Hlavní obsah

Nik Wallenda přešel Niagarské vodopády po laně širokém 5 cm. Na kanadské straně po něm chtěli pas

Foto: Tyler Merbler, CC BY 2.0, Wikimedia Commons

Mysleli si, že pomáhají výzkumu paměti. Ve skutečnosti seděli před přístrojem se šoky a poslouchali muže v plášti, který jim říkal, aby pokračovali. Milgramův experiment ukázal, kam až může člověka dovést poslušnost.

Článek

Na Niagaře vyšel v červené bundě do mlhy. Pod ním padala voda, zvedala se vodní tříšť a na druhém břehu čekala Kanada. Lano mělo průměr jen pět centimetrů a táhlo se z americké strany přes řvoucí vodu až na tu kanadskou.

Nik Wallenda měl kolem těla bezpečnostní postroj. Nechtěl ho. Televize ABC ho ale bez jištění na živý přenos nepustila. Pro člověka z rodiny Flying Wallendas to byla skoro urážka. Wallendové chodili po laně bez sítě a bez pojistek celé generace.

Jenže Niagara byla jiná. Byla to voda, vítr, mokro, noční světla, miliony diváků u televizí a lano, které mizelo ve vodní tříšti. Wallenda udělal první kroky 15. června 2012. Do sluchátka mluvil s otcem, který dohlížel na jištění a techniku. Pod ním padaly Niagarské vodopády. Před ním bylo 1800 stop lana.

Když došel na kanadskou stranu, imigrační úředníci se ho zeptali na pas. O rok později šel znovu. Tentokrát nad propastí v Arizoně, bez postroje, bez sítě a bez možnosti spadnout do vody. Pod ním nebyla Niagara. Byl tam jen kámen.

Dítě na laně

Nikolas Wallenda se narodil 24. ledna 1979 v Sarasotě na Floridě. Jeho matka Delilah pocházela z rodiny Wallendů. Otec Terry Troffer byl také provazochodec a později Nikův hlavní parťák pro techniku a bezpečnost.

V té rodině se dítě nedívalo na lano jako na atrakci z pouti. Lano bylo součást domácnosti. Nik se po něm pohyboval od dětství. Jako malý trénoval na nízkém laně, které bylo natažené jen kousek nad zemí. Otec mu do cesty házel předměty, aby se učil nereagovat na rušení.

První veřejná vystoupení přišla brzy. Ve třinácti letech už chodil po laně profesionálně. V roce 1962 se při vystoupení zřítila slavná sedmičlenná pyramida Flying Wallendas. Dva členové rodiny zemřeli a Nikův strýc Mario ochrnul. V roce 1978 spadl v Portoriku Karl Wallenda, zakladatel nejslavnější části rodu a Nikův pradědeček. Bylo mu třiasedmdesát. Šel mezi dvěma věžemi hotelu v San Juanu. Spadl na ulici. Nik se narodil rok poté.

Karl Wallenda byl v rodině víc než stará vzpomínka. Byl zakladatel, legenda a současně i varování. Příbuzní si jeho pád vysvětlovali hlavně špatným ukotvením lana. Právě proto Nik a jeho otec později osobně kontrolovali techniku, kotvení, napnutí, vítr i každý detail konstrukce.

Foto: By Dave Pape - Flickr: img_60047, CC BY 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=19926487

Nik Wallenda se časem rozhodl, že rodinnou tradici nebude držet jen v cirkuse. Potřeboval velké momenty, které se dají vysílat živě. Města, vodopády, kaňony, sopky, mrakodrapy.

Byl provazochodec, ale také člověk, který pochopil sílu médií. Každý velký přechod musel mít jasný obrázek: lano nad Niagarou, lano nad soutěskou u Grand Canyonu, lano mezi mrakodrapy, lano nad sopkou. A uprostřed toho jeden muž.

