Článek
Seděla jsem jedno všední odpoledne doma u počítače, snažila se dodělat práci a v hlavě už jsem měla jen to, co musím stihnout do večera. Do toho mi pípne zpráva od kamarádky: „Hele, tohle ti asi musím poslat…“ V tu chvíli jsem čekala spíš nějaký vtípek nebo článek. Otevřu přílohu a chvíli vůbec nechápu, na co koukám. Na obrazovce je profil ze seznamky a uprostřed toho všeho fotka mého muže. První myšlenka je, že to je nějaký omyl, fake, špatný vtip. Okamžitě mě napadají různá vysvětlení, jen aby to nebylo to nejhorší. Někde uvnitř vím, že tohle nejspíš nebude omyl.
Profil, kde jsem z našich fotek zmizela
Začnu si ten profil přibližovat, koukat na další fotky. Nejdřív si všimnu, že některé znám až moc dobře. Jsou tam fotky z naší poslední dovolené. Na jedné jsem původně byla i já, ale tady jsem očividně vystřižená. V tu chvíli mi definitivně dojde, že tohle nemůže být žádný starý zapomenutý účet, který někde visí roky. Ty fotky jsme dělali před pár měsíci, to znamená, že ten profil musel zakládat nebo upravovat nedávno. Pak si přečtu jeho popisek a skoro se mi zastaví dech. Píše tam o sobě jako o „dobrodruhovi, co hledá partnerku do sauny, na hory i na spontánní útěk od stereotypní manželky“. Čtu to několikrát dokola. Přijde mi to tak ubohé, až je to skoro směšné. Ten rozpor mě úplně rozhodí. Nevím, jestli mám zvracet, nebo se ironicky smát.
Napíšu kamarádce, ať mi pošle všechno, co viděla, protože se bojím, že jsem něco přehlédla nebo si to vykládám špatně. Přijdou další screenshoty, kde je vidět celý jeho profil, a mně se s každým dalším potvrzuje, že není moc prostoru pro jiné vysvětlení. Kamarádka mi vysvětluje, že na něj narazila náhodou, když si z nudy projížděla profily, a že chvíli opravdu váhala, jestli mi to má posílat. Oceňuju, že to nakonec udělala, i když mi to zároveň připadá strašně trapné. Najednou je náš vztah něco, co se dá shrnout do pár vět v popisku a přeposlat jako přílohu. Píšeme si o tom, jak absurdně ten text působí, a obě se snažíme tu situaci aspoň trochu odlehčit. Někde mezi tím se smějeme formulacím a zároveň nám oběma dochází, jak je to vlastně hořké.
Jak se z manželství stane internetový vtip
Po chvíli mi kamarádka napíše, že jí to přijde „jak materiál na meme“, a já vím, že má pravdu, i když mi z toho není dobře. Řekne mi, že to poslala do skupiny svých kolegyň z práce, ale bez toho, aby zmínila, kdo ten chlap je. Holky tam prý reagují hlavně smíchem a poznámkami o tom, co jsou chlapi schopní napsat. Většina z nich ho osobně vůbec nezná, na screenshotu navíc není vidět celé jméno, takže je to pro ně jen anonymní exot. Dozvím se, že jedna z nich to chce přeposlat do velké anonymní facebookové skupiny, kde se podobné perly běžně sdílí, protože ten popisek jí přijde „legendární“. Sedím doma u stolu a mám pocit, že se rozjíždí něco, co nepůjde zastavit. Můj muž se stává vtipem na internetu a já ani nemám ujasněné, co mu k tomu vlastně řeknu.
Ještě ten stejný večer na ten screenshot narazím sama, v úplně jiné anonymní skupině. Poznám ho okamžitě. Fotka, text, všechno. Pod tím stovky komentářů. Lidi se baví tím, jak někdo může napsat „hledám ženu, co se nebojí utéct od reality na víkend k moři a dělat, že neexistují povinnosti“. Pro ně je to historka na pobavení po práci. Čtu jejich vtipné reakce a mám pocit, jako bych sledovala cizí příběh. Objevují se vtípky, narážky, někdo ho označí za klauna, někdo za typického nevěrníka. Sedím s mobilem v ruce a dochází mi, že se z mého života stal podklad pro cizí srandu. Vztek, který jsem cítila na začátku, se míchá s podivným odstupem. Připadám si, jako bych sledovala parodii něčeho, co ale ve skutečnosti žiju.
Když vysvětlení bolí víc než profil
Večer přijde muž domů. Jdu rovnou k věci, nechci nic okecávat. Ukážu mu screenshot a řeknu mu, že tenhle „dobrodruh“ už teď baví spoustu lidí po celé republice. Vidím, jak zbledne. Chvíli jen stojí a nic neříká, pak začne koktat něco o tom, že to byl jen „sranda profil“, který dělali s kolegy. Prý to nemyslel vážně, chtěli si jen dělat legraci z popisků na seznamkách a nahráli to jen na chvíli. Pak na to údajně zapomněli a on prý vůbec nečekal, že se to takhle rozšíří. Poslouchám ho, sedím naproti němu a v hlavě si znovu přehrávám všechno, co jsem ten den viděla. Občas mi uklouzne nervózní smích, protože ten text je fakt bizarní, ale zároveň mám slzy na krajíčku.
Nejhorší na tom je, že i kdyby to opravdu myslel jen jako vtip, něco se ve mně změnilo. Nemusí za tím být reálná milenka, možná se opravdu s nikým nesešel. Ale to, že je schopný napsat o mně jako o „stereotypní manželce“ do veřejného prostoru a hledat k tomu „partnerku na útěk“, mě zasáhne víc, než bych čekala. Nejde jen o profil na seznamce, ale o to, jak o mně a o našem vztahu přemýšlí, aspoň v tu chvíli, kdy to psal. A taky o to, že se z nás bez mého souhlasu stal vtip, který koluje po internetu. Sedíme v jednom bytě, jsme pořád manželé, ale já mám pocit, že ten screenshot mezi námi vytvořil odstup. A že i kdykoli ho smažu z telefonu, v hlavě mi už zůstane.
