Článek
Karel Augusta se narodil v létě 1935 v pražských Nuslích jako jedináček do rodiny železničáře. Otec, který se z pomocného dělníka vypracoval až na strojvedoucího, vedl malého Karla ke kázni a pořádku. Dětství strávil střídavě v pulzující Praze a na venkově u babičky ve Střížovicích, kde za protektorátu našel bezpečí před válečným hladem velkoměsta.
Už tehdy v sobě chlapec měl neklidnou krev – místo aby poslouchal pohádky, hltal poutě, cirkusové kousky a kabaretní písničky. Vánoce miloval tak, že věřil na Ježíška snad až do patnácti let, přesto nikdy nepochyboval, že jeho vlastní osud se odehraje spíš ve světlech ramp než pod rodinným stromečkem.
Ačkoliv byl inteligentní, nijak netoužil po „pořádném“ zaměstnání, jaké si pro něj představoval otec. Ten syna přihlásil na obchodní akademii v Resslově ulici – přál si, aby Karel nezakusil dřinu manuální práce. Mladý Augusta tam poslušně nastoupil, ale čísla a účetnictví mu nic neříkaly.
Ve škole se trápil. Jednu věc ale ovládl dokonale: psaní na stroji a těsnopis. Prsty mu po klávesách běhaly s nebývalou lehkostí – až tak, že těsně před maturitou vyhrál celostátní soutěž v psaní na stroji a vysloužil si nabídku místa stenografa přímo na Pražském hradě. Pyšný otec zajásal - kluk bude úředník u prezidenta! Jenže osmnáctiletý Karel udělal něco, co od něj nikdo nečekal: tuhle jistou kariéru s díky odmítl.
Tou dobou totiž už naplno propadl své vášni k divadlu, hudbě a kumštu všeho druhu. „Hudba, baletky, volnost a sranda – to je můj démon,“ prohlašoval později s úsměvem. Místo klapotání psacího stroje ho lákal potlesk a vůně šminek.
Na DAMU si však netroufal přihlásit se sám od sebe. Nakonec ho na talentové zkoušky dostala až šťastná náhoda. Doprovázel kamaráda na přijímačky – ten pohořel, ale Karel zaujal porotu natolik, že přijali jeho. Psal se rok 1952 a před nesmělým mladíkem se otevřely dveře ke splnění snu.
Klaunem ve škole života
Studium herectví nebylo lehké, zvlášť když se Karel rozhodl rovnou pro dvě školy zároveň. Kromě DAMU, kde ho vedli herečtí mistři jako Bohuš Záhorský či Otomar Krejča, totiž stíhal ještě pražskou konzervatoř. Učil se hrát na klavír, flétnu, saxofon, kytaru i hoboj – jako by doháněl všechnu muziku světa.
Hudební nadání mu kolovalo v krvi. Možná po tátovi, který prý dovedl zahrát na každý nástroj, co vzal do ruky. Augusta zářil v hereckých improvizacích i ve hře na piano. Byl nepřehlédnutelně všestranný – a nespoutaný. Po absolutoriu v roce 1957 nezakotvil v Praze, jak by se dalo čekat, ale vydal se na toulky po regionálních divadlech a kabaretech. Hnal ho neklid a touha po zkušenostech.
Jeho první štací bylo Slovácké divadlo v Uherském Hradišti. Z venkova si brzy odskočil na dva roky na vojnu – tu si odkroutil v Písku, a jak sám později říkal, armádní řád mu tehdy pomohl zkrotit mladickou divokost.
Hned po návratu z uniformy ale znovu naskočil do rozjetého vlaku divadelního života: nastoupil k Horáckému divadlu v Jihlavě. Tamní činohra ho však zcela neuspokojovala. Augustu to táhlo jinam – ke zpěvu, komice, kabaretní nadsázce. Chtěl na jevišti hlavně bavit a překvapovat. Téhle múze se nakonec neubránil.
Z Jihlavy proto utekl za odvážnějším uměním. Našel ho v Brně, kde získal angažmá v kabaretním souboru Studio 10. To už bylo něco pro něj: kabaret, varieté, volnost a humor! Se Studiem 10 objel křížem krážem celou republiku.