Niagara

Niagarské vodopády chtěl přejít dlouho. Poprvé je viděl jako dítě a později říkal, že už tehdy ho napadlo, že se přes ně jednou vydá po laně.

Jenže přes Niagaru se nechodí jen tak. Byla potřeba povolení v USA i Kanadě, vyjednávání s úřady, peníze, televize, technika a výjimky ze zákazů. Lano se muselo natáhnout nad místem, kde se valí masa vody a kde vlhkost okamžitě mění podmínky na laně.

Dne 15. června 2012 se akce vysílala živě na ABC. Wallenda šel přímo přes Horseshoe Falls z americké strany do Kanady. Před ním bylo asi 550 metrů lana. Pod ním voda, která padala do hloubky a zvedala do vzduchu hustou mlhu.

Na nohou měl speciální boty. V rukou dlouhou balanční tyč. Oči upřené na lano a na světla na druhé straně.

Uprostřed cesty začala být mlha silnější. Kamera ukazovala člověka, který na chvíli téměř mizí ve vodní tříšti. Lano bylo mokré. Vítr nebyl silný jako za bouře, ale v takové výšce a nad takovou vodou stačí i menší změna.

Wallenda během přechodu mluvil do mikrofonu. Modlil se a opakoval věty o soustředění. Televizní divák slyšel dech, hlas, slova o Bohu a povely mezi ním a otcem. Po zhruba pětadvaceti minutách došel na kanadskou stranu. Stal se prvním člověkem, který přešel po laně přímo přes Niagarské vodopády.

Na záběrech z Niagary je vidět bezpečnostní lano připevněné k jeho tělu. Pro většinu lidí je to rozumná věc. Pro Nika Wallendu to byl problém.

ABC ho vyžadovala kvůli živému přenosu. Nechtěla vysílat možnou smrt člověka, který by při pádu zmizel v řece pod vodopády. Wallenda se podřídil, ale nelíbilo se mu to.

Později mluvil o tom, že se kvůli postroji necítil dobře. Nešlo jen o image. Pojistné lano se mohlo zachytit, změnit pohyb nebo ho nechat viset nad vodopády v situaci, kterou nechtěl zažít.Wallenda přesto Niagaru přešel. Pak přišel další plán. Tentokrát bez postroje.

V červnu 2013 se chystal další přenos. Televize Discovery ho uváděla jako přechod Grand Canyonu. Přesněji šlo o Little Colorado River Gorge na území Navajo Nation, nedaleko Grand Canyon National Parku, ale ne přímo uvnitř národního parku.

Pro diváka to byl podobný obraz: červené skály, hluboká propast a lano natažené přes prázdný prostor. Tentokrát Wallenda neměl bezpečnostní postroj. Neměl síť. Neměl pod sebou vodu. Pod lanem bylo asi 1500 stop vzduchu, tedy zhruba 450 metrů, a dole koryto řeky a kámen.

Lano mělo podobně jako u Niagary průměr kolem pěti centimetrů. Na takovém laně člověk nestojí jako na chodníku. Lano se hýbe. Vítr si s ním hraje. Přenáší každý krok. Když se rozkmitá, musí se rytmus těla přizpůsobit. Wallenda šel s kamerou, mikrofonem a balanční tyčí. Televize to vysílala živě do světa. Každý krok byl záběr.

U Niagary byl problém voda a mlha. V Arizoně vítr. Wallenda během přechodu několikrát mluvil o poryvech. V jednu chvíli si na laně přidřepl. Tím snížil těžiště a nechal lano i tělo uklidnit. Divák viděl člověka, který se zastavil uprostřed prázdna a mluvil nahlas k Bohu.

Nebylo to divadlo přidané k výkonu. Víra je u Wallendy součást jeho projevu. Během přechodů se modlí nahlas a díky mikrofonu to slyší každý. Přechod trval něco přes 22 minut. Wallenda se dostal na druhou stranu a klekl si. Nebyl tam imigrační úředník jako na Niagaře.

