Článek
„Když do Evropy, tak třeba i nahatý!“ Legendární výrok předsedy JZD z Hoštic zaznívá ve filmu Slunce, seno, erotika v okamžiku, kdy se vesničané chystají vyrazit autobusem do Itálie. Herec Miroslav Zounar ho pronesl s typickým humorem, ale v zákulisí pro něj natáčení závěrečné části trilogie představovalo velký boj.
Bylo jaro roku 1990 a sedmapadesátiletý Zounar se zotavoval po infarktu, trpěl cukrovkou a měl voperovanou umělou srdeční chlopeň. Režiséru Zdeňku Troškovi proto oznámil, že do zahraničí cestovat nemůže a roli nejspíš odmítne.
Natáčení navzdory nemocem
Troška nechtěl o svého filmového „předsedu“ přijít. Přemluvil Zounara k účasti s příslibem, že veškeré italské scény natočí náhradním způsobem v Čechách. Štáb nakonec opravdu přizpůsobil scénář hercovým možnostem – postava Pepy Rádla se v Itálii objevuje jen v několika omezených sekvencích.
Diváci ho vidí například v autobuse při příjezdu a později na slavnostní večeři, ale v záběrech od moře nebo z tržiště v italské části filmu Rádl chybí. Všechny potřebné záběry s Miroslavem Zounarem vznikly v Čechách, v českých interiérech a lokacích, mimo italské exteriéry.
Navzdory omezením působí výsledný film jednolitě a mnoho diváků dodnes netuší, že představitel jedné z hlavních postav vůbec nevycestoval. „Jsem hrozně rád, že tam Zdeněk tátu nakonec dostal,“ vzpomínal Zounarův syn Martin Zounar po letech.
Podle něj se jeho otec na plac ještě jednou rád vrátil mezi své kolegy a cítil se zase „v partě“. Pro diváky se tak nic nezměnilo – Miroslav Zounar i ve třetím pokračování bavil svým bodrým hereckým projevem a ikonickou postavou předsedy družstva, který chce do Evropy klidně po svém.
Zdravotní komplikace nicméně ukončily jeho hereckou dráhu záhy poté. Po premiéře filmu Slunce, seno, erotika v roce 1991 odešel Zounar do předčasného důchodu. Před kameru se vrátil už jen výjimečně, když si v roce 1994 zahrál menší roli kapelníka v pohádce Princezna ze mlejna. Koncem 90. let se jeho stav opět zhoršil – tentokrát kvůli rakovině, se kterou bojoval několik let. Herec zemřel 28. března 1998 ve věku 65 let.
Z Orlických hor k divadlu
Miroslav Zounar pocházel z malé obce Osečnice v Orlických horách. Narodil se 15. června 1932 do rodiny slévače. Když mu během druhé světové války zemřela maminka a otec se znovu oženil, malého Miroslava se ujala teta s manželem. Díky nim mohl dostudovat piaristické gymnázium v Rychnově nad Kněžnou. Už v mládí ho lákalo herectví – vystupoval v ochotnickém souboru v Rychnově nad Kněžnou a po maturitě zamířil na pražskou DAMU, kde vystudoval herectví.
První profesionální angažmá nastoupil v polovině 50. let v městském divadle v Příbrami. Další zkušenosti sbíral v Hradci Králové, kde hrál v Divadle Vítězného února, dnešním Klicperově divadle. Koncem 60. let se přesunul do Prahy – nejprve zakotvil v Činoherním klubu a následně přešel do hereckého souboru Filmového studia Barrandov. Divadelní i televizní a filmovou práci tak spojil s oficiální institucí tehdejšího československého filmu.
Před kamerou se Miroslav Zounar dlouho objevoval hlavně ve vedlejších úlohách. Zlom nastal na začátku 70. let, kdy se výrazněji politicky angažoval. Stal se členem komunistické strany a jeho kariéra tím nabrala jiný směr: začal dostávat větší příležitosti ve filmu i televizi, často však šlo o role v duchu tehdejší propagandy. V roce 1984 získal titul zasloužilý umělec, prestižní státní ocenění udělované loajálním umělcům.
