Článek
Začátkem roku 1969 sedí dvacetiletý Frank William Abagnale Jr. u večeře s rodinou Parksových v Baton Rouge. Před pár týdny se vetřel do jejich domácnosti pod falešnou záminkou, okouzlil je dobrými způsoby a teď trvá na tom, že účet v restauraci zaplatí on.
Matka rodiny netuší, že šek, kterým mladík velkoryse hradí společnou večeři, vypsal na její vlastní bankovní účet. O několik dní dříve jí poslal i pugét květin – rovněž z peněz, jež si potají obstaral z její šekové knížky.
Parksovi poskytli neznámému mladíkovi přístřeší jako laskavost. Netušili, že role v jejich obývacím pokoji jsou rozdané jinak. Frank Abagnale nebyl přítel v nouzi. Byl to podvodník na útěku.
V té době už měl Frank Abagnale překvapivě bohaté zkušenosti se zákonem – a to z opačné strany, než jaké rodině naznačil. Narodil se v dubnu 1948 v New Yorku a vyrůstal na pohodlném předměstí. V patnácti letech zkusil první trik: zneužil kreditní kartu, kterou dostal od otce na benzín, a během pár měsíců tatínkovi způsobil dluh 8 400 dolarů.
Netrvalo dlouho a mladík se dostal do větších potíží. V sedmnácti letech stanul před soudem za podvody s šeky a skončil ve vězení v newyorském Comstocku. Za mřížemi strávil podstatnou část dospívání. Když ho ve dvaceti letech propustili, vrátil se ke starým návykům – a zamířil na jih, do Louisiany. Právě tam se vetřel do přízně letušky Pauly Parksové a její rodiny.
V domě Parksových strávil Abagnale několik týdnů. Rodičům namluvil historku, kterou později vyšetřovatelé popsali jako „divokou“, aby vysvětlil, proč nemá kde bydlet. Zatímco přes den předstíral vzorného hosta, v noci procházel cizí zásuvky a hledal cennosti a bankovní šeky.
Našel jich dost. Kromě rodiny Parksových obelhal podle policejního spisu ještě další důvěřivé známé v okolí. Místní soud mu za krádeže a podvody vyměřil dvanáct let vězení, nakonec však trest změnil v podmínku a nařídil psychiatrickou léčbu. Dvacetiletý recidivista tak dostal nečekanou druhou šanci: svobodu výměnou za dobré chování.
Podvodník bez zábran
Frank Abagnale ale na dohled probačního úředníka dlouho nezůstal. Ještě v roce 1969 uprchl z Louisiany pryč – nejprve na sever Evropy a záhy do Francie. V té době už znal různé fígle, jak se rychle obohatit. Krátce po útěku z USA se mu podařil nejproslulejší kousek: opatřil si uniformu pilota Pan American World Airways, prestižní americké aerolinky.
Není jasné, jak přesně se ke stejnokroji dostal – podle vlastních slov obvolal zásobovací sklady aerolinek a vydával se za kolegu, který ztratil zavazadlo. Podstatné je, že na evropských letištích pak působil dojmem seriózního druhého pilota civilního letadla.
Pod falešnou identitou „pilota Pan America“ nastupoval do kokpitů cizích letů – posádky různých společností ho zdarma pouštěly na palubu v domnění, že se potřebuje dostat za svou další službou.
Abagnale tak létal zadarmo po světě, přespával v luxusních hotelech na účet aerolinek a mezitím inkasoval na falešné šeky další tisíce dolarů, které v Evropě uplatnil. S oblibou se později chlubil, že díky pilotnímu převleku navštívil více než šestadvacet zemí.
Zda skutečně létal tak často, nikdo přesně neověřil. Jisté ale je, že uniformu nosil jen pár měsíců a skutečné letadlo nikdy neřídil. Na přelomu 60. a 70. let se jeho útěk rychle chýlil ke konci.
V září 1969 byl na Abagnalea vydán mezinárodní zatykač a o necelý rok později ho identifikovala posádka Air France v rámci běžné pasové kontroly. Francouzská policie ho zatkla v provinčním městě nedaleko Nice, když mířil na další let. Příběh mladíka v pilotní uniformě tak skončil ve vězeňské cele.
