Článek
Steven Spielberg po natáčení Schindlerova seznamu důrazně doporučil rodičům dětských herců, aby svým potomkům film nepouštěli dříve než v dospělosti. Věděl, že autenticky zobrazené násilí a masové vraždy by malé děti mohly psychicky rozrušit.
Oliwia Dabrowská, představitelka „děvčátka v červeném kabátku“, to ale nevydržela. Asi osm let po premiéře, ve věku pouhých jedenácti let, se na film tajně podívala. „Bylo to příliš hrozné. Moc jsem tomu nerozuměla, ale byla jsem si jistá, že se na to už v životě nechci podívat znovu,“ řekla později o svém předčasném setkání s filmem.
Kruté scény holokaustu ji vyděsily natolik, že se sama cítila traumatizovaná. „Strašně jsem litovala, že jsem neposlechla,“ přiznala s odstupem.
Bezprostředně poté v ní převládl stud a vzdor. Dabrowská se začala stydět za to, že ve filmu vůbec hrála, a přála si na roli zapomenout. Jako dítě samozřejmě plně nechápala historický kontext – o to větší šok přišel, když na plátně poprvé uviděla, čeho byla součástí.
Svým rodičům dokonce vyčítala, když se o její účasti ve Schindlerově seznamu někde zmínili. Nechtěla, aby okolí vědělo, že v tom filmu vystupovala.
„Byla jsem naštvaná na mámu a tátu, když o mé roli komukoli řekli,“ vzpomínala. Jak sama vysvětlila, lidé od ní tehdy očekávali víc, než jim mohla dát: „Bylo mi deset let a na jedné besedě o tom filmu jsem o něm nechtěla mluvit. Když vám je deset, lidé si myslí, že jste expert na druhou světovou válku a holokaust. To bylo stresující. Tak to samozřejmě není,“ popisuje situaci, v níž se jako dítě ocitla.
Teprve s odstupem několika dalších let dokázala svůj dětský strach překonat. V dospělosti se na film podívala znovu – tentokrát už připravená. Když si Dabrowská pustila Schindlerův seznam v osmnácti, dokázala ho konečně ocenit. S uvědoměním, o jak výjimečné dílo jde, přišla i hrdost. „Došlo mi, že jsem byla součástí něčeho, na co můžu být pyšná,“ uvedla později.
Krakov 1993
Přitom když malá Oliwia v roce 1993 před filmovou kamerou pobíhala, nic z toho netušila. Byla tehdy jen tříleté děvčátko z Krakova – příliš malé, aby chápalo, že právě vzniká scéna, která se zapíše do dějin filmu.
Její krátké vystoupení ve Spielbergově Schindlerově seznamu patří k nezapomenutelným momentům celého snímku: drobná holčička v jasně červeném kabátku bloudí uprostřed chaotické likvidace krakovského židovského ghetta v roce 1943. V černobílém filmu jde o jediný barevný objekt na plátně, nápadně vyčnívající z davu prchajících a zabíjených lidí.
Režisér Spielberg zvolil tuto výjimku z černobílého stylu záměrně – červený kabátek měl symbolizovat, jak do očí bijící byly nacistické zločiny, a přesto proti nim svět dlouho nezasáhl. V příběhu si dívenky výrazné barvy poprvé všimne také průmyslník Oskar Schindler z povzdálí na kopci.
Právě tento moment v něm probudí naplno soucit a odhodlání zachraňovat pronásledované Židy. Ve filmu se pak dívka mihne ještě jednou – její tělo později Schindler spatří na hromadě zavražděných obětí, podle kabátku pozná, že nevinné dítě z davu nepřežilo.
Jak se vůbec stalo, že takto malá Polka dostala podobně zásadní roli? Oliwia Dabrowská se k natáčení dostala vlastně náhodou. Spielberg a jeho tým tehdy v Polsku hledali stovky komparzistů i několik dětských herců pro autentické ztvárnění života během holokaustu.
Film se z velké části natáčel přímo v Krakově, odkud Dabrowská pochází. Do komparzu se přihlásila i její rodina – matka, prarodiče, teta a několik známých figurovali mezi mnoha místními, které produkce oslovila.
Když se pak rozkřiklo, že filmaři hledají představitelku malé židovské holčičky do jedné konkrétní scény, dostala tu informaci i rodina Dabrowských. Na konkurz sice Oliwii původně doprovodila maminka, ale kvůli časovým kolizím ji nakonec k dalšímu kolu přivedl dědeček. A možná právě to rozhodlo.