Na plátně a obrazovce zosobňoval především různé funkcionáře a příslušníky bezpečnosti. V propagandistickém filmu Dvacátý devátý si zahrál dokonce komunistického předáka Klementa Gottwalda; k této postavě se později vrátil i v dalších dobových projektech.
O rok později se objevil v populárním kriminálním seriálu Třicet případů majora Zemana, konkrétně v dílu Studna. Ztvárnil tam postavu pomocníka Veřejné bezpečnosti jménem Maštalíř. Tyto autoritativní postavy do značné míry předurčily jeho image – působil jako přísný, rázný muž, který velí ostatním.
Sám Zounar ale nebyl jen představitelem mocenských typů. Byl známý také jako kultivovaný recitátor a milovník literatury. Vystupoval pravidelně v pořadu Nedělní chvilka poezie, kde předčítal verše, a věnoval se i psaní – v roce 1985 vydal knížku říkadel pro děti s názvem Zatoulaná slovíčka.
V soukromí rád vařil a jezdil na ryby. Kolegové na něj vzpomínají jako na laskavého a pečlivého člověka, který si vážil práce, rodiny a obyčejného života víc než okázalých gest.
Od papalášů k Pepovi Rádlovi
V 80. letech získal Miroslav Zounar role, které ukázaly i jeho komediální talent. Režisér Zdeněk Troška ho obsadil do připravované vesnické komedie Slunce, seno, jahody jako předsedu jednotného zemědělského družstva v jihočeské Hoštici. Zounar tehdy převzal roli autoritativního vesnického „papaláše“, ale pojal ji s nadsázkou a osobitými detaily.
Svému předsedovi Rádlovi nasadil na hlavu kovbojský klobouk, do úst vložil věčnou žvýkačku a vytvořil tak rázem nezapomenutelnou figurku bodrého šéfa JZD. Troškova komedie měla obrovský úspěch a Zounarova postava k němu výrazně přispěla – byla směšná i všehoschopná, maloměstsky panovačná, ale svým způsobem podmanivá.
Na úspěch prvního filmu navázalo volné pokračování Slunce, seno a pár facek. Miroslav Zounar v něm svou roli zopakoval. Během 80. let se objevoval i v dalších filmech a seriálech, ale právě Troškova lidová komedie ho zapsala do paměti širokého publika. Sám Zounar si této popularity vážil. Podle syna Martina měl tatínek tuhle trilogii upřímně rád a těšilo ho, že si ho diváci s postavou Rádla spojují.
Třetí díl s podtitulem Erotika už vznikal po společenských změnách v roce 1989 a s odlehčeným pohledem na střet českého venkova se Západem. Miroslav Zounar se na jeho dokončení navzdory zdravotním potížím podílel – jak už víme, s pomocí ústupků od štábu.
Pro Zounara to byla poslední velká komediální role. V závěru života se stáhl z veřejného působení a žil v ústraní. Jeho zdravotní stav vyžadoval klid. Herec ovšem neztrácel optimismus a kontakt s přáteli. Například s režisérem Troškou zůstával v přátelském spojení až do konce.
Rodinné zkoušky
V osobním životě si Miroslav Zounar prožil několik těžkých zkoušek, které zůstávaly veřejnosti skryté. Už v únoru roku 1967, kdy působil v Hradci Králové, se mu narodil vytoužený syn Martin Zounar. Radost čerstvých rodičů ale záhy vystřídal šok – chlapec přišel na svět s vážnou vrozenou vadou nohou, takzvanou koňskou nohou. Herec nejprve pohled na postiženého novorozence nezvládl.
