Článek
Tomáš Lipský přišel na svět 16. dubna 1990 v Praze – čtyři roky poté, co jeho dědeček Oldřich Lipský, legendární režisér Limonádového Joe či Marečku, podejte mi pero!, předčasně zemřel.
Narodil se tedy už do svobodných porevolučních časů, ale zároveň do rodiny, kde film byl všudypřítomný. Jeho otec Dalibor Lipský byl filmový střihač a producent. Prastrýc Lubomír Lipský patřil k nejmilovanějším českým hercům a komikům poválečné éry. Není bez zajímavosti, že právě Lubomír si později zahrál dědečka malého Pepíčka v Kameňáku – na plátně byl tedy Tomášovým „dědou“ vlastní strýc.
Tragédie ale neobcházely ani slavný rod Lipských. Nejmladší z bratrů Oldřicha Lipského, Dalibor, byl jako náctiletý zasažen bleskem u rybníka a zemřel dřív, než stačil dospět. Oldřich pak pojmenoval svého syna (Tomášova tátu) právě po tomto ztraceném bratrovi, což jako by rodině vtisklo připomínku, že život někdy dokáže utnout příběh nečekaně brzy.
Malý Tomáš tak vyrůstal ve stínu velkých jmen a příběhů. Jeho otec ho často brával do střižny; tam malý kluk s očima navrch hlavy sledoval kouzla, která měnila hodiny surového materiálu v hotový film. Ten fascinující svět zákulisí ho přitahoval snad víc než samotné hraní. Ale osud – a slavné příjmení – tomu chtěl, že se nakonec před kameru postavil.
Zrod dětské hvězdy
Poprvé si Tomáše všiml režisér Václav Vorlíček. V roce 2001 jej obsadil do malé roličky školáka ve filmu Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko. Tehdy jedenáctiletý klučina poprvé okusil, jaké to je stát na place vedle hereckých hvězd.
Zlom přišel o dvě léta později. Zdeněk Troška, král lidových komedií, hledal do svého nového filmu dětského představitele legendárního „Pepíčka“ – drzého klučiny z nekonečné zásobárny hospodských vtipů. A Tomáš Lipský, třináctiletý brýlatý šprt s nevinným výrazem a ostrým jazýčkem, byl přesně to, co režisér potřeboval.
Kameňák (2003) se stal přes noc fenoménem a Pepíček Novák zlidověl stejně rychle jako film sám. V poklidném městečku Kameňákov tenhle premiantsky vypadající synek policejního kapitána a učitelky chrlil jednu nemístnou poznámku za druhou – a Češi se mohli potrhat smíchy.
„Tati, proč má maminka tak velký zadek?“ ptal se bezelstně filmový Pepíček v jedné scéně a rodinný oběd rázem končil výbuchem smíchu. Jindy zase spustil v ložnici poplach otázkou, jestli tatínek v noci někoho nezabil, protože slyšel maminku křičet: „Nech ho, ten už stejně nevstane!“. Hranice mezi dětskou nevinností a dospěláckým humorem nikdy nebyla tenčí – a tahle neposedná postava ji dokázala přeběhnout s andělskou tváří, aniž by hnula brvou.
Následovaly rychle další díly: Kameňák 2 (2004) a Kameňák 3 (2005), kde roli znovu s gustem zopakoval. Ve třetím díle už dospívající Pepíček odmlouvá rodičům možná ještě drzeji, ale pro diváky zůstává roztomilým symbolem celé série.
Jenže pod povrchem téhle pohádky o dětském komikovi začal mladý Lipský cítit i druhou stranu mince. Filmoví kritici totiž na Kameňák nahlíželi zcela jinak než nadšené obecenstvo. „Kameňák… to vlastně není film,“ nešetřila tvrdými slovy Mirka Spáčilová v MF Dnes.
Vytýkala Troškovi, že poskládal jen sled scének bez pořádného příběhu – prý spíš televizní estrádu nežli film. Snímek plný lidových vtipů a dvojsmyslů sklidil od odborníků posměch; označili ho za „trapas nad trapasy“ a dílo pro publikum s jednodušším vkusem.
A pak tu byl tlak samotné popularity. Zkuste být školákem, který má chodit do škol a dělat úkoly – a zároveň tváří kasovního trháku. Spolužáci mu možná záviděli, možná ho popichovali. Dětství, které mělo plynout bezstarostně, se najednou ocitlo pod drobnohledem veřejnosti. Každý očekával, že bude bavičem za každé situace – vždyť „Pepíček přece nikdy nezklame“. Jenomže Tomáš byl uvnitř spíše citlivý a rozvážný kluk. Sláva ho těšila, ale zároveň svazovala.
