Článek
Je 24. listopadu 2008, časně ráno. Do bytu Sergeje Magnitského v Moskvě vtrhne trojice důstojníků ministerstva vnitra a vyvádí ho v poutech – přímo před zraky jeho manželky a dvou malých dětí. Sedmatřicetiletý auditor končí ve vyšetřovací vazbě, přestože to byl on, kdo krátce předtím pomohl odhalit rozsáhlý daňový podvod a označil za podezřelé vysoké představitele ruských úřadů.
Podvod za 230 milionů dolarů
Ještě měsíc před svým zatčením stál Magnitskij na opačné straně případu – v roli klíčového svědka. Jako daňový specialista najatý zahraničním fondem Hermitage Capital totiž rozkryl, že ze státní pokladny zmizelo 5,4 miliardy rublů (v přepočtu zhruba 230 milionů dolarů a zhruba 5 miliard korun) na podezřelých vratkách daní. Ve výpovědi podané v říjnu 2008 jmenoval konkrétní úředníky finanční správy a důstojníky policie, kteří takový podvod umožnili.
Popsal velmi neobvyklé okolnosti: po razii v kancelářích Hermitage v roce 2007 někdo zneužil zabavené firemní dokumenty, aby převzal tři společnosti fondu a vykázal u nich fiktivní ztráty v řádu miliard rublů. Na základě těchto uměle vytvořených ztrát pak neznámí pachatelé zažádali ruský stát o vrácení údajně přeplacených daní. A 24. prosince 2007 – na Štědrý den – byly dvěma moskevskými finančními úřady skutečně vyplaceny rekordní vratky v celkové výši 5,4 miliardy rublů.
Transakce proběhla překvapivě rychle a bez prověření. Sergej Magnitskij spolu s dalšími právníky dohledal, že peníze zamířily na účty nastrčených firem a že do operace byli zapleteni také důstojníci Ministerstva vnitra – tedy stejného úřadu, který původně proti Hermitage zasahoval.
V červenci 2008 proto právníci Hermitage podali trestní oznámení a předali ruským úřadům důkazy o obřím daňovém podvodu. Očekávali, že státní aparát zasáhne proti korupčníkům. Místo toho však nastal pravý opak: policie obratem zahájila trestní řízení proti samotným právníkům Hermitage. Šéf fondu Bill Browder z obav o jejich bezpečnost doporučil svým lidem, aby ze země odešli.
Šest z nich Rusko opustilo, ale Sergej Magnitskij jako jediný odmítl uprchnout do zahraničí. Prohlásil, že nic neprovedl – a že jako vlastence ho pobuřuje, když ruští policisté a úředníci okrádají vlastní stát o stamiliony.
Krátce nato převzali vyšetřovatelé ministerstva vnitra Magnitského případ a obvinili ho, že se sám podílel na daňových únikech. Dne 24. listopadu 2008 byl Magnitskij zatčen právě podřízenými důstojníky jednoho z těch policistů, na které ve svých svědeckých výpovědích ukázal. Z oznamovatele zločinu se tak rázem stal obviněný.
358 dnů vazby
Po zatčení následovalo nekonečných 358 dní vazby, během nichž se vyšetřovatelé snažili Magnitského přimět, aby stáhl svá obvinění proti úředníkům a spolupracoval s nimi. Nabízeli mu svobodu výměnou za to, že podá křivou výpověď – například obviní svého zaměstnavatele Browdera z organizování daňových úniků. Magnitskij to opakovaně odmítal. Podmínky vazby se vzápětí začaly zhoršovat.
Věznitelé ho umístili na společnou celu pro osm lidí, ačkoli v ní bylo jen šest pryčen. Vězni se tak museli střídat ve spaní a v přetopené místnosti svítilo ostré světlo 24 hodin denně. Po několika týdnech ho přeložili do jiné cely, kde chybělo sklo v oknech. Bylo zrovna prosincové mrazivé počasí a vězni uvnitř trpěli zimou – Magnitskij a jeho spolubydlící tu všichni onemocněli silným nachlazením.
Následoval přesun na další celu, tentokrát bez funkčního záchodu: uprostřed betonové podlahy zela pouze díra, kterou se navíc periodicky vracely zpět splašky. Podmínky hygieny byly žalostné. Magnitskij si zapsal, že měl možnost osprchovat se jen jednou týdně – a pokud v ten den zrovna musel k soudu, neměl šanci se umýt až do příštího týdne. Voda na cele tekla pouze studená.
Na podzim roku 2009 Magnitskij ve stížnosti uvedl, že podlaha jedné z jeho cel byla fekáliemi zaplavena nepřetržitě 35 hodin. Z nevětraných prostor byl cítit zápach odpadu, ale na opakované žádosti o opravu potrubí nikdo nereagoval. Magnitskij si stěžoval, že v promáčeném chladu nastydl – správci věznice však místo nápravy odpověděli jeho dalším přesunem.
