Článek
Eva Jurinová, rozená Kolářová, se narodila 3. prosince 1953 v Ostravě. Rodina pro ni měla jasnou představu: měla se stát lékařkou. Ona však tíhla k úplně jinému povolání, k práci se slovem, informací a lidmi.
Vystudovala Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze a už v jednadvaceti letech, v roce 1975, nastoupila do ostravského studia Československé televize. Psala reportáže, připravovala rozhovory a učila se novinářskému řemeslu od základů. Brzy se ukázalo, že má mimořádný dar: příjemný hlas, věcný projev a schopnost zachovat klid i při živém vysílání.
V roce 1980 se přesunula do pražské centrály Československé televize. Pracovala zde jako redaktorka a mezi lety 1989 až 1991 moderovala večerní relaci Deník. Provázela diváky obdobím pádu komunistického režimu i prvními měsíci nově nabyté svobody.
Dítě, nebo kariéra
Když s manželem začali uvažovat o dítěti, přišla nabídka, která její život nasměrovala jinam: možnost moderovat hlavní večerní zpravodajství nově vznikající TV Nova.
„Když jsme o dítěti začali uvažovat, přišla nabídka z Novy na moderování hlavních večerních zpráv. A tehdy jsem se musela rozhodnout, buď dítě, nebo kariéra. Neuměla bych zvládnout všechno najednou,“ vysvětlovala později.
Zvolila práci. Děti nakonec neměla, ale televizní kariéra jí přinesla popularitu, o jaké se většině novinářů může jen zdát. Mezi lety 1991 a 1992 působila jako zástupkyně šéfredaktora deníku Noviny. Následně pracovala v rádiu Kobra a moderovala Radiofórum Českého rozhlasu. Skutečnou celonárodní známost jí ale přinesla až TV Nova.
V letech 1995 až 1999 moderovala Televizní noviny, nejprve s Martinem Severou a později se Zbyňkem Merunkou. S Merunkou vytvořila jednu z nejslavnějších moderátorských dvojic devadesátých let. Jejich projev byl věcný, klidný a na rozdíl od mnoha pozdějších televizních formátů se nesl spíš v duchu seriózního zpravodajství než okázalé show.
Právě v Nově se ale dostala do situace, ve které se rozhodla neustoupit. Její odchod z televize v roce 1999 měl několik souvislostí, včetně tehdejšího konfliktu Vladimíra Železného s americkým investorem CME. V pozadí však byly také proměny moderátorského týmu a celého stylu stanice.
Podle pozdějších vzpomínek jejího manžela Václava Juriny si Eva Jurinová nerozuměla s Lucií Borhyovou, která tehdy v televizi začínala. Jurinová se podle něj neztotožnila se směrem, kterým se hlavní zpravodajství mělo ubírat, a nechtěla v něm pokračovat.
Sama Lucie Borhyová se po Jurinové smrti vyjádřila zdrženlivě a s respektem: „Svého času jsem k ní vzhlížela, byla to skvělá moderátorka své doby, ojedinělá a osobitá.“ Eva Jurinová odešla z prostředí, které jí dalo obrovskou popularitu. Ne proto, že by neměla kam jít, ale proto, že už se nedokázala ztotožnit s tím, co se od ní čekalo.
Druhá kariéra v Motole
Po odchodu z Novy krátce působila v TV Metropol, v TiP Radiu i v TV Pětka. Vyučovala moderování na Vyšší odborné škole herecké, věnovala se PR a připravovala firmy i veřejně vystupující osobnosti na komunikaci s médii.
Od roku 2000 nastoupila jako tisková mluvčí Fakultní nemocnice v Motole. V nemocnici strávila deset let a na toto období vzpomínala jako na jednu z nejsmysluplnějších etap svého profesního života.
„Pomáhat medicíně, pomáhat skvělým lékařům dostat se do povědomí veřejnosti, znát jejich myšlenkové pochody, jejich životní styl, to je velmi zajímavá práce pro každého,“ říkala.
Její úlohou nebylo jen vydávat tiskové zprávy. Pomáhala lékařům a vedení nemocnice komunikovat s veřejností, vysvětlovat složitá témata a vystupovat před médii bez zbytečných emocí či chaosu.
Na začátku roku 2011 vyvrcholila lékařská krize kolem výzvy Děkujeme, odcházíme. Lékaři hromadně podávali výpovědi a hrozilo omezení nemocniční péče. Právě v této napjaté době odjel ředitel motolské nemocnice Miloslav Ludvík na týdenní dovolenou do afrického Beninu. Eva Jurinová jeho nepřítomnost veřejně označila za manažerské pochybení. Byla to věta, která rozhodla o jejím konci v Motole.