Ve Francii stanul Frank Abagnale před soudem kvůli falšování dokladů a finančním podvodům. Dostal roční trest v přísné věznici ve městě Perpignan, z něhož si nakonec odseděl zhruba polovinu. Následovalo vydání do Švédska, kde byl stíhán za další finanční podvody – zejména padělání cestovních šeků.
Před švédským soudem vystupoval překvapivě pokorně a místní tisk ho popisoval jako „tichého Američana s dětskou tváří“. Švédsko mladého podvodníka uvěznilo na půl roku. Na jaře 1971 se Abagnale v doprovodu policejní eskorty vrátil zpět do Spojených států, aby čelil spravedlnosti i doma.
Ve francouzské a švédské cele
V USA čekalo Franka Abagnalea několik obvinění najednou – mezitím se totiž ozvali vyšetřovatelé i poškození z dalších států, kde stačil před útěkem řádit. Federální soud ho nakonec poslal do vězení na dvanáct let za sérii podvodů, které napáchal v druhé polovině 60. let.
Za mřížemi se však znovu ohřál kratší dobu, než by kdokoliv čekal. Podmínečného propuštění se domohl už po necelých pěti letech, v roce 1974. Bylo mu teprve šestadvacet a měl za sebou pestrou zločineckou kariéru: kolem dvacítky stál postupně před soudy v tuctu zemí světa. Přesto opouštěl vězení jako relativně svobodný muž s čistým trestním rejstříkem, připravený začít znovu.
Oficiální místa později tvrdila, že propuštění přišlo výměnou za příslib spolupráce – mladý podvodník nabídl své znalosti americkým úřadům, které v 70. letech zaváděly nové systémy ochrany proti bankovním podvodům. Jisté je, že Abagnale po roce 1974 skutečně nastoupil dráhu konzultanta v oblasti finanční bezpečnosti a začal spolupracovat s FBI.
Zpočátku se živil drobnými radami bankám, jak odhalit falešné šeky. Postupně se vypracoval v uznávaného odborníka na prevenci podvodů – ironicky právě díky zkušenostem, které nabral na dráze zločinu.
V roce 1977 dokonce dostal prostor v populární televizní show To Tell the Truth, kde divákům s úsměvem líčil, jakým fíglům se v mládí naučil. Role se obrátily: z někdejšího uprchlíka, který se schovával před policisty, se stal sebevědomý muž vystupující po boku agentů FBI a školící zaměstnance bank.
Koncem 70. let byl Frank Abagnale pro mnoho lidí sympatická kuriozita – mladík, který sice porušil zákon, ale „nikomu neublížil“ a nakonec se napravil. Svůj příběh se rozhodl sepsat. V roce 1980 vyšla autobiografie Catch Me If You Can (v češtině Chyť mě, když to dokážeš), na níž se spisovatelsky podílel Stan Redding. Kniha se záhy stala bestsellerem.
Abagnale v ní poutavě líčí, jak coby devatenáctiletý pilot Pan Am oblétal zdarma svět, v Georgii se odvážně vydával za primáře na dětském oddělení nemocnice a v Louisianě složil advokátní zkoušku, aby mohl půl roku pracovat jako právník. Vše ještě před svými jedenadvacátými narozeninami. Historky jsou to úžasné – a tak je čtenáři i novináři přijali bez větších pochybností.
Následující dvě desetiletí vyprávěl Frank Abagnale svůj životní příběh na přednáškách stále dokola. Zdůrazňoval, že nikdy neokradl obyčejné lidi, jen velké firmy, a že všechno, co kdy vzal, poctivě vrátil. Jeho pověst rostla.
V roce 2002 se na plátnech kin objevil velkofilm Chyť mě, když to dokážeš, který Abagnaleovy eskapády zpopularizoval po celém světě. Z Leonarda DiCapria, představitele hlavní role, se nadobro stal hollywoodský idol – a z Franka Abagnalea legenda, kterou chtěla americká veřejnost slyšet.
Z podvodníka expertem FBI
Abagnale se nové image maximálně přizpůsobil. Vydával se za polepšeného hříšníka, který využil druhou šanci a odčinil své minulé činy pomocí služby vlasti. Jako bezpečnostní konzultant vystupoval desítky let – školil bankéře, spolupracoval s FBI a jinými úřady a pomáhal odhalovat podvody, k nimž sám dříve přispěl.
