Článek
Usměvavá tvář starého muže shlíží z obřího plakátu na rušné ulici Budapešti. Přes oči má nastříkáno sprejem jediné slovo: „Žid“. Z plakátu, financovaného maďarskou vládou, hlásá tučným písmem slogan „Nenechte Sorose, aby se smál naposled“.
Úsměv na tváři George Sorose – rodáka z Maďarska, dnes amerického miliardáře – tu působí zlomyslně. Během několika dnů někdo většinu těchto billboardů poničí, přibudou na nich hvězdy Davidovy a hanlivé nápisy jako „smradlavý Žid“.
Je léto 2017 a v rodné zemi Sorose běží ostrá kampaň vykreslující tohoto přeživšího holokaustu jako veřejného nepřítele. „Jde o nenávistnou propagandu připomínající nejtemnější časy Evropy,“ reaguje zděšeně Sorosův mluvčí.
Válečné dětství
György Schwartz (později známý jako George Soros) se narodil v roce 1930 v Budapešti v židovské rodině střední třídy. Už roku 1936 rodiče ze strachu před rostoucím antisemitismem změnili rodinné příjmení na neutrálně znějící Soros – jako ochrannou kamufláž v nepřátelském prostředí.
Toto nové jméno, které v maďarštině znamená „následující“ a v Esperantu „bude se vznášet“, však Sorosovým nezajistilo bezpečí nadlouho. Když mu bylo třináct let, vtrhla do Maďarska nacistická vojska (březen 1944). Židovské děti nesměly chodit do školy a okupanti přinutili i malého Györgyho nastoupit do služeb Budapešťské židovské rady.
Jednoho dne dostal za úkol roznášet úřední lístky představující předvolání k „relokaci“ – ve skutečnosti povolávací příkazy k transportu do koncentračních táborů. Chlapec je ukáže svému otci Tivadarovi, protřelému právníkovi. Ten se na malý kousek papíru podívá a hned pochopí smrtelnou vážnost situace.
„Rozešli ty lístky – a každému řekni, že pokud se dostaví, budou deportováni,“ přikáže synovi. György poslechne. Varuje židovské právníky uvedené na seznamech, aby se ukryli či utekli. Sám už do kanceláře Židovské rady nikdy nenastoupí. Místo toho zařídí, že György „zmizí“.
Koncem roku 1944 má tedy čtrnáctiletý György falešnou identitu a žije v úkrytu jako údajný křesťanský kmotřenec jednoho úředníka maďarského ministerstva zemědělství. Tento muž, sám ženatý s Židovkou, vezme chlapce raději pod svou ochranu.
Při jedné příležitosti – místo aby nechal kluka samotného – jej vezme s sebou „na obchůzku“. Úředník dostal za úkol sepsat inventář majetku zabaveného židovské rodině, která zmizela. Mladý Soros tiše kráčí vedle něj opuštěným domem a sleduje, jak jsou cizí knihy, nábytek i fotografie úředně zaprotokolovány jako kořist režimu.
Tyto chvíle v něm zanechávají rozporuplné pocity: strach a bezmoc, ale také obdiv k otcově vynalézavosti, s níž přelstil nenávistný systém. Sám Tivadar Soros v Budapešti pomohl zachránit kromě své rodiny také desítky dalších Židů, kterým zajistil skrýše a falešné dokumenty. Syn György o mnoho let později dokonce nazve rok 1944 „nejšťastnějším rokem svého života“ – právě proto, že mu umožnil na vlastní oči spatřit hrdinství jeho otce.
V zimě 1944–45 Maďarsko krvácí v pouličních bojích mezi nacisty a blížící se Rudou armádou. Zatímco Budapešť hoří, George a jeho matka se ukrývají ve sklepě rodiny přátel a o nedělích chodí navenek klidně do luteránského kostela, jako by byli zbožní křesťané.
Nakonec přežijí i brutální obléhání Budapešti, které si vyžádá desítky tisíc životů civilistů. Na jaře 1945 druhá světová válka končí – a mladý Soros stojí nad troskami svého dětství. Maďarsko sice osvobodili Sověti, ale svoboda nevydrží dlouho.