Televizní provazochodec

Wallenda nebyl první člověk, který spojil chůzi po laně s velkým publikem. Už v 19. století chodili provazochodci nad Niagarou a lákali davy. Karl Wallenda dělal z vysokého lana show dávno před érou streamů a sociálních sítí. Nik k tomu přidal současnou televizi. Jeho výkony byly připravené jako živé speciály. Kamera z vrtulníku, kamera na těle, mikrofon, komentátoři, střih na rodinu, střih na lano, střih na hloubku pod ním.

To mění i samotné napětí. Když člověk vidí provazochodce z dálky na náměstí, vnímá hlavně siluetu. V televizním přenosu slyší dech, modlitbu, krátké věty do sluchátka a občasné ticho. Wallenda tak neprodává jen riziko. Prodává přístup do hlavy člověka, který je uprostřed lana. A právě tím se dostal k publiku, které by nikdy nepřišlo do cirkusu.

Po Niagaře a Arizoně přišlo Chicago. V listopadu 2014 šel mezi mrakodrapy nad řekou Chicago. Jedna část byla šikmá, z jedné budovy na druhou, ve výšce přes 500 stop. Druhou část přešel se zavázanýma očima mezi věžemi Marina City. Znovu bez postroje a bez sítě.

Tahle akce ukázala, že Wallenda nechce jen opakovat totéž na jiném místě. Vždy přidává novou výzvu. Při slepé přechodu nemohl sledovat lano očima. Musel se spolehnout na dotek chodidel, tyč, rovnováhu a trénink.

V roce 2017 trénovala skupina Wallendů v Sarasotě osmičlennou pyramidu. Měl to být další rekord. Při zkoušce se pyramida zřítila.

Pět lidí spadlo z lana na zem. Mezi nimi Nikova sestra Lijana Wallenda. Utrpěla těžká zranění, zlomeniny v obličeji a čekala ji dlouhé rekonvalescence. Nik a další dva členové pyramidy se udrželi na laně.

O dva roky později šli Nik a Lijana společně nad Times Square v New Yorku. Bylo to 25 pater nad ulicí a znovu živě v televizi. Tentokrát měli bezpečnostní postroje, které vyžadovala pravidla města a televizního přenosu. Pro Lijanu to byl návrat na lano po pádu, který ji mohl zabít. Na laně se museli uprostřed potkat a přejít jeden přes druhého.

V roce 2020 přišel další odvážný kousek. Aktivní sopka Masaya v Nikaragui. Nad kráterem, který se v turistických textech někdy přezdívá ústa pekla, bylo natažené lano dlouhé 1800 stop.

Tentokrát šlo o horko, plyny a dým. Wallenda šel v ochranné masce a speciálních brýlích. Na laně strávil přes půl hodiny. Byl to další pokus posunout televizní akci o kus dál.

https://nikwallenda.com/aboutnik/

https://www.cbsnews.com/news/daredevil-nik-wallenda-completes-niagara-falls-tightrope-walk/

https://www.theguardian.com/world/2012/jun/16/nik-wallenda-niagara-tightrope-succeeds

https://abcnews.go.com/GMA/Culture/things-nik-wallendas-high-wire-walk-active-volcano/story?id=69355327

https://www.fox8live.com/story/22670430/daredevil-nik-wallenda-completes-tightrope-walk-near-grand-canyon/

https://www.csmonitor.com/USA/Latest-News-Wires/2013/0624/Grand-Canyon-tightrope-walk-A-gusty-Sunday-stroll-at-1-500-feet

https://www.gq.com/story/nik-wallenda-tightrope-walk-across-grand-canyon

https://time.com/3553676/nik-wallenda-tightrope-chicago/

https://abcnews.go.com/GMA/Culture/nik-lijana-wallenda-talk-attempted-times-square-high/story?id=63804055

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz