Článek
V roce 1969 měl premiéru velkofilm Bitva na Neretvě. Jugoslávie si tím připomínala slavnou partyzánskou epizodu z druhé světové války a snímek se brzy stal pojmem i za hranicemi, včetně Československa.
Na plátně se v něm objevily mezinárodní hvězdy jako Yul Brynner nebo Orson Welles, ale hlavní práci odvedli domácí herci. Mezi nimi i dva mladíci z různých koutů federace: šestatřicetiletý Srb Velimir Živojinović, přezdívaný Bata, a o šest let mladší Chorvat Boris Dvornik ze Splitu.
Pro Živojinoviće znamenala Bitva na Neretvě jeden z mnoha úspěchů jeho už rozjeté kariéry. Od poloviny 50. let natočil desítky filmů a etabloval se jako představitel tvrdých chlapů a lidových hrdinů. V Jugoslávii byl fenoménem – od 60. let nechyběl téměř v žádném válečném velkofilmu a brzy platil za symbol vlasteneckého partyzána.
V Bitvě na Neretvě hrál po boku Borise Dvornika, který se k válečnému žánru dostal z poněkud jiného hereckého světa: v 60. letech proslul i rolemi v romantických a komediálních filmech. Když se však tito dva objevili společně na plátně, působili sehraně – jako by skutečně bojovali bok po boku.
Úspěch Bitvy na Neretvě zahájil sérii dalších velkolepých snímků, v nichž Jugoslávie filmově ztvárňovala své vítězné boje proti nacistům. Oba herci se v dalších letech objevili v obdobných rolích.
Živojinović si zahrál například hlavní postavu ve filmu Valter brání Sarajevo (1972), který později zlidověl i v zahraničí. Dvornik ztvárnil významné úlohy ve válečných dramatech Most (1969) či Sutjeska (1973). Ne vždy se přímo potkali v jednom filmu, ale v profesním světě byli v neustálém kontaktu – a postupně se z nich stali blízcí přátelé.
Jejich přátelství přerostlo z natáčecích dnů do osobního života. Se svými rodinami spolu slavili svátky, jezdili na návštěvy a říkali si navzájem „brate“ – „bratře“. Časem se stali takřka členy jedné rodiny. „Nikdo mi je nemůže vzít. V mé mysli existují a budou existovat ve mně jako člověku i umělci,“ prohlásil Živojinović v jednom rozhovoru o Dvorníkovi a dalším hereckém kolegovi Radku Polićovi. Veřejnost v někdejším jugoslávském prostoru je vnímala jako nerozlučnou dvojici.
Na počátku 70. let kolovala mezi filmaři historka, jak silné pouto oba herce spojovalo. Během natáčení filmu Most spolu trávili i večery mimo plac. Jednou skupina filmařů popíjela v baru v nejvyšším patře hotelu.
Když si jeden z kolegů na okamžik odskočil pro další sklenice, naskytl se mu nezapomenutelný pohled: Živojinović a Dvornik – oba notně posilnění alkoholem – se smáli a v nadsázce předváděli kaskadérský kousek. Pomocí opasků se připoutali k zábradlí balkonu a vyklonili se z patnáctého patra.
Kolegovi tuhla krev v žilách, zatímco dva nerozluční přátelé vysoko nad městem vesele pokřikovali, jestli už nese objednanou whisky. „Jen klid, to nic není,“ uklidnil pak Bata vyděšeného známého. „Viseli jsme už i výš, když jsme točili Most.“ K divokým historkám tehdy patřilo i společné popíjení pálenky a nekonečné noční debaty, v nichž si Srb a Chorvat notovali, jak je jejich země krásná ve všech svých rozmanitostech.
Léto 1991
Začátkem 90. let však Jugoslávie mířila k rozpadu – a s ní se otřáslo i zdánlivě pevné přátelství obou hereckých hvězd. Oba muži poprvé stanuli na opačných stranách, ovšem zatím ne před kamerou, nýbrž ve skutečném světě politiky. Boris Dvornik, vynikající herec a přirozená autorita ve svém rodném Splitu, podporoval chorvatské hnutí za nezávislost.
Na jaře 1990 vstoupil do národní strany HDZ – politické síly, která dovedla Chorvatsko k samostatnosti. Velimir „Bata“ Živojinović zůstal v Bělehradě a podobně aktivní byl i na srbské straně. Roku 1990 se stal členem Socialistické strany Srbska (SPS) vedené Slobodanem Miloševićem a svou popularitu tehdy vložil do služeb jednoty Federace pod dominancí Bělehradu.