Z východu přichází nový totalitní přízrak. V mladíkovi, který musel v dětství zapírat svoji identitu, uzrává rozhodnutí: odejít na Západ a vybudovat si nový život ve světě, kde jej nebudou definovat hvězdy ani nášivky.
Roku 1947 opouští György Soros rodnou zemi. Přesunuje se do Anglie – s minimem prostředků, ale s ostře vyvinutým instinktem sebezáchovy a vírou, že otevřený svět je možný. V kapse má falešné doklady, v hlavě trauma i odhodlání. V Londýně se zapíše na prestižní London School of Economics a při studiu filosofie si přivydělává jako nosič zavazadel na nádraží a číšník.
Poslouchá přednášky slavného filozofa Karla Poppera, autora vlivné knihy Otevřená společnost a její nepřátelé. Popperovy myšlenky o svobodě, kritickém myšlení a hrozbách uzavřených ideologií Sorose hluboce ovlivní. Mladík v nich vidí přesný opak režimů, které poznal: fašismu a komunismu.
Popper se stává jeho mentorem – Soros mu dokonce píše dopisy a diskutuje s ním své vlastní úvahy. Absolvuje s titulem z filozofie, ale akademická dráha ho neláká: svět idejí zatím musí ustoupit praktičnosti. „Měl jsem v plánu vydělat peníze a pak žít jako spisovatel a filozof,“ vzpomínal později. Z Anglie proto míří roku 1956 do dynamické Ameriky, odhodlaný zbohatnout na Wall Street.
Finanční vzestup
V New Yorku padesátých let začíná George Soros od nuly. Dveře investičních bank se před imigrantem bez kontaktů zavírají – rozeslal desítky žádostí o místo a dostal jen pár odpovědí. Nakonec uspěje u menší firmy. „Investiční byznys jsem pojal jako čistě pragmatickou záležitost. Byznys je byznys, filantropie je filantropie,“ říkával později.
Ve dne vydělává peníze na burze, v noci sní o hlubších pravdách trhu. Zúročuje své intelektuální zázemí: přemýšlí o principech ekonomických bublin a jak masová psychologie ovlivňuje ceny. Formuluje teorii tzv. reflexivity – myšlenku, že subjektivní přesvědčení investorů ovlivňují realitu trhů, což vede k sebenaplňujícím se cyklům boomů a krachů.
Tuto teoretickou zbraň pak využije v praxi. Koncem 60. let má Soros za sebou několik úspěšných angažmá v bankách a dostatek zkušeností, aby se osamostatnil. Roku 1969 zakládá svůj první investiční fond. Z počátečního kapitálu 12 milionů dolarů v něm za deset let udělá pohádkový 150násobek – Sorosův Quantum Fund dosahuje běžně výnosů přes 30 % ročně, v některýc letech i přes 100 % a investoři ho zbožňují.
Soros se stává miliardářem. Brzy figuruje v žebříčcích nejbohatších finančníků světa a buduje pověst člověka, který má neomylný instinkt na velké sázky.
16. září 1992. Do historie finančního světa se tento den zapíše jako Černá středa. Britská libra je pod tlakem spekulantů, kteří pochybují o její pevné navázanosti na německou marku. George Soros – tehdy dvaašedesátiletý manažer hedgeového fondu – vycítí životní příležitost. Už několik týdnů potají skupuje kontrakty spekulující na pokles libry.
Když se ten den odpoledne doslechne, že německý Bundesbank otevřeně mluví o možném oslabení britské měny, neváhá ani minutu. Obrátí se na svého hlavního obchodníka a klidně pronese: „Jděte jim po krku.“ Sorosův fond vzápětí vrhne na trh obří prodejní příkazy libry a strhne tím lavinu.
Začíná přetahovaná s Bank of England: centrální banka zoufale skupuje libry za devizové rezervy a britská vláda narychlo zvyšuje úrokové sazby až na 15 % – marně. Soros prodává libry rychleji, než je centrální bankéři stíhají vykupovat. Kurz se propadá. Večer už je jasné, že libra svůj pevný kurs neudrží.