V roce 2013 se po delší pauze na plátna kin vrátil Kameňák 4. Tomáš, tehdy už dospělý student, si v něm naposledy střihl roli Pepíčka Nováka – tentokrát už spíše jako milou připomínku starých časů. Bylo mu 23 let a definitivně se rozhodl, že herectví pověsí na hřebík.
Tisk se čas od času zajímal, „kam zmizel Pepíček z Kameňáku“. Tu a tam probleskla zpráva s porovnáním „tehdy a dnes“: brýlatý klučina versus pohledný mladý muž s ostře řezanou tváří. Bulvární plátek ho dokonce překřtil na „lamače srdcí“.
Když se jeho vrstevníci hlásili na vysoké školy, Tomáš Lipský už měl jasno: chce studovat film – ovšem za kamerou, nikoli před ní. Nejprve zamířil do jižních Čech na proslulou Filmovou akademii v Písku, kde si poprvé osahal kameru opravdu zblízka.
Učil se tam základům kompozice, expozice, práci s filmovým materiálem. Z nadaného kluka, který znal plac z pohledu herce, se rychle stal vynikající student kamery. Po škole v Písku ho přijali na pražskou FAMU, vysněnou líheň filmařů.
Během studií nastala ještě jedna důležitá kapitola: Kalifornie. Tomáš získal stáž na prestižní Chapman University a na půl roku odletěl za oceán. Ocitl se v centru americké filmařské mašinerie, kde fungovalo všechno trochu jinak – rychleji, velkoryseji, soutěživěji.
Pracoval tam jako asistent kamery u studentských projektů, točil cvičné snímky v úplně cizím prostředí a angličtině, zvykal si na odlišné metody práce. Z Kalifornie si nepřivezl jen sluneční brýle a zážitky z Hollywoodu, ale hlavně rozšířené obzory a zdravé sebevědomí.
Zatímco studoval, běžel život dál a bylo třeba se i nějak uživit. Tomáš to vyřešil po svém: využil toho, co mu nadělila příroda. Vyrostl z něj pohledný vysoký muž atletické postavy, a tak přičichl ke světu modelingu.
FAMU úspěšně dokončil roku 2021 a získal titul MgA. – ale důležitější byla praxe, kterou už měl dávno v malíku. Ještě před absolutoriem se stihl zapojit do řady projektů: jako kameraman točil krátké filmy, psal i režíroval své vlastní studentské snímky, a dokonce si zkusil po vzoru otce i roli střihače. Filmařina ho pohltila celého.
Po studiích se Tomáš naplno vrhl do profesionální sféry. Zakotvil ve společnosti LS Productions, což je rodinná firma založená jeho otcem Daliborem. Pod touto hlavičkou se vrhl na natáčení všeho možného: od reklam a dokumentů až po televizní pořady. Zprvu působil jako kameraman druhého štábu nebo operátor, případně supervizor vizuálních efektů. Jeho široký záběr – od práce s kamerou po digitální triky – z něj brzy udělal velmi všestranného filmaře.
A pak přišla zajímavá setkání. Osud tomu chtěl, že se znovu potkal se Zdeňkem Troškou, tentokrát už ne jako malý herec, ale jako člen štábu. U Troškových pohádkově laděných filmů Strašidla (2016) a Čertoviny (2017) se podílel na trikových sekvencích a kameramanských pracích.
Režisér byl potěšen: „Tomáš byl vždycky šikovný kluk a velký profík na place. Dneska je z něj sympatický mladý muž,“ pochválil svého bývalého dětského herce Troška s uznáním.
https://tv.nova.cz/clanek/35705-10-nejlepsich-hlasek-z-kamenaku-tohle-vas-rozesmeje
https://magazin.osobnosti.cz/tomas-lipsky-pepice-kamenak-kameraman-model/
https://www.readzone.cz/pepicek-z-kamenaku-je-po-22-letech-uplne-jinde-tomas-lipsky-uz-nechce-byt-videt-radeji-tvori-vizual-ktery-mluvi-za-nej/
https://www.tvguru.cz/kam-se-ztratil-drzy-pepicek-z-kamenaku-tomas-lipsky-je-ze-slavne-filmarske-rodiny-a-pokracuje-v-tradici/
https://www.tvguru.cz/podle-cizincu-kamenak-nepatri-do-televize-ale-do-kose/
https://www.dotyk.cz/magazin/pepicek-kamenak-herec-dnes/
https://www.kinobox.cz/osobnosti/103136-tomas-lipsky
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/115685/vzpominate-na-pepicka-z-kamenaku-vime-co-dnes-dela.html
