Článek
Imola, 30. dubna 1994. V sobotní kvalifikaci na Velkou cenu San Marina ztrácí rakouský nováček Roland Ratzenberger kontrolu nad svým vozem a ve vysoké rychlosti naráží do betonové zdi. Závodní okruh v Imole rázem ztichne. Krátce poté se v improvizovaném zdravotním středisku za boxy otevírají dveře a dovnitř spěchá Ayrton Senna.
Ještě v kombinéze a s helmou spadlou na zádech se sklání nad bezvládným tělem kolegy, kterého lékaři marně oživují. Potřetí v kariéře je Senna svědkem nehody, při níž jde o život – poprvé však s fatálním koncem. Když vyjde ven, do očí se mu derou slzy.
Později od lékaře a přítele Sida Watkinse vyslechl naléhavou radu: „Ayrtone, proč zítra neodstoupíš? Nemyslím, že bys měl závodit. Vlastně proč toho nenecháš úplně? Co ještě potřebuješ dokázat? Byl jsi třikrát mistrem světa, jsi očividně nejrychlejší jezdec. Nech toho a pojeďme na ryby.“ Senna mu odpověděl: „Jsou věci, které nemáme pod kontrolou. Nemohu skončit, musím pokračovat.“
Už v pátek přitom měl šampion vážné obavy. Během tréninku 29. dubna 1994 havaroval Sennův mladý krajan Rubens Barrichello tak nešťastně, že utrpěl otřes mozku a zůstal zaklíněný v kokpitu bez známek pohybu. Lékaři ho museli okamžitě resuscitovat přímo v rozbitém monopostu.
Barrichello přežil jen díky bleskové pomoci, ale Senna neskrýval zděšení. Do té doby nepoznal víkend, během kterého by viděl dva tak těžké karamboly. A nejhorší mělo teprve přijít. Po Ratzenbergerově nehodě komisaři na chvíli přeruší kvalifikaci. Zatímco záchranáři bojují o jezdcův život, Senna se uzavírá do sebe.
Mluví s několika kolegy a je zřejmé, že tragédie jím hluboce otřásla. Na vrcholového sportovce, zvyklého skrývat emoce, působí neobvykle zranitelně. Přesto odpoledne znovu sedá do svého modro-bílého monopostu Williams a zajíždí nejrychlejší kvalifikační čas. Vybojoval si tak právo startovat v neděli z prvního místa.
Za volant poprvé ve čtyřech
Ayrton Senna da Silva vyrůstal na druhém konci světa, ale k závodění měl blízko odmalička. Narodil se 21. března 1960 v bohaté rodině v brazilském São Paulu. Jeho otec Milton podnikal a synovi dokázal splnit téměř vše.
Když si všiml, že malý Ayrton má potíže s jemnou motorikou, rozhodl se mu pomoct neobvyklým způsobem – postavil mu vlastní motokáru. Ve čtyřech letech tak Ayrton poprvé držel v rukou volant malého vozítka sekačkovým motorem.
O několik let později mu otec koupil skutečnou závodní motokáru a zámožná rodina podporovala chlapcův nový sen stát se automobilovým závodníkem.
Na motokárové trati v Interlagosu strávil Ayrton celé dětství. První závody vyhrával už jako třináctiletý školák a v sedmnácti letech se stal jihoamerickým šampionem v motokárách. Bylo jasné, že talent a odhodlání mu nechybí. Koncem roku 1981 odešel dvaadvacetiletý Senna zkusit štěstí do Evropy, kolébky motorsportu.
Během jediné sezóny získal titul v britském šampionátu Formule Ford a rychle postupoval výš. Už v roce 1984 debutoval v mistrovství světa Formule 1 za tým Toleman. Byl pohublý a tichý, ale na trati okamžitě zaujal nebojácností.
Když hned ve svém šestém závodě – na mokré městské trati v Monaku – porazil téměř všechny ostřílené soupeře a dojel druhý těsně za Alainem Prostem, začalo se o mladém Brazilci mluvit jako o budoucím šampionovi.
