Článek
Psal se duben 2000, když bratři Juan a Pedro Sanchezové razili nový tunel v pouštním dole Naica. Těžilo se tu po generace stříbro, olovo a zinek, ale ten den čekalo na horníky jiné bohatství. Náhle se vrták propadl do dutého prostoru. Z hlubiny za prorazenou skálou dýchlo na muže vlhké horko. Když nahlédli dovnitř, zůstali ohromeně stát.
Objevili rozsáhlou komoru vyplněnou obrovskými krystaly sádrovce – selenu. Ty krystalové pylony měly barvu mléčného skla a odrážely světlo jejich přilbových lamp v ostrých záblescích. Šokovaní horníci jakoby nahlédli do jiného světa. Vstoupit dovnitř ale znamenalo riskovat život: žár a vlhkost je okamžitě obalily potem a bránily dýchání. Přesto se zpráva o nálezu rozletěla do světa.
Manažeři dolu i geologové si uvědomili jedinečnost objevu. Gigantické krystaly sádrovce (tzv. selenitu) v takové velikosti svět ještě neviděl. Komora dostala jméno Cueva de los Cristales neboli Jeskyně krystalů. Pro ochranu pozoruhodné přírodní hříčky ji důlní správa nechala ihned zapečetit a osadit ocelovými vraty.
Do nitra mohli od té chvíle pouze zasvěcení – vědecké expedice vybavené k přežití v extrémních podmínkách. V Naice totiž nejde o běžnou jeskyni s chladným vlhkým klimatem. Tahle podzemní křišťálová katedrála leží hluboko ve skalním masivu, přímo nad aktivním magmatickým tělesem.
Les obřích krystalů
Jeskyně krystalů se nachází 300 metrů pod povrchem ve vápencovém podloží Sierry de Naica. Dutina má podkovovitý tvar o délce kolem 100 metrů a výšce až 12 metrů. Prostor je vyplněn krystalovými bloky a z podlahy i stěn do něj trčí desítky obřích průhledných sloupů. Jde o krystaly minerálu selenitu, což je dokonale krystalický sádrovec (dihydrát síranu vápenatého). Některé z nich dosahují úctyhodných rozměrů: délky přes 11 metrů a váhy přes 10 tun.
Patří tak k největším přírodním krystalům, jaké kdy lidstvo objevilo. Jejich povrch je čistý a průsvitný, ostré hrany lámou světlo do duhových odlesků. Křišťálová krása – doslova. Avšak prostředí, které tyto skvosty zrodilo, je nemilosrdné. V komoře trvale panuje horko kolem 50–58 °C a téměř 100% vlhkost.
Vlhký tropický vzduch znemožňuje ochlazení potem – pot se neodpařuje, jen přibývá. Každý příchozí je v pár minutách promočený a na pokraji kolapsu. Bez zvláštní ochrany člověk uvnitř vydrží stěží deset minut, než mu přehřátí a nedostatek vzduchu zatemní mysl. Už prvním průzkumníkům bylo jasné, že pokud chtějí odhalit tajemství jeskyně, budou si muset pospíšit – a hlavně se dobře vybavit.
Na místo brzy dorazili geologové, speleologové i další experti z různých zemí. Jedním z prvních byl Carlos Lazcano, který už v květnu 2000 získal povolení ke vstupu. Šok z horka byl i pro něj nezapomenutelný: „Nemohli jsme uvěřit, jak je jeskyně nepřátelská. Nezůstali jsme uvnitř déle než pět minut – zkusit šest znamenalo cítit, že umíráme!“ vzpomínal po letech.
Zanedlouho však přijeli na pomoc kolegové ze zahraničí, vybavení lepší technikou. Mexická výprava se spojila s italským týmem La Venta, zkušeným z extrémních podzemních expedic. Projekt Naica – tak nazvali mezinárodní skupinu, která v následujících letech podnikla tucet výprav do nitra jeskyně. Vědci navrhli speciální ochranné obleky: lehké kombinézy z reflexního materiálu a především chladicí systém s ledovou vodou v hadičkách rozvedených po těle.
K tomu izolační masky s dýchacím přístrojem. I tak byl každý pobyt uvnitř limitován asi na 30 minut – do roztátí zásob ledu v batohu. Poté museli lidé zpět na vzduch, nabrat dech a snížit tělesnou teplotu. Jeskyně krystalů se stala výjimečnou laboratoří na prahu lidských možností. Vědci a speleologové posouvali hranice toho, co vydrží – a zároveň pokorně žasli před tím, co vidí.