Malá Oliwia později říkala, že vůbec netušila, o jak velkou produkci jde: „Nebála jsem se ani jsem se nestyděla – vlastně mě to moc nezajímalo,“ popsala svoje tehdejší tříleté já s úsměvem. Na rozdíl od jiných adeptek se prý nesnažila „udělat dojem“ a předvádět se.
Atmosféra u castingu tomu odpovídala: „Byly tam jiné holčičky se svými matkami. Připadalo mi to jako soutěž krásy,“ vybavila si. Její dědeček nijak nezasahoval a netlačil na ni – jednoduše ji přivedl a tiše dohlížel.
Oliwia se při zkoušce chovala bezprostředně a přirozeně, zatímco jiné děti znervózňovala účast ctižádostivých rodičů. Režisér Spielberg ani jeho spolupracovníci nestáli o afektovanou „dětskou hvězdu“. Potřebovali autenticky působící nevinné dítě uprostřed hrůz. A právě tím Oliwia Dabrowská zaujala. Ze širokého zástupu místních dívek vybrali nakonec ji – tříleté batole bez hereckých zkušeností.
Natáčení očima tříleté holčičky
Pro malou Oliwii bylo filmování spíše zvláštní hrou než vážnou prací. Některé momenty si nepamatuje vůbec, jiné jen v útržcích. Konkrétní vzpomínky jí zůstaly hlavně na vlastní dětské pocity z placu – třeba na únavu. Štáb s ní musel některé scény opakovat mnohokrát. Už tak náročné prostředí přeplněné komparzem vyžadovalo, aby se i holčička v kabátku pohybovala stále dokola stejnou trasou.
„Nechtěla jsem opakovat scény, kde ulicí chodí davy lidí a mezi nimi já. Byla jsem unavená dělat to pořád dokola. Říkala jsem štábu, že už nechci,“ popsala Dabrowská po letech. Filmaři tak museli hledat způsob, jak svojí malé hvězdě vrátit chuť spolupracovat.
Nakonec zvolili jednoduchou metodu uplácení: za každý další pokus dostala Oliwia drobný dárek nebo sladkost. „Najednou jsem měla spoustu barevných tužek, per a sladkostí,“ směje se dnes při vzpomínce na bohatý úplatek, který se jí při natáčení sešel.
Z té doby vděčí za silný zážitek i svému strachu ze tmy a pavouků. V jedné ze scén měla dívenka vlézt při zátahu vojáků pod postel a schovat se. Tříletá Oliwia se ale bála zalézt hlavou napřed do temného prostoru. Trvala na tom, že se pod postel nasouká obráceně – nejdřív nohama, pak celým tělem.
Spielberg vyhověl. Na plátně tak vidíme holčičku, jak zalezá pod lůžko trochu nečekaným způsobem a nakonec vykukuje očima zpod matrace. Jemný detail, diktovaný dětským strachem, ve filmu zůstal a dodal záběru na autentičnosti. Režisér byl spokojen, že jeho dětská představitelka jedná opravdově.
Dabrowská byla v průběhu natáčení obklopena i lidmi a zvířaty, kteří jí dodávali pocit bezpečí. Při filmování scény v ghettu jí dělali společnost dva psi, na které hodně vzpomíná. „Miluju zvířata a ty dva pejsky si pamatuju moc dobře. Chtěla jsem si s nimi hrát i mimo natáčení, ale nebyl čas,“ říká.
Brutální děj Schindlerova seznamu před ní pochopitelně všichni skrývali – scény, v nichž se přímo nevyskytovala, neviděla. Malé dítě tak vnímalo hlavně atmosféru velkého filmového světa a pozornost štábu. Spielberg i ostatní k ní byli ohleduplní. Oliwia se stala dokonce i součástí propagačních materiálů: její fotografie v červeném kabátku se objevila na plakátu k filmu.
Legenda o holčičce v červeném kabátku má navíc kořeny ve skutečných událostech. Spielberg tuto postavu nezakládal na fikci, ale inspiroval se vyprávěním jednoho z židovských přeživších holokaustu. Selig Berghut, pamětník likvidace krakovského ghetta, režisérovi popsal, jak nacistický důstojník zastřelil před jeho očima malou holčičku v kabátku. Ve skutečnosti měla ta neznámá dívka kabát růžový, Spielberg však barevný prvek záměrně zvýraznil sytě červenou.