Život na cestách mu dával křídla. Když pak stálá scéna kabaretu zanikla, neprosil se o návrat do kamenného divadla. Místo toho kývl na další dobrodružství: k cirkusu.
Ano, mladý herec se z lásky k show na čas proměnil v opravdového cirkusáka. Přidal se k legendárnímu Cirkusu Aeros a rázem se ocitl pod šapitó mezi akrobaty a zvířaty.
Dělal klauna i konferenciéra, učil se žonglovat, chodit po visuté hrazdě, zkrotit trému i šelmu. Dokonce vymyslel kuriózní číslo, na které dodnes pamětníci vzpomínají: nechával se holit slonicí. Obrovské zvíře mu svým chobotem nanášelo na tvář pěnu a pak ji stíralo holicí břitvou (naštěstí jen atrapou). Karel při tom pokaždé schytal pár pořádných pohlavků a publikum řičelo smíchy.
V cirkuse vydržel několik sezon a nikdy toho nelitoval – naučil se tam odvaze, improvizaci a pokoře před publikem i před životem.
Mistrem malých rolí
Jenže cirkusový život byl vyčerpávající a nejistý. Koncem 60. let se Augusta přece jen vrátil k divadlu, kde tušil větší jistotu i rodinné zázemí. Přijal nabídku dětského Divadla Jiřího Wolkera v Praze, jenže záhy zjistil, že role bezejmenných statistů ho nebaví.
Raději rychle přešel do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích a vzápětí zpět do Brna, kde se našel ve varieté Rozmarýn. Tam zpíval a tančil mezi stoly, kolem kterých publikum při představení večeřelo, popíjelo – a občas neodpustilo peprnou poznámku. Trpělivost, nadhled a smysl pro improvizaci, to byla další cenná lekce do života.
Bylo mu něco málo přes třicet, když si tohohle živelného kumštýře konečně všiml režisér Evžen Sokolovský. Právě díky němu dostal Karel Augusta v roce 1962 angažmá v legendárním satirickém divadle Večerní Brno.
Z malých výstupů dokázal vykřesat nepřehlédnutelné momenty – ať hrál venkovského strejce nebo potrhlého úředníčka, pokaždé strhával pozornost svým osobitým humorem.
Večerní Brno bylo odvážné divadlo, které si utahovalo z nešvarů společnosti, a Karel v něm našel sebe sama. Když pak v roce 1968 přišla doba takzvané normalizace, začaly se nad jeho kariérou stahovat mraky. S úzkostí sledoval, jak svobodného tvůrčího ducha střídá opatrnost a cenzura. Roku 1968 sice krátce přešel do brněnského Státního divadla, ale tamní oficiálnější scéna mu neseděla. Karel byl bořič hranic, bohém milující svobodu – a ta se teď vytrácela.
Štamgast, který narazil
V 70. letech Augusta přesídlil do Prahy natrvalo. Jednak kvůli rodině – s manželkou Alenou, kostýmní výtvarnicí, tehdy vychovával dva malé syny Karla a Jiřího – a jednak za novými příležitostmi. Dostal angažmá v hudebním divadle Rokoko, kde se setkal s dalšími legendami a kamarády (třeba s Vlastimilem Bedrnou) a konečně si na pražském jevišti zazpíval po boku takových hvězd, jako byl Waldemar Matuška či Karel Hála.
Jenže euforie netrvala dlouho – v roce 1972 mocipáni soubor Rokoka rozpustili. Augusta, který tehdy stál politicky na indexu, najednou neměl stálé divadelní působiště.
U filmu naštěstí našel zázemí – stal se členem Filmového studia Barrandov. To znamenalo jistý plat a spoustu drobných filmových rolí. Někomu jinému by takový osud herce malých roliček mohl nevonět, ale Karel tuhle polohu přijal. Vždyť před kamerou byl díky své výrazné tváři i komediálnímu talentu nepřehlédnutelný. Hrál popletené číšníky, svérázné strýce, dobrosrdečné opilce i rozšafné instalatéry – zkrátka postavičky ze života, které uměl vykreslit tak věrohodně, až měl divák pocit, že je odněkud důvěrně zná.
