Článek
Klára Pollertová a Ivan Trojan se poznali na začátku devadesátých let při práci v divadle. Oba účinkovali ve Shakespearově Snu noci svatojánské: Klára hrála skřítka, Ivan Demetria.
„Já jsem hrála skřítka, Ivan Demetria. Když jsem se při zkoušce otočila, měla jsem dojem, že na mě významně mrkl. On si to sice nepamatoval, ale už mě měl na krku. Takže já vlastně dobývala jeho,“ vzpomínala Klára.
Po roce známosti se v roce 1992 vzali. Svatbu před okolím tajili tak důsledně, že o ní zpočátku nevěděli ani rodiče. Klára podle pozdějších vyprávění rodiče přesvědčila až novou občankou.
Hned na začátku manželství přišla těžká zkouška: první těhotenství skončilo ztrátou dítěte. Ivan Trojan později v souvislosti s touto etapou řekl: „Věděl jsem, že mě Klára potřebuje, ale nevěděl jsem to ještě tak, jako to vím dneska.“
Manželství ztrátu přežilo. Později se jim narodili čtyři synové: František, Josef, Antonín a Václav.
Nemoc, která se nedá vysvětlit
První výrazné příznaky depresivního onemocnění se u Kláry objevily po narození druhého syna, kolem roku 2001. Navenek žila život, který mohl působit šťastně a bezpečně: měla manžela, děti, zázemí i profesi. Uvnitř se ale začalo něco měnit.
„Přestala jsem mít dobrou náladu, byla jsem hodně plačící, popudlivá a agresivní,“ popisovala později. Přicházely záchvaty pláče, únava, podrážděnost a chvíle, kdy ji vyvedla z rovnováhy i drobnost.
Na psychiatrii ji podle vlastních slov poslala sestra. První setkání s lékařem celé proplakala. Hovořila o diagnóze, kterou sama označovala jako endogenní depresi. Tento termín se používá pro depresi, u níž není možné stav jednoduše vysvětlit jedinou konkrétní vnější událostí.
Klára popisovala také velmi tělesné prožitky nemoci: pocit odpojení hlavy od těla, neschopnost prožívat radost nebo úzkost, kterou nedokázala rozumově zastavit. Právě to je na depresi často nepochopitelné pro okolí. Člověk může být obklopený blízkými, mít práci, rodinu a objektivní důvody ke spokojenosti, a přesto nedokáže cítit úlevu ani radost.
„Člověk pak začne sám sebe ještě víc obviňovat, že je vadnej. Že to nezvládne, ani když má takovéhle velké štěstí,“ řekla.
Dvacet let v temnotě
Klára Pollertová-Trojanová mluvila o depresích jako o nemoci, která se jí vracela téměř dvacet let. Těžká období se střídala s lepšími fázemi, ale strach z dalšího propadu zůstával.
V pořadu Blízká setkání vysvětlila, že ani velká rodina sama o sobě člověka z podobného stavu nevytáhne: „Když je člověku fakt blbě, tak velká rodina bohužel není v podstatě vůbec žádná pomoc. Tam totiž není pomoc žádná. Člověk si musí pomoct sám. Dohromady s léky samozřejmě.“
To neznamená, že podpora okolí nemá smysl. Znamená to, že deprese není nedostatek vděčnosti ani neschopnost ocenit lásku druhých. Je to nemoc, která vyžaduje odbornou pomoc, léčbu a čas.
Klára později popisovala, že jí blízcí mohli fandit, držet ji a dávat jí najevo pochopení. Nemohli však nemoc prožít ani vyřešit místo ní.
V nejhorších obdobích říkala Ivanovi, ať si najde jinou partnerku. Měla pocit, že mu jako manželka nemůže nabídnout normální společný život.
„Já jsem mu mockrát říkala v době, kdy mi bylo špatně, ať si někoho najde. Ale on o tom vůbec nechtěl slyšet. Vždycky řekl: ‚Prosím tě, co to plácáš?‘“ uvedla.
Otevřeně mluvila i o tom, že léčba a nemoc zasahovaly do intimity partnerského života. Antidepresiva u ní tlumila chuť na sex a ona sama tehdy Ivana vnímala jako muže v nejlepších letech, který nese mimořádně těžkou část společného života.
Ivan Trojan v dokumentu 13. komnata řekl: „Já jsem věděl jednu věc, že Kláru nikdy neopustím. Ale někdy bylo příšerný zjistit, že budeme žít v takový temnotě a že to bude třeba na celý život.“
Pomohl mu i rozhovor s psychiatrem. Ten mu měl vysvětlit, že jako partner může prožívat vlastní bezmoc a únavu, ale člověk s depresí prochází ještě nesrovnatelně tvrdším bojem.
