Článek
James Harrison Coburn III se narodil 31. srpna 1928 ve městečku Laurel v Nebrasce do rodiny automechanika a učitelky. Otec vedl prosperující autodílnu a malý James trávil dětství mezi vůní oleje a zvukem motorů – už jako chlapec se učil opravovat auta a získal lásku k rychlým kolům.
Jenže přišla Velká hospodářská krize 30. let a rodinný podnik zkrachoval. Coburnovi se museli odstěhovat za obživou do Kalifornie. Usadili se ve čtvrti Compton u Los Angeles, kde vyrůstali převážně černošští dělníci a život nebyl snadný. Matka těžce nesla pád na společenské dno – rodina měla hluboko do kapsy a často chyběl i obyčejný chléb.
James tak musel rychle dospět. Každý den po škole pracoval, aby pomohl rodičům přežít těžké časy. Navzdory tvrdému okolí našel útěk v umění. Na střední škole v Comptonu se nadchl pro ochotnické divadlo a ukázalo se, že má přirozený talent.
Díky bystré mysli bez potíží zvládal studium a získal stipendium na herecké kurzy. Krátce navštěvoval dvě prestižní univerzity zároveň – Los Angeles City College a USC – a piloval herectví pod vedením legendární učitelky Stelly Adlerové.
Hlas z armádního rádia
Ke konci druhé světové války narukoval do armády a zpočátku sloužil jako řadový voják. Osud však brzy obrátil v jeho prospěch. Velitel jednotky si všiml Coburnova sytého, zvučného hlasu, který se nesl prostorem, když James barvivě vyprávěl historky spolubojovníkům.
Mladý voják byl převelen k armádnímu rádiu – stal se hlasatelem a diskžokejem na základně v Texasu a později v západním Německu. Dokonce namluvil instruktážní filmy pro výcvik nováčků. V uniformě tak nečekaně našel první publikum a mikrofon mu dodal sebedůvěru.
Po návratu do civilu na počátku 50. let pokračoval ve studiu herectví v Los Angeles a brzy stál na divadelním jevišti. Debutoval po boku známého Vincenta Price v inscenaci Billy Budd v La Jolla Playhouse.
Coburn debutoval ve filmu ve westernu Ride Lonesome (1959) jako drsný kovbojův pomocník. Netrvalo dlouho a přišel průlom. Když režisér John Sturges hledal obsazení pro chystaný velkofilm Sedm statečných (1960), doporučil mu Coburna jeho kamarád, herec Robert Vaughn.
Sturges váhal nad rolí mlčenlivého pistolníka Britta, experta v házení nožů – potřeboval charismatického muže, který dokáže zaujmout i beze slov. Dvaatřicetiletý Coburn ho přesvědčil okamžitě. S minimem dialogů přesto zazářil: vysoký, šlachovitý ledově klidný muž s přesnou rukou se stal jednou z nejpamátnějších postav filmu.
Nový hrdina macho éry
Na plátně Sedmi statečných stanul po boku tehdejších hvězd Yula Brynnera, Stevea McQueena či Charlese Bronsona a coby tichý zabiják Britt si získal pozornost diváků. Nebyl to klasický uhlazený hezoun ani upovídaný hrdina – spíš úsporný herec, který jediným přimhouřením očí či zábleskem úsměvu řekl víc než jiní celým monologem.
Právě touto odlišností vynikl. Jeden producent ho tehdy popsal jako „neobyčejně zajímavý zjev – něco mezi Humphrey Bogartem a Jeanem-Paulem Belmondem“. Byl to nový typ hrdiny přicházející éry: ležérně mužný, sarkasticky vtipný a zároveň fyzicky zdatný. S výškou 189 cm, ostře řezanými rysy a hlubokým hlasem působil Coburn na plátně impozantně.
Po úspěchu Sedmi statečných následoval další hit – válečný epos Velký útěk (1963), kde si Coburn zahrál australského vězně uprchlíka opět po boku Stevea McQueena. Během pár let se vypracoval z vedlejších rolí mezi hlavní tahouny filmu. Zahrál si padoucha v elegantním thrilleru Šaráda (1963) po boku Audrey Hepburn a Caryho Granta a prokázal, že mu sedí i moderní prostředí a ironický humor.
Právě smysl pro nadsázku ho přivedl k roli, která z něj udělala hvězdu: v parodii na bondovky Náš muž Flint (Our Man Flint, 1966) ztvárnil neodolatelně sebevědomého superšpiona Dereka Flinta. S chutí si vystřelil z klišé špionážních filmů – byl hravý, elegantní i nebezpečný. Snímek měl obrovský úspěch a James Coburn se rázem ocitl mezi nejžádanějšími hollywoodskými herci.
Následovalo neméně ztřeštěné pokračování Flint opět v akci (In Like Flint, 1967) a řada dalších rolí drsných chlapíků: vojáků, detektivů, pistolníků i agentů. V roce 1967 ho fanoušci zvolili 12. nejoblíbenější filmovou hvězdou v USA – coby „cool“ idol nové generace stanul jen těsně za elitou v čele s Clintem Eastwoodem či Seanem Connerym.
Na vrcholu sil zkoušel i náročnější projekty. Produkoval absurdní černou komedii The President’s Analyst (1967), kde si zahrál psychoterapeuta vlády zapleteného do špionážní šlamastyky. Opakovaně spolupracoval s režisérem Samem Peckinpahem, známým realistickými výjevy násilí: už v roce 1965 si u něj zahrál jednoozbrojného stopaře Apače ve westernu Major Dundee.
Jejich nejslavnějším kouskem se stal western Pat Garrett a Billy Kid (1973), kde Coburn ztvárnil nekompromisního šerifa Pata Garretta. V téže době si také zahrál v evropských produkcích, například jako irský žoldák ve spaghetti westernu Kapsy plné dynamitu (1971) od Sergia Leoneho.
Přesto se nikdy nezařadil mezi absolutní hollywoodské megastar typu McQueena či Paula Newmana – spíše zůstával nenápadně spolehlivým chlapíkem v pozadí.
Na konci 60. let se tak Coburnova kariéra začala zvolna kymácet. Některé filmy mimo sérii Flint komerčně propadly a v Hollywoodu se začal měnit vkus. Přicházela nová generace filmařů a role drsných hrdinů upadala v nemilost publika, které začalo preferovat komplexnější postavy.
Přátelství s Brucem Lee
Zatímco na plátně James Coburn rozdával rány častěji než úsměvy, v soukromí to byl přemýšlivý a zvídavý muž. Málokdo tušil, že se intenzivně zajímá o východní filosofii a spirituální stránky života. V 60. letech se seznámil s vycházející hvězdou bojových umění Brucem Lee a brzy se z nich stali blízcí přátelé.
Lee v Coburnovi našel pozorného žáka své filozofie Jeet Kune Do a s náklonností mu přezdíval „filozof“. Trénovali spolu pravidelně a sdíleli nejen techniky boje, ale i hluboké debaty o smyslu cesty válečníka. Coburn byl o osm let starší a v branži zkušenější, proto se stal Leeovi takřka starším bratrem.
Když Bruce v Hollywoodu narážel na předsudky, Coburn mu neváhal poradit. Například ho zrazoval od nabídky hrát v televizním seriálu Kung Fu, protože tušil, že Američané ještě nejsou připraveni přijmout Asijce v hlavní roli. Místo toho mu pragmaticky doporučil vrátit se do Hongkongu a natočit pár filmů doma – „Budeš tam obrovská hvězda,“ řekl mu otevřeně. Lee dal na jeho radu a skutečně se během pár let stal akční ikonou na Východě i Západě.