Život ve stínu jedné role
Po úspěchu Schindlerova seznamu se rodina snažila malou Oliwii nasměrovat k případné další herecké kariéře. Rok po premiéře rodiče zapsali dceru do agentury zastupující dětské herce. Hollywoodský debut však v jejím případě nevedl k žádné další slávě. Dabrowská si sice zahrála menší roličku ještě v jednom polském filmu (v politickém dramatu Gry uliczne z roku 1996), tam ale její herecká dráha prakticky skončila.
„Měla jsem i speciální baletní lekce, ale mám nohy ze dřeva a tancuju jako obrovský strom,“ glosuje s nadhledem své dovednosti. O profesionální dráhu před kamerou nakonec neusilovala.
V rodném Krakově vystudovala a nějaký čas pracovala jako knihovnice. Když potřebovala lepší plat, změnila profesi a stala se marketingovou specialistkou na volné noze. Miluje literaturu a ve volném čase se věnuje dobrovolnictví – pomáhá například v útulku pro psy.
Provdala se a přijala příjmení manžela. Svůj dívčí profil jménem Oliwia Dabrowská si ponechala jen na sociálních sítích, kde je občas v kontaktu s filmovými fanoušky. Veřejným připomínkám své dávné dětské role se dlouho vyhýbala, i když čas od času udělala výjimku – například když ji filmaři či novináři oslovili u příležitosti kulatých výročí Schindlerova seznamu.
Symbol naděje
Na jaře 2022 Evropu šokoval válečný konflikt na Ukrajině a obrovská uprchlická vlna. Když Rusko koncem února zaútočilo a na polské hranice začaly proudit statisíce uprchlíků, Oliwia Dabrowská nezůstala stranou.
A uvědomila si, že teď může symbol dívky v kabátku využít znovu, tentokrát v reálném světě. Už 9. března 2022 sdílela na svém instagramovém profilu výmluvný obrázek: obrys holčičky s kabátem přebarveným na modro před sytě žlutým pozadím.
Barvy odpovídající ukrajinské vlajce zvolila záměrně. „Ta dívka byla vždycky symbolem naděje. Nechme ji být znovu nadějí,“ napsala Dabrowská k ilustraci, která přenášela odkaz Schindlerova seznamu do současnosti.
Zdaleka nezůstalo jen u slov nebo gest. Dabrowská se okamžitě zapojila do dobrovolnických aktivit na pomoc prchajícím rodinám z Ukrajiny. Od prvních týdnů války působila na polsko-ukrajinském pomezí, zejména u hraničního přechodu Korczowa v jihovýchodním Polsku. Přímo tam koordinovala skupinu dobrovolníků, která nově příchozím pomáhala najít dočasné ubytování, jídlo a pokračování cesty do vnitrozemí.
Pomoc začala zpočátku v pár lidech, ale brzy se rozrostla v síť o několika stovkách členů. „Mým úkolem bylo spojovat lidi. Hledali jsme například polské rodiny, které by byly ochotné vzít k sobě uprchlíky, a pomáhali jsme matkám s dětmi dostat se dál do bezpečí,“ popsala. S kolegy dobrovolníky tak například zajistila dopravu jedné ukrajinské rodiny přes celou šíři Polska až k německým hranicím.
Dabrowská sama strávila na hranici mnoho týdnů nepřetržité práce. Kromě fyzické pomoci se snažila získávat i finanční dary – na internetu rozběhla sbírku s cílem vybrat v přepočtu přes milion korun na pokrytí nejnutnějších potřeb běženců. Na sociálních sítích sdílela výzvy k podpoře a v terénu běžně pomáhala ve žluté reflexní vestě jako každý jiný dobrovolník.
„Nikdy nemohu zcela pochopit, čím procházejí, ale mohu dělat, co je v mých silách, abych jim pomohla,“ říká pokorně. Dobře však cítí i omezení těchto snah: „Je to smutné, protože ať dělám, co dělám, nikdy to nebude dost. Jejich potřeby jsou větší než naše možnosti,“ dodává. Navzdory téhle frustraci ji neutěšené osudy konkrétních rodin na útěku utvrdily v tom, že má smysl pomáhat.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Oliwia_Dabrowska
https://www.theguardian.com/film/2013/mar/04/schindlers-list-actor-traumatised-by-film
https://www.independent.co.uk/news/world/americas/schindlers-list-oliwia-dabrowska-ukraine-b2065872.html
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-zpravy-pardubicky-kraj-lide-ze-stabu-me-uplaceli-tuzkami-i-sladkostmi-rika-detska-hrdinka-ze-schindlerova-seznamu-40521606
https://svitavsky.denik.cz/zpravy_region/holcicka-v-cervenem-kabatku-ze-schindlerova-seznamu-navstivila-brnenec-20250512.html
