Článek
Legendární scéna z romantické komedie Jiřího Vejdělka Muži v naději vznikla kolem postavy Šarloty, milenky, kterou ve filmu ztvárnila Vica Kerekes. Při kulečníku jí padají vlasy do očí, jenže po ruce nemá gumičku. Vyřeší to způsobem, na který diváci po premiéře jen tak nezapomněli.
Natáčení krátkého záběru trvalo dlouhých pět hodin. Nešlo jen o odvahu herečky, ale i o přesné načasování, pohyb kamery a choreografii celé situace. Výsledkem byla scéna, která se okamžitě začala šířit mezi diváky a pro mnohé se stala symbolem celého filmu.
Z Vicy Kerekes se v Česku přes noc stala jedna z nejznámějších slovenských hereček. Jenže nálepka „sexy zrzky“ jí časem začala být těsná. Zatímco diváci si pamatovali hlavně červené šaty a kulečníkový stůl, ona sama se snažila hrát role, které byly úplně jiné: historické, dramatické, pohádkové i divadelní.
Holka, která chtěla chytat zločince
Éva „Vica“ Kerekes se narodila 28. března 1981 ve Fiľakovu na jihu Slovenska, nedaleko maďarských hranic. Pochází z maďarské rodiny a vyrůstala v prostředí, kde se přirozeně mluvilo více jazyky a kde bylo divadlo součástí každodenního života.
Její matka byla učitelka a amatérsky se věnovala divadelní režii. Malá Vica tak hrála už v dětství, přesto dlouho nevěřila, že by se herectví mohlo stát jejím povoláním. Naopak ji přitahovala úplně jiná představa.
„Já jsem si totiž vždycky myslela, že herečky jsou nemravné ženy, které mají milence a nemají pořádnou rodinu,“ přiznala později v rozhovoru pro Radio Wave.
Chtěla být policistkou. Lákal ji smysl pro spravedlnost, pohyb, akce a představa, že bude pomáhat lidem. Po maturitě proto zkusila přijímací zkoušky na policejní akademii. Neuspěla. A právě tahle zdánlivá prohra ji nakonec nasměrovala tam, kam by se sama možná nikdy nevydala.
Krátce pracovala jako kulturní redaktorka a pak se přihlásila na bratislavskou Vysokou školu múzických umění. Herectví začala studovat trochu z nouze, trochu ze zvědavosti. Nakonec se ukázalo, že je to přesně ten obor, který jí sedí.
Ještě během studií dostala první nabídky na filmové natáčení. Po škole se přesunula do Budapešti, hrála v maďarském prostředí a přijala jméno Vica, aby ji diváci nepletli s jinou maďarskou herečkou jménem Éva Kerekes.
Filmově debutovala v roce 2004 ve slovenském snímku Konečná stanice. Českým divákům se začala výrazněji zapisovat do paměti ve filmu Jana Hřebejka Nestyda z roku 2008, kde hrála postavu příznačně pojmenovanou Kočička.
Následoval válečný film Nedodržený slib, pohádka Dešťová víla a další projekty, ve kterých ukázala, že není odkázaná jen na role svůdnic. V Dešťové víle hrála Květušku, něžnou pohádkovou bytost, tedy postavu vzdálenou všemu, co jí později připsala bulvární zkratka.
Definitivní průlom však přišel až s Muži v naději. Vica Kerekes se stala známou tváří, kterou chtěli režiséři obsazovat. Sama to později shrnula střízlivě: každá herečka prý potřebuje aspoň jednu roli, díky níž se dostane do povědomí lidí.
Jenže úspěch má i druhou stranu. Pokud se herečka stane známou hlavně kvůli jedné erotické scéně, může se snadno stát, že jí lidé začnou nabízet pořád tutéž postavu v jiném obalu.
Agnes, která běhala bosá v blátě
V roce 2012 přišla role, která ukázala úplně jinou polohu jejího herectví. Ve válečném dramatu 7 dní hříchů hrála Agnes, německou manželku lesníka Jana Olšana v podání Ondřeje Vetchého.
Příběh se odehrává v Sudetech v květnu 1945, v chaotickém období plném násilí, pomsty, strachu a divokého odsunu. Agnes není žádná dekorativní postava. Je to žena, která se ocitne uprostřed rozpadajícího se světa, kde o lidském životě často rozhoduje náhoda, původ nebo momentální nálada lidí se zbraněmi.