„Nikdy ani v nejdivočejších snech mládí jsem si nepředstavoval, že uvidím takové krystaly,“ prohlásil profesor Paolo Forti, přední italský speleolog a mineralog, když poprvé vstoupil do křišťálové komory. Forti, ostřílený veterán mnoha jeskyní, stál mezi selenitovými obry v němém úžasu.
Krystaly rostoucí půl milionu let
Co vlastně způsobilo, že krystaly v Naice dosáhly tak nevídaných rozměrů? Odpověď hledali odborníci v chemickém složení i ve struktuře krystalů. Juan Manuel Garcia Ruiz odebral vzorky drobných kapének vody uvězněných uvnitř krystalů a podrobil je analýze. Výsledky prozradily, že jeskyně byla po statisíce let zaplavená horkou minerální vodou.
Teplota se držela stabilně kolem 58 °C, tedy těsně pod bodem, kdy se anhydrit (bezvodý síran vápenatý) mění na sádrovec. Díky tomu se v podzemní vodě staletí rozpouštěly minerály z okolních hornin – a stejně pomalu zase krystalovaly v podobě sádrovcových sloupů. Krystaly tak mohly nerušeně růst nejméně 500 000 let. Nejsou tedy „mladé“ jako běžné jeskynní krápníky vzniklé z vody za pár tisíciletí – zde šlo o půl milionu let krystalizace v stálém prostředí.
Limitem velikosti krystalů tak nebyl čas, ale prostor a stabilní podmínky. „Neexistuje teoretický limit, jak velký může krystal vyrůst,“ poznamenal Garcia Ruiz. Naika dokázala svým pomalým tempem vytvořit skutečné giganty. Pro srovnání: v jiných částech dolu Naica objevili horníci už v roce 1910 menší jeskyni Cueva de las Espadas (Jeskyně mečů) – tamní krystaly sádrovce měří kolem 1–2 metrů.
Podmínky tam totiž nebyly tak stabilní a dlouhotrvající, a tak krystalový „les“ zůstal trpasličí. Naica je v tomto na Zemi téměř unikátem. Podobné velké geody či krystalové jeskyně jsou známy jen ve zlomku případů a žádná nedosahuje velikosti té v Naice.
Kromě geologů přijeli do jeskyně krystalů také biologové a astrobiologové. Přilákala je otázka, zda tak extrémní prostředí může hostit život – a pokud ano, jaký? Dr. Penelope Bostonová, odbornice na život v jeskyních, lezla opatrně po kluzkých krystalových blocích a odebírala vzorky z výdutí a prasklin. „Bylo to jako lézt dlouho v sauně – s obtížnou chůzí po krystalech a zároveň se snažit provádět jemné vědecké operace. Ohromně náročné,“ popsala svou zkušenost.
Bostonová se zaměřila na drobné bubliny tekutin uvnitř krystalů a na zvláštní červené usazeniny na stěnách. V nich všude mohly dřímat mikroorganismy – a její tušení bylo správné. Ve fluidních inkluzích objevila týmová analýza bakterie a další mikroby, kteří zůstali uvěznění uvnitř krystalů možná 10 až 50 tisíc let. Některé z nich se podařilo v laboratorních podmínkách oživit a namnožit. K překvapení vědců byly geneticky odlišné od všech známých pozemských organismů – jako by šlo o „superživot“ z jiného světa.
Mikroskopický život si po tisíce let pomaloučku vegetoval uvnitř krystalů v kapkách bohatých na železo a síru, zcela bez slunečního svitu. Tento objev fascinoval i NASA: pokud mohou mikrobi přežít v takto extrémní izolaci na Zemi, proč by ne třeba na jiných planetách v podobných uzavřených kapslích?
Zachovat, zpřístupnit, či zatopit?
Zatímco vědci objevovali jedno tajemství jeskyně za druhým, vynořovaly se i palčivé otázky: Jak tento křehký poklad chránit? Komu má patřit? Už samotná přítomnost lidí a kamer uvnitř mohla krystaly nenávratně poškodit. Po odčerpání vody a otevření prostoru se na povrchu selenitů začaly tvořit praskliny a matný povlak – vzácné krystaly trpěly stykem se vzduchem. Lidské teplo, vydechovaný oxid uhličitý i nepatrné dotyky měnily mikroklima. Proto se speleologové snažili veškerý průzkum zdokumentovat co nejrychleji – dřív, než se krystaly zkazí.
