Článek
Julian Lennon se narodil v dubnu 1963 jako první syn člena Beatles na vrcholu slávy. Rané dětství prožil v idylickém domě Kenwood v anglickém Weybridge, kam za Johnem a jeho manželkou Cynthií jezdili na návštěvy slavní hudební přátelé.
John byl tehdy mladý a zdálo se, že si roli otce užívá – s malým synem si hrával na zahradě, spolu na střeše domu stavěli modely letadel a projížděli se na miniaturní motorce po sousedství za strýčkem Ringem Starrem.
Julian později vzpomínal, že v polovině 60. let cítil tátu šťastného, v kruhu rodiny. Tehdy nikdo netušil, jak brzy se všechno změní. Koncem dekády přišel náhlý zlom. John potkal avantgardní umělkyni Yoko Ono a Julianův domov se přes noc rozpadl.
„Najednou jako by mi táta zmizel z povrchu země,“ popsal Julian onen čas. Otec se veřejně i hluboce zamiloval do Yoko a Julian s mámou se cítili odstrčení na vedlejší kolej. V roce 1968 se John a Cynthia rozvedli. Pětiletý Julian tak zůstal vyrůstat jen s maminkou a babičkou.
Ke svému slavnému otci už nikdy neměl opravdu vřelý vztah a právě tato raná citová ztráta je prý i důvodem, proč dodnes nemá vlastní děti.
Osud malého Juliana vzal do jisté míry na svá bedra „strýček“ Paul McCartney. Bylo mu líto opuštěného chlapce a často za ním po rozvodu dojížděl. Právě Paul jednou sedl do auta, aby zkontroloval, jak si Cynthia s Julianem vedou – a cestou ho napadla melodie pro píseň na uklidněnou.
Zrodila se Hey Jude, původně nazvaná Hey Jules na počest pětiletého Juliana, aby mu dodala útěchu v nelehké době. Píseň se stala světovým hitem a dodnes ji na stadionech zpívají desetitisíce lidí sborem. Pro Juliana samotného má však navždy dvojí tvář. „Mám tu skladbu rád i nerad zároveň,“ řekl po letech upřímně.
Připomíná mu totiž temné období: „Táta tenkrát odešel od mámy a ode mě. Bylo mi jen pět, ale cítil jsem tu tmu a smutek okolo… A pro mámu to bylo zdrcující“. Hey Jude je tak pro Juliana hymnou laskavosti, ale i bolavou vzpomínkou.
Julian přiznává, že v mnoha ohledech byl Paul McCartney v těch letech víc otcem než skutečný John. Dochovalo se ostatně podstatně více fotografií, na nichž si malý Julian hraje s „Paulem“, než společných snímků s Johnem.
Samotný John Lennon tento fakt vnímal s bodavou ironií – jednou dokonce poznamenal: „Mám takový vtíravý pocit, že by si Julian nejradši přál za tátu Paula“. Za tím nečekaně hořkým žertem lze tušit špetku Lennonovy viny i bezmoci.
John totiž svého syna opustil a dlouhé roky o něj takřka neprojevoval zájem. Dokonce ani finančně na Juliana nijak výrazně nepřispíval. Malý chlapec zůstal s mámou sám a rodina se ocitla téměř bez prostředků. Pro Julianovo dětství to znamenalo jediné: vyrůstal ve stínu slavného otce, který fyzicky i citově odešel.
Ve stínu otce
Po rozvodu rodičů vídal Julian svého tátu sotva párkrát do roka – a někdy ani to ne. „Moji vrstevníci milovali Johna Lennona coby hudební ikonu a apoštola míru. Pro mě to ale nebyl žádný idol, nýbrž otec, kterého jsem miloval a který mě v tolika ohledech strašně zklamal,“ napsal později Julian hořce.
Když už se s ním setkal, John se choval odtažitě, až zastrašujícím způsobem. Julian dospíval s nekonečnou touhou po tátově blízkosti – a zároveň s palčivým pocitem odmítnutí. John Lennon, přestože veřejně šířil poselství lásky, měl v sobě i temnější stránky, které se naplno projevily v soukromí.
