímné přátelství až do konce jejich životů.
V 70. letech už jméno Milena Vukotic něco znamenalo i za hranicemi Itálie. Svou křehkou hereckou všestranností zaujala slavné tvůrce jako Ettore Scola, Franco Zeffirelli či Bernardo Bertolucci.
Dokázala plynule přecházet od vážných dramatických úloh k nezvyklým rolím v populárních komediích a působila jako múza španělského režiséra Luise Buñuela. Objevila se v několika jeho filmech, například v Nenápadném půvabu buržoazie či Přízraku svobody. Naopak v Itálii si získala přízeň publika účinkováním ve slavné komedii Moji přátelé (1975) a jejím pokračování. Právě tyto divácky úspěšné filmy ji vynesly na práh široké popularity.
Nahá mezi Klimtovými obrazy
V roce 1976 byla Milena Vukotic na vrcholu – uznávaná herečka, známá tvář artových i komediálních filmů. Když jí tehdy přišla nabídka zapózovat nahá pro italské vydání Playboye, svobodomyslná umělkyně nezaváhala ani na okamžik. Vnímala to jako další způsob vyjádření – spojení ženské krásy a umění. Výsledkem se stala série uměleckých aktů pořízených v kulisách pláten Gustava Klimta.
Působivé fotografie, na nichž se herečka objevila odhalená mezi secesními obrazy, však u mnoha fanoušků vyvolaly pořádný údiv. Publikum zvyklé vídat Milenu spíše v rolích cudných dam a ostýchavých šedých myšek si ji najednou mělo představit jako svůdnou femme fatale – pro řadu diváků doslova šok.
Ve skutečnosti ale Milena nikdy plachou domácí puťkou nebyla. Odhalení před objektivem brala jako výzvu a potvrzení, že se nenechá svazovat očekáváními okolí. Ostatně o pár let později se nahoty nezalekla ani v komedii Bianco, rosso e Verdone (1981), kde v drobném výstupu ztvárnila prostitutku odhalující se hlavnímu hrdinovi.
Prokletí a požehnání jménem Pina
V roce 1980 se Milena poprvé proměnila v ženu jménem Pina Fantozzi – ušlápnutou, věčně ustaranou manželku nešťastného účetního Uga Fantozziho v podání komika Paola Villaggia. Film Maléry pana účetního (originální Fantozzi contro tutti) navazoval na sérii bláznivých komedií, v nichž Vukotic tuto postavu ztvárňovala tak přesvědčivě, že jí přinesla obrovskou popularitu napříč Itálií i celou Evropou.
Oddaná a nepříliš pohledná paní domu Pina se stala jejím osudem – a do jisté míry i břemenem. Diváci si herečku jednou provždy zaškatulkovali jako „ošklivou Pinu“, která po boku komického smolaře tiše trpí každou pohromu. Milena získala miliony fanoušků, avšak cokoliv dalšího zahrála, téměř každý v ní viděl už jen Pinu.
Herečka později přiznala, že už ve chvíli, kdy roli Piny přijala, cítila v té postavě obrovský komediální potenciál – zároveň se ale obávala, jaký vliv na její kariéru to bude mít. Její tušení se naplnilo: ať dělala, co dělala, úspěch „pana účetního“ už nepřekonala.
Během své dlouhé dráhy vytvořila přes sto rozmanitých postav ve filmu i v televizi, od dramatu po frašku, ale žádná z nich nedostala šanci zastínit skromnou Pinu Fantozzi. Jak to tak bývá, národ miloval právě tuto jednoduchou, laskavou figurku – a její představitelka musela nést dvojsečnou slávu.
Přesto svého rozhodnutí nelituje. Role, která ji „pronásledovala“ celou druhou polovinu života, jí zároveň vynesla nehynoucí lásku publika. A Milena Vukotic tu lásku pokorně přijímá. „Nevadí mi, že mi říkají Pina, protože být milována vás nikdy neobtěžuje,“ řekla v nedávném rozhovoru klidným hlasem.
Po boku Paola Villaggia prožila před kamerou nezapomenutelné scény a dodnes na svého hereckého partnera vzpomíná s něhou. „Měla jsem tu čest přátelit se s ním po léta. Paolo byl muž vzácného smyslu pro humor,“ prohlásila o Villaggiovi.
Po posledním fantozziovském snímku v roce 1999 se Milena dokázala vymanit ze stínu Piny alespoň částečně tím, že přesídlila z plátna na televizní obrazovky. Účinkovala v úspěšném seriálu Un medico in famiglia, kde hrála výraznou roli babičky Enricy až do roku 2016. Zároveň se vrátila ke své dávné lásce – divadlu a tanci.
První svatba na prahu sedmdesátky
Soukromí si Milena Vukotic vždy pečlivě střežila. Nikdy neměla děti a v mládí se do vdávání rozhodně nehnala, přesto o nápadníky nouzi neměla. Osudovou lásku našla až ve zralém věku – ve svých 68 letech se poprvé provdala za filmového kritika a historika Alfreda Baldiho, o osm let mladšího gentlemana.
Jejich vztah je nekonvenční a přesto pevný: místo aby sdíleli jeden domov, rozhodli se bydlet odděleně – jejich dvě římská obydlí spojili proskleným balkónem, po němž za sebou docházejí na návštěvy. Toto netradiční aranžmá dává oběma potřebnou svobodu i soukromí a podle hereččiných slov je plné vzájemné lásky, respektu a porozumění.
Dávno překročila věk, kdy by většina kolegů už odpočívala, ale Milena Vukotic zůstává neúnavně činná. Ještě v pokročilém věku vystupuje na divadelních prknech v Římě, Miláně či Benátkách a dokazuje, že elán a šarm ji dodnes neopustily. V roce 2019 – ve svých 84 letech – s odvahou sobě vlastní dokonce přijala nabídku zatančit si ve slavné televizní soutěži Ballando con le Stelle (italská obdoba StarDance) a skončila na výborném třetím místě.
Za své celoživotní umělecké dílo se letos dočkala i nejvyšší pocty: v květnu 2024 převzala na galavečeru Davida di Donatello cenu za celoživotní přínos filmu – italského Oscara, který symbolicky potvrdil význam a rozsah jejích hereckých kvalit.
Zdroje:
https://it.wikipedia.org/wiki/Milena_Vukotic_(attrice)
https://www.ilsussidiario.net/news/alfredo-baldi-marito-di-milena-vukotic-un-matrimonio-diesel-dopo-20-anni/2236513/
https://www.iodonna.it/spettacoli/cinema/2024/05/03/milena-vukotic-eta-marito-david-donatello-fantozzi/
https://www.csfd.cz/tvurce/4344-milena-vukotic/prehled/
https://cinema.everyeye.it/notizie/milena-vukotic-foto-nuda-playboy-apparivo-brutta-accettai-sfida-494746.html
https://dilei.it/vip/alfredo-baldi-marito-milena-vukotic/611895/
https://www.donnaglamour.it/chi-e-alfredo-baldi/curiosita/
https://www.interris.it/copertina/milena-vukotic-pina-fantozzi-coppia/