Británie oznamuje, že odstupuje z Evropského mechanismu směnných kursů. Libra je devalvována. Soros triumfuje – jeho fond během pár hodin vydělal přibližně 1 miliardu dolarů čistého zisku.
Finanční tisk jej záhy překřtí na „muže, který zlomil centrální banku Anglie“. Jedni v něm vidí geniálního stratéga, druzí bezcitného „spekulanta, který zruinoval životy milionů lidí“, jak později utrousí i maďarský premiér Orbán.
Sorosova teorie reflexivity se toho dne plně potvrdila – víra trhu v pád libry způsobila její pád. A Soros, který této víře šel naproti, inkasoval odměnu. Tváří v tvář kritice z různých stran zůstává věcný: „Spekulanti dělají jen svou práci. Nevidím důvod cítit vinu – využil jsem příležitost, která se nabízela,“ říká v podstatě světu.
Je to filozofie extrémní tržní logiky: není úkolem investora dbát na veřejné blaho, od toho jsou vlády. Tou dobou už má Soros více peněz, než kdy dokáže utratit. Jeho osobní jmění se šplhá do miliard a on cítí, že nadešel čas splnit si svůj dávný sen – věnovat se něčemu vyššímu než vydělávání peněz.
„Když jsem vydělal víc peněz, než kolik jsem potřeboval pro sebe a rodinu, založil jsem nadaci na podporu hodnot svobodné a otevřené společnosti,“ vysvětlí suše. V hloubi duše však možná jde i o naplnění oněch dětských fantazií všemocnosti.
okolo roku 2000
Soros později s jistou ironií přizná, že v mládí míval „dost silné mesiášské fantazie“ – představy, že je jakýmsi vyvoleným, které musel krotit, „aby mě nepřivedly do průšvihu“. Poznamená také, že se téhle „nemoci božskosti“ nakonec zbavil tím, že ji začal žít v realitě.
Tato provokativní poznámka je později často citována jeho odpůrci jako důkaz údajné Sorosovy arogance – on sám ji ale mínil jako upřímnou sebereflexi své někdejší touhy řídit běh věcí. A běh věcí Soros řídit skutečně začne – ne však z pozice státníka či vojevůdce, ale skrze peníze a filantropii.
Otevřená společnost
V roce 1979, ještě než se stal světově proslulým, udělá Soros první filantropický krok: poskytne stipendia několika desítkám černošských studentů v Jihoafrické republice zmítané apartheidem, aby mohli studovat na Kapské univerzitě. Chce podkopat pilíř rasistického režimu – nedostupnost vzdělání pro utlačovanou většinu.
V 80. letech pak Soros začíná pomáhat i disidentům ve východním bloku. Do komunistického Československa, Polska či Maďarska nenápadně posílá kopírky, tiskárny a knihy, aby podpořil šíření svobodných informací.
V roce 1984 dokonce přesvědčí maďarskou vládu (která tehdy opatrně koketuje s reformami) a založí v Budapešti nadaci na podporu vzdělávání a kultury – vůbec první Sorosovu lokální nadaci, ze které později vyroste celá síť Open Society Foundation.
Když se pak v roce 1989 hroutí komunismus v Evropě, Sorosovy projekty už hrají nezanedbatelnou roli v přerodu východních zemí směrem k demokracii. V rodném Maďarsku financuje například vydávání učebnic, nezávislé univerzitní programy a občanské iniciativy – a pomůže i založit Středoevropskou univerzitu v Budapešti, které věnuje jeden z největších darů pro vysokoškolskou instituci v Evropě. Sám tehdy věří, že se region vydal nevratně na cestu svobody.
Po skončení studené války Soros významně rozšiřuje své filantropické aktivity. V roce 1993 zakládá Open Society Institute (později přejmenovaný na Open Society Foundations, OSF) – zastřešující organizaci, skrze niž financuje projekty ve více než 60 zemích světa. Vše se řídí ideou „otevřené společnosti“, kterou si vypůjčil od svého učitele Poppera: společnosti založené na respektu k lidským právům, demokratických institucích, transparentnosti a kritickém myšlení.