Dvojice na plátně, krize doma
V roce 2003 spolu manželé hráli ve filmu Jedna ruka netleská. Diváci je mohli vidět jako pár na plátně, aniž by věděli, jak těžkým obdobím jejich skutečný vztah procházel.
Trojanovi dlouho působili jako jeden z nejstabilnějších párů českého showbyznysu. Nevyhledávali skandály, své soukromí si chránili a čtyři děti vychovávali převážně mimo pozornost médií.
Právě proto byla Klářina veřejná otevřenost ohledně deprese tak výrazná. Už v roce 2011 vystoupila v pořadu České televize 13. komnata Kláry Pollertové-Trojanové. Mluvila o své nemoci bez zbytečné senzace, ale také bez předstírání, že jde o něco snadného.
Později se ukázalo, kolika lidem tím pomohla. Veřejně známá herečka řekla nahlas, že deprese může postihnout i člověka, který má rodinu, práci, uznání a zdánlivě bezpečný život.
V roce 2022 vyšlo najevo, že Klára a Ivan Trojanovi už nežijí společně. Klára se přestěhovala z rodinného domu v pražských Košířích na Smíchov. Manželé si následně vypořádali společný majetek.
Z veřejně dostupných dokumentů vyplývá, že rodinný dům připadl Ivanu Trojanovi a Kláře měl do roku 2032 vyplatit sedm milionů korun jako vypořádací podíl. Přesné soukromé okolnosti rozchodu oba dlouho veřejně nekomentovali.
Až v roce 2025 Klára o svém rozhodnutí promluvila otevřeněji v podcastu Čestmíra Strakatého. Řekla, že musela změnit život a odejít od manžela, přestože to pro ni bylo nesmírně těžké.
„To, že jsem se dokázala postavit sama za sebe, mi dalo obrovskou sílu,“ popsala.
Neoznačovala Ivana Trojana za viníka svých depresí. Mluvila především o sobě, o ztrátě vlastní identity a o potřebě přestat žít život, ve kterém se necítila sama sebou. Podle jejích slov by bez změny nejspíš dál chodila na terapie a užívala léky.
„Musela jsem změnit svůj život. Musela jsem odejít od manžela, to bylo hodně těžký,“ řekla
Významnou roli v Klářině pozdějším životě dostal zpěv. Začala chodit na hodiny zpěvu a sama popisovala, že se v ní díky práci s hlasem něco otevřelo.
„Začala jsem chodit na zpěv a zpěv způsobil, že se něco ve mně přihodilo, otevřelo, něco jsem si vyřešila. A přestala jsem brát antidepresiva,“ uvedla v pořadu 7 pádů Honzy Dědka.
V roce 2025 řekla, že léky neužívá už pět let. Zároveň sama upozornila, že její osobní zkušenost není návodem pro ostatní a že náhlé vysazení psychiatrické medikace může být rizikové. O léčbě je vždy nutné rozhodovat s lékařem.
Vedle herectví se začala věnovat projektu (Ne)obyčejné radosti, v němž spolupracuje se zpěvačkou Bárou Basikovou, Martinem Růžou a Zemlinského kvartetem. Zpěv pro ni není jen nová pracovní kapitola, ale také prostor, ve kterém může být sama za sebe.
Po rozvodu začala Klára znovu budovat život podle vlastních potřeb. V červnu 2026 se provdala za architekta Michala Havelku a přijala příjmení Havelková. Nadále hraje, zpívá, věnuje se rodině i dobročinným projektům.
https://dvojka.rozhlas.cz/herecka-klara-pollertova-trojanova-zivot-me-naucil-s-vecmi-nebojovat-ale-9347172
https://podcasts.apple.com/cz/podcast/kl%C3%A1ra-trojanov%C3%A1-jak%C3%A9-je-to-b%C3%BDt-divn%C3%A1-pavou%C4%8Dice-o-depresi/id1649930600?i=1000711969014&l=cs
https://www.ceskatelevize.cz/lide/klara-trojanova/
https://zeny.iprima.cz/klara-trojanova-o-boji-s-depresi-471179
https://cnn.iprima.cz/show-time/pozadi-rozchodu-ivana-trojana-a-klary-pollertove-stoji-za-tim-nekdo-treti-194211
https://cnn.iprima.cz/show-time/ivanu-trojanovi-po-rozvodu-zustala-vila-exmnazelce-klare-musi-vyplatit-sedm-milionu-478709