Podle Cynthie býval John vznětlivý a nepředvídatelný – chvilku okouzlující společník, vzápětí zuřivý rodič. Julian se jako dítě naučil našlapovat opatrně. „Nikdy nevím, kdy vybuchne,“ šeptal prý mamince. Jeden incident se Julianovi vryl do paměti zvlášť bolestně.
Při jedné z návštěv panovala u Lennonových doma vzácná pohoda: celá rodina si zrovna v kuchyni dělala veselé palačinky ve tvaru Mickey Mouse a Julian se spokojeně smál. Zničehonic se však otec prudce obrátil na syna a rozkřikl se: „Nesnáším tvůj smích! Už mi nikdy nelez na oči s tím tvým příšerným smíchem!“.
Julianovo dětství tak provázela směs lásky k otci a strachu z něj. Zmatek a zloba v duši dospívajícího syna postupně narůstaly. Jako by nestačilo, že John rodinu opustil – celý svět ho ještě vynášel do nebe. Beatles byli všude, jejich písně hrálo rádio, všichni mluvili o „mírovém poselství“ Johna Lennona.
Julian, coby citlivý teenager, to nesl těžce a nechápal, proč tatínkův slavný soucit a něha neplatily i pro něj a jeho mámu. „Táta hlásal lásku celému světu, ale nedokázal ji projevit vlastní ženě a synovi,“ řekl později bez obalu.
V srdci mu klíčilo hořké přesvědčení, že otec byl v jistém smyslu pokrytcem – veřejně idealistickým vizionářem, v soukromí však manželem a otcem, který selhal.
Naštěstí tu byla Cynthia, laskavá a silná i přes vlastní bolest. Nikdy v Julianovi nepodněcovala nenávist k Johnovi. Naopak – tiše usilovala o to, aby syn nepřišel o možnost vztah s otcem obnovit. Cynthia i po rozvodu hovořila o Johnovi s nadhledem a pochopením. Navzdory tomu, co jí udělal, učila Juliana otci odpouštět. Právě díky ní se v polovině 70. let otec a syn k sobě znovu zkusili najít cestu.
Po téměř deseti letech minimálního kontaktu zavolal jednou John nečekaně Julianovi telefonem – a Cynthia s radostí oběma domluvila schůzku. Julianovi bylo jedenáct let, když poprvé letěl přes oceán za tátou do Ameriky. Bál se. Věděl už tehdy dobře, jak velkým mužem v očích světa John Lennon je, a měl strach, jak s ním bude otec po tak dlouhé době vycházet.
K Julianově úlevě ale setkání dopadlo nad očekávání dobře. John na něj na letišti čekal s otevřenou náručí – a náhle to nebyl nedosažitelný idol, nýbrž chápavý, vtipný a láskyplný táta, byť notně nestandardní. Společné dny v New Yorku proběhly hladce.
John syna bavil, ukazoval mu své město, v návalech tátovské pýchy ho představoval známým. Julian poprvé pocítil skutečné uvolnění: takhle nějak to mělo být odjakživa. Od té doby, po zbytek 70. let, se jejich vztah zvolna zlepšoval. Sblížili se – aspoň natolik, nakolik to bouřlivák John dokázal.
Smíření před tragédií
John Lennon v té době, unaven slávou i bujarými excesy, zpomalil a stáhl se do ústraní. V roce 1975 se mu s Yoko narodil druhý syn, Sean, a John se překvapivě proměnil v pečujícího „tatínka v domácnosti“. Julian ten kontrast vnímal: zatímco v 60. letech na něj táta neměl čas, teď se naplno věnoval rodině s Yoko.
Možná právě díky nově nalezené rodičovské lásce k malému Seanovi byl John ochoten opravit mosty i směrem k Julianovi. Začal s prvorozeným synem opět občas mluvit, zval ho na návštěvy do New Yorku. Julian se z počáteční křečovité nervozity postupně uvolnil – a dokonce našel odvahu pochlubit se otci, že sám zkusí skládat písničky.
Posílal Johnovi do Ameriky hudební nahrávky na kazetách (John mu dříve daroval malý magnetofon) a čekal na jeho reakce. John Lennon reagoval možná nejlépe, jak mohl: synovo hudební nadání upřímně povzbuzoval. Při jednom telefonátu mu řekl, ať určitě pokračuje ve hře na kytaru i skládání, že má talent.