Možná proto, že je Karel Augusta skutečně znal. Míval totiž jeden zvláštní trik: pravidelně vysedával po hospodách a sbíral tam inspiraci. Naslouchal hovorům štamgastů, studoval jejich gesta, klopil do sebe jedno pivo za druhým a v duchu si ukládal postřehy pro příští role.
Zpočátku to byla spíš nevinná metoda herecké průpravy – dal si pár skleniček, pobavil společnost, a druhý den zase stál spolehlivě na značkách v divadle či na natáčení. S postupujícími lety se však z občasného popíjení vyvinul zlozvyk a z toho tichý společník, který Karla začal ovládat.
Alkohol se pro něj stal malým ďáblíkem, jak sám říkal, kterému nedokázal odolat. Přesto v sedmdesátých a osmdesátých letech platilo, že na jevišti byl vždy profesionál – žádné představení nezmařil, ač po něm kolegové někdy cítili rumový opar. Jenže démon alkoholu číhal, trpělivě mu seděl na rameni a čekal na svou příležitost.
A ta přišla. Karel Augusta byl od přírody svobodomyslný a prostořeký člověk. V době nesvobody to mohlo být nebezpečné spojení. Stačila jedna neuvážená věta v náladě a průšvih byl na světě. Jednou v hospodě v rozkurážené společnosti Karel nahlas pronesl, co si myslel kdekdo: že prezident Gustáv Husák je – mírně řečeno – vůl.
Spolustolovníci se zasmáli, ale někdo to donesl dál. A státní moc smysl pro humor neměla. Za urážku hlavy státu dostal Augusta exemplární trest: buď natvrdo vězení za politický delikt, nebo léčbu na psychiatrii. Zvolil samozřejmě druhou možnost. Několik měsíců pak skutečně strávil v psychiatrické léčebně. Nebyl však pacientem v pravém smyslu – mohl se volně pohybovat po areálu a aby nebyl nečinný, pomáhal v nemocnici jako sanitář.
Tak se stalo, že z populárního herce byl najednou zřízenec v márnici, který vozil nebožtíky do chladicích boxů a připravoval je na poslední rozloučení. Absurdní? Jistě. Ale Karel i tuhle hořkou pilulku spolkl se zatnutými zuby a nadhledem sobě vlastním. Později říkal, že to byla neocenitelná zkušenost – škola života, kterou zúročil i na jevišti.
Nebyla to ostatně jediná nucená přestávka v jeho kariéře. Normalizační kulturní politika ho dál střídavě tolerovala a trestala podle toho, jak moc vyčníval. Když nemohl hrát, nedělal si z toho těžkou hlavu a šel se živit jinak. Zkusil ledacos: nějaký čas makal u svého kamaráda na salaši na Slovensku jako honák ovcí.
Jindy si udělal potápěčský kurz a nastoupil ke zdymadlu na Smíchově jako údržbář a všeuměl – uklízel, natíral, opravoval. Pracoval i jako prodavač u stánku s grilovanými kuřaty, dokonce jako skladník ve velkoskladu. Životní kotrmelce bral jako součást svého osudu, možná i jako dobrodružství. Žil zkrátka na plný plyn a do všeho šel na dvě stě procent. A právě tahle vlastnost, díky níž byl tak výjimečný na jevišti, ho postupně semlela v soukromí.
Láska, která bolí
Karel Augusta byl muž mnoha tváří – komik, bohém, dříč, ale také citlivý člověk plný rozporů. V soukromí dlouho vedl spořádaný život. Od mládí měl po boku svou jedinou ženu Alenu, oženil se s ní už v 50. letech a zdálo se, že navzdory hereckým toulkám našel doma klidný přístav.
Manželka mu porodila dva syny a roky stála při něm, tolerovala i jeho bohémské nálady a občasné flámy. Věrnost však Karlovi nebyla vlastní – miloval společnost žen a ty zase milovaly jeho smysl pro humor a životní jiskru. A tak se stalo, že v polovině 80. let do jeho života vstoupila osudová známost.