Senna svou pověst brzy naplnil. Ve Formuli 1 strávil celkem deset sezon a získal tři tituly mistra světa (v letech 1988, 1990 a 1991). Proslavil se mistrovským citem pro jízdu na hraně přilnavosti. V dějinách F1 zůstává dodnes nepřekonaným králem kvalifikací – za svou kariéru vybojoval 65 pole positions, více než kterýkoli jiný jezdec té doby.
Na trati působil nemilosrdně a chladnokrevně. Mimo kokpit byl ale vnímán jako hluboce věřící a citlivý muž, kterého trápí chudoba v rodné Brazílii a který si pečlivě střeží soukromí. Doma v Brazílii se z něj během osmdesátých let stal symbol národního hrdinství – každý Sennův triumf prožívaly miliony Brazilců, jako by vyhrávali spolu s ním. V sezóně 1994 však oblíbený šampion začal narážet na nečekané problémy.
Nebezpečná sezóna 1994
Na začátku roku 1994 Senna přestoupil do slavného týmu Williams, který v předchozích sezónách dominoval Formuli 1. Od brazilské ikony se čekalo, že naváže na předchozí úspěchy a získá pro Williams další titul. Jenže hned první závody nového ročníku ukázaly, že všechno bude jinak.
Technická pravidla F1 se přes zimu změnila a vozy výrazně zrychlily – zároveň ale přišly o některé důležité elektronické systémy, které dříve usnadňovaly řízení. Senna brzy poznal, že nový model Williams FW16 je nevyzpytatelný. Vůz byl silný a rychlý, ale bez elektronických pomocníků se s ním potýkal i tak zkušený pilot.
Při předsezónních testech si stěžoval, že auto je nervózní a špatně drží stopu. Rychlé zatáčky v něm vyvolávaly obavy. „Bude to sezóna plná nehod,“ prohlásil tehdy otevřeně do médií. Dodal, že budou mít štěstí, pokud se nestane něco opravdu vážného. Ač to znělo jako přehánění, čas mu dal za pravdu hrozivě brzy.
První Grand Prix roku 1994 v Brazílii a druhý závod v Pacifiku skončily pro Sennu předčasně havárií. Místo očekávaného vedení šampionátu najednou čelil nulovému bodovému zisku, zatímco jeho hlavní rival, mladý Němec Michael Schumacher na Benettonu, oba závody vyhrál.
Senna tušil, že v boji o čtvrtý titul mistra světa narazil na rovnocenného soupeře – a otevřeně naznačoval, že v mimořádné rychlosti Schumacherova vozu může být víc než jen jezdecké umění. Před kvalifikací v Imole se svěří přátelům se svým podezřením: Benetton podle něj možná používá zakázanou elektroniku, která omezuje prokluz kol a zlepšuje trakci vozu.
Do Itálie přijel Senna už ve čtvrtek, dva dny před závodem, a neobvykle zamyšleně obcházel trať v Imole. Největší respekt budila zatáčka Tamburello – dlouhá levotočivá pasáž projížděná plným plynem, podél které stála nevyzpytatelně blízko betonová zeď.
Právě tady v minulosti několik jezdců ošklivě havarovalo, včetně Sennova přítele Gerharda Bergera v roce 1989. Tehdy Berger přežil střet s bariérou jen shodou okolností a s popáleninami. Po zrušení elektronických pomocníků byly vozy v Tamburellu ještě méně stabilní než dřív. Senna to věděl.
V Imole proto prosazoval, aby se závodníci dohodli na obnovení nečinné Asociace jezdců F1 a začali prosazovat bezpečnostní změny. Sám byl ochoten postavit se do jejího čela. Po sobotní smrti Rolanda Ratzenbergera se tyto plány staly naléhavější než kdy dřív.
Nehoda v Tamburellu
V neděli 1. května 1994 krátce po 14. hodině startuje hlavní závod. Ayrton Senna stojí na pole position v modrém voze s číslem 2. Nervózně vyhlíží světla semaforu; dobře ví, jak moc potřebuje tentokrát dojet a vyhrát. Když se pole formulí odlepí ze startu, tribuny burácí. Hned po několika stech metrech ale italské publikum opět strne.
