Článek
Černé Bugatti se vynoří ze zatáčky a prudce se smýká. Štěrk a prach. Náraz. Motor utichá. Na trati Nürburgringu, dnes přezdívané Zelené peklo, leží převrácený vůz. Mladý muž se zvedá z prachu vedle něj, vrávoravě se opírá o podvozek a snaží se udělat krok. „Není to tak zlé - je mi dobře,“ a pak se zhroutí mrtev k zemi.
Osudové setkání
Byl to sportovec amatér s duší šlechtice. Svět bankovnictví mu ležel u nohou a on přesto miloval vůni benzínu víc než vůni peněz. Teď tu leží nehnutě na trávníku. Manželka Eliška k němu kleká a volá jeho jméno. Neodpovídá.
Eliška možná vzpomíná, jak se seznámili. Psal se rok 1917. Ona – tehdy ještě byla Alžběta Pospíšilová – pracovala jako korespondentka v olomoucké pobočce Pražské úvěrní banky.
Její šéf, charismatický Čeněk Junek, byl o šest let starší a plný ambicí. Mladý finančník s pověstí pracovitého dravce i společenského elegána. Pověřili ho, aby v Brně založil novou bankovní filiálku, a Čeněk si mezi své asistenty vybral právě ji.
Alžběta byla zvídavá a odhodlaná – vlastnosti, které ho okouzlily. Zanedlouho ji požádal o ruku. Zasnoubení však odložila: chtěla nejdřív poznat svět. A tak odjela v roce 1920 na zkušenou do Francie. Čeněk její rozhodnutí chápal a trpělivě na ni čekal.
Už tehdy ji miloval pro její odvahu a samostatnost. Byl dost sebevědomý, aby ho silná žena vedle něj nelekala. Možná tušil, že právě tahle drobná, činorodá dívka mu jednou změní život.
Čeněk sám už jednu těžkou zkoušku života složil – v první světové válce přišel na frontě k úrazu pravé ruky. Zranění ho v mládí málem připravilo o hybnost paže, ale on se nevzdal. Byl odhodlaný cvičením ruku znovu rozhýbat.
Naučil se překonávat bolest a nevzdávat se před překážkou. Možná právě proto ho to později tak táhlo k rychlým kolům – v závodních vozech cítil spalující vášeň a zároveň šanci dokázat, že má na víc než jen sedět v ředitelském křesle banky.
Znovu se setkali v Paříži. Spatřili spolu za výlohou rudý sportovní vůz Bugatti – štíhlé, subtilní auto ozdobené vavřínovým věncem vítěze z Brescie. Oba fascinovaně obhlíželi elegantní křivky stroje, a snad už tehdy společně zatoužili usednout do jeho úzkých sedaček.
Eliška Junková
Svatbu měli 24. června 1922 v Praze a mladá paní Junková přijala podle zahraniční přezdívky Eli nové křestní jméno Eliška. Novomanželé netrávili líbánky v obvyklé nečinnosti. Jejich „svatební cestou“ se stal závod do vrchu Karlovy Vary – Mariánské Lázně, na který se společně připravovali.
Během tréninku ale došlo k nehodě – Čeněk havaroval se svým vozem Mercedes a vůz zničil. Karambol je nezastavil: odjeli spolu na autosalon do Paříže a tam si koupili nový vůz – vysněné Bugatti, typ T30. Jako by tím stvrdili nevšední manželský slib: společně budeme závodit, vítězit i padat.
Závodnická symbióza
Ještě ten rok se začali objevovat na startovních listinách automobilových závodů. Psal se rok 1922 a Čeněk Junek stál poprvé na závodní startovní čáře – hned zvítězil. Vyhrál Zbraslav–Jíloviště, slavný závod do vrchu u Prahy, a domů si vezl první trofej.
Zpočátku ji do vozu bral proto, že mu to ukládala pravidla – posádku tehdy museli tvořit dva lidé. Brzy se však ukázalo, že Eliška je v ostrém tempu užitečnější než kterýkoli mužský mechanik.
Sehraná dvojice Junkových se proslavila perfektní souhrou a rychlostí. Vítězství přibývala – na domácích tratích i v zahraničí. Brzy však přišel zlom. Čeněk rozpoznal v Elišce talent od boha a sám ji popostrčil, aby zkusila řídit. „Přemluvil ji, aby si sedla za volant. Závodit začala, aby lépe pochopila svého muže,“ popsal jejich rozhodnutí publicista Milan Jozíf.
Junek tedy vychoval z vlastní manželky soupeřku – a nelitoval. Měl neskonalou radost z každého jejího úspěchu. Učil ji závodnické triky a předával zkušenosti. Poprvé startovala v roce 1924 a už o dva roky později dosáhla nevídaného triumfu: na závodě do vrchu Zbraslav–Jíloviště 1926 porazila všechny muže včetně vlastního manžela a zvítězila v absolutní klasifikaci.