Během vazby Magnitskij sepsal desítky stížností, v nichž popisoval jak hrubé zacházení ze strany vyšetřovatelů, tak otřesné hygienické a životní podmínky. Zejména moskevská věznice Butyrka, kam byl opakovaně umísťován, byla nechvalně známá přeplněností a špatnou péčí o zdraví vězňů. Magnitskij zaznamenal, že během prvních osmi týdnů v Butyrce podal skoro 50 oficiálních stížností – více než polovina z nich zůstala zcela bez odezvy a většina ostatních byla zamítnuta bez jakéhokoli zdůvodnění.
Pokud si stěžoval nadřízeným orgánům, dočkal se za trest jen dalšího zhoršení podmínek. Kontakt s okolním světem byl minimální – dopisy od právníků a příbuzných se k němu dostávaly až po několika týdnech, pokud vůbec, a některé jím odeslané listy zřejmě nedorazily adresátům.
Po půl roce v takovém režimu byl Magnitskij vyčerpaný a vážně onemocněl. Zhubl přes 20 kilogramů. Začal mít silné bolesti břicha a lékaři u něj diagnostikovali zánět slinivky břišní a žlučové kameny – stav, který vyžadoval operaci. Vězeňský lékař stanovil termín chirurgického zákroku na 2. srpna 2009.
Necelý týden před plánovanou operací však vyšetřovatelé nechali Magnitského nečekaně převézt zpět do Butyrky, která postrádala jakékoli adekvátní zdravotnické vybavení. Tím bylo provedení operace zmařeno.
Magnitského zdraví se po návratu do neblaze proslulé věznice prudce zhoršilo. Trpěl nesnesitelnými bolestmi, které mu znemožňovaly spánek i běžné fungování. Podle svědectví spoluvězně museli na celu dlouhé hodiny bouchat, než dozorci přivolali lékaře.
Magnitskij v průběhu roku ve vazbě podal přes dvacet žádostí o prošetření svého zdravotního stavu nebo o podání léků. Většina těchto žádostí byla zamítnuta. Vedení věznice argumentovalo, že potřebnou léčbu nelze ve vazbě zajistit – a že ji vězni poskytnou, „jakmile bude propuštěn na svobodu“. Do té doby mu nepovolili ani speciální dietu, kterou mu doporučili lékaři při dřívějším vyšetření. Magnitskij zůstával v cele s krutými bolestmi břicha bez odborné pomoci.
Smrt v cele
Dne 16. listopadu 2009 se zdravotní stav Sergeje Magnitského výrazně zhoršil. Večer toho dne ho dozorci narychlo převezli do vězeňské nemocnice Matrosskaja tišina na okraji Moskvy. Místo akutního zákroku byl však umístěn do izolované cely. V této cele Magnitskij krátce po převozu zemřel. Úřední zpráva zněla: náhlé selhání srdce.
Vedení věznice tvrdilo, že dozorující zdravotník nestihl včas dorazit. Když se Magnitského matka dozvěděla o synově úmrtí, zůstalo mnoho okolností nejasných. Úřady oznámily, že pitva zjistila krvácení do břišní dutiny a srdeční selhání, a tím záležitost uzavřely. Rodina, kolegové i lidskoprávní organizace ale měli vážné podezření, že ve skutečnosti došlo k týrání a že úmrtí možná způsobilo násilí ze strany dozorců.
Ještě téhož měsíce proto podali Magnitského blízcí trestní oznámení kvůli podezření ze zavrženíhodných podmínek ve vazbě a možného mučení. Zprvu se zdálo, že i toto oznámení zapadne. Magnitskij byl jedním z mnoha vězňů, kteří každoročně umírají v ruských celách, často bez pozornosti médií. Tentokrát se však stal opak.
Magnitského advokáti a zahraniční kolegové nenechali případ utichnout. Na veřejnost se dostaly jeho dopisy a podrobné stížnosti, které během vazby sepsal. Popisovaly otřesné hygienické podmínky, záměrné odepírání lékařské péče i psychický nátlak. Ruské noviny začaly úryvky z Magnitského vězeňské korespondence otiskovat na titulních stranách a rozhlas i televize rozpoutaly nebývalou debatu o osudu dosud neznámého auditorského specialisty.
Po zemi, která má vlastní trpkou historickou zkušenost s vězeňským systémem, se šířil poprask a pobouření. Prezident Dmitrij Medveděv už nemohl situaci ignorovat – koncem listopadu 2009 nařídil prošetření okolností Magnitského smrti nezávislou komisí. Během několika měsíců vyšly najevo závažné skutečnosti.
Vyšetřovací komise získala svědectví lékařů a spoluvězňů z Matrosské tišiny. Podle její závěrečné zprávy, kterou obdržel prezident Medveděv v červenci 2011, byl Sergej Magnitskij v den své smrti napaden příslušníky vězeňské stráže. Osm dozorců zvláštní zásahové jednotky ho v izolované cele surově zbilo gumovými obušky, a to navzdory tomu, že vězeň byl v kritickém zdravotním stavu.