Na podzim 1980 se John Lennon po dlouhé pauze vrátil k hudební scéně. Vydal nové album a zářil energií. V rozhovorech působil vyrovnaně jako snad nikdy dřív. Plánoval dohnat ztracené roky. „Táta byl ke konci v šťastnějším rozpoložení a chtěl se znovu sblížit nejen se mnou, ale i se zbytkem rodiny,“ potvrdil Julian. Jejich vztah nabíral druhý dech a zdálo se, že to nejhorší z minulosti je odpuštěno.
Jenomže pak přišla noc 8. prosince 1980, čtyři výstřely před dakotským domem – a všechno se ve zlomku vteřiny zhroutilo. Julian seděl v té době se spolužáky v internátní škole v Anglii. Když se dozvěděl, co se stalo, do poslední chvíle nechtěl věřit, že otec – jeho otec – je pryč navždy.
Do této atmosféry zděšení zazvonil telefon od Yoko Ono. Julian nikdy nezapomene na zvuk jejího hlasu – naléhavý a zlomený. Prosila ho, aby přiletěl do New Yorku a pomohl jí zvládnout nejhorší období života. A tak se ocitl v Dakotě, tváří v tvář ženě, kterou kdysi vinil z rozpadu své rodiny, a najednou ji musel podpírat v žalu.
Byť byl Johnovým prvním synem, veškerou pozůstalost po otci i dohled nad odkazem kapely držela Yoko Ono a malý Sean. Julian jako by stál opět stranou. Z velkého dědictví mu nenáleželo téměř nic. John sice už krátce po rozvodu založil Julianovi menší svěřenský fond, ten se ale během let tenčil a na pokrytí budoucnosti nestačil.
Následovaly roky právních bitev – Julian musel o svůj podíl z otcova majetku bojovat, protože závěť jasně protežovala Yoko i jejich společného syna. Celá věc se táhla a definitivně vyřešila až mimosoudní dohodou na konci 80. let. „Hořkost ale zůstala,“ komentoval to Julian později stručně.
Pocit křivdy umocnila i drobná zrada: některé nejcennější památky na Johna, včetně osobních dopisů, skončily v aukcích u soukromých sběratelů místo u jeho syna. Nakonec naštěstí zasáhl někdo, kdo nezapomněl. Paul McCartney, celoživotní přítel Johna Lennona, se o dražbě dozvěděl – a potají ty památky skoupil a předal je Julianovi.
Julian Lennon se nakonec skutečně vydal v otcových šlépějích. Poprvé vystoupil na koncertním pódiu v březnu 1985 a svět s překvapením zjistil, že zdědil hudební talent i charakteristický hlas po Johnovi. Jeho první singl Too Late for Goodbyes vyšel o pár měsíců dřív a okamžitě zabodoval v hitparádách.
Julian Lennon dnes žije střídavě v Evropě a USA. Nikdy se neoženil a, jak už zaznělo, nemá děti. Když se ho novináři ptají proč, odpovídá, že se na roli otce zřejmě necítil – snad i proto, že ten jeho vlastní byl tak komplikovaný vzor.
S mladším bratrem Seanem, s nímž neměl v dětství moc šancí trávit čas, navázal v dospělosti blízký vztah – dnes se vídají jako přátelé a podporují jeden druhého v hudbě i osobním životě. A dokonce i s Yoko Ono, kdysi nenáviděnou „vetřelkyní“, udržuje zdvořilý mír a vzájemný respekt. Zdá se, že běh času zacelil nejhlubší rány.
https://www.reddit.com/r/AbuseInterrupted/comments/3l1kz4/dad_was_a_hypocrite_he_could_talk_about_peace_and/
https://en.wikipedia.org/wiki/Julian_Lennon
https://www.theguardian.com/lifeandstyle/2020/mar/29/he-didnt-even-pretend-to-let-us-win-the-worlds-biggest-stars-by-their-children
https://borgenproject.org/white-feather-foundation/
https://www.latimes.com/entertainment-arts/story/2023-09-21/julian-lennon-love-hate-relationship-with-hey-jude-which-paul-mccartney-wrote-for-him
https://lonestar925.iheart.com/featured/bo-and-jim/content/2022-12-01-julian-lennon-says-paul-mccartney-was-more-of-a-dad-than-john-was/