Vzadu do sebe narážejí dva vozy a rozlétávají se trosky. Jeden z kolidujících monopostů smetl letícími úlomky několik diváků a traťového maršála. Ředitelství závodu okamžitě vysílá na trať zpomalovací safety car.
Závodní pole se seřadí za silničním vozem Opel Vectra, který je má provést nebezpečnou situací. Následuje několik pomalých kol jízdy, během nichž závodní vozy ztrácejí teplotu v pneumatikách i brzdách. Senna ve vedení nedočkavě kličkuje zleva doprava, snaží se pneumatiky zahřát, co to jde. Je to marné – dlouhé čekání mu bere výhodu vybojované pole position.
Ve 6. kole safety car konečně opouští trať a závod se znovu rozjíždí. Senna šlápne na plyn, Michael Schumacher v těsném závěsu za ním. Oba okamžitě zrychlují k maximálnímu tempu, jako by chtěli dohnat ztracený čas. Brazilec ve Williamsu zajíždí první ostré kolo po pauze překvapivě rychle.
Pak najíždí do dalšího okruhu – je to 7. kolo závodu. Auto s červeno-bílou helmou v kokpitu proletí cílovou rovinkou a vrhá se do zatáčky Tamburello. Vtom vůz náhle opouští stopu. Před očima diváků míří šikmo z ideální linie a v plné rychlosti přesahující 300 km/h naráží přímo do betonové zdi na vnější straně zatáčky. Náraz je devastující.
Z rozpáraného auta okamžitě odletuje pravé přední kolo i s částí závěsu – a jako projektil naráží do Sennovy přilby. Přetížení a drtivý úder láme pilotovi lebeční kost, část zavěšení proniká hledím a působí těžké poranění hlavy. Zkázu dokonává prudký otřes mozku, když je jezdcova helma vymrštěna proti opěrce kokpitu. Williams se od zdi odrazí a nehybně zůstává stát u bariéry. Pneumatiky se ještě volně otáčejí na místě, ale Ayrton Senna nevystupuje. Svět okamžitě tuší, že je zle.
Závod je vzápětí zastaven a na místo nehody se sbíhají záchranáři. První u kokpitu je opět profesor Sid Watkins se svým lékařským týmem. Uvnitř vozu nachází Sennu v bezvědomí, ale se slabým pulsem. Watkins později popíše, že když vyprostili zraněného na zem, Brazilec těžce vzdychl – a on měl v tu chvíli pocit, jako by z těla vyprchala duše.
Zranění jsou kritická, ale lékaři se nevzdávají. Přímo na trati Sennovi zajišťují dýchací cesty nouzovou tracheotomií. Po několika minutách je přivolán vrtulník a nehybný pilot putuje do nemocnice Maggiore v nedaleké Boloni. Tam lékaři zjistí rozsah devastujících poranění hlavy. Přes veškerou snahu nedokážou pacienta přivést k vědomí. Ayrton Senna umírá téhož dne v 18:40 středoevropského času. Je mu čtyřiatřicet let.
Ještě během závodního víkendu policie zabavuje zbylé trosky Williamsu a italské úřady zahajují vyšetřování příčin havárie. Proč Senna náhle vyjel z trati, zůstává předmětem dohadů. Hovoří se o možném selhání řízení, které si pilot před závodem nechal upravit – mezi troskami vozu se skutečně najde prasklý sloupek volantu.
Jiné analýzy docházejí k závěru, že prudce pohupující se vůz v čele závodu takzvaně „podskočil“ – narazil podvozkem v plné rychlosti na nerovnost, ztratil přítlak a přestal na zlomek vteřiny zatáčet. Co přesně se v posledních vteřinách Sennova života v Tamburellu stalo, nakonec nebylo jednoznačně prokázáno ani u soudu.
Jisté je jen to, že černý víkend v Imole stál život dvou jezdců. Formule 1 prožila svou nejtemnější hodinu od počátku 80. let – od dob, kdy závodění pravidelně provázely smrtelné nehody. Nyní tragédie opět ukázala, jak křehká je hranice mezi odvahou a rizikem.