Ochranka poté nepřivolala včas lékaře a Magnitskij zakrátko zemřel. Zpráva komise rovněž upozornila na systémové selhání: vyšetřovatelé, kteří Magnitského do vazby poslali, byli titíž lidé, na které sám poukázal v případu daňového podvodu. Měli tedy zjevný střet zájmů a případ vůbec neměli vést.
Dále se ukázalo, že zatčení Magnitského v roce 2008 nemělo dostatečné opodstatnění – policejní spis proti němu stál na chatrných základech. Vše nasvědčovalo tomu, že mladý auditor byl perzekuován nikoli pro vlastní zločiny, ale pro svůj statečný pokus poukázat na korupci uvnitř státního aparátu.
Soud s mrtvým
Ani zdrcující závěry prezidentské komise však nevedly k pohnání viníků před spravedlnost. Ruské úřady sice formálně zahájily trestní řízení ohledně Magnitského úmrtí, ale vyšetřování se vleklo a opakovaně končilo bez výsledku. Žádný z policistů, úředníků ani dozorců nebyl za smrt vězně obviněn. Jedinou výjimkou se stal lékař Dmitrij Kratov, někdejší zástupce ředitele butyrské věznice, který nesl odpovědnost za zdravotní péči ve vazbě.
Toho prokuratura v roce 2011 obvinila z nedbalosti, ale před soudem nakonec neuspěla – Kratov byl osvobozen s tím, že se trestný čin neprokázal. Mezitím se směr vyšetřování bizarně obrátil: namísto dozorců, kteří měli Magnitského v posledních hodinách na starosti, mířila právní odveta opět proti samotnému Magnitskému.
V roce 2012 ruské úřady oznámily, že obnovují trestní stíhání Magnitského pro údajné daňové úniky – paradoxně tedy proti muži, který byl už tři roky po smrti. Následující rok došlo v Moskvě k prvnímu posmrtnému soudnímu procesu v novodobé ruské historii. Soud v červenci 2013 rozhodl, že zesnulý Sergej Magnitskij je vinný z daňových úniků, a vynesl symbolický verdikt.
Ve stejném procesu byl v nepřítomnosti souzen také Magnitského někdejší šéf Bill Browder – tomu soud uložil devítiletý trest vězení, který však byl spíše propagován jako výstraha, neboť Browder žije v exilu mimo dosah ruských orgánů.
Posmrtné odsouzení Magnitského vyvolalo vlnu kritiky a ironických ohlasů ve světových médiích. Podle pozorovatelů šlo ze strany Kremlu o pokračující snahu obhájit kontroverzní postup úřadů a zpochybnit samotná Magnitského odhalení.
Magnitského zákon
Zatímco v Rusku se případ uzavíral bez potrestání odpovědných osob, v zahraničí začalo jméno Sergeje Magnitského rezonovat jako symbol boje proti beztrestnosti. Podnikatel Bill Browder, jehož fond Hermitage byl v centru celého skandálu, se po Magnitského smrti stal hlasitým aktivistou. Intenzivně lobboval u západních vlád za zavedení sankcí vůči konkrétním ruským činitelům zapleteným do Magnitského případu.
Browderův nátlak brzy našel odezvu zejména ve Spojených státech. Již v prosinci 2012 americký Kongres schválil tzv. Magnitského zákon a podepsal ho prezident Barack Obama. Nový zákon zakázal vstup do USA a přístup k bankovním účtům celkem 18 ruským státním úředníkům, policistům a soudcům, kteří byli spojeni se zatčením a úmrtím Sergeje Magnitského nebo s následným ututláním vyšetřování.
Šlo o vůbec první případ, kdy Spojené státy uplatnily cílené sankce kvůli porušování lidských práv v Rusku. Moskva reagovala zlobně a odmítavě – označila Magnitského zákon za vměšování do svých záležitostí a odpověděla protizákonem, který americkým občanům zakázal adopce ruských dětí. Navzdory protestům Kremlu se ale iniciativa na ochranu lidských práv inspirovaná Magnitského příběhem rozšířila dál.
Podobné sankční zákony přijala v dalších letech Kanada, Velká Británie a postupně také státy Evropské unie. V roce 2018 zařadila „Magnitského zákon“ do své legislativy i Litva, Lotyšsko a Estonsko, tedy země bývalého sovětského bloku.
V roce 2020 se pak na celoevropské úrovni zrodil rámec pro sankcionování porušovatelů lidských práv po celém světě – neoficiálně zvaný rovněž Magnitského zákon.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Sergei_Magnitsky
https://www.washingtonpost.com/archive/national/2009/12/08/russians-riveted-outraged-by-prison-letters/56c44676-d5db-4581-8ec0-4e220788c96a
https://www.rferl.org/a/Sergei_Magnitskys_Letter_From_Prison/1881706.html
https://www.ourcommons.ca/DocumentViewer/en/40-3/SDIR/meeting-29/evidence
https://www.themoscowtimes.com/2011/07/05/inquiry-magnitsky-beaten-by-guards-a8079
https://www.russian-untouchables.com/eng/civil-right-council/
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/rusko-soudi-poprve-v-novodobe-historii-mrtveho-cloveka.A130311_110435_zahranicni_im