Tou ženou byla o generaci mladší baletka Dagmar. Půvabná tanečnice, do níž se Augusta bláznivě zamiloval, jako by ztělesňovala vše, po čem v té době prahnul: mládí, krásu, vášeň. Karel se náhle ocitl rozkročený mezi dvěma životy. Doma milující manželka a dospělí synové, v divadle po jeho boku milenka, vedle níž pookřál a snad si připadal znovu mladý. Srdci ale neporučil – vztahu s Dagmar dal přednost, i když to znamenalo zradit rodinnou důvěru.
Vztah s baletkou v Karlovi probudil také nejistotu. Při pohledu do zrcadla vedle své mladé lásky viděl stárnoucího muže se zpustošenou pletí a kily navíc. A rozhodl se s tím něco udělat – drasticky a okamžitě. Jako by šlo o další z bláznivých nápadů klauna v manéži, zvolil neuvěřitelný experiment: přestal téměř jíst, zato pil.
Hlad zaháněl suchým bílým vínem, které nosil stále při sobě. Vyměnil jídlo za alkohol, doufaje, že shodí nadbytečná kila a omládne. A skutečně – během pár měsíců prý zhubl kolem třiceti kilogramů. Jenže cena byla příliš vysoká. Ze silného chlapa se stala troska.
Ačkoliv si to možná nechtěl přiznat, závislost na alkoholu tehdy Karla Augustu pohltila naplno. Pivo, víno, sklenička tvrdého – jeho věrní společníci po dekády – teď už neodbytně kralovali každému dni.
Podstoupil odvykací kúru, ale marně, démon se mu smál do očí. Přesto ještě občas hrál ve filmech a na první pohled se zdálo, že ještě to jde. Režisér Jaroslav Soukup, který ho často obsazoval, později vzpomínal, jak při posledním natáčení musel Karlovi dovolovat mezi záběry „loknout si“, jinak už nedokázal podat očekávaný výkon.
Mezitím milenka Dagmar, kvůli níž to všechno začalo, z Karlova života postupně mizela. Jiskra se vytratila. Možná se zděsila, co z veselého kumpána zbylo, možná vztah prostě vyšuměl. Augusta v tu dobu zůstával opuštěný víc, než si kdy připustil.
Nakonec se pokorně vrátil domů za manželkou. Alena – žena, kterou kdysi opustil kvůli jiné – ho překvapila nesmírnou laskavostí. Navzdory všem hořkostem ho přijala zpátky pod svou střechu a v tichosti bděla nad jeho chatrným zdravím. Snad doufala, že společně stáří ještě nějak překlenou.
Osud už ale Karlu Augustovi mnoho času nevyměřil. V květnu 1998 vypověděly jeho unavené ledviny službu.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Augusta
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1033153439-predcasna-umrti/403235100101002/
https://www.idnes.cz/jihlava/zpravy/herec-divadlo-film-profese-karel-augusta-horacke-jihlava-vysocina.A200125_528868_jihlava-zpravy_mv
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/karel-augusta-herec-dabel-alkohol-cirkus-film-zavislost.A230526_125830_lidicky_javu
https://zeny.iprima.cz/herec-karel-augusta-se-upil-k-smrti-kvuli-mlade-milence-zemrel-manzelce-v-naruci-352511
https://www.krajskelisty.cz/praha/obvod-praha-4/13334-prohlasil-v-hospode-ze-je-husak-vul-a-tak-musel-z-jeviste-zajistit-rodinu-i-milenku-ale-byla-fuska-a-tak-makal-na-zdymadle-a-ve-skladu-prodaval-kurata-vyucil-se-kucharem-nakonec-ho-zabilo-sverazne-hledani-inspirace-tajnosti-slavnych.htm
https://www.krajskelisty.cz/praha/19527-drel-jako-kun-aby-uzivil-rodinu-i-sve-lasky-a-velka-vasen-ho-nakonec-take-zabila-tajnosti-slavnych.htm
https://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-laska-a-vztahy/546520/karel-augusta-kral-malych-roli-se-upil-kvuli-milence-zemrel-vsak-u-sve-zeny.html
https://www.kafe.cz/celebrity/karel-augusta-zivotopis-20200125.html