Tři miliony Brazilců v ulicích
Zpráva o Sennově smrti zasáhla fanoušky po celém světě. Zkušený komentátor BBC se přímo během přenosu rozplakal. Brazilská vláda vyhlásila třídenní státní smutek a prezident označil ztrátu národního sportovce za „národní tragédii“.
Po příletu do vlasti byly Sennovy ostatky byly převezeny do São Paula s veškerými poctami – rakev zahalenou brazilskou vlajkou vezl ulicemi otevřený hasičský vůz. Dne 5. května 1994 zaplnily okolí trasy a hřbitova odhadované tři miliony lidí, kteří přišli Ayrtonu Sennovi da Silva vzdát poslední čest. V nekonečném proudu truchlících byli přítomni i jeho největší soupeři. Dorazil Alain Prost, s nímž měl v minulosti tolik konfliktů a mnoho představitelů formule 1 z celého světa.
Tak velkolepé rozloučení Brazílie nepamatovala od časů, kdy se loučila s politikem a někdejším prezidentem Getúlio Vargasem. U televizních obrazovek v přímém přenosu sledovaly pohřeb Senny statisíce dalších Brazilců, které spojil smutek nad ztrátou muže, jenž pro ně představoval hrdost, vlastenectví a víru v lepší budoucnost.
Tragická smrt miláčka publika zaskočila i vedení světového motorsportu. Už o dva dny později zasedla v Paříži Mezinárodní automobilová federace (FIA) a oznámila bezodkladná bezpečnostní opatření. Na následující Grand Prix v Monaku 1994 vystoupil trojnásobný mistr světa Niki Lauda – sám muž, který jen o vlásek přežil havárii a požár vozu v roce 1976 – a jménem FIA představil balík změn pravidel.
Již pro další závody byly narychlo upraveny tratě a zpřísněny technické kontroly vozů. Postupně přibyly vyšší ochranné mantinely, zvětšily se únikové zóny a kokpity vozů dostaly robustnější ochranu kolem jezdcovy hlavy. V Imole zmizela zatáčka Tamburello navždy. Na jejím místě dnes stojí Sennaův pomník. Od roku 1994 se bezpečnost formulí neustále zlepšuje a smrtelné nehody, kdysi považované za součást závodění, se staly extrémně vzácnou výjimkou. Cena za tuto lekci však byla nezměrná.
Ayrton Senna od smrti Rolanda Ratzenbergera dobře věděl, jaké riziko podstupuje, a přesto závodil dál. Jeho osud se naplnil pod dohledem televizních kamer – v přímém přenosu přihlíželo zkáze v Tamburellu na 300 milionů lidí. Brazílie přišla o sportovce, kterého zbožňovala. A formule 1 přišla o jednoho nejrychlejších jezdců všech dob.
https://en.wikipedia.org/wiki/Ayrton_Senna
https://www.formula1.com/en/information/drivers-hall-of-fame-ayrton-senna.FLD7ZtO0nUn7JzLEn5rOJ
https://www.britannica.com/biography/Ayrton-Senna
https://www.formula1.com/en/latest/article/imola-94-and-the-legacy-of-improved-safety.5P8zqEzNjKzYw8qdckoYFF
https://www.reuters.com/article/sports/factbox-imola-1994-formula-ones-tragic-weekend-idUSBREA3O047/
https://www.deseret.com/1994/5/2/19106444/senna-made-eerie-forecast-of-his-own-death/
https://www.motorsport.com/f1/news/the-inside-story-of-imola-1994-from-the-williams-camp/10605366/
https://www.reuters.com/article/sports/sid-watkins-f1-doctor-who-tended-to-senna-dies-idUSBRE88C00K/
https://books.google.com/books/about/Life_At_The_Limit.html?id=UJN2fPHnEa8C
https://www.reuters.com/article/sports/motor-sports/on-this-day-died-may-1-1994-ayrton-senna-triple-f1-champion-idUSL3N2CF3XN/
https://www.ayrton-senna.net/1994-wrong-carbad-decision/