Svět motoristů žasl – taková věc neměla obdoby. Eliška Junková byla rázem mezinárodní senzací. Manželé Junkovi byli fenomén. Společně pronikali i do obávaných zahraničních klání. Grand Prix Německa 1927 byla právě takovou výzvou.
Jelo se na nově vybudovaném okruhu Nürburgring, považovaném za nejtěžší na světě. Eliška dostála své pověsti a na Nürburgringu 1927 vyhrála svou třídu (do 3 litrů) a v celkovém pořadí skončila čtvrtá. To už jí světoví soupeři jako Chiron či Caracciola říkali přezdívkou Queen of the Steering Wheel – Královna volantu.
V květnu 1928 startovala Eliška na legendární sicilské Targa Florio. Tentokrát seděla za volantem Eliška a Čeněk se z pracovních důvodů zúčastnit nemohl. Targa Florio byla pětikolový maraton po prašných horských cestách – peklo pro vozy i posádky.
Eliška si však vedla fantasticky, dokonce útočila na vítězství. Osud jí nakonec přihrál dva defekty pneumatik v posledním kole a zdržení vymrštilo její Bugatti „jen“ na 5. místo. I tak šlo o historický úspěch: nejlepší umístění ženy v Grand Prix.
Zelené peklo
Po návratu z Targa Florio se Čeněk Junek přihlásil na další ročník Grand Prix Německa 1928. Tentokrát měl závod sportovních vozů do 3 litrů a Junkovi disponovali skvělým strojem – kompresorovým Bugatti T35B. Eliška byla rovněž na Nürburgringu, ale nezávodila. Jen stála v depu jako podpora svého muže.
Čeněk chtěl dokázat, že i on umí zajet životní závod. Na nevyzpytatelném Nürburgringu, v jehož lesích se kroutilo přes 170 zatáček, se však může jediná chyba nebo porucha vymstít. Trať právem později získala přezdívku Grüne Hölle neboli Zelené peklo. A peklo si tentokrát vybralo svou oběť.
Neděle 15. července 1928 byla slunečná a horká. Ve 14 hodin odstartovalo pole nejlepších evropských jezdců do ostrého boje. Čeněk Junek začal opatrně, ale kolo za kolem zrychloval. Eliška postávala pod tribunami, oči přilepené na dráze. Každé kolo, když její manžel prosvištěl kolem, dala mu znamení. Páté kolo – všechno v pořádku.
V šestém kole však modrobílý vůz s číslem 18 nedorazil. Místo toho pořadatelé vyhlásili havárii v zatáčce Ex-Mühle. Jméno jezdce nejprve neprozradili. Co přesně se stalo, se už nikdy nezjistilo – spekulovalo se o technické závadě na brzdách či o jezdecké chybě.
Jisté je, že v ostré pasáži Ex-Mühle ztratil Junek kontrolu nad vozem, dostal smyk a vyletěl z dráhy. Bugatti se převrátilo a narazilo do kamenného náspu. Čeněk neměl bezpečnostní pásy, a tak byl vymrštěn ven. Utrpěl smrtelné zranění hlavy – lékaři později konstatovali těžké poranění mozku.
Přitom bezprostředně po nehodě nevyhlížel tak zle: podařilo se mu vstát, a dokonce promluvit. To jeho poslední úsilí však trvalo jen krátce – pak se zhroutil, přemožen vnitřními zraněními. Když k němu doběhla vyděšená Eliška, byl už v bezvědomí. Následky nárazu byly fatální a žádná pomoc neexistovala. Čeněk Junek na místě zemřel, ve věku pouhých 34 let.
Ještě před koncem závodu pronikla zpráva o tragédii na titulní strany novin. První obětí trati se stal právě Čeněk Junek. Jeho žena Eliška ukončila kariéru ještě téhož dne – zarmoucená a zlomená nadobro odložila závodní kombinézu. Nepomohlo ani naléhání slavného konstruktéra Ettore Bugattiho či dalších, aby se k závodění vrátila.
Když se na pražských Vinohradech konal 20. července 1928 pohřeb Čeňka Junka, stály ulice plné lidí. Rakev zdobily věnce se stuhami v národních barvách a také jeden speciální věnec – kondolence od mladé automobilky Bugatti, které Junkovi svými výkony dělali po světě jméno.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cen%C4%9Bk_Junek
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/legendarni-junkove-se-dodnes-zadna-zavodnice-v-rychlosti-nevyrovna-323342
https://olomouc.rozhlas.cz/eliska-junkova-se-jako-jedina-zena-v-historii-grand-prix-dokazala-vyrovnat-9026097
https://sport.aktualne.cz/junkova-smrt-znamenala-i-konec-kariery-jeho-uspesne-manzelky/r~5cb97512225f11eea3c0ac1f6b220ee8/?lp=1
https://www.skoda-motorsport.com/cs/eliska-junkova-zboznovana-legenda-ceskeho-motorsportu-slavni-zavodnici/
https://www.autokaleidoskop.cz/Historie/Pred-120-roky-se-narodila-Eliska-Junkova/