K přímému střetu mezi dávnými kolegy došlo v létě 1991, kdy se Chorvatsko a Srbsko ocitly ve vzájemném ozbrojeném konfliktu. V červenci přinesl bělehradský tisk výrok, který byl přisouzen Živojinovićovi coby poslanci srbské Skupštiny: „Pokud bude třeba, Srbsko půjde do třetí války. Amerika přece také nikdy nebojuje na svém území. I my budeme válčit v Chorvatsku a Slovinsku.“
Prohlášení o ochotě přenést válku na území sousedních republik se okamžitě doneslo i k Dvorníkovi ve Splitu. Ten tehdy ve svých dvaapadesáti letech vnímal Jugoslávskou lidovou armádu jako okupační sílu a Bělehrad považoval za agresora. Když slyšel, co údajně pronesl jeho starý přítel Bata, neváhal veřejně reagovat.
Dne 8. srpna 1991 vyšlo ve splitském deníku Slobodna Dalmacija otevřené Dvorníkovo poselství adresované Živojinovićovi. „Zařadil ses po bok těm, kteří vyzývají k zabíjení a nenávisti,“ vzkázal v dopise příteli, se kterým ještě nedávno trávil dovolené. Dvornik v textu nezastíral své zklamání a bolest. Připomněl Batovi společné roky a přátelství rodin, zmínil veškeré pohostinství a výsady, kterých si Živojinović v Chorvatsku užíval – a to vše označil za uzavřenou kapitolu. Oznámil, že veškeré pouto končí. „Naše přátelství je minulost. Už pro mě neexistuješ,“ napsal chorvatský herec kolegovi do Bělehradu.
Boris Dvornik
Živojinović krátce poté odpověděl vlastním otevřeným dopisem, který otiskla bělehradská média. Hájil se, že jeho výroky byly překrouceny a že nikdy nevolal po násilí. „Nikdy jsem nevyzýval k válce a ani ve snu bych neřekl, že je třeba povraždit Chorvaty,“ reagoval na Dvorníkovu výtku. Vysvětloval, že chce zachovat společný stát, ne šířit nenávist. Zároveň přítele vybízel, aby se nedal manipulovat propagandou a zkusil se na situaci podívat i druhýma očima.
Jenže tuto šanci už jejich vztah nedostal. Dvornik i Živojinović se v následujících měsících stáhli do víru událostí ve svých republikách. Jeden pro chorvatská média líčil hrůzy války a ostřelování Splitu, druhý se v srbské televizi objevoval na podporu vlastenecké věci.
Ještě v září 1991 pronesl Živojinović do kamer, že Chorvatsko „píchlo do sršního hnízda“ a že Srbsko se nikdy nevzdá svých krajanů v jiných republikách. Mezitím už boje v Chorvatsku zuřily naplno. Pouto mezi dvěma herci bylo zpřetrháno a jakékoli soukromé kontakty ustaly.
Smíření přes obrazovku
Přátelé, kteří se rozešli přes dopisy, spolu nepromluvili celých patnáct let. Rozpad Jugoslávie byl dovršen, války na Balkáně utichly a z obou herců se stali veteráni – každý uznávaný ve své nástupnické zemi. Boris Dvornik po válce herecky vystupoval už jen sporadicky. V 90. letech působil i jako politik (byl poslancem chorvatského parlamentu za HDZ) a veřejný život postupně opouštěl.
Velimir „Bata“ Živojinović se v Srbsku dál těšil úctě jako legenda filmu. Roku 2003 neúspěšně kandidoval na prezidenta (skončil hluboko v poli poražených), ale do vysoké politiky pronikl až po letech: v roce 2006 byl zvolen do srbské Skupštiny za socialisty. Zrovna v té době, na sklonku roku 2006, přišla překvapivá nabídka, aby se s Dvornikem zkusili usmířit veřejně před kamerami.
3. listopadu 2006 večer se Živojinović a Dvornik po dlouhé odmlce opět setkali – prostřednictvím živého televizního vstupu. Chorvatská komerční stanice Nova TV je pozvala do svého pořadu Dnevnik a technicky propojila dvě vzdálená místa: herec Dvornik seděl ve studiu ve Splitu, zatímco Bata Živojinović se přihlásil z nemocničního lůžka v Bělehradě. Jen pár týdnů předtím totiž prodělal infarkt a zotavoval se pod dohledem lékařů.
V přímém přenosu ale vypadal silně odhodlaný se k celé věci vrátit. „Dobrý večer, nemohlo by být hůř,“ zažertoval Živojinović v úvodu na dotaz, jak se mu daří. Oba herci si pak poprvé veřejně promluvili o tom, co se mezi nimi stalo.