Sedmdesátá léta přinesla Jamesi Coburnovi hořké zkoušky. Jeho hvězdná kariéra nabrala sestupný směr. Trh s westerny a válečnými filmy ochladl a o role charismatických drsňáků začal být menší zájem. Sám herec navíc stárnul – v roce 1979, po dvaceti letech, se rozpadlo jeho první manželství s Beverly Kelly. Rozvod byl vleklý a bolestný, což Coburna zasáhlo na osobní rovině.
Jako by toho nebylo dost, kolem čtyřicítky začal pociťovat první příznaky zákeřné nemoci. Zpočátku to byly jen tuhnoucí prsty, bolest v ramenou po ránu. Postupně se však přidávaly otoky kloubů a nesnesitelná řezavá bolest při každém pohybu. Lékaři mu diagnostikovali revmatoidní artritidu – autoimunitní onemocnění, kdy tělo napadá vlastní klouby.
V Coburnově případě měla agresivní průběh. Do konce 70. let ho nemoc zcela zmrzačila: jeho pravá ruka se zdeformovala, prsty zkřivily a zbělely, bolesti vystřelovaly do celého těla. Každý pohyb se stal utrpením.
Z energického, fyzicky zdatného herce se stal během pár let téměř invalida. Každý krok vykoupený potem: tak líčil dny, kdy ho bolest nenechala ani vstát ze židle. V 80. letech zmizel z pláten kin téměř úplně. Občas přijal drobné roličky v televizi či filmu, ale často musel být zabírán jen vsedě a maskéři skrývali jeho znetvořené ruce.
Aby uživil rodinu, využil alespoň svůj hlas – stal se vyhledávaným vypravěčem dokumentů a reklam. Jeho hluboký baryton zněl v řadě amerických reklam na automobily a ironicky ho proslavil i v Japonsku - tamní publikum ho stále zbožňovalo jako hrdinu akčních filmů.
Dvacet let bojoval s nemocí všemi prostředky. Zkoušel klasické léky, rehabilitace, akupunkturu, makrobiotickou dietu – nic nezabíralo.
Zázračný lék a návrat na výsluní
V roce 1996, kdy už se zdálo, že ho nemoc definitivně „dostala“, se Coburn doslechl o alternativní terapii, která někomu zabrala. Šlo o volně prodejný potravinový doplněk MSM (methylsulfonylmethan) – organickou sloučeninu síry.
Herec, zklamaný neúspěchem všech dosavadních léčeb, se rozhodl to risknout. A stal se malý zázrak. Preparát sice artritidu nevyléčil, ale výrazně ulevil od bolesti a zmírnil záněty. Coburn najednou po letech vstal bez křečovité bolesti. Získal zpět hybnost a energii a takřka omládl.
„Začalo to působit okamžitě,“ pochvaloval si. Veškeré léky selhaly, a pak přišla tahle pilulka ze zdravé výživy – byla to spása. Okamžitě začal MSM věřit a stal se jeho hlasitým zastáncem. V televizi i tisku vyprávěl o své zkušenosti a účastnil se reklamních kampaní propagujících nový preparát. Část lékařů tehdy sice kroutila hlavou, protože chyběly vědecké důkazy účinnosti MSM, ale Coburnovi to bylo jedno. Jemu se vrátil život.
A s novou silou se vrátil i k herectví. Za film Utrpení dokonce v roce 1999 získal sošku Oscara. Poté si zahrál ještě v několika snímcích, ale žádnou zásadní roli už neměl. 18. listopadu 2002 zemřel ve věku 74 let.
https://en.wikipedia.org/wiki/James_Coburn
https://www.theguardian.com/news/2002/nov/20/guardianobituaries.filmnews
https://www.latimes.com/archives/la-xpm-2002-nov-19-me-coburn19-story.html
https://faroutmagazine.co.uk/how-james-coburn-nudged-bruce-lee-towards-greatness/
https://walkoffame.com/james-coburn/
https://kids.kiddle.co/James_Coburn