Kerekesová kvůli roli pracovala v mrazu, blátě a náročných venkovních podmínkách. Její výkon jí přinesl nominaci na Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli. Pro mnoho lidí to byl okamžik, kdy přestala být jen Šarlotou z kulečníkové scény.
Přesto se český bulvár vracel stále ke stejnému obrazu. K červeným šatům, výstřihům a slovům jako sexsymbol. Herečka si postupně uvědomila, že se z té nálepky musí vyvázat sama.
V jednom rozhovoru přiznala, že opakované zdůrazňování svlékání a vzhledu v ní vyvolalo určitou autocenzuru. Začala víc přemýšlet, co přijme, co odmítne a co už pro ni nemá žádný vnitřní smysl.
Jednou prý strávila několik měsíců doma, protože odmítala role, které jí nepřipadaly pravdivé. Nabídky nepřijala ani tehdy, když věděla, že to znamená méně práce a méně peněz. Ustoupit ze svých hereckých zásad jen kvůli výdělku přirovnala k formě kolaborace.
Odmítat začala i spolupráci, při které by cítila psychický nátlak. Herectví podle ní stojí na důvěře. Pokud režisér potřebuje herce zlomit, ponížit nebo zastrašit, aby z něj dostal emoci, není to cesta, po které chce jít.
Tohle rozhodnutí jí možná vzalo některé nabídky. Dalo jí ale něco jiného: možnost, aby její kariéru neurčovala jedna stará scéna a představa, kterou si o ní vytvořili jiní.
Matka z Anděla Páně
Velký zlom v jejím obrazu u širokého českého publika přinesla pohádka Anděl Páně 2 z roku 2016. Vica Kerekes v ní hrála Magdalénu, laskavou matku, a film se stal mimořádným hitem. V kinech ho vidělo více než milion diváků.
Najednou ji lidé neznali jen jako svůdnou Šarlotu. Viděli ji i jako postavu z rodinné pohádky, kterou mohli sledovat děti, rodiče i prarodiče. Jenže ona sama si s jistým pobavením všímá, že české publikum stejně často nezná šíři její práce.
Na divadle hrála například Marii Magdalenu, Julii, Ofélii nebo Isoldu. Ztvárnila ženy křehké, tragické, silné, nebezpečné i zraněné. Právě divadlo jí umožnilo uniknout jednoduchým škatulkám, které film a bulvár vytvářejí mnohem rychleji.
„Stále nechápu, proč jsem v Čechách považována za sexuální symbol,“ říkala s nadhledem. Možná proto, že jedna silná filmová chvíle někdy přebije desítky jiných rolí. A možná proto, že diváci si rádi pamatují obraz, který se dá jednoduše popsat.
V roce 2011 se po šestiletém vztahu provdala za maďarského uměleckého fotografa Csabu Vigha. Manželství ale vydrželo jen několik měsíců a skončilo rozvodem. Později žila několik let s českým výtvarníkem a tatérem Lukášem Musilem, známým jako Musa.
Své soukromí si ale Vica Kerekesová většinou chrání. Mnohem raději mluví o práci, divadle, filmu a o tom, co pro ni znamená lidská blízkost.
https://wave.rozhlas.cz/vica-kerekes-neni-zadne-babetko-5255595
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-hvezda-filmu-muzi-v-nadeji-vica-kerekes-nevera-nekdy-muze-vztahu-pomoci-129341
https://video.aktualne.cz/dvtv/herectvi-delam-telem-i-dusi-sex-symbol-a-krasa-jsou-jen-nale/r~448d6b4287ca11e682470025900fea04/
https://magazin.aktualne.cz/divoke-nataceni-machacek-s-vicou-rozbijeli-kresla-eroticke-s/r~e173aef840c311ee8d680cc47ab5f122/
https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/soutez-o-tanga-k-filmu-muzi-v-nadeji.A110809_180656_filmvideo_jaz
https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/103358/7-dni-hrichu
https://www.ceskylev.cz/cz/detail?creator=Vica+Kerekes&csfdid=34893
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10342060936-7-dni-hrichu/6327-vica-kerekes/
