Článek
Bylo ráno 21. dubna 1902, když tesařský pomocník Jansa cestou do práce zamířil do křoví poblíž silnice k nádraží v Brusce, u bašty číslo XIII. Místo obyčejného kouta stranou města našel tělo muže, které neslo stopy mimořádně násilného útoku.
Nedaleko ležely dva zakrvácené kameny a hůl. Tělo bylo oloupené, oblečení roztrhané a vyšetřovatelé rychle pochopili, že nešlo o nešťastnou náhodu ani o běžné přepadení. Podle dobových policejních podkladů k vraždě došlo v noci z 20. na 21. dubna, přibližně mezi druhou a čtvrtou hodinou ráno.
Tělo u Brusky
Muž byl na první pohled dobře oblečený a působil jako někdo, kdo do těchto míst nepatřil. Měl u sebe jen několik drobností, ale chyběly mu peníze, šperky i další cennosti. Zůstaly však předměty s monogramem, které se později ukázaly jako zásadní stopa.
Místo nálezu leželo pod Hradčany, správně však spadalo do rajónu Smíchova. Vyšetřování proto převzal tamní policejní komisař Krouský, kterému brzy pomáhali i policejní rada Václav Olič a inspektor Josef Lederer.
Identita mrtvého nezůstala dlouho neznámá. Detektivové zjistili, že z pražského hotelu Monopol zmizel host jménem Gustav Wolf, narozený 7. října 1857 ve Františkových Lázních. V době smrti mu bylo čtyřiačtyřicet let.
Wolf do Prahy nepřijel za zábavou ani na náhodný výlet. Měl zde hledat personál pro rodinný podnik. Se svou matkou vedl ve Františkových Lázních hotel U Pošty, patřící k větším místním hotelům. V Monopolu po něm zůstala zavazadla, což potvrdilo, že z Prahy neodjel dobrovolně.
Jeho šperky a osobní věci se staly přesným seznamem důkazů, podle něhož policie hledala pachatele: prsteny, tabatěrku, koženou tobolku i další předměty označené iniciálami.
Policie zároveň zjistila, že Wolfovo jméno už figurovalo ve starší evidenci. V roce 1901 se o něj zajímala františkolázeňská policie kvůli údajným „nedovoleným stykům“. Rakouský trestní zákoník v paragrafu 129 postihoval takzvané smilstvo proti přírodě a umožňoval trestat některé vztahy mezi muži.
Právě tato informace nasměrovala vyšetřování do prostředí, které policie považovala za podezřelé. Nešlo jen o hledání vrahů. Rozjela se také rozsáhlá policejní akce proti lidem, jejichž soukromý život tehdejší moc označovala za trestný. Policejní oznamovatel vypsal za věrohodnou stopu odměnu 55 korun.
Pátrání, které se proměnilo v hon
Pražská policie vyslýchala stovky svědků, pořádala konfrontace a zatýkala desítky lidí. Zprávy o případu zaplnily noviny. V dobových popisech se objevuje přes padesát zadržených a mimořádně vysoký počet výslechů.
Dnes je na tom případu zřetelné i něco jiného než samotná kriminalistická práce. Wolfova smrt se pro policii stala záminkou k rozsáhlému zásahu proti lidem, které spojovala s homosexuálním prostředím. Pro mnohé z nich neznamenalo setkání s policií jen svědectví, ale riziko trestu za soukromý život.
Přesto se stopa postupně zpřesňovala. Svědci uváděli, že Wolf se stýkal s mladými vojáky. A tak se vyšetřovatelé obrátili na pražská i předměstská kasárna. Pět dní po vraždě se pátrání pohnulo. V ubikacích vozatajů a pěšáků našli vyšetřovatelé Wolfovy věci, včetně kožené tobolky a tašky na peníze s jeho iniciálami.
Podezření padlo na tři vojáky: Františka Čučku, Josefa Velka a Josefa Otcovského. Muži se navzájem obviňovali a tvrdili, že jim důkazy někdo podstrčil. Na jejich verzi ale postupně přestávalo sedět příliš mnoho detailů.
Kolem Otcovského se navíc odehrála podivná shoda okolností. Jeho matku ve stejné době zatýkal tentýž inspektor Lederer kvůli vraždě manžela. Podle dobových zpráv ho měla polít petrolejem a zapálit. Dvě zcela rozdílné vraždy se tak nečekaně protnuly u jednoho policisty.
Důležitou svědkyní se stala Markéta Suchá z hostince Na Kuklíku. V trojici podezřelých poznala časté návštěvníky podniku. Věděla, že obvykle nemívali peněz nazbyt, ale krátce po Wolfově smrti začali najednou utrácet.
Vyšetřovatelé postupně shromáždili svědectví i nalezené předměty. Trojice nakonec připustila, že se s Wolfem pravidelně stýkala a že s ním byla i osudné noci. Každý z mužů se však snažil přesunout odpovědnost za samotný útok na zbývající dva.
Soud začal v listopadu 1903. František Čučka byl v prvním řízení odsouzen k trestu smrti, zatímco Velek a Otcovský dostali dlouhé tresty vězení. Vrchní vojenský soud ve Vídni ale nařídil řízení doplnit.
Konečný rozsudek padl až 5. března 1904. Čučka a Otcovský dostali po osmnácti letech těžkého žaláře za loupežné zabití a trestné činy, které tehdejší právo označovalo jako zločiny proti mravopočestnosti. Josef Velek byl odsouzen k dvanácti letům za loupež a vzdálenější podíl na vraždě.
https://dvojka.rozhlas.cz/vrazda-na-hradcanskych-hradbach-stopy-vedly-mezi-homosexualy-a-do-prazskych-7448768
https://cdn.palmknihy.cz/prod-media-assets/01HHZDQSPNPNBRC22K7PWZ8D1A/a901b0n0006459_skutecne-zlociny-po-cesku.pdf
https://www.vecizpolicky.cz/user/related_files/teplapraha_sample.pdf
https://dokumen.pub/z-malostranskych-zakouti-a-do-jineho-svta-9788090729513.html
https://journals.phil.muni.cz/studia-historica-brunensia/article/view/27542
https://www.holocaust.cz/dejiny/perzekuce-queer-lidi/