Podle Martinových vzpomínek otec z porodnice v Hradci utekl a několik dní se neukázal. Teprve po týdnu se vrátil, políbil manželku Martu a pronesl odhodlaně: „Tak se do toho dáme.“ Zounarovi společně s lékaři zahájili náročnou léčbu – malý Martin musel nosit speciální ortopedickou obuv, cvičit a podstupovat zákroky. Po dvou a půl letech se chlapec postavil na nohy a nakonec vyrostl v zdravého muže.
Miroslav Zounar tak ustál jednu z nejtěžších rolí – roli otce, který dokáže přijmout handicap dítěte a aktivně pomoci k jeho překonání. Manželka Marta Zounarová, povoláním lékařka, byla v tomto boji důležitou oporou. Rodina držela pohromadě a Martin později následoval svého otce i do herecké profese.
Vystudoval konzervatoř a na konci 80. let se výrazně prosadil v televizním seriálu Chlapci a chlapi. Právě v tomto armádním seriálu si zahrál mladého rekruta Tomáše Soukupa a Miroslav Zounar v něm ztvárnil jeho otce – šlo tak o jedno z jejich společných setkání před kamerou.
Vztah otce a syna se v průběhu let proměnil v přátelský a kolegiální. Martin Zounar vzpomíná, že k sobě našli cestu zejména v jeho dospívání. Když se mladý Martin na čas bouřil a dokonce odešel z domova, otec ho nechal získat zkušenosti a po návratu jej přijal beze zloby.
„Už jsme nebyli jako otec a syn, ale jako dva rovnocenní chlapi, kteří si mohou popovídat o všem,“ popsal Martin Zounar jednou zlom ve vzájemném vztahu. Společný víkendový rituál obou herců pak symbolizoval jejich hluboké pouto: jezdívali spolu na pstruhy do jihočeské přírody a tyto výpravy udržoval Martin ještě léta po otcově smrti.
Miroslav Zounar se konce 90. let dožil s podlomeným zdravím, ale v rodinném kruhu. Jeho milovaná manželka Marta u něj stála až do posledních chvil. Když herec v březnu 1998 podlehl rakovině, zůstali po něm Marta a jedenatřicetiletý Martin. Paní Zounarová pak sama sváděla dlouhý boj s těžkou nemocí – trpěla nevyléčitelnou amyotrofickou laterální sklerózou, tedy ALS. Dožila se 77 let, zemřela v roce 2009.
Syn Martin na svého otce nikdy nezapomněl a často o něm veřejně hovoří s úctou. Připomíná nejen jeho herecké mistrovství, ale i lidský přístup a nadhled. V rodné Osečnici dnes Miroslava Zounara připomíná také dřevěná socha v životní velikosti: místní mu ji odhalili v roce 2022 k nedožitým 90. narozeninám.
Socha znázorňuje Zounara v jeho nejproslulejší roli – jako předsedu JZD Rádla s typickým kovbojským kloboukem na hlavě. Právě tak si ho pamatují generace diváků.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Miroslav_Zounar
https://praha.rozhlas.cz/martin-zounar-o-jeho-postizeni-nohou-kdyz-prisel-tata-do-porodnice-tak-se-zdesil-8147719
https://cnn.iprima.cz/show-time/jak-bydlel-a-zil-herec-zounar-alias-predseda-radl-ze-slunce-seno-manzelka-zemrela-na-als-477335
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/458986/predseda-jzd-ze-slunce-seno-by-mel-88-let-kdo-mu-pomohl-pred-smrti.html
https://www.lifee.cz/tv-a-filmy/slunce-seno-erotika-proc-se-predseda-jzd-radl-objevil-jen-v-autobuse-a-pri-slavnostni-veceri_353271.html
https://www.csfd.cz/tvurce/4786-miroslav-zounar/prehled/
https://www.fdb.cz/osobnost/4720-miroslav-zounar
https://www.csfd.cz/film/9069-slunce-seno-erotika/prehled/
https://rychnovsky.denik.cz/zpravy_region/osecnice-miroslav-zounar-herec-socha-predseda-radl-hostice.html