„Dovolila jsem si poprvé v životě vystoupit proti nekontrolované moci manažera, který zapomněl na slušné vychování a základy komunikace,“ vysvětlovala později.
Po Ludvíkově návratu její spolupráce s nemocnicí skončila. Jurinová tehdy upozorňovala, že vzhledem k formě smlouvy neměla klasickou zaměstnaneckou ochranu, výpovědní lhůtu ani nárok na odstupné. Odchod ji zasáhl, protože Motol nepovažovala jen za zaměstnání, ale za místo, se kterým byla profesně i lidsky spojená.
Přesto i tehdy odmítla mlčet. V rozhovorech hořce připomínala, že za názor se přece vyhazovalo z práce za totality. Nešlo jí jen o vlastní pozici, ale o princip, že mluvčí nemá být pouhým automatem na schvalování každého kroku svého nadřízeného.
Ani po této zkušenosti se nestáhla. Vrátila se k moderování, vyučovala a společně s manželem se věnovala vlastní vzdělávací agentuře Juri-styl-média, zaměřené na trénink komunikačních dovedností.
Přednášela také v pražském Manažerském institutu, který poskytoval akreditované studium MBA. Ještě v roce 2009 se ucházela o post radní České televize, kam ji navrhl Syndikát novinářů. Neuspěla, ale zůstala aktivní ve veřejném i profesním životě.
V letech 2014 až 2016 byla starostkou Sadské na Nymbursku. Z pozice televizní moderátorky a nemocniční mluvčí se tak dostala k úplně jiné práci, k řešení každodenních problémů malého města. Po dvou letech ve funkci skončila.
Hlas pro miliony lidí
Po celá tato léta existovala jedna jistota, kterou Pražané slýchali denně: hlas Evy Jurinové v metru. Namluvila hlášení pro linku B pražského metra. Společně se Světlanou Lavičkovou, hlasem linky A, a rozhlasovým redaktorem Tomášem Černým, hlasem linky C, patřila k neformální trojici lidí, jejichž hlasy provázely cestující Prahou.
Její hlas oznamoval příští stanice, upozorňoval na výluku nebo vyzýval cestující, aby nevstupovali do zavírajících se dveří. Byl klidný, srozumitelný a dokonale rozpoznatelný. Pro většinu lidí šlo jen o běžné hlášení. Ve skutečnosti za ním stála žena, která znala přímý přenos, politické změny, nemocniční krize, veřejnou kritiku i cenu, kterou člověk někdy zaplatí za otevřenost.
Eva Jurinová zemřela 3. ledna 2021 v Praze ve věku sedmašedesáti let. Podle rodiny podlehla dlouhé nemoci, její přesnou diagnózu však manžel Václav Jurina na přání zesnulé nezveřejnil.
Přála si, aby se kolem jejího odchodu nedělaly „žádné velké trachtace“. Poslední rozloučení proto proběhlo 13. ledna v úzkém rodinném kruhu. Rodina dokonce nechtěla zveřejnit oznámení na vývěsce pohřební služby.
Veřejnost se o její smrti dozvěděla až o jedenáct dní později, když zprávu potvrdil rodinný přítel a editor Českého rozhlasu Dvojka Vedran Kovačević. Václav Jurina se pak ostře ohradil proti spekulacím některých médií o příčině smrti.
„Nikdo nemá právo psát o diagnózách, které jim nikdo nepotvrdil. Pořád mám právo ji chránit,“ řekl.
Eva Jurinová zůstala v paměti jako televizní moderátorka s kultivovaným hlasem a pevnými zásadami. A také jako hlas, který v metru B dodnes připomíná, že za každým zdánlivě obyčejným oznámením může stát velmi neobyčejný lidský příběh.
https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/mlade-moderatorky-na-me-pusobi-neprirozene-rika-eva-jurinova.A110826_113902_spolecnost_job
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/chat-jurinova.A110201_162802_domaci_jw
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/ve-veku-67-let-zemrela-moderatorka-eva-jurinova-jeji-hlas-znali-lide-z-televize-rozhlasu-i-metra-39892
https://www.irozhlas.cz/kultura/televize/eva-jurinova-zemrela-moderatorka-metro-b-praha-televizni-noviny-sadska_2101141323_ako
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zemrela-eva-jurinova-mentorka-novinaru-i-kultivovany-hlas-metra-b-137631
https://www.metro.cz/praha/v-metru-je-slysite-kazdy-den-znate-jejich-pribeh.A141207_114303_co-se-deje_bel
https://www.extra.cz/amaterka-lucie-borhyova-ostuda-odchazim-proc-eva-jurinova-opustila-novu
