Článek
Seděla jsem večer po práci na gauči, v televizi běželo něco do pozadí a já bezmyšlenkovitě projížděla Instagram. Najednou mi vyskočila notifikace o novém sledujícím z úplně neznámého účtu. Klikla jsem na profil a hned mi bylo hodně nepříjemně. Jediná fotka na celém profilu bylo moje selfie, které normálně mám u sebe na profilu. Žádný popisek, žádné další fotky, skoro žádní sledující, jen prázdný účet s mojí tváří uprostřed. Seděla jsem s mobilem v ruce a hlavou mi běželo jediné: kdo si mě takhle „půjčil“ a proč.
Cizí účet s mojí tváří
První, co mě napadlo, bylo, jestli mi někdo nehacknul účet. Otevřela jsem si svůj profil a začala proklikávat fotky, jestli tam něco nechybí nebo nepřibylo. Všechno vypadalo normálně, ale ten pocit zůstal. Měla jsem pocit, že mi někdo bez dovolení leze do věcí. Udělala jsem screenshot a poslala ho nejlepší kamarádce s otázkou, jestli mi z toho náhodou nehráblo. Zároveň jsem si v hlavě promítala, komu jsem kdy posílala svoje fotky v lepší kvalitě, komu jsem kdy půjčila telefon odemčený na Instagramu, kde jsem se odhlašovala a kde možná ne. Najednou jsem měla pocit, že jsem byla strašně lehkomyslná.
Kamarádka mi hned zavolala. Snažila se mě uklidnit, že to bude nejspíš nějaký divný fake účet nebo dost blbej vtip. Řekla mi, ať si hned změním heslo, zapnu dvoufázové ověření a přepnu si profil na soukromý, aspoň na nějakou dobu. Poslechla jsem ji, protože jsem měla potřebu něco dělat, a ne jen koukat na cizí účet s mojí fotkou. Jakmile jsem to nastavila, trochu se mi ulevilo. Pak jsem ale stejně sedla a napsala tomu profilu zprávu. Slušně, ale jasně: že používá moji fotku bez dovolení, ať ji smaže a vysvětlí, proč ji tam vůbec dal.
Strach střídá vztek a první kroky
Během večera jsem se na ten profil několikrát vrátila, jestli si zprávu přečetl nebo něco nezměnil. Pořád byl aktivní. Vždycky měl o pár sledovaných účtů víc, ale žádnou odpověď, žádnou reakci. Pak jsem si všimla, že začal sledovat ještě jednu holku, kterou znám od vidění z našeho města. V tu chvíli jsem byla ještě víc nervózní. Představila jsem si, jak někdo píše lidem v okolí, používá moje fotky, možná se za mě vydává. Hodně mě to naštvalo. Otevřela jsem si nápovědu a krok za krokem našla, jak takový profil nahlásit. Vyplnila jsem všechno, co po mně chtěli, a odeslala to. Byla to aspoň nějaká obrana.
Druhý den dopoledne mi přišlo od Instagramu oznámení, že moje nahlášení prověřili a účet odstranili. Ulevilo se mi. Zároveň mě ale hned napadlo, že pořád nevím, kdo za tím stál a co přesně s tou fotkou plánoval. Večer jsem to probírala s přítelem a pak i s dalšími kamarády. Všichni se shodli, že je to přes čáru, ať už to byl kdokoliv a ať už tomu říkal „sranda“ nebo ne. Rozhodla jsem se nechat si profil nastavený jako soukromý natrvalo. Projela jsem si starší fotky, pár jsem jich smazala, upravila jsem, kdo co vidí ve stories, a zároveň jsem si poprvé pořádně proklikala nastavení soukromí. Bylo mi trochu trapně, že to dělám až teď.
Když se z falešného profilu vyklube kamarád
O víkendu jsme seděli s partou v naší oblíbené hospodě a já ten příběh vyprávěla. Všichni reagovali různě, někdo kroutil hlavou, někdo přidával vlastní zkušenosti. Jeden kamarád se ale tvářil podivně pobaveně, až jsem si toho všimla. Po chvíli z něj vylezlo, že ten účet založil on. „Jen jako srandičku,“ řekl. Chtěl prý zjistit, jestli si toho všimnu, a připomenout mi, že jsem sama říkala, že bezpečnost na sítích moc neřeším. Stál tam, smál se trochu nervózně a dodal, že ho nenapadlo, že mě to tak vyděsí a že to někdo nahlásí.
V tu chvíli jsem cítila hlavně vztek, ne úlevu. Vysvětlila jsem mu, jaký to byl pocit – že jsem přemýšlela, kdo se za mě vydává, jestli mi někdo neleze do účtu, že jsem kvůli tomu šla přes celé nastavení, nahlašovala profil a řešila to doma i s přáteli. Řekla jsem mu, že tohle pro mě není vtip, ale narušení soukromí, a že to, že „to přece nemyslel zle“, na tom nic nemění. On se omluvil, několikrát, ale něco se pro mě změnilo. Najednou jsem si začala víc všímat, kde pro mě u přátel končí legrace a kde už jde o moje hranice. Na sítích jsem pořád, ale jsem výrazně opatrnější. A u lidí, se kterými trávím čas, si víc hlídám, komu věřím a s čím. Ten večer na gauči s jednou notifikací mi ukázal, že „jen sranda“ může mít dost nepříjemný dopad.