Časopisy ho představovaly jako geniálního podvodníka z éry analogových technologií, který se napravil a proměnil své triky v cenné know-how. Jeho zábavné přednášky na firemních konferencích si získaly oblibu. Některá tajemství si však Abagnale nechal pro sebe: neprozradil všechny detaily svého mládí, které by narušily vytvořený obraz.
Nikde veřejně nemluvil o tom, že strávil část dospívání za mřížemi, že v roce 1974 porušil podmínku krádeží v dětském kempu, ani že v Baton Rouge okradl rodinu, která ho vzala pod střechu. Místo toho bez mrknutí opakoval, že v mládí seděl ve vězení jen jednou (ve Francii) a že jeho podvody odnesly pouze velké banky a aerolinky.
Dlouhá léta nikdo tyto detaily neřešil. Až v roce 2020 se našel investigativní autor, který začal Abagnaleův příběh prověřovat z veřejných archivů. Americký novinář Alan C. Logan získal soudní záznamy, policejní zprávy a výpovědi svědků v USA i Evropě a složil z nich úplnější obrázek.
Ten se od Abagnaleovy autobiografie liší téměř v každém bodě. Logan vypátral doklady o Abagnaleových opakovaných zatčeních v letech 1965–1974 – v té době mladík strávil víc času v různých celách než na svobodě. Dále odhalil osudy konkrétních obětí, o kterých Abagnale nikdy nemluvil: rodina Parksových z Baton Rouge nebyla zdaleka jediná, koho podvedl.
Ve Švédsku Logan kontaktoval dvojici lidí, které Abagnale v roce 1970 připravil o úspory. Jeden z poškozených mu po padesáti letech vzkázal, že „ten člověk mi dodnes dluží peníze“. Díky archivním spisům také vyšlo najevo, že Abagnale nikdy nevrátil všechno, co nakradené měl – nemalá část dluhů byla po odpykání trestů jednoduše odpuštěna nebo odepsána.
Do Abagnaleova mediálního obrazu začaly přibývat trhliny. Nově objevené dokumenty potvrdily, že některé slavné historky z jeho knihy se vůbec nestaly. Například údajné působení v nemocnici coby pediatrický dozor Loganovi nesedělo do časové osy – v danou dobu byl Abagnale prokazatelně ve vězení. Podobně přehnané se ukázalo líčení systematické honičky s FBI.
Ve skutečnosti se federální agenti o Abagnalea začali zajímat až krátce před jeho dopadením ve Francii a celá „honička“ netrvala roky, nýbrž jen několik měsíců. Největší rozpor se týkal Abagnaleovy pověsti gentlemana, který okrádal jen bohaté.
Logan našel rozsudky, které dokazovaly opak: Frank Abagnale zpronevěřoval peníze i drobným podnikatelům a rodinám a soudy mu proto nařídily splácet konkrétním fyzickým osobám odškodné. Ve světle těchto zjištění začal být příběh „podvodníka gentlemana“ vnímán jako příliš dokonalá legenda, již pomohl stvořit sám Frank Abagnale.
Frank Abagnale dnes žije v ústraní a na dotazy ohledně pravdivosti své autobiografie nereaguje. Jeho příběh už mezitím vstoupil do historie – ve filmové i muzikálové podobě – a většina diváků ho zná v romantizované verzi. Teprve v posledních letech se začalo veřejně mluvit o tom, že skutečnost byla mnohem přímočařejší a méně oslnivá.
Místo pilota světoběžníka vidíme mladíka, který opakovaně končil ve vězení. Místo geniálního elegána vyvstává portrét šikovného, ale obyčejného podvodníka, jenž využíval důvěru laskavých lidí kolem sebe. Nic to nemění na tom, že Abagnale dokázal strhnout pozornost – nejprve při svých podvodech a později při jejich vykreslování.
https://www.greatesthoax.com/
https://en.wikipedia.org/wiki/Frank_Abagnale
https://whyy.org/segments/the-greatest-hoax-on-earth/
https://www.theirishworld.com/frank-abagnale/
https://www.britannica.com/biography/Frank-Abagnale-Jr
https://www.abagnale.com/About-Frank-Abagnale-Jr.html
https://books.google.com/books/about/Catch_Me_If_You_Can.html?id=FokbAQAAMAAJ
https://www.newspapers.com/newspage/709144537/
https://www.wired.com/story/frank-abagnale/