Přesto se zcela nevyhnuly pokusy o lidskou chamtivost. Správa dolu musela udržovat přísnou ostrahu, protože jednomu pracovníkovi údajně chtivost nedala spát – tajně se zkusil dostat dovnitř a ulomit kousek krystalu. Na místě však zahynul, udusil se v žáru a vlhku. Jeskyně krystalů si tak vybrala svou temnou daň a vedení dolu od té doby jakékoli neoprávněné vstupy zcela zakázalo.
Veřejnost nikdy nesměla dovnitř – a ani nemůže, pokud by nechtěla riskovat jistou smrt. Někteří okouzlení laici sice snili o turistických výpravách do křišťálového ráje, ale to místo je stejně nebezpečné jako krásné a pro masovou návštěvu naprosto nevhodné.
Ještě silnější spor se rozhořel mezi těžební společností a vědci. Mezinárodní tým expertů, který Naicu zkoumal (přes 50 vědců z Mexika, Itálie, USA a dalších zemí), měl v plánu pokračovat ve výzkumu minimálně do roku 2011. Náhle však v roce 2010 přišel příkaz vedení dolu: konec, dál už vás dovnitř nepustíme. Bez vysvětlení firma Industrias Peñoles uzavřela jeskyni pro jakýkoliv další průzkum.
Uprostřed rozdělané práce tak badatelé museli vyklidit pole, zanechat vybavení a nedokončené projekty. Zaskočení vědci se to snažili zvrátit – neúspěšně. Peñoles, patřící miliardáři Alberto Baillèresovi, prostě zamkl bránu a nepustil už dovnitř ani živáčka. Oficiálně firma tvrdila, že další vstupy by mohly jeskyni ohrozit a že jí jde o její zachování.
Některým členům týmu to však přišlo podezřelé, protože do té doby roky sami opatrně v jeskyni pracovali bez úhony na krystalech. Neoficiálně se tedy začalo spekulovat, zda důvody nejsou spíše prozaické: například obavy o profit a bezpečnost – důl byl stále činný, voda se musela odčerpávat, což stálo nemalé peníze.
Šuškalo se i o možných komerčních plánech: tak unikátní místo by se v budoucnu dalo využít pro exkluzivní turistiku nebo prestižní propagaci, a tomu by „cizí“ vědci překáželi. Ať tak či onak, výzkumníci byli z rozhodnutí Peñoles roztrpčeni. „To nejdůležitější z vědeckého projektu zůstalo nedokončeno,“ posteskl si člen týmu La Venta. Následující roky už do jeskyně nesměli vkročit ani oni, ani nikdo jiný.
Osud jeskyně pak dokonalo samo provozování dolu. V roce 2015 pronikla těžbou narušenými puklinami do hlubších pater důlní voda a Naica začala nezadržitelně zatékat. Firma Peñoles stála před dilematem: pokračovat v čerpání vody (jen kvůli prázdné jeskyni), anebo důl uzavřít?
Volba padla na druhou možnost – těžba byla ukončena a čerpadla odstavena. Jeskyně krystalů se postupně znovu ocitla pod vodou, a to zřejmě včetně přilehlých komor (Jeskyně mečů a dalších menších dutin). Co to znamená? Pro vědce i obdivovatele smutnou zprávu, že přístup k tomuto zázraku je na neurčito ztracen.
Avšak pro samotné krystaly snad vysvobození. Pod vodou, ve tmě a tichu, se totiž mohou opět zachovat a možná i růst dál.
https://www.nationalgeographic.com/science/article/giant-crystal-cave-mexico-mystery-solved
https://en.wikipedia.org/wiki/Naica_Mine
https://mexiconewsdaily.com/mexico-living/mysterious-naica-crystal-cave-still-astonishes/
https://www.infobae.com/america/mexico/2017/02/05/peligra-una-cueva-de-cristales-unica-de-250-000-anos-de-antiguedad/
https://www.novinky.cz/clanek/cestovani-stejne-tak-smrtici-jako-krasna-mexicka-jeskyne-fascinuje-obrimi-krystaly-40063324