Sorosovy nadace podporují nezávislá média, bojují proti korupci, zasazují se o zlepšení vzdělávání či integraci menšin. Věnuje se i specifickým problémům – například financuje programy na podporu Romů v Evropě nebo projekty zdravotní osvěty v Africe. „Nejlepší filantropie není jen o darování peněz, ale o dávání příkladu,“ říká Soros a sám se podle toho řídí.
V postkomunistických zemích včetně České republiky, Polska, Ukrajiny či Gruzie utratí jeho nadace v 90. letech a nultých letech stamiliony dolarů – na stipendia, budování občanských institucí, podporu neziskových organizací a dalších „motorů“ otevřené společnosti.
Soros se nevyhýbá ani politickému angažmá: ve Spojených státech se stává jedním z hlavních sponzorů liberálních organizací a demokratických kandidátů. Ve Velké Británii podpoří iniciativy proti brexitu. V jižní Evropě financuje skupiny monitorující vládní moc.
V roce 2010 pronese na adresu nastupující vlny autoritářského nacionalismu varování: „Největší hrozbou otevřené společnosti je dnes už nikoli komunismus, ale ideologie tržního fundamentalismu spojeného s nesnášenlivostí.“ Netají se tím, že podle něj musí prosperující otevřená společnost občas sama sebe hájit – i politicky.
George Soros postupně rozdá na dobročinné a prospěšné účely astronomické částky. Do roku 2017 již věnoval různým nadacím přes 12 miliard dolarů. O pár let později posílá dalších 18 miliard přímo do majetku OSF. Celkem tím rozdal většinu svého původního jmění. Magazín Forbes jej díky tomu označí za „nejštědřejšího dárce“ na světě (relativně v poměru k vlastnímu majetku).
Soros však filantropii nebere jako žádné pokání za své bohatství: „Nedělám to z pocitu viny ani pro dobré PR. Dělám to proto, že si to mohu dovolit a věřím tomu,“ prohlásí v rozhovoru v roce 2003. Když byl o pár let dříve při udělení čestného doktorátu v Oxfordu tázán, jak by chtěl být uveden, odpověděl bez zaváhání: „Uveďte mě jako finančního, filantropického a filosofického spekulanta.“
Tímto bonmotem vystihl všechny své životní role. Málokdo ale tehdy tušil, že kromě vděčnosti a uznání vzbudí jeho rozsáhlé filantropické impérium také vlnu odporu a konspirací, které mu na sklonku života zkalí pověst.
Kontroverze a konspirace
George Soros rád říká, že „otevřená společnost“ má mnoho nepřátel – a časem zjistí, že jedním z nich se stane i část veřejnosti. Když se na přelomu milénia stále hlasitěji ozývá jeho politický a společenský vliv, přichází i první velký direkt.
Roku 1997, během vrcholící asijské finanční krize, obviní malajsijský premiér Mahathir Mohamad zahraniční spekulanty v čele se Sorosem z rozvrácení malajsijské ekonomiky. Nazve Sorose hlupákem a tvrdí, že „finanční titáni“ typu Sorose úmyslně otáčejí tok peněz, aby zvrátili ekonomický růst asijských zemí.
Mahathir dokonce do svých tirád zamíchá starý antisemitismus – prohlásí, že za krizí stojí „Židé, jako je Soros“, a touto průhlednou manipulací se snaží získat podporu muslimské většiny v zemi. Později už bývalý premiér Mahathir překvapivě prohlásí, že Sorose za krizi vlastně neviní.
Ve stejné době, kdy je Soros v Asii líčen málem jako finanční ďábel, přichází i jeho první střet s americkou politikou. V roce 2004 otevřeně vystoupí proti znovuzvolení prezidenta George W. Bushe, jehož válku v Iráku považuje za tragický omyl. Utratí miliony na podporu Bushových oponentů a prohlásí, že porazit Bushe je pro něj „otázkou života a smrti“.