„V posledních letech mezi námi nebyla nenávist,“ řekl Bata smířlivě. „Jen nedorozumění,“ doplnil ho pohotově Boris. Před zraky dojatých televizních diváků si pak někdejší nerozluční druhové slíbili, že brzy uspořádají skutečné setkání a připijí si jako za starých časů.
Tímto „smířením přes obrazovku“ se v roce 2006 uzavřel pomyslný kruh – aspoň v očích veřejnosti. Symbolicky se potkali Srb a Chorvat, kteří v mládí představovali na filmovém plátně jednotné jugoslávské vlastence, ale historie jejich země je rozdělila. Událost měla silný ohlas po celém regionu.
Média ji líčila jako gesto, které může být vzorem i pro dva národy poznamenané vzájemnou válkou. „Naším smířením chceme být příkladem pro Srby i Chorvaty,“ prohlásil Živojinović v jednom rozhovoru poté, co kamera zhasla.
Plánované osobní setkání dvou veteránů se však nikdy neuskutečnilo. Po televizním přenosu zůstali v kontaktu aspoň po telefonu, ale v pracovním životě už na nic navázat nestihli. Krátce se spekulovalo, že by si ještě jednou mohli společně zahrát ve filmu nebo seriálu, ale Dvornik takové úvahy odmítl. „O žádném natáčení nemůže být ani řeč,“ prohlásil v lednu 2007 rezolutně pro tisk s tím, že jejich profesní spolupráce zůstane minulostí. I tak ale oba oceňovali, že se lidsky udobřili.
Bělehradská nemocnice
Boris Dvornik zemřel nečekaně už v březnu 2008 na srdeční infarkt. Bylo mu teprve 68 let. Když se v Chorvatsku konal pohřeb oblíbeného herce, padla nevyhnutelně otázka, zda dorazí i Živojinović. Nedorazil.
Veřejně to tehdy nekomentoval, ale o několik let později se svěřil, že by v Chorvatsku nebyl vítán. „V té době tam Srbům propichovali gumy u auta. Byl jsem tím hluboce zasažen,“ vysvětlil v rozhovoru pro HRT v roce 2011, proč z obav z možných výhružek raději zůstal doma.
Na adresu zesnulého přítele však pronesl jen slova úcty. „Nikdy jsme se doopravdy nepohádali,“ tvrdil dokonce Bata Živojinović. Velimir „Bata“ Živojinović se po roce 2006 potýkal s vážnými zdravotními problémy. Infarkt, který prodělal těsně před televizním smířením, jeho tělo oslabil. Následovaly další komplikace spojené s cukrovkou.
V pravé noze se mu objevila gangréna, kvůli které mu lékaři v krajním případě doporučovali i amputaci. Živojinović se ještě pokusil bojovat – odcestoval za zvláštní léčbou na Kubu, kde žila jeho dcera, a skutečně se zdálo, že se z nejhoršího dostane.
Gangrénu se podařilo zastavit. Jenže v roce 2012 přišla další rána, tentokrát mozková mrtvice. Slavný herec ochrnul a opět byl upoután na lůžko. Zbytek života pak strávil převážně v bělehradské Vojnomedicinské akademii, kam za ním docházela rodina a několik nejbližších kolegů.
Muž, kterého si fanoušci pamatovali jako čiperného partyzána běhajícího po horách se samopalem, teď trávil dny na nemocničním pokoji. Velimir „Bata“ Živojinović zemřel 22. května 2016 v Bělehradě ve věku nedožitých 83 let. V Srbsku mu vypravili státní pohřeb za účasti mnoha osobností kulturního i politického života.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Boris_Dvornik
https://en.wikipedia.org/wiki/Bata_%C5%BDivojinovi%C4%87?oldid=1162571450
https://www.b92.net/o/info/vesti/pregled_stampe?nav_id=1135078
http://www.yugopapir.com/2015/07/leto-1991-zasto-su-se-posvaali-bata.html
https://dnevnik.hr/scena/film-tv/zajedno-nakon-16-godina-na-novoj-tv.html
https://www.csfd.cz/tvurce/18018-velimir-bata-zivojinovic/biografie/
https://www.csfd.cz/tvurce/149927-boris-dvornik/prehled/
https://www.jutarnji.hr/naslovnica/umro-je-boris-dvornik-3875979
https://www.rts.rs/lat/magazin/svet-poznatih/5206066/velimir-bata-zivojinovic-90-godina-od-rodjena-jugoslovenska-kinoteka.html
https://www.index.hr/magazin/clanak/video-zasto-su-se-posvadjali-bata-zivojinovic-i-boris-dvornik/895196.aspx