Bush sice volby vyhraje, ale Soros se rázem stává oblíbeným terčem pro konzervativní kruhy v USA. Moderátoři na stanici Fox News o něm začnou hovořit jako o zosobnění „ultraliberálního zla“ v pozadí demokratů. V následujících letech se v krajně pravicových kuloárech rodí barvitý obraz Sorose jako „tajemného loutkáře“, který prý skrytě tahá za nitky světového dění.
Tato představa má překvapivě tuhý kořínek. Kritici Sorose, jenž přežil holokaust, často sklouzávají k antisemitským stereotypům a konspiračním teoriím. Legendy o „židovském finančníkovi ovládajícím vlády“ se od 19. století příliš nezměnily - jen mají novou tvář.
Na Sorosovu adresu začínají kolovat nejrůznější výmysly: že prý zosnoval migrační krizi v Evropě, aby oslabil národní státy; že řídí celosvětově liberální média; že financuje pouliční nepokoje a „barevné revoluce“ kde se mu zlíbí. V Maďarsku se tyto teorie uchytí obzvlášť pevně. Soros tam v 90. letech patřil k váženým mecenášům – ostatně sám Viktor Orbán díky Sorosovu stipendiu v roce 1989 studoval v Oxfordu.
Na internetu se mezitím „Soros“ stal univerzálním terčem nenávisti: koluje nespočet memů vykreslujících ho jako loutkáře, padoucha či dokonce nacistu (právě kvůli epizodě z roku 1944, kdy jako chlapec asistoval onomu úředníkovi – konspirátoři tuto historickou drobnost překrucují v absurdní obvinění, že „Soros kolaboroval s nacisty“).
Z virtuálního světa brzy pronikne nenávist i do reality. 22. října 2018 najde zaměstnanec Sorosovy rezidence v Katonah ve státě New York v poštovní schránce balíček s podomácku vyrobenou bombou.
Policie a pyrotechnici výbušninu zneškodní a Soros – který tou dobou naštěstí není doma – vyvázne bez újmy. Ukáže se, že šlo o součást koordinované série útoků fanatického stoupence krajní pravice, který rozeslal bomby také Baracku Obamovi, Hillary Clintonové a dalším osobnostem amerického veřejného života.
Sám Soros je i po desítkách let veřejného působení šokován, jak normalizovaná je nenávist vůči němu – a jak mnoho lidí po světě věří obrazům, které o něm vykreslila propaganda. Stal se paradoxní ikonou: pro jedny je symbolem filantropie a obhajoby svobody, pro druhé zosobněním všeho obávaného a cizího.
Snad žádný jiný žijící člověk nevyvolává tak polarizované reakce napříč kontinenty jako právě George Soros – muž, jehož reálné činy často zůstávají ve stínu mýtů a emocí, které vzbuzuje.
https://en.wikipedia.org/wiki/George_Soros
https://www.dotyk.cz/udalosti/ukoncete-to-madarsti-zide-zadaji-orbana-at-stahne-kampan-proti-sorosovi.html
https://www.theguardian.com/world/2017/jul/12/george-soros-upset-by-anti-semitic-campaign-against-him-in-hungary
https://www.theguardian.com/world/2017/jun/22/hungary-viktor-orban-george-soros
https://www.reuters.com/article/world/agents-trace-bomb-found-in-mailbox-at-soros-ny-home-idUSKCN1MX0AR/
https://www.worldfinance.com/banking/a-spotlight-on-the-man-who-broke-the-bank-of-england
https://www.databazeknih.cz/zivotopis/george-soros-21423
https://www.tbsnews.net/features/panorama/george-soros-mahathir-and-legacy-1997-449394
https://www.opensocietyfoundations.org/voices/after-the-wall-came-down/episode/hungary
https://www.azquotes.com/author/13885-George_Soros/tag/philanthropy
https://www.vlasta.cz/celebrity/alzbeta-strkulova-dnes-prvni-ceskoslovenska-miss-1968-galerie/
